Ferenc Futurista
Ferenc Futurista, vlastním jménem František Fiala (7. září 1891, Mníšek pod Brdy – 19. června 1947, Praha) byl český herec a sochař.
František Fiala pocházel z umělecké rodiny, vystudoval uměleckoprůmyslovou školu [1]. Jeho mladším bratrem byl Eman Fiala (1899 – 1970). Jeho umělecké jméno vzniklo tak, že přezdívku Ferenc získal jako herec studentského kabaretu a příjmení Futurista přijal, když jeho schopnosti ocenil italský průkopník fururismu Filippo Tommaso Marinetti po své návštvě Prahy.[zdroj?]
Začal hrát už v němém filmu, ale největší slávu získal až v éře zvukové, kdy vytvořil několik desítek převážně komediálních rolí.
Ve dvacátých a třicátých letech 20. století patřil mezi nejoblíbenější české kabaretní komiky. Vystupoval například v Longenově kabaretu Bum (spolu s Vlastou Burianem, Karlem Nollem, Emanem Fialou, Josefem Rovenským a Sašou Rašilovem) [2], v divadélku Komedie (toto od konce roku 1924 do května 1927, kdy vyhořelo a zaniklo, sám i vedl) [3], v Červené sedmě, ve smíchovské Aréně, karlínském Divadle Varieté Praha a v Rokoku. Hostoval také ve dvou hrách v Osvobozeném divadle [4]. V sezóně 1922/1923 byl stálým hostem Divadla na Vinohradech [5].
Obsah |
[editovat] Divadelní role, výběr
- 1923 Josef Čapek: Země mnoha jmen, Dollarson, Divadlo na Vinohradech, režie Karel Čapek
- 1929 V+W: Líčení se odročuje, soudce, Osvobozené divadlo (v sále u Nováků ve Vodičkově ulici), režie a výprava V+W
- 1929 V+W: Fata morgana, vězeň, Osvobozené divadlo, režie V+W
[editovat] Role ve filmu, výběr
- Miláček pluku
- Otec Kondelík a ženich Vejvara
- Cesta do hlubin študákovy duše
- Lucerna
- Muzikantská Liduška
- Tetička
- Městečko na dlani
- Prstýnek
- Dva týdny štěstí
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 128
- ↑ Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 30
- ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 158
- ↑ Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 224–5
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
[editovat] Literatura
- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 39, 109, 142, 158, 161, 163, 182, 201, foto 77, 270, 358, 408, 410, 417, 481, 483, 540
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 128–133, 162, 164, 230, 287
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 380
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 138, ISBN 978-80-200-1502-0
- Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 30–2
- Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 8, 74, 128–9
- Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 108–9, 224–5
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50, 77, 90, 91, 93, 158–160, 225, 268, 412, 416, 577, 597, 610, 647
- Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 140, 143, ISBN 80-86182-51-7
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 30, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 37, 58, 84, 118, 143, ISBN 80-85837-35-8
- Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 125, ISBN 978-80-239-9603-6
