Emil Hájek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Emil Hájek (3. března 1886, Hradec Králové, Rakousko-Uhersko17. března 1974, Bělehrad, Jugoslávie) byl český pianista a hudební pedagog.

V roce 1908 zakončil studium na pražské konzervatoři u Josefa Jiránka, kompozici studoval u Antonína Dvořáka. V letech 1909-1921 byl profesorem klavírní a komorní hudby v Saratově, v letech 1918-1921 byl také rektorem saratovské konzervatoře. Ve 20. letech 20. století koncertoval společně s Janem Kubelíkem, který ho doporučil jugoslávskému králi Alexandrovi, který hledal osobnost, jež by vedla v Bělehradě hudební akademii.[1] Roku 1929 se stal ředitelem Hudební akademie Stanković (Muzička škola Stanković). Byl také prvním prezidentem Srbské společnosti hudebních umělců.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho dcera Jara Ribnikarová (1912-2007) byla česko-srbskou spisovatelkou a účastnicí protinacistického odboje. Vedla během války jugoslávský Červený kříž. Spolu s manželem Vladislavem Ribnikarem, pozdějším jugoslávským ministrem informací, působili během války v Titově štábu.[2][1] Druhá dcera se provdala za primáře kladenské interny Jiřího Dienstbiera, otce budoucího československého ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera.

Jeho bratr Jaroslav byl významným houslistou a hudebním pedagogem.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Dienstbier, J.: Od snění k realitě, s. 210
  2. Všechna ti čest, člověče
  3. http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=2479

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Heslo v Českém hudebním slovníku osob a institucí