Přeskočit na obsah

Eliška Wagnerová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D.
Eliška Wagnerová (20. listopadu 2012)
Eliška Wagnerová (20. listopadu 2012)
1. předsedkyně
Senátorského klubu Zelení – nezávislí
Ve funkci:
21. října 2014 – 24. listopadu 2014
Předchůdcesenátorský klub vznikl
Nástupcesenátorský klub zanikl
4. senátorka za obvod č. 59 – Brno-město
Ve funkci:
20. října 2012 – 20. října 2018
PředchůdceRichard Svoboda
NástupceMikuláš Bek
2. předsedkyně Nejvyššího soudu ČR
Ve funkci:
22. července 1998 – 20. března 2002
PředchůdceOtakar Motejl
NástupceIva Brožová
Místopředsedkyně Ústavního soudu ČR
Ve funkci:
20. března 2002 – 20. března 2012
Stranická příslušnost
Členstvínestraník
Nestranička
v Senátuza SZ / Zelení (2012–2018)
Narození7. září 1948 (76 let)
Kladno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťArnošt Wagner
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy (1969–1974)
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity (do 1996)
Profesepolitička, vysokoškolská učitelka, advokátka a soudkyně
OceněníPrávník roku (2012)
Webová stránkaeliskawagnerova.cz
CommonsEliška Wagnerová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eliška Wagnerová (* 7. září 1948 Kladno) je česká právnička, právní teoretička, soudkyně a bezpartijní politička.

V letech 1998–2002 působila jako předsedkyně Nejvyššího soudu a následně v období 2002–2012 zastávala funkci místopředsedkyně Ústavního soudu. Pak byla mezi lety 2012 a 2018 senátorkou za obvod č.59 – Brno-město, zvolena byla na kandidátce Strany zelených a od října do listopadu 2014 byla též předsedkyní senátorského klubu Zelení – nezávislí.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Eliška Wagnerová a Jiří Pehe na konferenci „Federalismus a Evropa“ pořádané Knihovnou Václava Havla (2012)

Před rokem 1989

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1963–1967 studovala Střední průmyslovou školu hutní v Kladně a v letech 1969–1974 práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po studiu byla podnikovou právničkou jeden rok a poté pracovala jako advokátka až do roku 1982, kdy odešla do exilu. Ve Spolkové republice Německo pracovala v rádiu Svobodná Evropa jako žurnalistka a poradkyně pro československé právo. V polovině roku 1989 se za svým mužem, novinářem Arnoštem Wagnerem (1938–2022), odstěhovala do Kanady.

Soudkyně

[editovat | editovat zdroj]

Po návratu z emigrace v roce 1993 začala působit znovu jako advokátka a od roku 1993 pracovala jako asistentka předsedy Ústavního soudu. V roce 1996 získala na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně titul doktor v oboru politologie (Ph.D.). Téhož roku byla jmenována soudkyní Nejvyššího soudu a o dva roky později byla jmenována jeho předsedkyní. V této funkci se zasloužila o zavedení asistentů soudců na jeho občanskoprávním kolegiu a s poslancem Zdeňkem Koudelkou iniciovala jejich zákonné zakotvení. Rozhodla o zveřejňování všech rozhodnutí Nejvyššího soudu na jeho webové stránce.

V letech 1994–1999 vyučovala srovnávací ústavní právo na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a od roku 2004 vyučuje tento obor na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2002 je náhradní členkou Benátské komise, poradního orgánu Rady Evropy. Byla také členkou vědeckých rad Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Dne 20. března 2002 byla prezidentem Václavem Havlem jmenována soudkyní a současně místopředsedkyní Ústavního soudu. V roce 2009 získala stříbrnou medaili Antonína Randy a v roce 2013 ocenění Právník roku 2012 v oboru občanská a lidská práva a právo ústavní.[1]

Politička

[editovat | editovat zdroj]

V podzimních volbách 2012 kandidovala Eliška Wagnerová jako nestranička za Stranu zelených v obvodu č. 59 – Brno-město do Senátu.[2] V prvním kole, konaném 12. a 13. října 2012, získala nejvíce hlasů, a postoupila tak do kola druhého, kde zvítězila ziskem 73,75 % hlasů.[3]

Po senátních volbách v roce 2014 se stala předsedkyní nově vzniklého senátorského klubu Zelení – nezávislí.[4] Klub ale po měsíci 24. listopadu 2014 zanikl, protože nadále neměl dostatečný počet členů, když z něj kvůli sporům o jeho vedení vystoupil místopředseda Libor Michálek.[5]

V květnu 2018 podala trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli narušení divadelního představení chorvatského režiséra Olivera Frljiće v brněnském Divadle Husa na provázku Naše násilí, vaše násilí sympatizanty politického hnutí Slušní lidé. „Bylo by velmi znepokojivé, pokud by měl být dán prostor někomu, kdo chce nám ostatním diktovat, jaké divadlo, knihy a filmy smíme sledovat a číst, a jaké nikoliv,“ sdělila Wagnerová.[6]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 již svůj mandát senátorky neobhajovala.[7][8] Na konci ledna 2019 ji Senát PČR navrhl Poslanecké sněmovně PČR k volbě zástupce veřejného ochránce práv, a to společně s Markétou Seluckou.[9] Během březnové volby však získala jen 17 hlasů od 175 poslanců a do druhého kola nepostoupila.[10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Oficiální výsledková listina – Právník roku 2012 [online]. epravo.cz [cit. 2014-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-13. 
  2. ↑ ŠENKÝŘ, Miloš. Wagnerová: Kandiduju za zelené, jediní prošli korupčním testem. Lidovky.cz [online]. 2012-03-27 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 12.10. – 13.10.2012, Výsledky hlasování, Obvod: 59 – Brno-město [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Senátorský klub Zelení – nezávislí [online]. Senát PČR, rev. 2014-10-21 [cit. 2014-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-26. 
  5. ↑ Senátorský klub zelených se rozpadl, opustil jej Michálek. České noviny [online]. 2014-11-25 [cit. 2014-12-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ KRUTIL, Robin (rkr). Wagnerová podala trestní oznámení proti „tlupě“ narušitelů divadelní hry. iDNES.cz [online]. 2018-05-28 [cit. 2018-05-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ Přehled známých kandidátů pro letošní volby do Senátu. iDNES.cz [online]. 2018-08-04 [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Senátní obvod číslo 59: V Brně se o post senátora utká 11 lidí, Wagnerová neobhajuje. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2018-10-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ Senát a prezident navrhli kandidáty na zástupce ombudsmanky. Zeman chce i nadále Křečka. Česká televize [online]. 2019-01-30 [cit. 2019-01-31]. Dostupné online. 
  10. ↑ Poslanci z boje o zástupkyně ombudsmanky eliminovali Zemanova koně Koudelku. iDNES.cz [online]. 2019-03-13 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Senátor za obvod č. 59 – Brno-město
1996–2000: Richard Salzmann • 2000–2006: Milan Šimonovský • 2006–2012: Richard Svoboda • 2012–2018: Eliška Wagnerová • 2018–2024: Mikuláš Bek • od 2024: Břetislav Rychlík
Předseda Nejvyššího soudu České republiky
Otakar Motejl (1993–1998) • Eliška Wagnerová (1998–2002) • Iva Brožová (2002–2015) • Pavel Šámal (2015–2020) • Petr Angyalossy (2020–dosud)
Soudci Ústavního soudu České republiky
Jmenovaní Václavem Havlem
Iva Brožová (1993–1999) • Vojtěch Cepl (1993–2003) • Vladimír Čermák (1993–2003) • Vojen Güttler (1993–2003, 2003 znovu jmenován Václavem Klausem) • Miloš Holeček (1993–2003) • Pavel Holländer (1993–2003, 2003 znovu jmenován Václavem Klausem) • Vladimír Jurka (1993–2003) • Zdeněk Kessler (1993–2003) • Vladimír Klokočka (1993–2003) • Vladimír Paul (1993–2002) • Antonín Procházka (1993–2003) • Vlastimil Ševčík (1993–2002) • Eva Zarembová (1993–2003) • Ivana Janů (1993–2002, 2004 znovu jmenována Václavem Klausem) • Pavel Varvařovský (1994–2004) • Jiří Malenovský (2000–2004) • Eliška Wagnerová (2002–2012) • František Duchoň (2002–2012) • Jiří Mucha (2003–2013)
Jmenovaní Václavem Klausem
Miloslav Výborný (2003–2013) • Vojen Güttler (2003–2013) • Pavel Holländer (2003–2013) • Pavel Rychetský (2003–2013, 2013 znovu jmenován Milošem Zemanem) • Dagmar Lastovecká (2003–2013) • Jan Musil (2003–2013, 2014 znovu jmenován Milošem Zemanem) • Jiří Nykodým (2003–2013) • Stanislav Balík (2004–2014) • Michaela Židlická (2004–2014) • Ivana Janů (2004–2014) • Vlasta Formánková (2005–2015) • Vladimír Kůrka (2005–2015)
Jmenovaní Milošem Zemanem
Pavel Rychetský (2013–2023) • Jaroslav Fenyk (2013–2023) • Jan Filip (2013–2023) • Milada Tomková (2013–2023) • Vladimír Sládeček (2013–2023) • Ludvík David (2013–2023) • Kateřina Šimáčková (2013–2021) • Radovan Suchánek (2013–2023) • Jan Musil (2014–2019) • Jiří Zemánek (2014–2024) • Vojtěch Šimíček (od 2014–2024) • Tomáš Lichovník (od 2014-2024) • David Uhlíř (od 2014) • Jaromír Jirsa (od 2015) • Josef Fiala (od 2015) • Pavel Šámal (od 2020) • Jan Svatoň (od 2023)
Jmenovaní Petrem Pavlem
Josef Baxa (od 2023) • Jan Wintr (od 2023) • Daniela Zemanová (od 2023) • Kateřina Ronovská (od 2023) • Veronika Křesťanová (od 2023) • Lucie Dolanská Bányaiová (od 2023) • Zdeněk Kühn (od 2023) • Milan Hulmák (od 2024) • Tomáš Langášek (od 2024) • Jiří Přibáň (od 2024)
Předsedové jsou uvedeni tučně.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eliška_Wagnerová&oldid=23517371“