Ivan Diviš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ivan Diviš (18. září 1924 Praha7. dubna 1999 Praha) byl český básník a esejista. Je považován za jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších českých autorů 2. poloviny 20. století. Patří k básnické generaci, která začala psát za doby protektorátu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ivan Diviš se narodil 18. září 1924 v Praze do rodiny bankovního úředníka. V době 2. světové války studoval gymnázium. V období 1943–1946 se učil knihkupcem. Byl zadržen a vězněn gestapem. V letech 19451949 studoval filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zpočátku byl zaměstnán v knihkupectví a nakladatelství Václav Petr. Na začátku 50. let působil jako editor v redakci Rudého práva. Později v 50. letech pracoval jako soustružník. V 60. letech se stal redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. V roce 1964 konvertoval ke katolictví. Seznam českých katolických autorů na anglické Wikipedii.

V roce 1969 emigroval do západního Německa. Stal se spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa se sídlem v Mnichově. Po sametové revoluci se vrátil do vlasti, kde strávil celý zbytek života. Zemřel 7. dubna 1999 v Praze na následky pádu ze schodů ve vlastním domě.

Divišova poetika[editovat | editovat zdroj]

  • Rozzlobený kritik moderního světa, prázdnoty bytí a společenských mechanismů
  • Mnohoslovná, opak Skácela (úsporné, stručné), hodně veršů, tíhne k poemě, delší básně
  • Rétorická (jako Majakovskij – obrací se na čtenáře, zvolání), sarkastická, vulgární prvky, úmyslně krkolomná slovní spojení a věty, využívá neologismů (jako u Holana, Weinera, Chlebnikova)
  • Pozdním knihám vyčítána grafomanie, přílišná vulgarita

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

Podpis Ivana Diviše
  • Balada z regálu (1946, s Kamilem Bednářem)
  • První hudba bratřím (1947)
  • Uzlové písmo (1960)
  • Rozpleť si vlasy (1961)
  • Deník molekuly
  • Eliášův oheň
  • Morality
  • Chrlení krve (1964)
  • Umbriana (1965)
  • V jazyku Dolor (1966)
  • Povíme si to! (1967)
  • Sursum (1967)
  • Thanatea (1968)
  • Noé vypouští krkavce (1975)
  • Přece jen (1977)
  • Křížatky (1978)
  • Průvan (1978)
  • Beránek na sněhu (1981)
  • Odchod z Čech (1981)
  • Žalmy (1986)
  • Obrať koně! (1988)
  • Moje oči musely vidět (1991)
  • Tresty (1994)

Básničky pro děti[editovat | editovat zdroj]

  • Říkadla a kecadla, podtitul Pokusy pro děcka (2004, vydáno posmrtně)

Další díla[editovat | editovat zdroj]

  • Teorie spolehlivosti (část 1972, celé dílo 1994) – soubor deníkových záznamů, poznámek, reflexí a sebereflexí, náčrtů básní apod. od 60. let do doby vydání. Této knihy si velice vážil, v dopise Ladislavu Vereckému píše: "Máš Teorii spolehlivosti? Nemít ji znamená asi tolik, co nemít tramvajenku nebo stranickou legitimaci. Straníci jezdí zadarmiko a navíc od konduktérů vyžadují hlubosklon a příslušnou devótnost." [1]
  • Noc, nebudeš se bát

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ivan Diviš: Návrat do Čech. Dopisy z let 1990-1999. Torst 2013, s. 100.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury od počátků do současnosti. 1. vyd. Brno: Centa, 2005. s. 150 – 152. ISBN 80-86785-03-3.
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 122.  
  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. 1. vyd. Sokolov: O.K.-Soft, 1998. s. 46. ISBN 80-238-2348-5.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 237.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig-Doš. Praha : Libri, 2010. 216-338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 233-234.  
  • 14. 5. 1960 – Ivan Diviš začíná psát Teorii spolehlivosti. Týden. 9. květen 2005.