Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2006

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rozdělení mandátů po volbách 2006.
Občané přicházející k parlamentním volbám krátce po otevření volebních místností v pátek 2. června

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006 se konaly v pátek 2. června a sobotu 3. června. Kromě čtyř klasických parlamentních stran se do sněmovny poprvé dostala Strana zelených (naopak US-DEU podle očekávání propadla). Výsledek ukázal disproporční prvky, vnesené do volebního zákona opozičněsmluvními reformami, a dopadl patem – oba bloky vzniklé ve sněmovně (ČSSD a KSČM proti ODS, KDU-ČSL a SZ) získaly po 100 poslancích. Následovalo bezprecedentní období vládní krize a nikam nevedoucích vyjednávání, trvající až do ledna 2007.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Vítězné strany podle okresů (modrá ODS - 40, oranžová ČSSD - 37)

Ostatní strany získaly méně než 1,5 % hlasů, což byla hranice pro státní příspěvek (100 Kč za 1 hlas).

Počet získaných mandátů
  1. Občanská demokratická strana – 81 mandátů
  2. Česká strana sociálně demokratická – 74 mandátů
  3. Komunistická strana Čech a Moravy – 26 mandátů
  4. Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová – 13 mandátů
  5. Strana zelených – 6 mandátů

Podrobné výsledky[editovat | editovat zdroj]

Seznam členů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky po volbách 2006 je ve zvláštním článku. Zde uvádíme výsledky stran.

Strana
Počet hlasů  % Kraje[1] Mandáty +/-
Občanská demokratická strana
1 892 475
35,38 %
14
81
+ 23
Česká strana sociálně demokratická
1 728 827
32,32 %
14
74
+ 4
Komunistická strana Čech a Moravy
685 328
12,81 %
14
26
- 15
Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová
386 706
7,22 %
14
13
- 10
Strana zelených
336 487
6,29 %
14
6
+ 6
SNK Evropští demokraté
111 724
2,08 %
14
0
-
Nezávislí demokraté (předseda V. Železný)
36 708
0,68 %
14
0
-
NEZÁVISLÍ
33 030
0,61 %
14
0
-
Strana zdravého rozumu
24 828
0,46 %
14
0
-
Pravý blok
20 382
0,38 %
14
0
-
Unie svobody - Demokratická unie
16 457
0,30 %
14
0
- 8
Právo a Spravedlnost
12 756
0,23 %
14
0
-
Moravané
12 552
0,23 %
7
0
-
Strana Rovnost Šancí
10 879
0,20 %
14
0
-
Národní strana
9 341
0,17 %
14
0
-
Koalice pro Českou republiku
8 140
0,15 %
14
0
-
Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)
7 293
0,13 %
14
0
-
Balbínova poetická strana
6 897
0,12 %
14
0
-
4 VIZE
3 109
0,05 %
14
0
-
Česká strana národně socialistická
1 387
0,02 %
2
0
-
Helax - Ostrava se baví
1 375
0,02 %
1
0
-
Humanistická strana
875
0,01 %
1
0
-
Folklor i Společnost
574
0,01 %
1
0
-
Česká pravice
395
0,00 %
7
0
-
Liberální reformní strana
253
0,00 %
1
0
-
České hnutí za národní jednotu
216
0,00 %
1
0
-
celkem
5 348 976
100,00 %
14
200
-
Zvolení poslanci podle politické příslušnosti[2]
Politický subjekt Počet poslanců
Občanská demokratická strana
81
Česká strana sociálně demokratická
72
Komunistická strana Čech a Moravy
25
Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová
13
Strana zelených
6
nestraníci
3

Výsledky podle krajů[editovat | editovat zdroj]

Hlasy podle krajů[editovat | editovat zdroj]

Vítězné strany v jednotlivých krajích:
     ČSSD     ODS
Volební výsledky stran podle krajů
(výsledky jsou uvedeny v procentech)
ODS ČSSD KSČM KDU-ČSL SZ SNK ED
Praha 48.32 23.29 7.90
4.84
9.19 3.56
Středočeský kraj 39.19 30.74 12.89
4.87
6.00 2.10
Jihočeský kraj 36.69 30.47 13.36
8.18
5.90 1.94
Plzeňský kraj 36.46 31.69 14.03
5.65
5.91 2.04
Karlovarský kraj 35.87 32.73 14.82
3.44
6.71 1.68
Ústecký kraj 34.78 35.46 16.05
2.23
6.03 1.43
Liberecký kraj 38.81 29.31 11.51
4.23
9.58 1.99
Královéhradecký kraj 37.66 30.14 11.52
6.72
6.69 3.08
Pardubický kraj 33.26 32.95 12.39
8.77
6.26 2.42
Kraj Vysočina 27.67 35.35 14.66
12.16
4.89 2.00
Jihomoravský kraj 30.67 32.95 13.74
11.14
6.20 1.20
Olomoucký kraj 30.29 35.44 14.86
8.26
5.51 1.14
Zlínský kraj 31.68 33.28 11.25
13.02
5.07 1.99
Moravskoslezský kraj 28.11 40.54 13.96
7.18
4.34 1.96
Česká republika 35.38 32.32 12.81
7.22
6.29 2.08

Rozdělení mandátů podle krajů[editovat | editovat zdroj]

Rozdělení mandátů podle krajů [3]
Mandáty ODS ČSSD KSČM KDU-ČSL SZ
Praha
25
14
6
2
1
2
Středočeský kraj
23
10
8
3
1
1
Jihočeský kraj
13
6
4
2
1
0
Plzeňský kraj
11
5
4
2
0
0
Karlovarský kraj
5
2
2
1
0
0
Ústecký kraj
14
5
6
2
0
1
Liberecký kraj
8
4
3
1
0
0
Královéhradecký kraj
11
5
4
1
1
0
Pardubický kraj
10
4
4
1
1
0
Kraj Vysočina
10
3
4
2
1
0
Jihomoravský kraj
23
8
8
3
3
1
Olomoucký kraj
12
4
5
2
1
0
Zlínský kraj
12
4
5
1
2
0
Moravskoslezský kraj
23
7
11
3
1
1
Česká republika
200
81
74
26
13
6

Předvolební kampaň[editovat | editovat zdroj]

Předvolební kampaň byla označována jako dosud nejtvrdší a také nejšpinavější

Předvolební kampaň byla komentátory často označována jako dosud nejtvrdší a také nejšpinavější v samostatné České republice. Zásadními rysy kampaně bylo mj. odmítání Ministerstva financí (ministr Bohuslav Sobotka, ČSSD) vyplatit příspěvek za úspěch v komunálních volbách v Praze v roce 2002 straně SNK Evropští demokraté, vzestup preferencí Strany zelených, kolísání preferencí KDU-ČSL a negativní kampaně proti ODS, KDU-ČSL, ČSSD a KSČM. Předvolební význam mělo rovněž schválení zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví, o něž usiloval premiér Jiří Paroubek.[zdroj?]

Koncem ledna 2006 překročily volební preference Strany zelených pětiprocentní kvórum, což vyvolalo značnou pozornost médií. ČSSD a její lídr Paroubek na to zareagovali důraznějším upozorňováním na své programové cíle týkající se životního prostředí, růst zelených zároveň vyvolal dohady o možných větších komplikacích při vytváření stabilní vlády.[zdroj?]

Dalším výrazným prvkem byla kampaň recesisticko-protestní Balbínovy poetické strany, která prostřednictvím billboardů zesměšňovala a dehonestovala KDU-ČSL, resp. Miroslava Kalouska osobně. Podle lidovců a některých dalších politiků nezískala Balbínova poetická strana prostředky dary svých příznivců, jak uvádí, nýbrž sloužila jako zástěrka nějakého jiného „neznámého útočníka“ s vlastními politickými zájmy. Podobně billboardy ČSSD s heslem „ODS Minus“ parafrázovaly volební hesla ODS v jednoznačně negativním smyslu. ČSSD si pro tento účel dokonce zaregistrovala volební symbol ODS - modrou turistickou značku. Obě kampaně byly komentátory často vnímány jako nový fenomén svým jednostranně negativním zaměřením vůči konkurenci.

Další zvláštností byl extrémní rozptyl preferencí KDU-ČSL, které prakticky současně prováděné průzkumy dávaly výsledky jak odpovídající dřívějším volbám (9,5 % podle průzkumu CVVM z 20. dubna 2006), tak kolem pětiprocentní hranice pro vstup do sněmovny (4,9 % podle STEM z 19. dubna 2006). Toto kolísání a rozdíly mezi výsledky jednotlivých agentur posílilo spekulace o možné manipulaci veřejným míněním a snaze znejistit voliče lidovců.[zdroj?]

Volební místnost, plenta a urna

Několik dnů před počátkem voleb se v médiích objevila přísně tajná zpráva policisty Jana Kubiceho pro branně bezpečnostní výbor sněmovny, ve které informoval o prorůstání organizovaného zločinu do státní zprávy. Jednalo se o kopii poslance za KDU-ČSL Pavla Severy,[4] který novinářům umožnil získat svůj výtisk a za tento čin později zaplatil pokutu 25 tisíc korun.[5] Kubiceho zpráva obsahovala mimo jiné informace získané při domovní prohlídce u podnikatele Tomáše Pitra, například materiály o spojení vraždy podnikatele Mrázka se špičkami ČSSD nebo o tom, že Jiří Paroubek „měl k dispozici“ nezletilou dceru podnikatele Ďurička. Paroubek to označil za nepřípustné ovlivňování voleb.

25. května z voleb odstoupila Česká pravice, která vyzvala své příznivce (ve volbách 2002 získala 2041 hlasů - 0,04 %), ať volí ODS; přesto jí bylo odevzdáno celkem 395 platných hlasů (třetí nejnižší výsledek). Prohlášení o odstoupení s výzvou nevolit levici vydala i strana Helax - Ostrava se baví, na rozdíl od ČP ovšem její zmocněnec oficiálně nestáhl kandidátky [3]. Získala pak 1375 hlasů (ve volbách do EP 3366).

Byl zaznamenán jeden případ pokusu o manipulaci voleb. V obci Všestudy členka volební komise za ODS Alena Nedbalová rozdávala v domově důchodců obálky, jež obsahovaly jen kandidátku ODS.[zdroj?]

Agitace soukromých subjektů[editovat | editovat zdroj]

Podnikatel Ivan Bičiště vyvěsil u své továrny na Zlíchově padesátimetrovou plachtu s textem Po vítězství KSČSSD prodám ihned a levně: 3000 m2 + kanceláře + pozemek + 60 zaměstnanců. E-mail: volby1946@seznam.cz. Na internetové doméně Volby1946.cz dále zveřejnil prohlášení Klementa Gottwalda v tehdejších Živnostenských novinách.

Majitel olomouckého klubu Vertigo čepoval lidem pivo zdarma výměnou za tři lístky KSČM; nasbíral 700. Obchody se sportovním zbožím Rockpoint nabízely 20% slevu za volební lístek KSČM nebo ČSSD. Kavárna na pražských Vinohradech nabízela za volební lístky ČSSD a KSČM kávu zdarma. Dva a půl tisíce volebních lístků KSČM nasbírali organizátoři iniciativy Trikem proti komunismu v rámci soutěže, jejíž výherce získá trička s protikomunistickými motivy.

Objevily se rovněž internetové stránky a kampaně určené pro posílení volební účasti zejména u mladých lidí; implicitním důsledkem a někdy explicitně přiznávaným cílem je snížit výsledky KSČM. Kampaň s názvem Rozhodněte to aneb jít volit je sexy tvořily tři reklamní spoty renomovaných režisérů, vysílané v televizi Óčko, regionálních stanicích a promítané v multikinech; Česká televize je odmítla. Další podobné webové stránky jsou Hodtotam.cz, Pujduvolit.cz, Kohovolit.eu umožňující porovnat vlastní politické preference s hlasováním poslanců v uplynulém volebním období a Hele vol! se soutěží o vymýšlení textů do komiksových bublin od předních českých karikaturistů.

Seznam kandidujících stran dle vylosovaných čísel[editovat | editovat zdroj]

Oficiální názvy dle podaných volebních listin, vč. místy nesprávné interpunkce či pravopisu; k názvům psaným pouze verzálkami není přihlíženo, v závorce je uvedena zkratka podle registrace Ministerstva vnitra.

  1. Strana zdravého rozumu (SZR; web)
  2. České hnutí za národní jednotu (web) – pouze Ústecký kraj
  3. Balbínova poetická strana (BPS; web)
  4. Liberální reformní strana (web) – pouze Jihomoravský kraj
  5. Právo a Spravedlnost - ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS; web)
  6. NEZÁVISLÍ (NEZ; web)
  7. Česká pravice (ČP; web) (25. května odstoupila z voleb s výzvou podpořit ODS)
  8. Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) (KČ; web)
  9. Občanská demokratická strana (ODS; web)
  10. Česká strana sociálně demokratická (ČSSD; web)
  11. SNK Evropští demokraté (SNK ED; web, volební stránky)
  12. Unie svobody - Demokratická unie (US-DEU; web, staré stránky)
  13. Helax - Ostrava se baví (HOB; web) (prohlásila, že odstupuje z voleb, ale nestáhla formálně kandidátku)
  14. Pravý Blok - strana za ODVOLATELNOST politiků, NÍZKÉ daně, MINIMALIZACI byrokracie, SPRAVEDLIVOU justici, REFERENDA a PŘÍMOU demokracii WWW.CIBULKA.NET (PB web)
  15. 4 VIZE - 1.Daňový systém na jednom listu formátu A4. 2.Regulace inovace+Vysoká kvalita=Kratší pracovní týden.3.Rodinný dům pro každého snadněji. 4.Reklama, která informuje,ano,reklama,která ovlivňuje, ne.- www.4vize.cz (4 VIZE web)
  16. Česká strana národně socialistická (ČSNS 2005; web)
  17. Moravané (M; web)
  18. Strana zelených (SZ; web)
  19. Humanistická strana (HS; web)
  20. Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM; web)
  21. Koalice pro Českou republiku (KPČR; stránky na webu volby-2006)
  22. Národní strana (NS; web)
  23. Folklor i Společnost (FIS; stránky na webu volby-2006)
  24. Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová (KDU-ČSL; web)
  25. Nezávislí demokraté (předseda V. Železný) (NEZ/DEM; web)
  26. Strana Rovnost Šancí (SRŠ; web)

Bezprostřední reakce na výsledky voleb[editovat | editovat zdroj]

Předseda ČSSD Jiří Paroubek v projevu po půl deváté, kdy se ještě domníval, že ČSSD bude mít spolu s KSČM 101 mandátů (rozhodlo až v pozdních hodinách sečtení pravicově volících občanů v zahraničí, jejichž hlasy byly připočítávány k výsledku Jihočeského kraje) odmítl uznat výsledky voleb[6], napadl ODS a její „agenty přisluhovače“ pro manipulaci voleb, některá média (včetně veřejnoprávních) pracující „v žoldu“ ODS a opět obvinil Jana Kubiceho ze lží a ovlivnění voleb. Oznámil, že zváží podání žaloby na regulérnost voleb u Nejvyššího správního soudu. Současný vývoj v Česku přirovnal k únoru 1948. KSČM toto stanovisko ústy svého předsedy nejprve podpořila[7], posléze od této podpory ale ustoupila a prohlásila, že akceptuje výsledek voleb. Sám Paroubek se později za své vystoupení omluvil[8]

Představitelé jiných stran obvinění odsoudili. Místopředseda ODS Petr Nečas řekl: „Byla to vzteklá slova poraženého člověka, který se bojí a má panickou hrůzu z toho, že přijde o moc.“ Martin Bursík ze Strany zelených označil za neuvěřitelné, že podobný projev slyšel od vrcholného politika v demokratickém státě, a řekl, že slova agent nebo přisluhovač slyšel naposledy ráno v dokumentu o politickém soudním procesu s Miladou Horákovou; prohlásil, že SZ odmítá s ČSSD jednat („nebudeme jim zvedat telefony“).

Klaus na další mimořádné konferenci po desáté večer odsoudil Paroubkovo srovnání situace s komunistickým převratem a zopakoval, že v pondělí bude jednat s předsedou ODS Mirkem Topolánkem.

Krajský lídr Strany zelených Petr Pávek podal stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu; metoda přepočítání hlasů na mandáty byla podle něj neústavní a znevýhodňovala malé strany.[9] Celkem bylo podáno 60 stížnosti.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet volebních krajů, ve kterých subjekt kandidoval
  2. http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=VOL0172UU&close=13&page=strom&vo=tabulka&maklist_velikost=20&razeni=na&stranka=89
  3. http://volby.cz/pls/ps2006/ps53?xjazyk=CZ
  4. rep, Kubiceho zprávu vynesl Severa, míní policie, Mladá Fronta DNES, 2007-08-09
  5. ČTK, Pokuta za únik Kubiceho zprávy, Mladá Fronta DNES, 2008-04-25
  6. [1]
  7. http://www.novinky.cz/domaci/87104-cssd-zvazuje-zpochybneni-voleb--klaus-je-sokovan
  8. [2], iDNES 8. června
  9. a b Soud posoudí šedesát stížností na volby. Lidové noviny [online]. 16. června 2006 [cit. 2010-05-25]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Parlamentní volby 2006 a česká politika. Příprava vydání Břetislav Dančák, Vít Hloušek. Brno : Mezinárodní politologický ústav, 2006. ISBN 80-210-4161-7. S. 276. (česky, anglicky) 
  • TOMÁŠ LEBEDA, Tomáš Lebeda, et al. Voliči a volby 2006. Praha : Sociologický ústav AV ČR, 2007. ISBN 978-80-7330-126-2. S. 234. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Volební zpravodajské speciály
Volby v Česku
Poslanecká sněmovna 1992 (ČNR) 1996 1998 2002 2006 2009 2010 2013
Senát 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2012 2014
Evropský parlament 2004 2009 2014
Zastupitelstva krajů 2000 2004 2008 2012
Zastupitelstva obcí 1994 1998 2002 2006 2010 2014
Referendum 2003
Prezident 1993 1998 2003 2008 2013