Mníšek pod Brdy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mníšek pod Brdy
Pohled na Mníšek

Pohled na Mníšek

znak obce Mníšek pod Brdyvlajka obce Mníšek pod Brdyznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ020A 540765
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (NUTS 4): Praha-západ (CZ020A)
obec s rozšířenou působností: Černošice
pověřená obec: Mníšek pod Brdy
historická země: Čechy
katastrální výměra: 26,50 km²
počet obyvatel: 5 148 (1. 1. 2014)
nadmořská výška: 385 m
PSČ: 252 10
zákl. sídelní jednotky: 3
části obce: 1
katastrální území: 3
adresa městského úřadu: Městský úřad Mníšek pod Brdy
Dobříšská 56
252 10  Mníšek pod Brdy
starosta / starostka: Ing. Petr Digrin Ph.D.
Oficiální web: http://www.mnisek.cz
E-mail: mesto@mnisek.cz
Mníšek pod Brdy na mapě
Mníšek pod Brdy
Red pog.png
Mníšek pod Brdy
Zdroje k infoboxu a částem obce

Mníšek pod Brdy je město v okresu Praha-západ. Nachází se 27 km jihozápadně od Prahy na úpatí Brdského hřebene. Na kopci nad městem se nalézá barokní areál známého poutního místa Skalka. Pro své lesnaté okolí a dobrou dostupnost jihozápadní části Prahy je Mníšek pod Brdy oblíbenou sídelní adresou.

Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Mníšku pochází z roku 1348. Objevuje se v zákoníku Karla IV. Maiestas Carolina, v němž král nařizuje, aby tvrz a městys Mníšek navždy zůstal majetkem koruny a byl propůjčován pouze na omezenou dobu královským manům. Historie města před touto zmínkou je nejasná. Pověsti praví, že se tu dříve nacházela obec Dubčany, která celá podlehla požáru. Po čase na stejném místě vyrostla další osada. Při výstavbě vydatně pomáhali benediktinští mniši z kláštera na Ostrově u Davle, kteří do Podbrdska docházeli na své statky. Lid z vděčnosti prý nazval novou trhovou ves Mníškem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na zámek a část zámeckého rybníka

Mníšek pod Brdy byl založen 7.10.1348. Historie a osud Mníšku byl odjakživa spjat se zemskou stezkou mezi Čechami a Bavorskem. Ta přinášela Mníšku čilý obchodní ruch, clo, ale i různé povinnosti, např. zajištění bezpečnosti na „Zlaté stezce“. Proto bylo za manství odvážného a schopného vladyky Jana z Lestkova uděleno Mníšku hrdelní právo.

Od počátku 15. století již můžeme hovořit o městě s vlastním znakem, hrdelním právem a ambicí stát se městem královským. Bohužel husitské války se podepsaly na Mníšku tak jako na celém království. Jan z Lestkova patřil mezi přívržence katolické strany a snad i proto byla za husitských válek mníšecká tvrz pobořena. Po skončení husitských válek přišli v roce 1487 do Mníšku Vratislavové z Mitrovic. V roce 1503 král Vladislav Jagellonský vyvazuje panství z manského úvazku a Mitrovici se na více než 150 let stávají suverénními mníšeckými pány. Za jejich panování jsou zmiňovány tři podzámecké rybníky a pivovar s výrobou speciálního černého piva. Během třicetileté války městem několikrát projde švédské vojsko. Nejhorší je rok 1639, kdy je vypálena mníšecká tvrz, kostel i fara, zničen vodovod a protrženy hráze rybníků. Mníšek i okolní vsi a osady byly v troskách a na čas téměř vylidněny. Roku 1655 koupil zpustlé panství bohatý pán Engel z Engelsflussu a bylo to veliké štěstí pro Mníšek, protože Engel a jeho potomci pozvedli celý kraj. Za poddané po určitý čas platil daně, obnovil vodovod, postavil zámek, klášter s kostelíkem Skalka na brdském hřebeni a na místě válkou vypálené a pobořené vsi vzniká živé městečko.

Po pánech z Engelsflussu přišel do Mníšku zbožný rod Unvertů. Ti zde nechali postavit nedaleko starého chátrajícího kostela nový barokní kostel a dokončili také stavbu skaleckého areálu. Za jejich přispění je na Skalku uveden řád františkánů a byla zde postavena křížová cesta a panská hospoda. Po Unvertech přejali zdejší panství Pachtové z Rájova a nakonec Kastové z Ebelsbergu. Těm byl panství i zámek po roce 1945 zkonfiskován.

Zajímavou kapitolou města je také těžba železné rudy. Ta se zde těžila v různém množství od roku 1740 až do roku 1967. Původně se ruda dopravovala do hutí ve Staré Huti u Dobříše, později do Řevnic. V 50. letech rozhodla tehdejší vláda o výstavbě nových hrudkovacích pecí přímo v Mníšku. Brzy je zřejmé, že ani nová technologie rotačních pecí nezajistí podniku prosperitu, a proto bylo ukončeno zpracovávání železa. Stávající prostory byly využity pro zpracování hliníku a jako další metalurgické výrobny.

V letech 1960 - 1974 bylo město součástí okresu Příbram [1], od 1. července 1974 přešlo v souvislosti s rozšiřováním území hlavního města Prahy pod okres Praha-západ.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Zbraslav[2]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Zbraslav
  • 1868 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Zbraslav
  • 1896 země česká, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[3]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[4]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[5]
  • 1945 země česká, správní okres Příbram, soudní okres Dobříš[6]
  • 1949 Pražský kraj, okres Dobříš[7]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Příbram
  • 1974 Středočeský kraj, okres Praha-západ[8]
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Mníšek pod Brdy (přísl. Skalka, 1141 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9]

Instituce a průmysl:
poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, 3 katol. kostely, synagoga, klášter, sbor dobrovolných hasičů, mlýn, Podbrdské skladištní družstvo, hlavní sklad tabáku, velkostatek

Služby (výběr):
2 lékaři, 2 nákladní autodopravci, 2 autodrožky, 2 cukráři, drogerie, galanterie, 9 hostinců, hotel Esplanade, kapelník, obchod s obuví Baťa, sklenář, Městská spořitelna příbramská, spořitelní a záložní spolek pro Mníšek, 2 stavitelé

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Mníšku pod Brdy.

Farní kostel sv. Václava[editovat | editovat zdroj]

Kostel na náměstí
Podrobnější informace naleznete v článku Kostel svatého Václava (Mníšek pod Brdy).

Dřevěný, později kamenný kostelík sv. Václava stál v Mníšku pravděpodobně již na přelomu 13. a 14. století. Stával v jižním rohu náměstí, v místech dnešního městského úřadu. První písemná zmínka je z roku 1380, kdy jsou kostel a farnost zmiňovány ve správě pražské arcijáhenské visitace po venkovských farnostech. Starý kostel byl zrekonstruován Mitrovici a po třicetileté válce i pány z Engelsflussu, sloužil až do roku 1756, kdy nový majitel mníšeckého panství hrabě Ignác Unvert staví nový velký barokní kostel uprostřed náměstí, který se stává novou dominantou města. Zprvu kostel neměl věž a vedle kostela poblíž dnešního polesí stála zvonice. Pseudorománská padesátimetrová věž byla postavena ze sbírek farníků až v roce 1867. Kostel je vytvořen jako vzdušná barokní jednoloď, klenutá tzv. „českými plackami“. Stropy jsou vyzdobeny freskami Jana Václava Spitzera s náměty ze života sv. Václava. Stavitel není znám, ale některé znaky stavby a umělecky provedené zdi kolem kostela s nárožníkovými výklenkovými kaplemi ukazují na školu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Na budování oltáře dohlížel tehdejší znamenitý sochař a řezbář Ignác František Platzer, který v té době vytvářel plastiky v zámeckém parku na zámku v Dobříši. Hlavní oltář je již rokokový a zvláštní tím, že je čistě plastický bez obvyklého oltářního obrazu. Je to anachronický nápad - sv. Václav klečí před palladiem Země české jako rokokový rytíř v dobové ústroji z doby Marie Terezie. Pod pozdně barokní kazatelnou je empírové sousoší Václava Prachnera, představující posmrtné setkání rodiny Unvertů, zakladatelů tohoto kostela. V době ohrožení mníšecké Skalky důlní činností byly do kostela přeneseny vzácné kulturní památky z kostelíka a kláštera. Dnes tu lze spatřit v levé části dílo Petra Brandla, slavnou Kající se sv. Maří Magdalenu, napravo obrazy Karla Škréty, a to sv. Rodina a sv. Servác, který byl původně umístěn v zámecké kapli a je namalován na mědi. Ze Skalky byla přenesena také mistrovská řezbářská díla Jana Jiřího Bendla, a to socha Maří Magdaleny a sochy čtyř poustevníků. V kněžišti jsou umístěny zámecké vyřezávané lavice z roku 1672, doklad vyspělého barokního řezbářství. Z původního kostela sem byla přenesena cínová křtitelnice a dva náhrobní kameny z 16. století. Původní barokní varhany byly obnoveny v roce 1851 mistrem Suchým ze Slaného, hrávali na ně mníšečtí kantoři - regenschori a hudební skladatelé Haan, Hataš, Jakoubek i Jakub Jan Ryba (v letech 1786-1787), ale také Antonín Dvořák při slavné mši o pouti roku 1893, hrála na ně i Marie Wagnerová-Černá. Poslední celková oprava varhan byla dokončena na jaře roku 2000. Na bývalém hřbitůvku vedle kostela jsou alegorické sochy Ctnost, Moudrost a Spící Elexius z dílny Jana Brokoffa, které byly původně u kostelíka na Skalce.

Zámek[editovat | editovat zdroj]

Zámek u náměstí v Mníšku pod Brdy

Na místě dnešního zámku, stávala již ve středověku tvrz. Sloužila k ochraně a bezpečnosti kupeckých karavan na důležité obchodní trase, Zlaté stezce vedoucí z Bavor do Prahy. Za vlády posledních Přemyslovců byla tvrz přestavěna na lovecký hrádek. Mníšek byl až do doby Václava IV. královským majetkem, později byl svěřován za úplatu a zásluhy panským manům. V roce 1487 dostávají Mníšek do vlastnictví Vratislavové z Mitrovic, kteří na místě původního hrádku budují zámeček. Po třicetileté válce prodávají zpustošený Mníšek Engelům z Engelsflussu. Nový majitel, původem koželuh z Belgie, během války získal značné jmění jako císařský dodavatel pro Valdštejnovu armádu, a tak se dal do stavby rozsáhlého zámku na místě ruiny zámečku Mitroviců. Navíc byl Engel za hrdinnou obranu Karlova mostu před Švédy povýšen do šlechtického stavu. Nový zámek, tak jak ho vidíte dnes, postavil ve stylu pozdní severské renesance pražský stavitel Martin Reiner v letech 1656-1672 podle plánů slavného barokního architekta Carla Luraga. Na řemeslných pracích se podíleli tehdejší přední řemeslníci a umělci. Štuky jsou od Antonia Travelliho, ostění a krby dodal Giovanni Battista Pozzo, hlavní kamenný portál se dvěma Herkuly a válečnými emblémy je dílem Sebastiana Bossarta. Třípatrová zámecká budova je 42 metrů dlouhá a 40 metrů široká, se 65 pokoji. Zámek má tři nárožní polygonální věže různých rozměrů. Ve střední jsou umístěny věžní hodiny zajímavé tím, že hodinář vyvedl jednu hřídel i do stropu místnosti pod strojem, kde je menší ciferník ukazující stejný čas jako hodiny na věži. V severovýchodní nejmenší věži bývala kaple sv. Servácia se Škrétovým obrazem světce. Obraz malovaný na měděné desce je nyní umístěn v kostele sv. Václava. Proč má mníšecký zámek jen tři věže? Pověst praví, že v dávných dobách, kdy měl zámek ještě všechny čtyři věže, přihnala se jednou vichřice tak strašná, že si vyšel na vycházku i sám kníže pekel. Jak se tak proháněl krajinou, ocitl se nad mníšeckým zámkem. Popadl jednu z věží a letěl dál, když v tom pod ním na příbramské Svaté hoře zvonili klekání, pekelník se lekl a věž upustil. Ta dopadla přímo nad studánku s léčivou vodou, kde stojí dodnes. Historicky pravděpodobnějším vysvětlením, proč má zámek jen tři věže, byl fakt, že Engel si jakožto příslušník nižší šlechty nemohl dovolit porušit dobové konvence a postavit zámek se čtyřmi věžemi. Poslednímu majiteli, baronu Kastovi, byl zámek za kolaboraci s nacisty po druhé světové válce zestátněn. Dlouhou dobu zde byl umístěn archiv ministerstva vnitra a od roku 2000 patří zámek ministerstvu kultury České republiky. Objekt spravuje Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště středních Čech v Praze.

Socha Jana Nepomuckého[editovat | editovat zdroj]

Původní socha sv. Jana Nepomuckého byla umístěna v parčíku poblíž kostela a pocházela z roku 1756 z dílny Platzerovy. Socha však nebyla vytvořena z kvalitního pískovce, trpěla klimatickými podmínkami a přirozenou erozí kamene. Byla sňata a uchována v depozitáři. V v květnu roku 2012 byla na původní místo umístěna kopie sochy. Sochu vytvořil sochař Petr Váňa. Originál sochy se plánuje umístit do jedné z venkovních, avšak částečně krytých kaplí usazených v kostelní zdi.

Bývalá zájezdní hospoda[editovat | editovat zdroj]

Velká hospoda tvoří nároží Pražské ulice a náměstí F. X. Svobody. Byla určena pro kupecké karavany na Zlaté stezce. Nechal ji postavit Engel z Engelsflussu, zakladatel mníšeckého zámku, v roce 1664 na místě staré zájezdní hospody zničené v roce 1639 za třicetileté války švédským generálem Banérem.

Barokní stavby[editovat | editovat zdroj]

Dům čp. 36 s dobře zachovaným štítem ve stylu selského baroka, který je známý jako „Bastlův grunt“, byl rodištěm muzikantské rodiny Bastlů. Dům čp. 31 je zajímavý původním barokním štítem. Naproti rodnému domu F. X. Svobody stojí dům čp. 16 a dále směrem k náměstí dům čp. 12, oba ve stylu zdobného baroka s novějšími rokokovými prvky.

Svobodova socha a park

Rodný dům Františka Xavera Svobody[editovat | editovat zdroj]

Dům čp. 23 Františka Xavera Svobody, kde se v roce 1860 narodil. Autor mnoha úspěšných básní, románů a dramat. Zemřel v roce 1943, pohřben je na vyšehradském Slavíně. Jeho sochu najdete v parčíku u kostela sv. Václava.

Fara[editovat | editovat zdroj]

Fara (čp. 38); zde tvořila Marie Wagnerová-Černá (píšící pod pseudonymem F. Háj) své romány Káju Maříka, Řídících Márinku a jiné.

Zajímavosti okolí[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť[editovat | editovat zdroj]

  • Pozemní komunikace
Město protíná rychlostní silnice R4 s exitem 19 (Mníšek pod Brdy).
Městem vede silnice 116 Nový Knín - Mníšek pod Brdy - Řevnice - Beroun.
  • Železnice
Město leží na železniční trati 210 Praha - Vrané nad Vltavou - Dobříš. Je to jednokolejná regionální trať, doprava na ní byla zahájena roku 1897.

Veřejná doprava 2011[editovat | editovat zdroj]

  • Autobusová doprava
Z města vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Dobřichovice, Dobříš, Kamýk nad Vltavou, Nový Knín, Praha, Příbram.
  • Železniční doprava
Po trati 210 vede linka S80 (Praha - Vrané nad Vltavou - Dobříš) v rámci pražského systému Esko.
Železniční stanicí Mníšek pod Brdy a železniční zastávkou Rymaně projíždělo v pracovních dnech 12 párů osobních vlaků, o víkendu 9 párů osobních vlaků.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Mníšek pod Brdy je tvořen třemi katastrálními územími - Mníšek pod Brdy, Rymáně, Stříbrná Lhota.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Významné osobnosti žijící v Mníšku[editovat | editovat zdroj]

Mníšek pod Brdy v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/92004043AA/$File/13n106cd2.pdf
  2. http://www.cisleithanien.eu/ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918]
  3. Nařízení ministeria práv č. 69/1895 Sb.
  4. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  5. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  6. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  7. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  8. Oznámení ministra vnitra č. 9/1976 Ú. v.
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 853. (česky a německy)
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]