Marek Benda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mgr. Marek Benda
Marek Benda
Marek Benda
Ve funkci:
18. prosince 2012 – 28. srpna 2013
Předchůdce Zbyněk Stanjura
Nástupce Zbyněk Stanjura

Úřadující
Ve funkci od: 26. října 2013
Ve funkci:
1. ledna 1993 – 20. června 2002
Ve funkci:
20. července 2004 – 28. srpna 2013

Ve funkci:
6. února 1990 – 31. prosince 1992[1]

Narození 10. listopadu 1968 (46 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Politický subjekt KDS (1990-1996)
ODS (od 1996)
Choť Markéta Bendová
Rodiče Václav Benda
Děti Johana
Jonáš
Apolena
Amálie
Příbuzní Václav Benda (otec)
Vzdělání

Univerzita Karlova v Praze
ZČU Plzeň

Webová stránka www.marekbenda.cz

Marek Benda (* 10. listopadu 1968 Praha) je český politik, člen Občanské demokratické strany, v letech 1993 až 2002 a pak od roku 2004 poslanec, který v rámci strany reprezentuje křesťansky zaměřenou a spíše konzervativnější platformu. Od prosince 2012 do srpna 2013 zastával funkci předsedy poslaneckého klubu ODS. Je synem českého disidenta Václava Bendy.

Studia[editovat | editovat zdroj]

V letech 1988–1990 studoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, kterou však kvůli revolučním událostem nedokončil, stejně jako kvůli zaneprázdnění následnou politickou činností nedokončil v roce 1992 studia filosofie na Filozofické fakultě téže univerzity. Sám uvádí, že ho při vysokoškolském studiu handicapovala malá znalost cizích jazyků.[2] V letech 2003–2008 dálkově vystudoval Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni.

Titul doktor práv[editovat | editovat zdroj]

Na Právnické fakultě ZČU také složil rigorózní zkoušku a získal titul doktora práv (JUDr.), ovšem diplom nepřevzal a titul neužívá.

V říjnu 2009 bylo zjištěno, že jeho rigorózní a magisterská práce na téma Restituční proces v 90. letech[3] jsou shodné a rigorózní navíc nesplňuje standardní podmínky počtu normostran, neboť má sice celkem 109 stran, avšak po přepočtu na normostrany by měla pouze 57 stran. Požadovaného počtu alespoň sta stran dosáhl díky zvětšení velikosti písmen a odlišnému řádkování. Vedoucím jeho práce byl Milan Kindl, který uvedl, že práce studentů čte a zabývá se myšlenkami, ale „nepočítá písmenka“.[4] Benda nicméně uznal, že daná práce nesplňuje formální předpoklady a protože se již získaného titulu nelze vzdát, chtěl dát škole podnět k odebrání titulu,[5] rektor Západočeské univerzity Josef Průša mu pak chtěl v tomto vyhovět, přičemž rigorózní řízení by absolvoval znovu.[6]

V roce 2010 se však ukázalo, že jak samotný Benda, tak František Korbel, který se na plzeňské právnické fakultě zaobíral případy kontroverzně získaných titulů, dospěli k závěru, že pokud nedošlo k převzetí vysokoškolského diplomu, nemohl Marek Benda ani získat akademický titul.[7] Přesto v červenci téhož roku Benda prohlásil, že rigorózní řízení absolvuje opětovně,[8] k čemuž však nakonec nedošlo.

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Do politiky se zapojil již 21. listopadu 1989, kdy byl jmenován do Koordinačního stávkového výboru studentů.[9] V roce 1990 spoluzakládal Křesťanskou demokratickou stranu (KDS), jejímž předsedou byl jeho otec Václav Benda.

Již krátce po sametové revoluci se v únoru 1990 stal v rámci procesu kooptace do ČNR poslancem České národní rady.[10] Mandát v ČNR obhájil ve volbách v roce 1990 a opětovně byl zvolen volbách v roce 1992 (nyní za koalici ODS-KDS) do České národní rady (volební obvod Středočeský kraj). Zasedal v ústavně právním výboru a mandátovém výboru.[11][12][13] Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky.[14] Opětovně byl do dolní komory českého parlamentu zvolen ve volbách v roce 1996 (v roce 1996 se po sloučení KDS a ODS stal členem Občanské demokratické strany) a volbách v roce 1998. Ve volbách v roce 2002 zvolen nebyl. Na kandidátní listině byl totiž umístěn na méně volitelnou pozici, ale do sněmovny nastoupil v červenci 2004 jako náhradník.[15][16] A pak byl opětovně zvolen ve volbách v roce 2006 a volbách v roce 2010. V minulém volebním období působil od prosince 2011 v Ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.[17] Ve sněmovních volbách v roce 2013 kandidoval v Praze z 10. místa. Díky preferenčním hlasům dosáhl na čtvrtou pozici a znovu se tak stal poslancem. V nově ustanovené sněmovně byl na konci listopadu 2013 zvolen předsedou mandátového a imunitního výboru.[17] Vedl jej ale pouze do 12. prosince, kdy rezignoval, aby uvolnil místo volební lídryni strany Miroslavě Němcové, která nebyla zvolena místopředsedkyní Sněmovny.[18]

V komunálních volbách roku 1994 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva městské části Praha 2 za KDS.[19]

Je nejdéle sloužícím poslancem v historii ČR.

Náhubkový zákon[editovat | editovat zdroj]

Benda předložil v roce 2008 návrh novely trestního řádu, tzv. náhubkový zákon, který zakazuje zveřejňování informací z policejních odposlechů bez souhlasu odposlouchávané osoby. Podle kritiků by Bendův návrh mohl výrazně omezit média v informování o zločinech. Proto se osm šéfredaktorů největších českých zpravodajských médií postavilo proti Bendově návrhu a odeslalo dopis Senátu s žádostí, aby se zástupci médií mohli zúčastnit parlamentní diskuse o novele.[20] Bendův pozměňovací návrh schválila Poslanecká sněmovna, ale Senát ho odmítl schválit a vrátil k projednání poslancům, kteří 5. února 2009 navzdory tomuto odporu senátorů schválili zákon v původní podobě. Podle některých takový zákon omezuje svobodu tisku. [21] V roce 2011 byl zákon zmírněn, když informace o trestním řízení již lze v nezbytném rozsahu zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, který v daném případě převáží nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Bydlí v Praze-Nuslích. S manželkou Markétou Bendovou mají čtyři děti – Johanu, Jonáše, Apolenu, a Amálii.[22]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Do zániku Československa v prosinci 1992, pak ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu samostatné České republiky.
  2. MALINDA, Jan. Marek Benda: Politický dinosaurus, který se hodí [online]. Praha: ODS, 2013-11-13, [cit. 2014-09-04]. Dostupné online.  
  3. BENDA, Marek. Restituční proces v 90-tých letech [online]. Fakulta právnická Západočeské univerzity v Plzni, 2008. Dostupné online.  
  4. Poslanec Benda zřejmě získal neoprávněně doktorát. ČT24 [online]. 1. 11. 2009. Dostupné online.  
  5. Benda nabízí fakultě, že vrátí titul JUDr., aby jej mohl znovu získat. Lidovky.cz [online]. 2. 11. 2009. Dostupné online.  
  6. PRÁTOVÁ, Renáta; KOPP, Milan. Marek Benda může přijít o titul JUDr. Rozhlas.cz [online]. 5. 11. 2009. Dostupné online.  
  7. VACULÍK, Radim. Marek Benda o titul JUDr. přijít nemůže, nikdy ho totiž nedostal. Novinky.cz [online]. 3. 6. 2010. Dostupné online.  
  8. VACULÍK, Radim. Poslanec Benda dopsal práci a chce znovu usilovat o titul JUDr. Novinky.cz [online]. 24. 7. 2010. Dostupné online.  
  9. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 266.  
  10. Marek Benda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. (česky) 
  11. Volby do České národní rady konané ve dnech 5. - 6.6.1992 [online]. volby.cz, [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. (česky) 
  12. Příloha 4: Poslanci za ODS [online]. vitkovice.odsostrava.cz, [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. (česky) 
  13. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. (česky) 
  14. Marek Benda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-19]. Dostupné online. (česky) 
  15. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1527. (česky) 
  16. Marek Benda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. (česky) 
  17. a b Marek Benda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. (česky) 
  18. V čele sněmovního mandátového výboru stanula Miroslava Němcová. České noviny [online]. 2013-12-16 [cit. 2013-12-19]. Dostupné online.  
  19. ANO neuspělo se sloučením výborů, prvním předsedou se stal Benda [online]. parlamentnilisty.cz, [cit. 2013-11-27]. Dostupné online. (česky) 
  20. HŘÍDEL, Jan. Média odmítají zákaz zveřejňování odposlechů. ČT24 [online]. 12. 11. 2008, rev. 13. 11. 2008. Dostupné online.  
  21. BENEŠOVÁ, Eva. Cenzura přitvrdí, poslanci utli právo vydat odposlechy. Aktuálně.cz [online]. 5. 2. 2009. Dostupné online.  
  22. [ Můj profil ] [online]. marekbenda.cz, [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 47.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 35.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]