Strana zelených

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Strana zelených
Zkratka: SZ
Datum založení: 9. prosince 1989
Předseda: funkce je neobsazena, pravomoci vykonává první místopředsedkyně Jana Drápalová [1]
Tiskový mluvčí: Jan Žáček[2]
Sídlo: Senovážné náměstí 2
110 00 Praha 1
Ideologie: zelená politika, environmentalismus, sociální liberalismus
Politická pozice: střed (zelení však neuznávají levopravé dělení politické scény)[zdroj?]
Stát. příspěvek (mil. Kč): 22,3 (2009)[3]
Mezinárodní org.: Global Greens
Evropská strana: Evropská strana zelených
Mládežnická organizace: Mladí zelení
Počet členů: 1 333 (červenec 2013)[4]
Barvy: Zelená (Pantone 362)[5]
Volební výsledek: 3,19 % (PS PČR 2013)
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna
0 / 200
Senát
2 / 81
Evropský parlament 2014
0 / 21
Zastupitelstva krajů
9 / 675
Zastupitelstva obcí
323 / 62178
[p 1][6]
Oficiální web
www.zeleni.cz

Strana zelených (SZ, neoficiálně zelení[7][8]) je česká parlamentní politická strana prosazující zelenou politiku – k základním programovým dokumentům patří mj. Charta globálních zelených[9] a Charta Evropských zelených[10].

Strana zelených vznikla krátce po listopadové revoluci na podzim 1989,[11] poprvé získala poslanecká křesla v roce 1992. Většího významu a výraznějšího vlivu na veřejnou debatu v ČR se dočkala až kolem roku 2002, kdy do ní masově vstoupili lidé z prostředí ekologických občanských iniciativ, kteří ji do té doby ignorovali.[12] Na podzim 2004 získala podruhé parlamentní zastoupení, když byl do Senátu PČR v Praze 10 za SZ zvolen nestraník Jaromír Štětina.

Ve sněmovních volbách v roce 2006 zelení poprvé přesáhli 5% kvórum a do Poslanecké sněmovny zasedlo 6 poslanců. SZ se stala součástí pravostředové vládní koalice, ve které zastávala čtyři ministerské posty. V následujících volbách 2010 zelení své zastoupení v Poslanecké sněmovně neobhájili, avšak již ve volbách do Senátu v roce 2012 byli zvoleni Eliška Wagnerová (kandidátka SZ) a Libor Michálek (společný kandidát s Piráty a KDU-ČSL), a zelení se tak opět stali parlamentní stranou.

V létě 2013 měla Strana zelených zhruba 1300 členů, z toho přibližně čtvrtinu v Praze, kde také bývá v posledních letech nejúspěšnější. Strana má ve vrcholných orgánech i na kandidátních listinách vysoký podíl žen.[13][14]

SZ je řádným členem Evropské strany zelených a Global Greens.

Politická orientace[editovat | editovat zdroj]

Některé ekonomické názory Strany zelených lze chápat jako liberální (mírné snížení celkové daňové kvóty prostřednictvím snížení přímých daní a vedlejších nákladů práce jako sociální pojištění, zjednodušení a zefektivnění úřadů) až pravicové (deregulace nájemného, zachování poplatků ve zdravotnictví, snadnější podnikání), další jako výrazně levicové (úloha státu v regulaci aktivit poškozujících životní prostředí a prosazování trvale udržitelného rozvoje). Martin Bursík před volbami 2006 odmítal uvést preferovaného koaličního partnera se slovy „nejsme pravicoví ani levicoví, ale zelení“;[15] po vstupu SZ do pravicové vlády ODS se však zařazení strany na pravolevém spektru stalo předmětem rostoucích sporů, vrcholících sjezdem v září 2008. Od zvolení Ondřeje Lišky do vedení strany v prosinci 2009 a zejména od sjezdu konaného o rok později se strana zřetelně posouvá ke středolevicové politice typické pro evropské zelené strany.

Ideová orientace[editovat | editovat zdroj]

Strana zelených si dle svých stanov (schválených v roce 2003) zejména klade za cíl svou politikou prosazovat:[16]

  • vybudování ekologicky a sociálně udržitelné společnosti,
  • co nejvyšší kvalitu demokracie s co největší mírou zapojení veřejnosti do rozhodování,
  • důsledné dodržování mezinárodních smluv o lidských právech,
  • ochranu práv sociálních, etnických, kulturních i jiných menšin,
  • rovnoprávnost mužů a žen,
  • globální odpovědnost a solidaritu vůči potřebným zemím,
  • sociální spravedlnost a sociální solidaritu,
  • zvyšování vzdělanosti a kulturnosti.


Hlavní programové body SZ ve volbách 2006 byly:[17]

  • Modernizace české společnosti založená mj. na odklonu od využívání ropy a jaderné energie a ve využívání alternativních, k přírodě ohleduplných zdrojů. Cíle má být dosaženo zejména ekonomickými nástroji – ekologickou daňovou reformou, která zvýhodní ekologicky šetrné postupy před nešetrnými. Nejvýznamněji chce SZ změnit dopravu, kde usiluje o přenesení nákladní dopravy na železnici, zvýhodnění veřejné dopravy před individuální, zvýhodnění využívání alternativních paliv (zejména bioplynu) před benzínem a naftou, zrovnoprávnění automobilismu s cyklistickou a pěší dopravou. V oblasti průmyslu a energetiky SZ požaduje urychlené snížení emisí CO2, odmítá výstavbu nových jaderných elektráren a prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách. Tvrdí, že nejlevnější energie je taková, jaká se vůbec nevyrobí, tj. že největší potenciál je v úsporách.[18]
  • Ochrana životního prostředí a práv spotřebitelů, kde SZ usiluje o zdravou krajinu, šetrné zemědělství, maximální možnou míru informování spotřebitelů o výrobcích, omezování využívání jedovatých a škodlivých chemikálií při výrobě potravin i průmyslového zboží, zvýšení podílu recyklovaných odpadů, o posílení práv zvířat, využití alternativních zdrojů energie(bionafta) a o zdravý život občanů ČR[19]
  • Otevřená společnost s důrazem na rozvoj demokracie a lidských práv: SZ zejména podporuje zvýšení podílu občanů na rozhodování formou referend. V programu měla i snížení věku pro aktivní volební právo na 16 let;[20]
  • Podpora školství a vědy: SZ požaduje zvýšení výdajů státu na kulturu na 1 % ze státního rozpočtu. Mezi další priority patří regulace reklamy a stanovení přesnějších mantinelů pro tzv. radniční noviny.[21]
  • Sociální politika: SZ usiluje o zdravotní reformu, adresnou sociální pomoc, podporu práce na částečný úvazek, rovný přístup k heterosexuálům i homosexuálům, právo žen na interrupce, ochranu dětí před pornografií a zvýšení počtu žen ve veřejném životě prostřednictví kvót a nucené kvóty pro ženy i v rámci volebního systému.[22] Perspektivně mají být zrušeny dětské domovy a nahrazeny původní či adoptivní rodinou.[23]
  • Zahraniční politika má být založena na výrazném posílení evropské integrace a upřednostnění zahraniční rozvojové pomoci před vojenskou účastí ČR v konfliktech.[24] SZ podporuje právo Palestinců na teritoriálně souvislý[25] samostatný stát. Podle "zahraničně-politického experta" Ondřeje Horkého je Palestina závislá na zahraniční pomoci v důsledku porušování základních lidských práv palestinských mužů, žen a dětí ze strany Izraele.[26] Na podzim 2011 se vyslovila pro podporu jeho plného členství v OSN.[26][27]

Základním ekonomickým nástrojem, kterým chce SZ dosáhnout zlepšení životního prostředí, je ekologická daňová reforma spočívající v přesunu od zdanění lidské práce ke zdanění surovin a energií a užití motorových vozidel. Do reformy veřejných financí platné od roku 2008 začlenilo ministerstvo financí tzv. první etapu zavedení ekologických daní (ze zemního plynu, pevných paliv a elektřiny) v minimální výši požadované EU.

Propojení s nevládními organizacemi[editovat | editovat zdroj]

Strana je provázána s neziskovými organizacemi (především orientovanými na ochranu přírody, lidských práv, odpor proti jaderné energii a na ochranu spotřebitele), řada členů pochází z neziskového sektoru a někteří nestraníci na kandidátkách jsou aktivními členy neziskových organizací. Strana s neziskovými organizacemi také aktivně spolupracuje na přípravě volebního programu. Tento fakt někdy vede zejména u odpůrců zelených k připisování všech aktivit konaných neziskovými environmentálními organizacemi také přímo Straně zelených, nezávisle na tom, zda se SZ s takovýmito aktivitami ztotožňuje nebo ne.

Organizační struktura[editovat | editovat zdroj]

Organizační struktura SZ

Strukturu Strany zelených určují Stanovy přijaté sjezdem konaným dne 27. září 2003 v Táboře. Novelizovány byly na sjezdech v Praze-Vršovicích 11. prosince 2004, v Pardubicích 25. září 2005, v Brně 6. prosince 2009 a v Pardubicích 11. prosince 2011.[28]

Základní, městské a krajské organizace[editovat | editovat zdroj]

Organizační jednotkou na místní úrovni je základní organizace (ZO), která je tvořena minimálně třemi členy SZ. Zakládá se v obci, resp. v případě územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy v jejich samosprávném městském obvodu či městské části. V daném místě smí působit jen jedna ZO. Plenárním orgánem ZO je členská schůze, jíž se mohou účastnit všichni členové dané ZO a jež volí radu ZO (včetně předsedy a případně místopředsedy ZO), pokladníka ZO a revizora ZO. Členská schůze dále volí delegáty na městskou konferenci, krajskou konferenci a sjezd. V neposlední řadě schvaluje rozpočet ZO na daný rok, kandidátní listinu a případnou koalici pro volby do zastupitelstva obce, resp. městského obvodu či části.

Pokud působí ZO ve více městských obvodech či městských částech téhož statutárního města, ustavuje se také městská organizace (MO), která sjednocuje činnost všech ZO na území města. Plenárním orgánem MO je městská konference, kterou tvoří delegáti zvolení základními organizacemi a která volí radu MO (včetně předsedy a místopředsedů MO), pokladníka MO a revizora MO. V neposlední řadě schvaluje rozpočet MO na daný rok, kandidátní listinu a případně koalici pro volby do zastupitelstva statutárního města.

Mimo tuto strukturu umožňují stanovy základním organizacím vytvářet lokální sdružení. Ta nejsou součástí organizační struktury SZ a jejich vnitřní uspořádání je věcí jejich vzájemné dohody.

Na krajské úrovni je organizační jednotkou krajská organizace (KO), kterou tvoří všechny ZO na území daného samosprávného kraje, resp. na území hlavního města Prahy. Plenárním orgánem KO je krajská konference, kterou tvoří delegáti zvolení základními organizacemi a která volí radu KO (včetně předsedy a místopředsedů KO), pokladníka KO a krajskou revizní komisi (KRK). V neposlední řadě schvaluje rozpočet KO na daný rok, kandidátní listinu a případně koalici pro volby do krajského zastupitelstva.

Vrcholné orgány[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšším orgánem strany je celostátní sjezd. Ten je svoláván pravidelně jednou ročně rozhodnutím předsednictva SZ. Mimořádný sjezd lze svolat na základě požadavku organizačních jednotek SZ.

Nejvyšším výkonným orgánem SZ mezi sjezdy je republiková rada (RR). Je tvořena předsedy a dalšími volenými zástupci krajských organizací, předsednictvem SZ a poslanci a senátory zvolenými za SZ, pokud jsou jejími členy. Republiková rada odpovídá sjezdu za plnění jeho usnesení, cílů a hlavních úkolů SZ a politického programu SZ, pověřuje předsednictvo realizací svých usnesení a schvaluje s pověřením sjezdu některé vnitřní předpisy strany. Dále schvaluje rozpočet, volební programy, uzavření republikových předvolebních či povolebních koalic, společnou strategii voleb do zastupitelstev krajů, v závažných a odůvodněných případech úpravy krajských a komunálních kandidátek, strategii voleb a kandidáty do parlamentu a zastupitelských orgánů ČR v EU.

Užším výkonným orgánem Strany zelených v období mezi sjezdy a zasedáními republikové rady je sedmičlenné předsednictvo Strany zelených (PSZ), které je voleno sjezdem. Tvoří je předseda strany, tři místopředsedové strany a tři další členové. Mezi jeho pravomoci patří zajišťovat vedení a chod strany v organizačních záležitostech a přijímat neodkladná rozhodnutí, svolávat jednání sjezdu, připravovat program a materiály pro jednání sjezdu a RR, navrhovat a realizovat plán činnosti strany, zaujímat stanoviska k aktuální politické situaci, průběžně kontrolovat dodržování rozpočtu a navrhovat jeho změny, v případě nefunkčnosti některých funkcionářů na nižších organizačních stupních řešit situaci, případně dát návrh na jejich zbavení funkce, zajišťovat informační servis všem nižším organizačním jednotkám, vydávat souhlas ke kandidatuře člena SZ za jiný politický subjekt nebo jako nezávislého. Předsednictvo dále může vytvářet poradní útvary (pracovní skupiny).

Stranu zelených navenek reprezentuje sjezdem volený předseda, který zároveň rozhoduje v neodkladných záležitostech a provádí neodkladné úkony, nevyžadují-li souhlas jiného orgánu. Místopředsedové zastupují předsedu v době jeho nepřítomnosti nebo v době, kdy nemůže vykonávat svoji funkci zejména ze zdravotních, pracovních či jiných závažných důvodů.

Dohled nad dodržováním zákonů, stanov a dalších vnitrostranických předpisů zabezpečuje nejméně sedmičlenná ústřední revizní komise (ÚRK), která je volena sjezdem. Její pravomocí je mj. v případě porušení stanov navrhovat pořádková opatření včetně vyloučení členů a zrušení organizačních jednotek. Kontrolu hospodaření strany zajišťuje finanční kontrolní komise (FKK) volená republikovou radou.

K řešení sporů mezi členy SZ, orgány a organizačními jednotkami strany a dále k rozhodování o odvolání proti uložení pořádkových opatření (včetně vyloučení ze strany) se zřizují rozhodčí a smírčí orgány. Těmi jsou jednak ad hoc rozhodčí senáty, zřizované na návrh jedné strany k řešení konkrétních sporů, a dále nově zavedený stálý ombudsman, poprvé zvolený na sjezdu v listopadu 2012.

Každodenní provoz strany zabezpečuje hlavní manažer jmenovaný předsednictvem SZ. Odpovídá za nakládání s majetkem SZ, řídí činnost hlavní kanceláře (HK), po schválení PSZ uzavírá a po vyjádření PSZ ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci HK, na návrh RKO uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci působícími v krajských kancelářích, jedná jménem SZ v majetkových, hospodářských, pracovních a právních vztazích v rozsahu pověření předsednictvem SZ.

Odborné sekce[editovat | editovat zdroj]

Pro hlubší diskuzi nad konkrétními programovými body zřizuje předsednictvo strany odborné sekce jako poradní orgán, na jehož činnosti se mohou podílet i nečlenové SZ. Odborné sekce připravují podklady pro stanoviska a programové dokumenty SZ, vymezují a diskutují konkrétní i obecná odborná témata, projednávají plnění volebního programu v dané oblasti, zpracovávají expertní stanoviska nebo předkládají náměty, ke kterým by SZ měla zaujmout stanovisko, připravují rešerše a podklady podle zadání PSZ, sledují legislativní změny a komunikují s parlamentními stranami, připomínkují právní předpisy, vyhledávají a vyzývají k diskusi odborníky v dané oblasti; pořádají odborné semináře nebo jinak prezentují politiku SZ v dané oblasti směrem ke členům i veřejnosti ve spolupráci s PSZ a v souladu s programovými cíli, programem a vnitřními předpisy strany, a vyjadřují se k dalším otázkám, které jim předloží příslušný orgán strany.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie v letech 1989–2002[editovat | editovat zdroj]

Na začátku léta 1989 se ve Vimperku uskutečnilo setkání ekologických aktivistů, kde promluvili mj. poslanec Bundestagu za německé zelené Milan Horáček nebo ekolog a signatář Charty 77 Ivan Dejmal. Dříve rozdrobené ekologické spolky a uskupení se zde sjednotily do Ekologického sdružení, které se mělo postupně transformovat na Československou stranu zelených. Podle některých zdrojů zhatila vznik strany před listopadem 1989 Státní bezpečnost.[29]

Strana zelených byla založena 9. prosince 1989, zaregistrována byla 3. února 1990 a ustavující sjezd se konal 17. února 1990 v Brně. Na sjezdu byly zřízeny tři zemské bloky (český, moravský a slovenský), později byl vytvořen blok pražský.

V prvních svobodných parlamentních volbách v červnu 1990 SZ kandidovala samostatně, pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu těsně nepřekonala. Neuspěla ani v komunálních volbách na podzim. Nicméně například v Ústí nad Labem SZ výrazně uspěla. Její kandidáti kandidující společně s OF v tzv. Chartě demokratické dohody obdrželi až 45% hlasů, SZ zde získala posty náměstka primátora (Leopold Kukačka), starosty obvodu Neštěmice (Václav Pucherna) a zástupce starosty obvodu Ústí nad Labem - město (Marian Páleník). V Praze skončila třetí nejúspěšnější a získala více mandátů (9) než např. lidovci nebo ČSSD.

O dva roky později Strana zelených kandidovala v koalici se Zemědělskou stranou a Československou stranou socialistickou v seskupení nazvaném Liberálně sociální unie. V jejím rámci získala SZ po třech poslancích ve Federálním shromáždění i v České národní radě. 22. listopadu 1993 rozhodl celostátní výbor strany o vystoupení z LSU, poslanecký klub unie zelení poslanci opustili o rok později.

Na sjezdu v Černé v Pošumaví v prosinci 1994 byl předsedou znovuzvolen Jaroslav Vlček. V říjnu 1995 Vlček odešel ze SZ do České strany sociálně demokratické (odešli s ním i dva místopředsedové a nemalá část členské základny); na jeho místo výkonný výbor strany zvolil Emila Zemana.

Ve sněmovních volbách v roce 1996 strana nekandidovala, v roce 1998 získala 1,1 % a v roce 2002 2,4 %. Od voleb do Evropského parlamentu v roce 2004 (zisk 3,2 %) měla SZ statut nejsilnější mimoparlamentní strany.

„Tmavozelený převrat“, vývoj v letech 2002–2005[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách 2002 Strana zelených získala i díky podpoře Brandýského fóra nevládních organizací 2,36 % a vyšlo najevo, že vedení hodlá velkou část státního příspěvku za hlasy vyplatit hlavnímu manažerovi strany, který financoval velkou část volební kampaně ze svých zdrojů. Nato přední člen BF, ekologický aktivista a šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka vyhlásil akci Zelená padesátka,[30] později známou též jako tmavozelená výzva, kdy do SZ hromadně vstoupili lidé z prostředí ekologických občanských iniciativ s cílem přečíslit původní členy („starozelené“) a změnit politický styl a směřování strany. Počet členů se během roku ztrojnásobil z 250 na 750 s řadou známých osobností jako Ivan Dejmal, Karel Jech, Dalibor Stráský, Eva Vavroušková, Jan Wünsch, Dušan Lužný, Petr Uhl, Fedor Gál, Lumír Kolíbal či Jana Strunecká.[31] Na mimořádném brněnském sjezdu v dubnu 2003 tak byl předsedou zvolen jeden z iniciátorů "revoluce" Jan Beránek. Nové vedení jednalo s bývalým ministrem životního prostředí v Tošovského vládě Martinem Bursíkem o možnosti, že by vedl kandidátku SZ ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004. K dohodě však nedošlo, lídr kandidátky nebyl zvolen ani na sjezdu konaném v září 2003 v Táboře. Republiková rada nakonec z trojice Jakub Patočka, Jan Jařab, Bursík vybrala Beránkova přítele Patočku.[zdroj?] Strana získala 3,16 % hlasů a do EP se tak nedostala.

Ve Straně zelených se postupně vytvořily dvě znepřátelené frakce: příznivci Beránkova vedení a jeho odpůrci, kteří vedení strany obviňovali z autoritářských a sektářských praktik a kritizovali radikalismus Patočkou prosazeného politického programu Vize ekologické demokracie (včetně „nové demokracie“, resp. „neodemokracie“).[32] Na konci listopadu 2003 protiberánkovská skupina vydala Prohlášení demokratů v SZ a Přehled některých porušení stanov a demokratických postupů v SZ. I tuto kritiku poměrů ve straně vedení odmítlo jako neopodstatněnou. Na začátku roku 2004 někteří signatáři Prohlášení demokratů založili Otevřenou platformu Strany zelených, jejímž cílem měla být demokratizace vnitrostranického života;[33] před sjezdem ji formálně rozpustili.

Na sjezdu v září 2004 Beránek předsednictví těsně obhájil v souboji s Petrem Štěpánkem. Vnitrostranická opozice se nakonec sjednotila kolem Martina Bursíka a postupně získala převahu.

Na mimořádném sjezdu v Pardubicích 24. až 25. září 2005 tak už Beránek znovu nekandidoval a novým předsedou se stal Bursík. Několik desítek Beránkových a Patočkových příznivců nato vystoupilo ze strany a koncem roku 2005 vytvořili politické hnutí Zelení, které však vyvíjí jen minimální aktivitu. Sjezd také rozhodl, že SZ půjde do parlamentních voleb 2006 samostatně a ne v koalici s menšími liberálními stranami, jak prosazoval Beránek. Bursík následně zmírnil vymezování SZ proti ODS, které bylo charakteristické pro Patočkovo vystupování.

Úspěch ve volbách 2006[editovat | editovat zdroj]

Martin Bursík, předseda strany, a další její členové v roce 2006

V polovině února 2006 překročily volební preference SZ 5 %, potřebných pro vstup do Poslanecké sněmovny; to vyvolalo značný zájem médií o stranu a zjevně další růst preferencí od nerozhodnutých voličů. V dubnu se většina agentur pro výzkum veřejného mínění shodla na 10-11% preferencích (v Praze až 17 %). Bursík se vyjádřil, že cílem strany by měl být dvouciferný výsledek ve volbách.

16. května podpořil SZ a jmenovitě středočeské kandidáty Matěje Stropnického a Danielu Matějkovou, blízké Patočkovi a vedoucí osobní kampaň z nevolitelných míst, Václav Havel;[34] následně podpořil i pražské lídry Bursíka a Kateřinu Jacques.[35]

Necelý týden před volbami byla z 2. místa kandidátky Moravskoslezského kraje vyškrtnuta předsedkyně republikové rady Eva Holubová za to, že vyhlásila utvoření tzv. levé frakce (dle vedení strany a některých členů SZ, popřevších tvrzení Holubové o jejich příslušnosti ke frakci, fiktivní[36]) a vedla stranou neschválená jednání s předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem.[37] Republiková rada ji po volbách vyloučila ze strany.[38]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny SZ získala 6,29 % hlasů a šest poslaneckých křesel (3 % mandátů). Nejlepšího výsledku dosáhla v Libereckém kraji (9,58 %) patrně díky silné podpoře Petra Pávka (získal největší podíl preferenčních hlasů mezi kandidáty SZ, 17 % a v Jindřichovicích pod Smrkem, kde je starostou, byla SZ se ziskem 32,95 % absolutním vítězem), paradoxně tam mandát o 266 hlasů nezískala. V Královéhradeckém kraji unikl mandát Stanislavu Pencovi o 75 hlasů. V Praze získala SZ 9,19 % hlasů a dva poslance. Nepoměr mezi počtem hlasů a mandátů byl zapříčiněn některými prvky volebního systému, především počtem a velikostí 14 volebních krajů, které zvyšují tzv. přirozené kvórum pro získání mandátu v menších krajích nad 10 %. Částečný vliv měla též použitá d'Hondtova metoda přepočítávání hlasů, která zvyšuje zisk větších stran na úkor menších.[39] Systém je nevýhodný pro menší strany s vyrovnanou podporou po celé zemi bez silné regionální základny.

Účast ve vládě po roce 2006[editovat | editovat zdroj]

Vnitrostranický konflikt[editovat | editovat zdroj]

Po vstupu Strany zelených do pravicové vlády s ODS a KDU-ČSL se ve straně zformovaly dvě frakce – příznivci této spolupráce (zelení liberálové) a její odpůrci (levicovější frakce). Ti, kteří byli spokojeni s účastí strany v pravicové vládě, argumentovali výrazným uplatněním programu SZ ve vládním programu, který převyšoval sílu šesti zelených poslanců – 3 % v poslanecké sněmovně. Naproti tomu kritici tvrdili, že prosazení programu při jednání o koalici s ČSSD by bylo ještě výraznější a že účast v pravicové koalici byla jejími zastánci udržována i na úkor některých programových priorit (např. radar v Brdech) Konflikt se vyhrotil v poslaneckém klubu SZ, kde skupinu příznivců aktivní spolupráce s ODS tvořili vedle předsedy strany ještě Kateřina Jacques, Přemysl Rabas a částečně též Ondřej Liška. Opoziční křídlo, jež vedla bývalá ministryně a 1. místopředsedkyně Dana Kuchtová podporovaná „mladým rebelem“[40] Matějem Stropnickým, zahrnovala mj. poslankyně Olgu Zubovou (bývalou předsedkyni republikové rady) a Věru Jakubkovou.

Skupiny rozděloval i spor o rozdělení vnitřní moci ve straně. Bursíkovo křídlo usilovalo o omezení pravomocí širšího vedení SZ – republikové rady s tím, že rada dlouhodobě fungovala vedle předsednictva jako druhé mocenské centrum (tzv. „dvojkolejnost vedení strany“). Navrhli přetvořit radu na obdobný typ širšího vedení strany, jakým je výkonná rada ODS nebo ústřední výkonný výbor ČSSD, a zrušit přímou volbu části členů sjezdem, takže měli zůstat jen zástupci krajských organizací. Protistrana naopak požadovala zachování stávajícího rozsah vnitrostranické demokracie a případně její posílení o kolektivní předsednictví strany.[41]

Teplický sjezd a vyhrocení vnitrostranického konfliktu[editovat | editovat zdroj]

Martin Bursík se rozhodl vyřešit konflikt ještě před podzimními krajskými volbami a 9. července 2008 prosadil v předsednictvu poměrem hlasů 4:3 svolání sjezdu SZ na první zářijový víkend.[42] Dana Kuchtová 18. července oznámila, že bude kandidovat na předsedkyni proti němu.[43] Stranická opozice poté stoupence předsedy Bursíka obvinila, že před svoláním sjezdu navyšovali počet členů (z něhož se odvozuje počet delegátů sjezdu) účelovým zakládáním nových základních organizací.[44] Zvýšenou aktivitu při zakládání nových ZO potvrdil předseda organizace Kamenný Přívoz Oldřich Janeba, který byl spoluautorem propagačních webových stránek Hlas pro Bursíka.[45] Bursík obvinění popřel s tím, že nové organizace nesouvisejí se sjezdem, ale s pokračováním boje proti stavbě dálnice D3, a tempo růstu členské základny a počtu základních organizací v předsjezdovém období se neliší od dřívějška.[46]

Na sjezdu SZ konaném v Teplicích ve dnech 5.–7. září 2008 byl předsedou SZ znovu zvolen Martin Bursík, místopředsedy Ondřej Liška, Kateřina Jacques a Martin Ander, dalšími členy PSZ se stali také „Bursíkovi lidé“.[47] Nepodařilo se prosadit projednání změn stanov, avšak v závěru jednání byli z republikové rady odvoláni všichni členové volení sjezdem, mezi kterými měla většinu opozice a čímž se stoupencům předsedy Bursíka podařilo ovládnout i tento orgán.[48]

Po teplickém sjezdu zformovala skupina kolem Dany Kuchtové a Martina Čáslavky vnitrostranickou iniciativu Výzva předsednictvu Strany zelených, v které kritizovala vedení strany v čele s Martinem Bursíkem za odklon reálné politiky od politického a volebního programu strany a potlačování vnitrostranické demokracie. Vedení kritiku nadále odmítalo a tak 31. 1. 2009 vznikla v Pardubicích vnitrostranická frakce Strany zelených Demokratická výzva. Do čela byli zvoleni Dana Kuchtová a Martin Čáslavka. Ústřední revizní komise strany o několik týdnů později obdržela podnět Jihomoravské krajské organizace obviňující členy frakce z porušování stanov strany. Komise navrhla Republikové radě vyloučit Danu Kuchtovou, Martina Čáslavku, Olgu Zubovou a Věru Jakubkovou ze strany, což Republiková rada 8. 3. 2009 schválila.

Ondřej Liška

Eurovolby 2009 a zvolení Ondřeje Lišky předsedou[editovat | editovat zdroj]

8. června 2009 předseda Martin Bursík rezignoval na svůj post. Důvodem byla prohra SZ v eurovolbách. Řízení strany převzal 1. místopředseda Ondřej Liška, který měl zelené vést do říjnových předčasných voleb do poslanecké sněmovny, ty však byly nakonec zrušeny.[49] Od května 2009 nebyli zelení přímo zastoupeni ve vládě, protože vládla tzv. úřednická vláda Jana Fischera. Do té SZ nominovala ministra životního prostředí Ladislava Mika (později Jana Dusíka) a ministra pro lidská práva a menšiny Michaela Kocába. Od března 2010 zelení vládu nepodporovali.[50]

V prosinci 2009 byl Liška na sjezdu konaném v Brně zvolen řádným předsedou strany, 1. místopředsedou byl zvolen František Pelc. [51] Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2010 utrpěla strana drtivou porážku, když získala jen 2,44 % hlasů. Dne 29. května 2010 dal Ondřej Liška spolu s celým vedením SZ k dispozici své funkce.[52]

Komunální volby 2010[editovat | editovat zdroj]

15. a 16. října 2010 proběhly komunální volby, ve kterých SZ získala celkem 323 zastupitelských křesel.

Překvapením byl odchod SZ z celopražského zastupitelstva.[zdroj?] Díky volebnímu inženýrství ODS – rozdělení města na 7 volebních obvodů (tzv. gerrymandering)[53] – se koalice SZ a SNK-ED nedostala do zastupitelstva, přestože získala 5,9 % hlasů a překonala tak pětiprocentní hranici. Zelení, SNK-ED a Věci veřejné podali ústavnímu soudu společnou žalobu s požadavkem výsledek voleb v Praze anulovat. Soud však tento požadavek 29. března 2011 poměrem hlasů 7:5 odmítnul.[54]

Vývoj ve straně po volbách v roce 2010[editovat | editovat zdroj]

Vývoj ve straně po volbách v roce 2010[editovat | editovat zdroj]

Na žižkovském sjezdu konaném 12.–14. listopadu 2010 v Praze byl Liška zvolen řádným předsedou strany. Do užšího vedení strany se dostali mj. bývalá pražská zastupitelka Petra Kolínská, Přemysl Rabas nebo Matěj Stropnický.[55]

V průběhu Liškova předsednictví SZ zaznamenala znatelný posun k levé části politického spektra. Zelení vyzvali ke zprůhlednění financování politických stran,[56] podpořili odborovou stávku proti reformám vlády,[57] zesílili protijadernou rétoriku,[58] aktivní účastí členů předsednictva na blokádě se zúčastnili odporu proti kůrovcovému kácení v národním parku Šumava,[59] kritizovali z jejich pohledu asociální reformu DPH,[60] představili svůj pohled na řešení sociální situace na Šluknovsku,[61] prosazovali zásady moderního urbanismu a nesouhlas s tvorbou sídelní kaše.[62] Byli hlavní silou boje za odchod Ladislava Bátory z vysoké manažerské pozice na ministerstvu školství.[63][64] Byli součástí říjnové protivládní demonstrace hnutí ProAlt.[65] Kritický k vládní reformě byl i Liškův projev, který přednesl na sjezdu TOP 09 v říjnu 2011.[66]

V říjnu 2011 na pražské regionální konferenci SZ přišel Martin Bursík o poslední stranickou funkci, když neobhájil mandát člena republikové rady.[67] Na konferenci konané v březnu 2012 byl však do republikové rady znovu zvolen. V květnu 2012 Martin Bursík oznámil zvažování opětovné kandidatury na předsedu strany. Vyjádřil nespokojenost s přílišným směřováním Strany zelených doleva.[68]

Na českotřebovském sjezdu v listopadu 2012 byl Ondřej Liška znovu zvolen předsedou strany, když v přímém duelu o tento post porazil Martina Bursíka. První místopředsedkyní se stala Pavla Brady, dalšími místopředsedy Martin Bursík a Matěj Stropnický. Na řadová místa v předsednictvu delegáti sjezdu vybrali Evu Tylovou, Tomáše Průšu a Danu Kuchtovou, jejíž vyloučení ze strany bylo v létě zrušeno.[69] Byl také zvolen první vnitrostranický ombudsman, jímž se stal Milan Mátl.

Na sjezdu strany v Praze ve dnech 25. 1.26. 1. 2014 byl již po čtvrté zvolen předsedou Ondřej Liška, který získal 125 ze 198 odevzdaných hlasů, tj. 63 %, čímž porazil svého protikandidáta Petra Štěpánka. Post 1. místopředsedkyně strany obsadila Jana Drápalová, která jakožto jediná kandidátka získala 150 hlasů ve veřejné volbě v plénu. Dalšími místopředsedy se stali Pavla Brady (2. místopředsedkyně SZ) a Tomáš Průša (3. místopředseda SZ). Řadovými členy Předsednictva strany byli zvoleni Matěj Stropnický, Martin Ander a Petr Štěpánek.[70]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jako první politická strana v ČR použila ( 17. 10. 2013 ) hudební videoklip, kde si hlavního rapera zahrál tehdejší předseda SZ Ondřej Liška.[71] Za doby Ondřeje Lišky v předvolebním boji jako první ve svých volebních spotech užívala překladatele do znakové řeči.[72] Spolu s Českou Pirátskou stranou začali v rámci předvolebního boje čistit tlakovými pistolemi špinavé ulice[73] a zanechávali tím na špinavých zdích své loga a předvolební texty. V roce 2014 19.5 zvolili jako první netradiční kontaktní kampaň[74] slaňováním ze střech panelových domů.[75] V předvolební kampani v roce 2013 do voleb o mandát v poslanecké sněmovně zvolila Strana Zelených kontaktní kampaň skrze vození lidí rikšou a možnost si promluvit s politiky SZ [76]. Ve volbách v roce 2013 mnoho marketingových expertů pozitivně překvapila závěrečná kampaň Zelených, kteří užily 24h službu telefoniích operátorů pro dotazy voličů k programu a voleb samotných ( telefonními operátory byly jak kandidáti za SZ, tak i proškolení dobrovolníci a spolupracovníci SZ )[77]

Předsedové SZ[editovat | editovat zdroj]

Pořadí Osoba Období
1. Jan Martin Ječmínek 1990–1991
2. Aleš Mucha 1991–1992
3. Jaroslav Vlček 1992–1995
4. Emil Zeman 1995–1999
5. Jiří Čejka 1999–2002
6. Miroslav Rokos 2002–2003
7. Jan Beránek 2003–2005
8. Martin Bursík 2005–2009
9. Ondřej Liška 2009–2014

Sjezdy SZ (od roku 2003)[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Rozložení voličské podpory SZ ve volbách do Poslanecké sněmovny 2010

Česká národní rada[editovat | editovat zdroj]

Volby (rok) Počet hlasů Podíl hlasů Počet mandátů
1990 295 844 4,10 % 0
1992 421 988 6,52 % 3 z 18*

* V roce 1992 kandidovala Strana zelených společně s Československou stranou socialistickou, Zemědělskou stranou a Hnutím zemědělců a nezávislých osobností pod názvem Liberálně sociální unie a poprvé tak získala 3 poslance.

Poslanecká sněmovna[editovat | editovat zdroj]

Volby (rok) Počet hlasů Podíl hlasů Počet mandátů
1996 0 neúčastnila se* 0
1998 67 143 1,12 % 0
2002 112 929 2,36 % 0
2006 336 487 6,29 % 6
2010 127 831 2,44 % 0
2013 159 025 3,19 % 0

* Před volbami 1996 tehdejší vedení strany nezaplatilo volební kauci, a proto se SZ voleb neúčastnila.

Z regionálního hlediska byla Strana zelených ve volbách roku 2006 nejúspěšnější v okrese Liberec (11,60 %, v celém kraji 9,58 %), hlavním městě Praze (9,19 %) a okrese Brno-město (8,74 %). V roce 2010 nepřesáhla pětiprocentní hranici nutnou ke vstupu do Poslanecké sněmovny (nejúspěšnější byla v Praze se ziskem 4,78 % hlasů). V předčasných parlamentních volbách roku 2013 mírně posílila, nad pětiprocentní hranici se dostala v hlavním městě Praze (6,45 %) a v okresech Praha-západ (5,18 %) a Brno-město (5,29 %).

Senát[editovat | editovat zdroj]

Eliška Wagnerová, senátorka zvolená za Stranu zelených v roce 2012
Volby Počet mandátů
1996 0
1998 0
2000 0
2002 0
2004 1
2006 0
2007 0
2008 0
2010 0
2012 1 + 1*

* za koalici KDU-ČSL, SZ a Pirátů

V roce 2004 byl zvolen za obvod 25 Praha 10 nezávislý kandidát SZ Jaromír Štětina. Ten však v dalších senátních volbách 2010 kandidoval za TOP 09. V doplňovacích volbách za obvod č. 30 Kladno v roce 2011 Strana zelených podporovala kandidáta sociální demokracie Jiřího Dienstbiera ml., který mandát skutečně získal. V senátních volbách 2012 byla za samostatně kandidující Stranu zelených do senátu ve volebním obvodu č. 59 Brno-město zvolena Eliška Wagnerová, za koalici KDU-ČSL, SZ a Pirátů byl ve volebním obvodu č. 26 Praha 2 zvolen Libor Michálek (oba nestraníci).

Evropský parlament[editovat | editovat zdroj]

Volby (rok) Počet hlasů Podíl hlasů Počet mandátů
2004 73 932 3,16 % 0
2009 48 621 2,06 % 0
2014 57 240 3,77 % 0

Zastupitelstva krajů[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 kandidovala SZ v Jihomoravském kraji, kde postavila s Liberální reformní stranou společnou kandidátku Zelená pro Moravu. Ta získala 5,08 % hlasů a tři křesla. Podle počtu preferenčních hlasů byli zvoleni: nestraník Mojmír Vlašín navržený SZ z 16. místa kandidátky, členka SZ a starostka MČ Brno-Nový Lískovec Jana Drápalová z 22. a volební lídr Jiří Löw, nestraník navržený LiRA.

V krajských volbách 17. a 18. října 2008 utrpěla strana porážku, navzdory optimistickým očekáváním předsedy Bursíka, který předpokládal nárůst počtu zastupitelů o stovky procent.[90] Jeho názor podporovala i většina průzkumů veřejného mínění, které přisuzovaly zeleným zisk od 7 do 9 %.[91][92] Ve skutečnosti strana zcela propadla a nezískala zastoupení v žádném kraji.[93][94]

Ve volbách 12. a 13. října 2012 Strana zelených postavila kandidátní listiny ve všech krajích. V pěti krajích kandidovala v koalicích: v Karlovarském jako KOALICE PRO KARLOVARSKÝ KRAJ (KDU-ČSL + SZ + O co jim jde?), v Ústeckém jako Hnutí PRO!kraj (KDU-ČSL + SZ + HRM), v Libereckém jako Změna pro Liberecký kraj (SZ + Změna), v Královéhradeckém jako Změna pro Královéhradecký kraj (SZ + Změna), v Olomouckém kraji jako Koalice pro Olomoucký kraj společně se starosty (KDU-ČSL + SZ). Ve zbývajících osmi krajích kandidovala Strana zelených samostatně pod svým názvem.[95]

Nejlepšího výsledku dosáhla strana v Libereckém kraji, kde koalice získala 16,85 % hlasů a celkem 10 křesel v krajském zastupitelstvu (z toho 5 členové nominovaní SZ). Druhého nejlepšího výsledku dosáhla v Olomouckém kraji, kde koalici volilo 11 % voličů, avšak zde všech 8 mandátů připadlo KDU-ČSL, neboť její silná voličská základna „vykroužkovala“ křesťanskodemokratické kandidáty před kandidáty SZ. Třetí nejlepší výsledek zelení zaznamenali v rámci Hnutí PRO!kraj na Labskoústecku, kde je volilo 8,15 % voličů. Koalice zde získala 6 mandátů, z toho 4 pro kandidáty nominované Stranou zelených. Tuto kandidátku vedl bývalý poslanec za Stranu zelených Přemysl Rabas. Jen těsně nedosáhli zelení na křesla zastupitelů v Karlovarském kraji, kde jejich koalice získala 4,66 % hlasů. (I v případě překonaní 5% klauzule by však zřejmě kvůli preferenčním hlasům SZ žádný mandát nezískala - její nejúspěšnější kandidát Petr Němec by skončil až na 6. místě.) Podobně dopadla strana v Královéhradeckém kraji, kde koaliční uskupení získalo 4,09 % platných hlasů. Nejlepšího výsledku jako samostatně kandidující strana dosáhla SZ v Jihomoravském kraji, kde získala 3,68 % platných hlasů, následována kraji Moravskoslezským (2,79 %), Středočeským (2,59 %), Plzeňským (2,09 %), Vysočinou (2,04 %), Jihočeským (1,67 %), Pardubickým (1,66 %) a Zlínským (1,57 %).[96]

Komunální volby[editovat | editovat zdroj]

  • 2006 – 446 zastupitelů (0,71 %, s odstupem 7. místo), 5,3 % hlasů, v přepočtu na voliče cca 4,1 %;[97] úspěch v Brně, kde se Martin Ander stal náměstkem primátora.
  • 2010 – 323 zastupitelů.[98]

Vývoj loga strany[editovat | editovat zdroj]

Původním logem SZ z 90. let byl čtyřlístek vytvořený ze čtyř srdcí, z nichž tři byla zelená a jedno rudé. Po tmavozelené revoluci (nejvýrazněji ve volební kampani do Evropského parlamentu na jaře 2004) se začalo používat druhé, neformální logo – slunečnice, nejčastější námět log zelených stran v Evropě. Autorem současného loga Strany zelených - zeleného čtyřlístku (používáno od parlamentních voleb v roce 2006), zeleného písma ABCGreen (klon fontu JohnSans),[99] i souvisejícího grafického manuálu strany[100] je přední český typograf František Štorm a jeho První střešovická písmolijna.[101]

Současní významní členové strany[editovat | editovat zdroj]

Viz přehled článků o členech SZ na české Wikipedii.

Ocenění strany[editovat | editovat zdroj]

Strana zelených opakovaně vyhrává soutěž občanského sdružení Fórum 50 Strana otevřená ženám.[102] V roce 2013 získala místostarostka Prahy 10 Ivana Cabrnochová 2. místo v soutěži Nadějná politička roku, kterou také vyhlašuje Fórum 50%.[103]

Ekonomický program SZ pro parlamentní volby v roce 2010, jehož autory byli Miroslav Zámečník a Tomáš Sedláček,[104][105] byl oceněn řadou.[zdroj?] expertů.[106][107]

Uplatňování programu a kritika[editovat | editovat zdroj]

Předvolební kampaň v do voleb v Poslanecké sněmovně v květnu 2010 ve formě koncertu - "Koncert pro Zelené" se konal v Praze na Žižkově

Uplatňování programu[editovat | editovat zdroj]

Strana zelených ve svém volebním programu mj. prosazovala snížení věkové hranice pro volební právo na 16 let. Tento cíl byl často citován v médiích ve volební kampani, ale nesetkal se po vstupu SZ do vlády s širší podporou a téma nadlouho utichlo. 4. září 2008 tehdejší ministryně Džamila Stehlíková oznámila, že chce otevřít diskusi o snížení věkové hranice na 16 let pro komunální volby.[108]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Strana zelených bývá kritizována zprava i zleva. Častými tématy jsou snaha SZ o omezení jízd kamionů o víkendu a její kompromisní postoj k protiraketové základně USA v Brdech.

Odpor Strany zelených vůči jaderné energii[editovat | editovat zdroj]

Strana (a s ní spojovaná sdružení) je často kritizována kvůli odporu proti jaderné energii a příliš silnému prosazování alternativních zdrojů energie.[109][110][111][112][113] Tyto programové body jsou považovány některými lidmi za ideologické a za současné situace iracionální.[110][114] Strana zelených mj. deklaruje svůj odpor k výstavbě dalších jaderných elektráren, kritizuje nevyřešený problém s ukládáním vyhořelého jaderného paliva a hodlá jednak „sledovat jako střednědobý cíl vystoupení ČR z jaderné energetiky“, jednak „co nejrychleji zastavit produkci dalšího vyhořelého jaderného paliva“.[115] To je často označováno jako nezodpovědné a těžko splnitelné,[116] neboť jaderná energetika má v Česku významný podíl na výrobě i spotřebě elektřiny (31 % a 47 %), přičemž bude v nejbližší době nutné rozhodnout o náhradě především tepelných (uhelných) elektráren, které dosluhují. Do programového prohlášení druhé vlády Mirka Topolánka SZ prosadila závazek, že vláda v Česku nebude připravovat stavbu dalších jaderných bloků.

Alternativy Strany zelených k jaderné energetice, jejich kritika[editovat | editovat zdroj]

SZ uvádí jako alternativu alternativní zdroje energie – zejména pak využití biomasy (mj. rychle rostoucí rostliny pěstované k pálení), řepkového oleje, větrné a sluneční energie v kombinaci se snížením spotřeby energií, kritici těchto plánů však zdůrazňují, že v Česku jako vnitrozemském státu jsou možnosti využití alternativních zdrojů omezené, nehledě na další současné nevýhody alternativních zdrojů (většinou daleko větší cena vyráběné energie, nevyvážená výroba zejména u větrné a sluneční energie, nemožnost pokrýt celou nebo aspoň podstatnou část spotřeby energie). Některé současné výzkumy a tendence ovšem ukazují, že obnovitelné zdroje bude přece jen možné využívat. Jak Ernst & Young[117] tak Čínská vláda[118] říkají, že nejpozději do konce desetiletí by mohla být cena elektřiny z fotovoltaických panelů vyrovnaná s cenou elektřiny z uhelných elektráren. Nabízejí se rovněž řešení nevyvážené výroby zejména u větrné a sluneční elektřiny, jednak je to vyrovnanost dodávek elektřiny v důsledku propojenější energetické soustavy v Evropě(projekt pokládání drátů elektrického vedení na dno Severního moře, který bude spojovat fotovoltaické panely a větrné elektrárny s přečerpávacímí elektrárnami v Norsku[119]) a jednak takzvané inteligentní sítě.[120]

Zároveň podle SZ „přechodnou roli k energetické budoucnosti obnovitelných zdrojů bude hrát zemní plyn“, což je rovněž kritizováno vzhledem k nutnosti dovážení zemního plynu z nespolehlivých a politicky nestabilních zemí a z toho plynoucích rizik.[121][122] Na druhou stranu jaderné palivo do českých jaderných elektráren se odebírá od Ruské společnosti TVEL.[123]

Koaliční partner, postoj ke KSČM[editovat | editovat zdroj]

Krajně pravicové skupiny Národní sjednocení (NSJ) a Vlastenecká fronta demonstrují proti SZ 1. září 2007, mj. na podporu Tomáše Čermáka; transparent zobrazuje srovnání s melouny („navrch zelení, uvnitř rudí“)

V minulosti se další kritika soustřeďovala na skutečnost, že není zcela jasné, jakého budoucího koaličního partnera Strana zelených upřednostňuje. Za pravděpodobný povolební výsledek byla médii často označována pravostředová koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Podle prohlášení předsedy Bursíka[124] však program strany zřejmě má blíž k programu ČSSD. Po vyhlášení výsledků parlamentních voleb v roce 2006 se však stranické vedení rozhodlo pro jednání s pravicovými stranami.

V minulosti byla SZ kritizována rovněž za to, že se její představitelé odmítali jasně vyslovit proti komunistům, odpor ke spolupráci s touto stranou začal být jasný až po vítězství Bursíkovy skupiny na sjezdu v Pardubicích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Strana získala 156 mandátů na samostatných kandidátkách. Dále získala celkem 158 mandátů v rámci společných kandidátek různých koalic a sdružení. Nejvíce s Nezávislými kandidáty a KDU-ČSL.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zelené po Liškovi vede žena, strana se na volby spojí s lidovci. IDNES.cz [online]. 2014-06-08 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online.  
  2. Strana zelených | Pro média
  3. http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/politicke_strany_52416.html#T1
  4. Zeman láká nováčky do SPOZ. Po jeho výhře se počet zájemců o členství zvedl o polovinu. ihned.cz [online]. 2013-07-31. Dostupné online.  
  5. http://strana.zeleni.cz/63/rubrika/graficke-podklady/
  6. http://www.volby.cz/pls/kv2010/kv1211?xjazyk=CZ&xid=1&xv=1&xdz=7&xnumnuts=0&xstat=0&xvyber=1
  7. Zelení zahajují nový školní rok: http://strana.zeleni.cz/10445/clanek/zeleni-zahajuji-novy-skolni-rok/, 1.9. 2008.
  8. Zelení z regionů budou zítra v Praze diskutovat společný program do voleb: http://strana.zeleni.cz/10213/clanek/zeleni-z-regionu-budou-zitra-v-praze-diskutovat-spolecny-program-do-voleb/, 15.8. 2008.
  9. Charta globálních zelených
  10. Charta Evropských zelených
  11. Informace o první aktivitě vedoucí k založení SZ
  12. Jak se čistila strana aneb konec Pseudozelených v Čechách
  13. Na rovnost žen a mužů dbají nejvíc zelení, nejmíň zemanovci, 2013
  14. Zelení jsou ženám (opět) nejotevřenější
  15. Rovnou daň nepřijmeme, tvrdí Martin Bursík, Mladá fronta DNES, 21. března 2006
  16. Stanovy Strany zelených, článek 2 odstavec 4 [online]. Strana zelených, 2010, [cit. 2014-02-19]. Dostupné online.  
  17. http://strana.zeleni.cz/59/rubrika/volebni-program-kvalita-zivota/
  18. Program Kvalita života - Modernizace české společnosti
  19. Program Kvalita života - Životní prostředí a ochrana spotřebitele
  20. Program Kvalita života - Otevřená společnost a demokratická účast - posilme ochranu lidských práv
  21. Program Kvalita života - Podpora školství a vědy - kvalitní život v budoucnosti
  22. http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/kocab-chce-kvoty-pro-zeny-a-nabidl-rezignaci/446753&id_seznam=287
  23. Program Kvalita života - Sociální politika: stejná práva - stejné šance
  24. Program Kvalita života - Život v jednom světě: Zahraniční politika zelených
  25. Israel není Československo
  26. a b Přijetí Palestiny do OSN je nezbytným krokem k míru a dodržování lidských práv na blízkém východě
  27. Strana zelených: "Přijetí Palestiny do OSN je nezbytným krokem k míru a dodržování lidských práv na Blízkém Východě" | Židovské listy - zprávy pro židovskou komunitu
  28. Aktuální stanovy SZ
  29. http://www.tyden.cz/tema/kostrbata-historie-zelenych_260.html
  30. http://www.blisty.cz/art/15467.html
  31. Pavel Pečínka: Boj o moc, pro změnu v zeleném, Listy 2/2004
  32. http://strana.zeleni.cz/555/clanek/politicky-program-vize-ekologicke-demokracie/
  33. http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=042&clanek=020408
  34. http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?c=A060517_111552_domaci_cen
  35. http://strana.zeleni.cz/1221/clanek/
  36. http://strana.zeleni.cz/1389/clanek/
  37. http://strana.zeleni.cz/1355/clanek/
  38. http://strana.zeleni.cz/1459/clanek/
  39. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/itisk/metody_pro_prepocet_hlasu_na_mandaty
  40. http://blog.matejstropnicky.cz/strana-zelenych/v-mediich/rebel-na-startu-pravo http://www.jaromirstetina.cz/media/zari-2008/mlceti-zlato.html
  41. http://strana.zeleni.cz/9852/clanek/podminkou-je-zahrabat-prikop/
  42. Bursíkovo zdůvodnění svolat sjezd v roce 2008
  43. Rozhodnutí Dany Kuchtové kandidovat proti Bursíkovi na sjezdu v roce 2008
  44. Obvinění protibursíkovské opozice, že protistrana vytvářela účelové organizace kvůli sjezdu 2008
  45. Janeba: Zelení nestojí o nové členy?
  46. Bursík odmítnul informaci o účelovém zakládání organizací kvůli sjezdu 2008
  47. Informace o výsledku Teplického sjezdu v roce 2008
  48. Informace o ovládnutí republikové rady SZ Bursíkovým křídlem
  49. Bursík rezignoval na funkci předsedy Strany zelených
  50. Zelení už nebudou podporovat Fischerovu vládu
  51. Kateřina Eliášová. Zelení zvolili předsedou Lišku, mužem č. 2 je Pelc. Aktuálně.cz [online]. 2009-12-05 [cit. 2009-12-05]. Dostupné online.  
  52. Liškův projev po vyhlášení výsledků voleb 2010
  53. Experti pro Ústavní soud: Volby v Praze nebyly v pořádku
  54. Nové volby v Praze nebudou. Ústavní soud zamítl stížnost menších stran
  55. Noví zelení: Liška, Rabas, Kolínská, Fajnorová a rebel
  56. Podpořte zákon proti černému financování politických stran
  57. Reforma musí být kompromisem, ne diktátem vlády
  58. Výstup z jádra může být rychlý
  59. Proti kácení na Šumavě protestují politici
  60. Kalouskova DPH chudým vezme a rozpočtu nepřidá
  61. Komplexní návrh, jak řešit situaci v českých ghettech
  62. Desatero zelené Prahy
  63. Požadavek nevládních organizací na odvolání Bátory podporují Zelení a ČSSD
  64. Ondřej Liška: Tím, kdo by dostal pětku, je Dobeš. A Bátora je Klausova sonda
  65. Tisíce lidí v ulicích dnes volaly po demisi Nečasova kabinetu
  66. Projev Ondřeje Lišky na sjezdu TOP 09
  67. Zelení se sjeli na konferenci, Bursík odešel poražen
  68. Chci se vrátit do čela Strany zelených, ohlásil Bursík [online]. Týden.cz, 2012-05-12, [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. (česky) 
  69. Ve vedení Strany zelených jsou i Bursík, Stropnický či Kuchtová [online]. České noviny.cz, 2012-11-25, [cit. 2012-11-28]. Dostupné online. (česky) 
  70. Zelení jdou do supervolebního roku posíleni. Liška na sjezdu obhájil post předsedy [online]. Strana zelených, 2004-01-26, [cit. 2014-01-23]. Dostupné online.  
  71. Zdroj Hudebního politického klipu na stránkách youtube.com [online]. 17.10.2013. Dostupné online.  
  72. První politický spot ve znakovou řečí se objevil v roce 2013 10.října . Zdroj. oficiální veřejný profil Strany Zelených [online]. . Dostupné online.  
  73. Netradiční politická kampaň tlakovými pistolemi. Zdroj youtube.com nahrané samotnou Stranou Zelených dne 13.10.2013 ( v tomto roce 2013 a volebním boji o mandáty do poslanecké sněmovny tuto netradiční kampaň užila i Česká Pirátská strana ) [online]. . Dostupné online.  
  74. Strana Zelených do předvolebního boje do Evropského parlamentu 2014 se rozhodla pro netradiční kontaktní kampaň přes Okna panelových bytů. Zdroj video na youtube.com [online]. 20.5.2014. Dostupné online.  
  75. Kontaktní kampaň v oknech, nasazená Stranou Zelených 18.5.2014 do předvolebního boje do europarlamentu. Zdroj oficiální Facebookoví veřejný profil Strany Zelených [online]. . Dostupné online.  
  76. Kontaktní kampaň : Převážení lidí rikšou . Zdroj youtube.com [online]. 21.10.2013. Dostupné online.  
  77. Hodnocení kampaně voleb do PS 2013 . Zdroj ihned.cz [online]. . Dostupné online.  
  78. Pisárecký sjezd 2003
  79. Táborský sjezd 2003
  80. Olomoucký sjezd 2004
  81. Vršovický sjezd 2004
  82. Pardubický sjezd 2005
  83. Holešovický sjezd 2007
  84. Teplický sjezd 2008
  85. Štýřický sjezd 2009
  86. Žižkovský sjezd 2010
  87. Druhý pardubický sjezd 2011
  88. Českotřebovský sjezd 2012
  89. Karlínský sjezd 2014
  90. http://aktualne.centrum.cz/domaci/podzimni-volby-2008/clanek.phtml?id=619563
  91. http://strana.zeleni.cz/11008//stredocesky-kraj-9-pro-stranu-zelenych/
  92. http://web.archive.org/web/20120406002502/http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100823s_pv80925.pdf
  93. http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=339416
  94. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 17.–18. 10. 2008
  95. http://volby.cz/pls/kz2012/kz11?xjazyk=CZ&xdatum=20121012&xv=1&xt=2 Jmenné seznamy (všichni platní kandidáti dle poř. čísla) 2012
  96. http://volby.cz/pls/kz2012/kz2?xjazyk=CZ&xdatum=20121012 Výsledky voleb do zastupitelstev krajů 2012
  97. http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?c=A061027_000049_ln_noviny_sko
  98. http://www.zeleni.cz/strana/nasi-lide/starostove-a-zastupitele-strany-zelenych/ Starostové a zastupitelé SZ
  99. Pokyny pro použití stranického fontu ABCGreen
  100. http://strana.zeleni.cz/247/99/file/ Portable Document Format 2 megabyte
  101. http://zpravy.idnes.cz/i-loga-politickych-stran-podlehaji-mode-podivejte-se-f9b-/domaci.asp?c=A090909_150529_domaci_adb
  102. Zelení jsou ženám (opět) nejotevřenější
  103. Výsledky soutěže Nadějná politička 2013
  104. http://www.e15.cz/domaci/politika/nova-ikona-zelenych-ekonom-zamecnik Nová ikona zelených: ekonom Zámečník
  105. Miroslav Zámečník on-line: Která strana má "nej" ekonomický program?
  106. Ekonomové chválí program TOP 09
  107. Analytici chválí ekonomický program Strany zelených
  108. http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/index_view.php?id=331636
  109. http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs1789.html
  110. a b http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/frantisek-janouch.php?itemid=2997
  111. http://www.lidovky.cz/kuchtova-chce-kvuli-pacesove-komisi-koalicni-schuzku-pdn-/ln_domov.asp?c=A080706_152824_ln_domov_ter
  112. http://www.virtually.cz/?art=16952
  113. http://www.radio.cz/cz/clanek/106338
  114. http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/bl/spolecnostaenergieweb.htm
  115. http://strana.zeleni.cz/159/clanek/2-modernizace-ceske-spolecnosti/#2.4
  116. http://www.csvts.cz/cns/news07/070730b.htm
  117. Price of solar panels to drop to $1 by 2013, report forecasts | Environment | The Guardian
  118. Chinese Report Says Solar Could be Cheap as Coal by 2015 | Cut don't Kill - Our Solar Future
  119. Podmořské megakabely | TECHNIK.IHNED.CZ - technologie
  120. Jan Beránek: Sítě obnovitelnou energetiku zvládnou - Deník Referendum
  121. http://www.cizp.cz/(ejadl255bfxqlsnelme0b1zv)/default.aspx?id=1129&ido=365&sh=671383224
  122. http://www.enviweb.cz/?env=energie_archiv_gcafh/Energetika_uspory_nebudou_stacit.html
  123. Temelín nakoupí jaderné palivo od ruského TVEL | Informační povinnost | Skupina ČEZ
  124. http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=129362

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]