Eliška Wagnerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D.
Eliska Wagnerova in 2012.JPG
Úřadující
Ve funkci od: 21. října 2014
Předchůdce klub vznikl

Úřadující
Ve funkci od: 20. října 2012
Předchůdce Richard Svoboda

2. předsedkyně Nejvyššího soudu
Ve funkci:
22. července 1998 – 20. března 2002
Předchůdce Otakar Motejl
Nástupce Iva Brožová

Místopředsedkyně Ústavního soudu
Ve funkci:
20. března 2002 – 20. března 2012

1996–2002 Nejvyšší soud
2002–2012 Ústavní soud

Narození 7. září 1948 (66 let)

Kladno
Československo Československo

Politický subjekt nestraník za SZ
Vzdělání

Univerzita Karlova v Praze
Masarykova univerzita

Zaměstnání soudkyně, politička
Profese právnička

Eliška Wagnerová (* 7. září 1948 Kladno) je česká právnička a bezpartijní politička, která od října 2012 zasedá v horní komoře Parlamentu jako senátorka za obvod č. 59 – Brno-město, zvolená na kandidátce Strany zelených, od října 2014 je předsedkyní senátorského klubu Zelení - nezávislí. V letech 1998–2002 byla předsedkyní Nejvyššího soudu a v období 2002–2012 pak zastávala funkci místopředsedkyně Ústavního soudu.

Studium[editovat | editovat zdroj]

V letech 1963–1967 studovala Střední průmyslovou školu hutní v Kladně a v letech 1969-1974 práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1996 získala na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně titul doktor v oboru politologie (Ph.D.).

Emigrace[editovat | editovat zdroj]

Po studiu byla podnikovou právničkou jeden rok a poté pracovala jako advokátka až do roku 1982, kdy odešla do exilu. Ve Spolkové republice Německo pracovala ve Svobodné Evropě jako žurnalistka a poradkyně pro československé právo. V roce 1992 se se svým mužem, novinářem Arnoštem Wagnerem, odstěhovala do Kanady.

Nejvyšší soud[editovat | editovat zdroj]

Eliška Wagnerová a Jiří Pehe na konferenci „Federalismus a Evropa“ pořádané Knihovnou Václava Havla (2012).

Po návratu z emigrace v roce 1993 začala působit znovu jako advokátka a od roku 1993 pracovala jako asistentka předsedy Ústavního soudu. Roku 1996 byla jmenována soudkyní Nejvyššího soudu. V roce 1998 byla jmenována předsedkyní Nejvyššího soudu. V této funkci se zasloužila o zavedení asistentů soudců na jeho občanskoprávním kolegiu a s poslancem Zdeňkem Koudelkou iniciovala jejich zákonné zakotvení. Rozhodla o zveřejňování všech rozhodnutí Nejvyššího soudu na jeho webové stránce.

V letech 1994–1999 vyučovala ústavní srovnávací právo na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a od roku 2004 vyučuje tento obor na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2002 je náhradní členkou Benátské komise, poradního orgánu Rady Evropy.

Ústavní soud[editovat | editovat zdroj]

20. března 2002 byla prezidentem jmenována místopředsedkyní Ústavního soudu. Je členkou vědeckých rad Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

V roce 2009 získala stříbrnou medaili Antonína Randy. V roce 2013 získala ocenění Právník roku 2012 v oboru občanská a lidská práva a právo ústavní.[1]

Senát[editovat | editovat zdroj]

V podzimních volbách 2012 kandidovala Eliška Wagnerová jako nestranička za Stranu zelených v obvodu č. 59 – Brno-město do Senátu.[2] V prvním kole, konaném 12. a 13. října 2012, získala nejvíce hlasů a postoupila tak do kola druhého, kde zvítězila ziskem 73,75 % hlasů.[3]

Po senátních volbách v roce 2014 se stala předsedkyní nově vzniklého senátorského klubu Zelení - nezávislí.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Oficiální výsledková listina – Právník roku 2012 [online]. epravo.cz, [cit. 2014-07-22]. Dostupné online.  
  2. ŠENKÝŘ, Miloš. Wagnerová: Kandiduju za zelené, jediní prošli korupčním testem. Lidovky.cz [online]. 2012-03-27 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online.  
  3. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 12.10. – 13.10.2012, Výsledky hlasování, Obvod: 59 – Brno-město [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2014-07-22]. Dostupné online.  
  4. Senátorský klub Zelení - nezávislí [online]. Senát PČR, rev. 2014-10-21, [cit. 2014-10-26]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]