Ferdinand Peroutka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o spisovateli zemřelém v roce 1978. Možná hledáte: Jeho synovec Ferdinand Peroutka, jr..
Ferdinand Peroutka
Pro nápovědu klikněte
Narození 6. února 1895
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. dubna 1978 (ve věku 83 let)
New York
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Povolání spisovatel, dramatik, publicista
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska na domě v Praze na Smíchově, Matoušova ulice

Ferdinand Peroutka (6. února 1895 Praha20. dubna 1978 New York) byl český spisovatel, dramatik a publicista. Je považován za nejvýznamnějšího představitele české demokratické žurnalistiky.[1] Je autorem díla Budování státu, pojednávajícího o vzniku a prvních letech Československa.

Působení během první republiky[editovat | editovat zdroj]

V letech 19191924 působil jako redaktor časopisu Tribuna, později od roku 1924 do 1939 jako šéfredaktor revue Přítomnost. Od roku 1924 do 1939 byl také politickým komentátorem Lidových novin. Patřil mezi Pátečníky.

V politických komentářích se jako novinář věnoval širokému rozsahu témat vnitřní i mezinárodní politiky. Patřil k výrazným kritikům nacismu a komunismu, jejichž ideologie považoval za zhoubné. Z těchto důvodů byl už během První republiky často kritizován jak komunisty, jak i z pravicových kruhů. Hitlera opakovaně kritizoval za jeho lži a falešné sliby.[2]

Během okupace[editovat | editovat zdroj]

Po okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 byl na něj z oficiálních okupačních míst vyvíjen tlak, aby psal v duchu protektorátních potřeb. To se však podařilo jen zčásti, pokud vůbec. V dubnu 1939 pod Peroutkovým jménem sice vyšel v Přítomnosti článek Dynamický život k 50. narozeninám Adolfa Hitlera, kde autor uznal jeho moc, zároveň však razantně odmítl, že by Češi měli s Hitlerem jít. Podle Peroutkova vyjádření byl tento článek hlavním důvodem jeho pozdějšího uvěznění v koncentračním táboře.[3]

K zatčení došlo v létě roku 1939. Nejprve byl Peroutka vězněn v koncentračním táboře Dachau, dlouhodobě pak v táboře Buchenwald, kde se v roce 1945 dočkal osvobození. V letech 1942/19431944 byl dočasně umístěn v pražské věznici na Pankráci.[4]

Působení během třetí republiky[editovat | editovat zdroj]

Po válce se Peroutka stal šéfredaktorem Svobodných novin, což byly noviny založené na místo předválečných Lidových noviny. Současně redigoval i týdeník Dnešek[5] (19451948), který zase byl obdobou předválečné Přítomnosti. Původní předválečné názvy periodik nebylo možné použít. Oba tituly totiž vycházely i za Protektorátu, což je v poválečném prostředí zásadním způsobem diskvalifikovalo.

V těchto i pozdějších letech byl Peroutka ze strany komunistů opakovaně nařknut z toho, že nacistům v roce 1939 podlehl. Odpůrci poukazovali mimo jiné na jeho článek Dynamický život a později též na text Hitler po lidské stránce, který však Peroutkovi přisoudili neprávem. Ve všech případech jejich argumentace spočívala v záměrném vytrhávání starších Peroutkových citací z kontextu. Peroutka také tyto útoky pro jejich faleš opakovaně odsoudil.[6]

V letech 19451946 byl Peroutka rovněž poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. V parlamentu zasedal do parlamentních voleb v roce 1946.[7]

Exil po roce 1948[editovat | editovat zdroj]

Po únorovém převratu roku 1948 odešel do exilu, nejprve do Anglie, později do USA. Od roku 1951 do r. 1961 vedl české oddělení rádia Svobodná Evropa. Byl jedním z členů Rady svobodného Československa, pro niž roku 1949 sepsal ustavující deklaraci.

Peroutka byl jedním z významných představitelů tzv. Třetího odboje, za totality, díky uzavřenému Československu, spíše známým mimo něj. Čtení a šíření jeho politických rozborů a komentářů bylo v Československu pronásledováno. Zatímco o Karlu Čapkovi a dalších Pátečnících se psalo a hovořilo alespoň sporadicky, Peroutka jako by neexistoval. Mládež, která vyrostla během normalizace, Peroutkovo jméno prakticky neměla možnost zaznamenat. V roce 1989 se postava Peroutky nesměla objevit ani v životopisném filmu Člověk proti zkáze z období První republiky.[8]

Hrob na Vyšehradském hřbitově

Zemřel roku 1978 v exilu. Po změně politických poměrů byly jeho ostatky v roce 1991 pohřbeny na Vyšehradě.

Rehabilitace po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

U příležitosti 100. výročí jeho narození byla zřízena Cena Ferdinanda Peroutky, která je jedním z nejvýznamnějších ocenění pro české novináře.[9]

Nové pokusy o zpochybnění[editovat | editovat zdroj]

V lednu roku 2015 se český prezident Miloš Zeman vyjádřil v tom smyslu, že Peroutka byl fascinován nacismem a údajně (podle prezidenta) napsal i oslavný článek Hitler je gentleman.[10] Jeho výrok vyřčený při proslovu k 70. výročí osvobození Osvětimi v médiích vyvolal vášnivou debatu, do které se zapojila celá řada novinářů a blogerů.[11][12]

Na základě článku Češi, Němci a židé, který vyšel na stránkách Přítomnosti v únoru 1939, přišli někteří komentátoři dokonce s tvrzením, že obsahuje antisemitské tendence.[13] Další takové výklady naopak označili za pokračující dezinterpretaci původního smyslu Peroutkových slov.[14][15]

Ačkoli se ukázalo, že i další citace, které zazněly při proslovu prezidenta, byly smyšlené (resp. převzaté z tendenčních publikací a neověřené), mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček přesto odmítl cokoli z proslovu dementovat[16] a prezident slíbil, že jeho tým Peroutkův údajný článek Hitler je gentleman dohledá.[17]

Server abcHistory.cz v té souvislosti upozornil na to, že výrokem „Hitler je gentleman“ byl ve skutečnosti znám Neville Chamberlain, zatímco duchu Peroutkových aktivit takové vyjádření charakterově odporuje.[18] Server také naznačil možnost, že hledaným (neexistujícím ?) textem Hitler je gentleman by ve skutečnosti mohl být už po válce kritizovaný článek Hitler po lidské stránce.[19] Prakticky by pak šlo o stejný spor, jaký musel Peroutka absolvovat už v poválečných letech a k němuž se i jasně vyjádřil.[20]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Je autorem knihy úvah o české národní povaze Jací jsme a rozsáhlého díla o počátcích Československa Budování státu.

  • Ano a ne, 1932
  • Budování státu, 1933 – 1936 toto dílo je nedokončené a zabývá se historií Československa v letech 19181922. Je považováno za stěžejní dílo tvorby F. Peroutky.
  • Demokratický manifest, 1957
  • Osobnost, chaos a zlozvyky
  • Byl Edvard Beneš vinen? – 50./60. léta, Praha 1993

Umělecká tvorba[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ferdinand Peroutka v publikaci KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století.
  2. Peroutka kontra Hitler gentleman - Ať promluví obviněný, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  3. Obvinění z nedostatečné pevnosti vůči nacismu, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  4. Obvinění z nedostatečné pevnosti vůči nacismu, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  5. Historie Přítomnosti
  6. Obvinění z nedostatečné pevnosti vůči nacismu, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. (česky) 
  8. G. Ward Price (Daily Mail): „Hitler má i ‚lidské stránky‘“, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  9. Cena Ferdinanda Peroutky
  10. ZÍDEK: Ohrožuje nás hradní superdebilita, Lidovky.cz, 31. 1. 2015
  11. Peroutka a Hitler, Blog.Respekt.cz, 3. 2. 2015
  12. Ctitelé Peroutky požadují od Zemana omluvu, novináře spojil s nacismem, iDnes.cz, 1. 2. 2015
  13. Ferdinand Peroutka: "Nejsem antisemita, ale...", Blisty.cz, 3. 2. 2015
  14. Selhal Peroutka, nebo Zeman?, Blisty.cz, 5. 2. 2015
  15. ZÍDEK: Miloš Zeman, superlhář... a jeho Ovčáček na špinavou práci, Lidovky.cz, 4. 2. 2015
  16. ZÍDEK: Miloš Zeman, superlhář... a jeho Ovčáček na špinavou práci, Lidovky.cz, 4. 2. 2015
  17. Sporný Peroutkův článek existuje, tvrdí Zeman. Dohledá ho, iDnes.cz, 4. 2. 2015
  18. Peroutka kontra Hitler gentleman - Ať promluví obviněný, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  19. G. Ward Price (Daily Mail): „Hitler má i ‚lidské stránky‘“, abcHistory.cz, 5. 2. 2015
  20. Obvinění z nedostatečné pevnosti vůči nacismu, abcHistory.cz, 5. 2. 2015

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.  
  • KOSATÍK, Pavel. Ferdinand Peroutka: Pozdější život (1938 - 1978). Praha : Mladá fronta, 2011. 352 s. ISBN 978-80-204-2074-9.  
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
  • KREČHLER, Vladimír. Příruční slovník k dějinám KSČ, Svazek II (P - Z). Praha : Nakladatelství politické literatury, 1964. 1050 (oba svazky) s. Kapitola heslo: Peroutka Ferdinand, s. 617.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]