Iva Brožová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Iva Brožová
Iva Brožová (2013)
Iva Brožová (2013)
3. předsedkyně Nejvyššího soudu ČR
Ve funkci:
20. března 2002 – 21. ledna 2015
Předchůdce Eliška Wagnerová
Nástupce Pavel Šámal

Předsedkyně občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu
Ve funkci:
2000 – 2002
Předchůdce funkce obnovena
Nástupce Jan Hušek

1975–1990 Městský soud v Brně
1990–1993 Krajský soud v Brně
1993–1999 Ústavní soud
2000–2015 Nejvyšší soud

Narození 7. března 1951 (64 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Jaroslav Brož
Děti jeden syn
Vzdělání UJEP v Brně
Profese soudkyně

Iva Brožová (* 7. března 1951 Brno[1]) je bývalá česká soudkyně, v letech 2002–2015 předsedkyně Nejvyššího soudu.[2]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Iva Brožová se narodila Brně, její otec byl zahraniční letec, bojující za druhé světové války v Británii. V letech 1969–1974 studovala na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Universita J. E. Purkyně v Brně), v roce 1975 získala titul doktorky práv.[3][4]

Je vdaná, manžel Jaroslav je advokátem. Má jednoho syna Jaroslava.[1][5]

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1975 začala přednášet na Právnické fakultě Masarykovy univerzity jako externí učitelka, v roce 1978 musela pedagogickou činnost z politických důvodů (odmítnutí členství v KSČ) opustit. V roce 1990 se stala přípisem děkana rehabilitovaným učitelem a začala opět tamtéž externě přednášet.[1][3][4]

Justiční dráha[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1974 byla justiční čekatelkou Krajského soudu v Brně, v letech 1975 až 1990 pak byla soudkyní Městského soudu v Brně, kde jí však byla kvůli odmítnutí vstupu do KSČ zpočátku svěřena jen administrativní agenda spořitelen a pojišťoven.[5] V roce 1990 začala působit jako soudkyně Krajského soudu v Brně, postupně se stala poradkyní Ústavního soudu ČSFR. Po zániku federace byla 15. července 1993 jmenována soudkyní Ústavního soudu České republiky, ale 8. prosince 1999 Ústavní soud opustila a v roce 2000 se stala soudkyní Nejvyššího soudu, kde se stala předsedkyní jeho občanskoprávního kolegia. Dne 20. března 2002 byla jmenována předsedkyní soudu,[3][4] přičemž dosavadní předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová byla podle předem dohodnutého postupu jmenována místopředsedkyní Ústavního soudu.[5]

V únoru roku 2006 byla prezidentem České republiky Václavem Klausem odvolána z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu na základě tehdy platného ustanovení v zákoně o soudech a soudcích, který umožňoval odvolání předsedů a místopředsedů soudů pro závažné porušení zákonem stanovených povinností tím, kdo je jmenoval. Ve funkci ji měl údajně nahradit Jaroslav Bureš.[5] Iva Brožová podala proti svému odvolání ústavní stížnost, Ústavní soud onu část zákona zrušil jako protiústavní a ve svém druhém nálezu zrušil i její odvolání z funkce předsedkyně soudu.[6][7]

Druhému ohrožení své pozice čelila na konci roku 2007, kdy na ni podal ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil kárnou žalobu za administrativní pochybení v účetnictví a následnou pokutu téměř 40 milionů Kč od finančního úřadu, jejíž zaplacení ministr financí Miroslav Kalousek neprominul. Iva Brožová tento krok opět označila za útok na nezávislost soudní moci. Vrchní soud v Olomouci žalobu v březnu 2008 zamítl s tím, že nedošlo k ohrožení nestrannosti a nezávislosti soudu nebo důstojnosti výkonu funkce.[8][9]

Na funkci předsedkyně Nejvyššího soudu nakonec rezignovala sama 21. ledna 2015, ve funkci soudkyně pak zcela skončila 30. dubna. Důvodem dle jejích vlastních slov byl její důchodový věk a snaha vyjít vstříc dalším změnám ve vedení soudu.[2] Prezident republiky vzápětí za jejího nástupce jmenoval Pavla Šámala, na jehož výběru se Iva Brožová sama podílela.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BROŽOVÁ Iva [online]. neznámý autor. Dostupné online.  
  2. a b Předsedkyně Nejvyššího soudu Brožová končí, nahradí ji soudce Pavel Šámal. iHNed.cz [online]. 2015-01-20 [cit. 2015-01-20]. Dostupné online.  
  3. a b c JUDr. Iva Brožová - předsedkyně Nejvyššího soudu [online]. Brno: Nejvyšší soud. Dostupné online.  
  4. a b c JUDr. Iva Brožová [online]. Brno: Ústavní soud. Dostupné online.  
  5. a b c d LESCHTINA, Jiří. Iva Brožová: S žalobou na Klause jsem neváhala ani minutu. Aktuálně.cz [online]. 2015-03-18 [cit. 2015-04-18]. Dostupné online.  
  6. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 11. července 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06, publikován pod č. 397/2006 Sb., [cit. 2015-04-18]. Dostupné online.
  7. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. září 2006, sp. zn. II. ÚS 53/06, [cit. 2015-04-18]. Dostupné online.
  8. Ministr se žalobou na šéfku Nejvyššího soudu Brožovou neuspěl. Novinky.cz [online]. 2008-03-03 [cit. 2015-04-18]. Dostupné online.  
  9. a b LESCHTINA, Jiří. Iva Brožová: Spravedlnost se nikdy nestane naším majetečkem. Aktuálně.cz [online]. 2015-03-22 [cit. 2015-04-18]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]