Svobodná Evropa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Logo stanice na nové budově stanice v Praze

Svobodná Evropa (plný anglický název Radio Free Europe/Radio Liberty (RFE/RL)) je rozhlasová organizace založená Kongresem USA pro šíření objektivních informací v diktátorských režimech. RFE sám ovšem spadal pod kompetenci tzv. „Národní rady pro svobodnou Evropu“ (National Committee for a Free Europe).

Vznik stanice[editovat | editovat zdroj]

Antény vysílače "Svobodná Evropa"

Po projevu Winstona Churchilla na univerzitě (Westminster College) v americkém Fultonu (stát Missouri), dne 5. března 1946 nastalo období tzv. "studené války". Řečník tehdy použil výrazu "železná opona" pro státy východní Evropy a Sovětského svazu.

Jedinou možností jak proniknout touto "železnou oponou" a svobodně informovat tamější obyvatelstvo byly rádiové vlny, neboť televize v dimenzích jak je známá dnes, neexistovala.

V červnu 1949 založil zastupující ředitel CIA, Allen Welsh Dulles, zpravodajskou organizaci "Národní radu pro svobodnou Evropu" (National Committee for a Free Europe), čímž reagoval na založení podobné organizace pod názvem "Rada svobodného Československa" (Council of Free Czechoslovakia), dne 25. února 1949. V této souvislosti konzultuje Dulles vedení rady za přítomnosti Petra Zenkla, Ing. Jana Bervidy, Julia Firta a Ferdinanda Peroutky. Za Poláky byl přítomen Jan Nowak-Jezioraňski. Allen Dulles sdělil exulantům, že Ministerstvo zahraničí USA (jeho starší bratr John Foster Dulles) zamýšlí vybudování rozhlasového vysílače v Mnichově na území SRN. Podle pozdějšího tvrzení Jožky Pejskara bylo označení stanice Radio Free Europe vynálezem Julia Firta, který se také krátký čas stal prvním zastupujícím ředitelem „Svobodné Evropy“. V roce 1951 byl jmenován zástupcem šéfredaktora RFE, redakce New York a 1955 se stává ředitelem československé sekce RFE v Mnichově.

Mnichov a „Radio Liberty“ (RL)[editovat | editovat zdroj]

RFE zahájila provoz v Mnichově dne 1. května 1951 a to v češtině. První věta zněla: Volá hlas svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa… Několik minut nato se ozval zvuk rušiček, jejichž typickému zvuku se říkalo "moskevské boogie".

Prvním ředitelem českého oddělení RFE v letech 1951 - 1961 se stal Ferdinand Peroutka. Během oněch deseti let RFE už vysílala ve více než deseti jazycích světa na krátkých vlnách v časovém objemu přes 500 hodin týdně. RFE se zaměřoval na politickou, hospodářskou, sociální a kulturní situaci v zemích za "železnou oponou". Nejpopulárnějšími československými hlasateli a žurnalisty RFE v letech 1951 - 1968 byli: Rozina Jadrná-Pokorná (hudební pořady), Ferdinand Peroutka (fejetony a úvahy), Jožka Pejskar (píše pod pseudonymem „Jožka Pero“ politické komentáře). V roce 1964 zakládá v Mnichově měsíčník „České slovo“ jehož byl do roku 1978 šéfredaktorem. Za zmínku stojí i Dr. Mirek Podivínský (pseudonym: "Martin Zemek"), Jaroslav Pecháček a Antomín Paleček, organizátoři "letákových akcí" (vzdušné balóny) na území ČSR.

1. března 1953 vzniklo v Mnichově „Radio Liberty“ (Radio Svoboda), které začala vysílat pro národy Sovětského svazu. Nejprve se však v ruštině nazývá "Radio Osvobození" (Radio Osvobožděnija). Jejím prvním ředitelem je jmenován Sergej Dubrovskij. Tento Rus byl rovněž spoluzakladatelem emigrantského spolku "Americká rada pro osvobození od bolševizmu" (Amerikaňskij komitět po osvobožděniju ot boševizma). V květnu 1959 ruší ruské vedení vysílače název "Radio Osvobození" a přejímá pojmenování "Radio Svoboda" (Radio Liberty).

RFE po srpnu 1968[editovat | editovat zdroj]

Po přepadení ČSSR vojsky Varšavské smlouvy, dne 21. srpna 1968 emigrovalo na Západ okolo 440 000 Čechů a Slováků. Tehdejší ředitel československé sekce RFE, Dr. Jaroslav Pecháček (1965 - 1977), v Mnichově se rozhodl pátrat po novinářích a publicistech, kteří opustili ČSSR. Těm, které považoval za efektivní, nabídl pracovní smlouvu s RFE. Pecháček prakticky celou dosavadní strukturu vysílání předělal a přizpůsobil ji aktuálním poměrům. V RFE se objevily nové tváře. Šlo o žurnalisty a umělce vysokých kvalit: Josef Jedlička, Sláva Volný, Karel Jezdinský, Lída Rakušanová, Olga Valeská, básník Ivan Diviš a písničkář Karel Kryl.

Studio Vídeň[editovat | editovat zdroj]

Ze 440 000 českých a slovenských emigrantů se okolo 220 000 usadilo v letech 1968 - 1971 v Rakousku. Během této doby mnozí z nich odešli do zámoří a to především do Kanady a Austrálie. Ředitel Dr. Pecháček se dohodl s vedením CIA přechodně otevřít pobočku československého vysílání RFE ve Vídni. Jako vedoucí "Studia Vídeň" byl jmenován Tibor Zlocha. Volnými spolupracovníky RFE "Studio Vídeň" se stali: Josef Jonáš (šéfredaktor týdeníku vídeňských Čechů "Vídeňské svobodné listy"), studenti Vídeňské univerzity, Jan Berwid-Buquoy, Jiří Kameníček a student Vysoké školy světového obchodu (Hochschule für Welthandel), Radim Čechura.

Špionážní aféry a atentáty[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1965 vstoupil do služeb RFE polský historik Andrzej Czechowicz, avšak 10. března 1971 se náhle ocitl před televizními kamerami komunistického Polska ve Varšavě. Svět se dozvěděl, že se jedná o kapitána polské SB, který byl nasazen jako vyzvědač v síti mnichovské RFE.

V období 50. let 20. století působilo v RFE přibližně 5 agentů československé rozvědky. Poté, co se československý ministr vnitra Rudolf Barák před volbami neprozřetelně chlubil, že ... všechno, co se povídá v kantýně stanice, má druhý den na stole..., provedla americká kontrašpionáž na základě tohoto sdělení vyšetřování a několik československých agentů bylo propuštěno.

Teroristický útok byl na budovu RFE v Mnichově proveden 21. února 1981. Díky informacím získaným z archivů zpravodajských služeb bylo po roce 1989 zjištěno, že akci objednala rumunská zpravodajská služba Securitate u Johannese Weinricha, člena teroristické skupiny I. R. Sáncheze (Carlose). Ten celou akci naplánoval a provedl. Exploze zdemolovala československou redakci a zranila tři její zaměstnance. Z dokumentů vyplynulo, že zásah československé redakce bylo nedopatření. Sáncheze se vypátrat nepodařilo, ale sovětská státní bezpečnost jméno pachatele znala.[1]

Agenti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1969 nastoupil, jako hlasatel československé sekce RFE, Pavel Minařík. V roce 1976 byl ze služeb RFE propuštěn. Krátce na to se objevil v pražské televizi jako údajný kapitán Pavel Minařík. Nyní měla i československá StB svého „Czechowicze“. Minařík v době svého působení v Mnichově předložil svým nadřízeným v pražské centrále StB nejméně tři návrhy na provedení pumového atentátu v oblastí čs. sekce RFE. V roce 1993 byl Minařík v ČR v souvislosti s návrhy na provedení atentátu odsouzen. Pražský vrchní soud ale v srpnu 1994 rozsudek zrušil a případ vrátil státnímu zástupci k došetření. Ten pak v prosinci 1994 trestní stíhání zastavil s tím, že Minařík sice nepochybně návrhy na vyřazení vysílače Svobodné Evropy předkládal, ale jeho jednání nedosáhlo stádia přípravy k trestnému činu.

Jméno Tibor Zlocha (19291995) se po sametové revoluci objevilo na seznamech spolupracovníků státní bezpečnosti. Od 18. prosince 1957 byl důstojníkem I. správy StB (reg. číslo 04043) s krycím jménem Karel, StB Praha, V. odbor. Začátkem 60. let byl Zlocha jako agent vyslán do Rakouska, aby podával zprávy o tamních aktivitách českých emigrantských organizací, hlavně vídeňského Sokola. Místo toho se ohlásil na americkém velvyslanectví a dal se do služeb CIA. Po převratu ho prezident Václav Havel, na doporučení Ministerstva zahraničních věcí USA, jmenoval velvyslancem v Argentině.

V letech 19511989 došlo v oblasti působení RFE k několika desítkám atentátů, únosů a jiných pokusů o zastrašení zaměstnanců i externích spolupracovníků této rozhlasové stanice, ze strany východoevropských zpravodajských služeb.

RFE po listopadu 1989[editovat | editovat zdroj]

Budova bývalého Federálního shromáždění, která do listopadu 2008 sloužila pro Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda

Rozhlasová stanice „Svobodná Evropa“ skončila 30. června 1994 svojí činnost v Mnichově a začala 1. července 1994 vysílat z Prahy. Na podzim roku 1995 se původní česká redakce RFE připojila k Českému rozhlasu a vznikl tak „Český rozhlas 6 / Rádio Svobodná Evropa“. Šéfredaktorem ČRo 6 a zároveň prezidentem RFE byl určen Mgr. Pavel Pecháček (syn Dr. Jaroslava Pecháčka). Na této transakci spolupracovaly rovněž české redakce vysílačů "BBC", "Voice of America" a "Deutsche Welle". Od 1. listopadu 2001 se stává ředitelem rozhlasové stanice Ing. Ivo Štern. Úřadující prezidentkou - po odstoupení Mgr. Pavla Pecháčka - se stala Olga Valeská.

RFE / RL dnes vysílá v 28 jazycích s kapacitou přes 1000 hodin týdně. Jejím tehdejším prezidentem byl Victor Jeffrey Gedmin, který ve své funkci působil od března roku 2007 a do RFE/RL přišel z Aspen Institutu v Berlíně. Současným ředitelem je Steve Korn, který ve své funkci působí od června roku 2011.

Dne 11. září 2002 rozhodl Kongres USA o ukončení financování českého vysílání Svobodné Evropy, a to proto 30. září 2002 skončilo. Neformálním nástupcem českého vysílání se stala stanice Českého rozhlasu ČRo 6 kam přešla i část redaktorů.

Nové sídlo na Hagiboru[editovat | editovat zdroj]

Stavba nové budovy na Hagiboru

Vzhledem k bezpečnostním rizikům, zejména možnosti teroristického útoku, bylo několikrát navrženo přestěhovat sídlo Svobodné Evropy z budovy bývalého Federálního shromáždění v centru Prahy do jiného objektu. Řada navržených budov se však ukázala jako nevyhovující. Během roku 2008 proto byla postavena pro rozhlasovou stanici v Praze-Strašnicích na Hagiboru speciální budova s vysokým stupněm zabezpečení; provoz v nové budově a vysílání byl zahájen v lednu 2009.

29. listopadu 2011 byl před vchodem do nové budovy Rádia Svobodná Evropa/Rádio Svoboda na Hagiboru v Praze-Strašnicích odhalen památník připomínající židovskou historii místa. Na slavnostním odhalení pomníku promluvili prezident RFE/RL Steve Korn, pamětnice holocaustu PhDr. Dagmar Lieblová z Terezínské iniciativy, předseda Pražské židovské obce František Banyai, primátor města Prahy Bohuslav Svoboda a manželka velvyslance USA v ČR (Norman Eisen) Dr. Lindsay Kaplanová.

Pomník z českého pískovce nese nápis "Hagibor" v hebrejštině. Na pamětní desce pod pomníkem je uvedeno: "Na památku mladých židovských sportovců, kteří zde závodili, všech internovaných a zotročovaných v letech 1944-45 a všech bojujících za svobodu i lidskou důstojnost."

Na Hagiboru, jehož název pochází z hebrejského slova "hrdina", byl po roce 1910 umístěn židovský domov důchodců a později sloužil jako místo, kde sídlily židovské sportovní kluby. Během prvních let německé okupace tehdejšího Československa za druhé světové války sloužil jako jedno z mála veřejných prostranství, které bylo přístupné Židům. V letech 1944-45 se ale stal Hagibor místem, kde vznikl tábor nucených prací pro lidi z takzvaných "smíšených manželství" a pro nežidovské muže, kteří se odmítli rozvést se svými židovskými ženami. Pro některé se toto místo stalo přestupním místem na cestě do terezínského ghetta.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 21. únor 1981 – Teroristický útok na budovu RFE v Mnichově [online]. Český rozhlas, [cit. 2012-02-13]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Czechowicz, Andrzej: "Sedm těžkých let", Praha 1976.
  • Janovský-Drážďanský, Karel: "Svobodná Evropa", ISBN 80-85776-48-0, Vimperk 1995.
  • Levné knihy KMa: "Cibulkovy seznamy spolupracovníků StB", ISBN 80-7198-391-8, Praha 1992.
  • Minařík, Pavel: "Kapitán Minařík", Praha 1976.
  • Pejskar, Jožka: "Poslední pocta", díly I - III, Maryland, USA, 1989.
  • Sedláček, Karel: "Volá Svobodná Evropa", ISBN 80-901117-5-0, Praha 1993.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]