Ius soli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Státy uplatňující ius soli

Ius soli (lat., v překladu „právo místa“) je právní zásada, podle které dítě nabývá státní občanství toho státu, na jehož území se narodilo. V Evropě, Africe nebo v Asii není obvyklou, je uznávána převážně na americkém kontinentu. Jejím protikladem je zásada ius sanguinis.

Zásada ius soli se uplatňuje v České republice jen tehdy, pokud jsou oba rodiče apatridy nebo pokud je dítě mladší tří let nalezeno na českém území a jeho rodiče jsou neznámí.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 5 a § 10 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky.