Zvonice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kopie zvonice z Vlčkové v Muzeu dřevěného porculánu v Držkové

Zvonice je solitérní stavba, sloužící výhradně nebo převážně k zavěšení zvonů, funkčně související s kostelem, na rozdíl od věže s ním však není stavebně spojená.[1]

Dochované zvonice dřevěných kostelů na českého území tvoří klíčovou složku středověkého rázu některých vesnic, zejména ve východních Čechách (Slavoňov, Měník, Kozojedy). Jejich architektonická forma je v evropském kontextu ojedinělá a nemá ekvivalenty,[2] ač je jinak výskyt zvonic běžný v celé zaalpské části Evropy. Tyto zvonice však mají jiné typy konstrukce a mnohdy výrazný obranný charakter (Ukrajina, Rusko). Na českém území není znám případ, že by zvonice stála ve vsi, kde nebyl kostel, a pokud někde vidíme samotnou zvonici bez kostela, jedná se o situaci, kdy zvonice kostel přetrvala (např. Skůry u Slaného).[3]

Počátky zvonic[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zvonice jsou v českém prostředí doloženy v 15. století.

Vůbec nejstarší zmínka o zvonici pochází z roku 1407 v Hradci Králové, kdy vyhořela[4]. Původně tedy mohla být přinejmenším z 2. poloviny 14. století, jde však o ojedinělý případ; není ale vyloučeno, že k nalezení dalších zvonic mohou přispět výzkumy středověké archeologie. Další zvonice pocházejí až ze 16. století, kdy došlo k jejich značnému rozšíření v souvislosti s tím, že v té době přišly do módy zvony velkých rozměrů, kterým kostelní sanktusníky nepostačovaly. Výskyt zvonic se neomezoval jen na dřevěné kostely (i když pro ně byly nejcharakterističtější), ale objevovaly se i u kamenných kostelů ve městech a městečkách (Rovensko pod Troskami, Rakovník, Lomnice nad Popelkou).

Počet zvonic v Česku[editovat | editovat zdroj]

V současnosti se v České republice nachází 388 zvonic a máme doloženo dalších 305 zvonic zaniklých. Z tohoto počtu 693 zvonic jich je na Moravě pouze 81, v české části Slezska prozatím nemáme doloženu ani jedinou.[5]. Zato je ovšem v těchto částech republiky více obecních zvoniček.

Výstavba nových zvonic[editovat | editovat zdroj]

Při stavbě nových moderních kostelů dochází k postupnému návratu ke zvonicím namísto kostelních věží, zejména počítá-li se s velkými zvony, protože zvonice je od kostela oddělena, a nemůže tak při rozhoupávání zvonů dojít k rozvibrování celé stavby. Pokud se dnes staví kostelní věž, i u té se dohlíží, aby byla od zbytku stavby oddělena dilatační spárou a pokud nese hmotnější zvony, bývá zvonová stolice situována tak, že se zvony houpou ve směru kostela.

Kromě toho je třeba, aby poloha zvonů převyšovala okolní zástavbu, jinak jejich hlas není slyšet do dostatečné vzdálenosti – a zde se také lépe uplatní zvonice, které mohou stát na výše položeném místě než kostel.

Konstrukce zvonic[editovat | editovat zdroj]

U našich zvonic rozlišujeme dvě základní konstrukce, které se užívaly i při stavbě dřevěných kostelních věží, s řadou přechodných variant:

  • konstrukci štenýřovou
  • konstrukci vzpěradlovou

Ve štenýřové konstrukci jsou hlavním nosným prvkem čtyři rohové sloupy, tzv.štenýře, zpevněné křížovým zavětrováním. Zvony bývají umístěny na trojúhelníkové zvonové stolici (též zvonové hranici) ve zvonovém patře (např. Železný Brod). Zvonová stolice nemá vliv na architekturu a není stavebně spojena se zvonicí.

Základním prvkem konstrukce vzpěradlové jsou trámy sestavené do trojúhelníků, které nesou jak zvon, tak i obvodový, ponejvíce polygonální plášť zvonice (Rtyně v Podkrkonoší). Výhodou polygonálních zvonic jsou jejich vynikající akustické vlastnosti.

Zvononosná konstrukce má z boku trojúhelný tvar, což umožňuje statické i dynamické upevnění zvonu, a je vyrobena z odolného jedlového nebo dubového dřeva. Musí být vystavěna velmi stabilně, aby vzdorovala silám pnutí, převrácení, torze aj.

Zvony na ní bývají zavěšeny nejčastěji vedle sebe, při větším počtu též v patrech nad sebou (zpravidla tak, že v nižších patrech jsou větší zvony, ve vyšších menší, i když toto neplatí obecně), výjimečně - u zvonic s úzkým půdorysem - za sebou.

U přechodného typu zvonic je nejčastější varianta vzpěradlovo-štenýřová (např. Rovensko pod Troskami).

Zvláštním druhem zvononosné konstrukce je tzv. zvonová kostra, která nemá žádné stěny, stojí zpravidla vedle kostela či zvonice a slouží k provizornímu zavěšení zvonů.

Typologie zvonic[editovat | editovat zdroj]

Dřevěná zvonice u kostela Nejsvětější Trojice v SezemicíchPardubic
Zděná zvonice u kostela sv. Václava v Nehvizdech
Polozděná zvonice ve Slavoňově
Hrázděná zvonice v Církvicích

Kromě zvononosné konstrukce, která rovněž může značně ovlivňovat architektonické zpracování zvonice (zejména u nezděných zvonic), je pro typologii zvonic důležitá konstrukce stavební.

Podle materiálu rozlišujeme zvonice:

  • dřevěné
  • zděné
  • polozděné
  • další typy

Dřevěné zvonice[editovat | editovat zdroj]

Dřevěné zvonice jsou pro kampanology architektonicky nejzajímavější, neboť jejich konstrukce je závislá také na rozmístění zvonů, takže je s nimi v úzké souvislosti. Dřevěné zvonice se u nás objevují ve dvou základních typech; jsou to:

Zděné zvonice[editovat | editovat zdroj]

Zděné zvonice někdy mohou sloužit i jinému účelu než jen výhradně ke zvonění, proto bývají stavebně spojeny např. s bránou, hláskou, fortifikací apod. a také se v nich více odráží slohové a regionální diference. Zděné zvonice se tradičně vyskytují v Polabí (např. Choceň, Křemýž, Teplice), v 16. a 17. století se ovšem (zejména s nedostatkem dřeva) rozšířily i do jiných oblastí (Davle, Hvožďany).

Polozděné zvonice[editovat | editovat zdroj]

Polozděné zvonice mají zděné přízemí a dřevěné zvonové patro. Najdeme je třeba v Krupce, Bechlíně či Hronově.

Další typy a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V Česku se nachází pouze jediná hrázděná zvonice, a sice v Církvicích.

Jinou zvláštností je případ, kdy je zvonice původně samostatná, ale druhotně je stavebně spojena s kostelem a stane se z ní kostelní věž (Bystřec, Ostrava).

Za zmínku stojí také případ, kdy je původní kostel zbořen, na jeho místě je ponechána pouze věž, která pak slouží jako samostatná zvonice nového kostela (taková zvonice bývala např. v Uherčicích).

Poznámka k úvodní definici[editovat | editovat zdroj]

V úvodu tohoto článku byla uvedena definice pojmu zvonice, která ji vymezuje jako solitérní stavbu. V obecném smyslu se ovšem zvonicí často nazývá i kostelní věž, nesoucí zvony, či dokonce jen zvonové patro kostelní věže. K nepřesnostem může vést také fakt, že některé církevní stavby (zejména z moderní doby) se nazývají kaple, ale rozměrově i funkčně jde v podstatě o kostely – přísně vzato podle definice by stavba nesoucí zvony měla být zvonička (bez ohledu na rozměry), přestože konstrukčně a rozměrově jde o zvonici.

Světově proslulé zvonice[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bell towers ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-7277-018-7. S. 8–9.  
  2. KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-7277-018-7. S. 19.  
  3. KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-7277-018-7. S. 9.  
  4. KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-7277-018-7. S. 157.  
  5. KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-7277-018-7. S. 5, 107.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-7277-018-7.  
  • Technický slovník naučný. Praha : Borský a Šulc, 1939, heslo zvonice.
  • VAVERKA, Jiří a kol. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2001.

Související články[editovat | editovat zdroj]