Jan Kalvoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Kalvoda
Jan Kalvoda

Ve funkci:
2. července 1992 – 7. ledna 1997

Ve funkci:
4. července 1996 – 7. ledna 1997
Předseda vlády Václav Klaus
Předchůdce Jiří Novák
Nástupce Vlasta Parkanová

2. předseda ODA
Ve funkci:
28. března 1992 – 22. března 1997
Předchůdce Pavel Bratinka
Nástupce Michael Žantovský

Ve funkci:
1. ledna 1993 – 17. prosince 1996

Ve funkci:
6. února 1990 – 31. prosince 1992

Narození 30. října 1953 (60 let)

Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

Politický subjekt Občanské fórum
ODA (1991-1998)
Vzdělání Univerzita Karlova v Praze

Jan Kalvoda (* 30. října 1953 Praha) je český advokát a bývalý politik, v 90. letech 20. století předseda Občanské demokratické aliance, poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny a člen vlád České republiky.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a před rokem 1989 byl advokátem v Rokycanech.[1] V roce 1989 podepsal petici Několik vět.[2] V listopadu 1989 se v Rokycanech podílel na ustavení Občanského fóra (několik dní po 17. listopadu zde byl dokonce krátce zadržen policií).[3]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po sametové revoluci se v únoru 1990 stal poslancem České národní rady v rámci procesu kooptací do ČNR jako bezpartijní, respektive za Občanské fórum (OF). Krátce poté mandát poslance obhájil v řádných volbách v roce 1990 (volební obvod Západočeský kraj) za Občanské fórum. Po rozkladu OF přešel v roce 1991 do Občanské demokratické aliance (ODA). Opětovně byl do České národní rady zvolen ve volbách v roce 1992 (volební obvod Středočeský kraj).[4][5][6]

V letech 1991-1992 se profiloval na tématech souvisejících se státoprávním uspořádáním Československa.[7] Odmítal koncepci založení československé federace na smlouvě dvou republikových orgánů tak, jak to prosazovala slovenské reprezentace. Tato koncepce by totiž z právního hlediska znamenala, že dosavadní Československo i jeho ústavní řád dočasně zaniká a je znovu utvořeno dvěma subjekty mezinárodního práva.[8]

Po volbách v roce 1992 se pak stal členem českého kabinetu. V první a druhé vládě Václava Klause zastával v letech 1992-1997 post místopředsedy vlády, v druhé vládě Václava Klause byl navíc v letech 1996-1997 ministrem spravedlnosti. Představoval jednu z klíčových postav těchto koaličních vlád, protože v letech 1992-1997 působil jako předseda ODA. Na tento post byl zvolen na 4. konferenci ODA konané v březnu 1992. Jeho volba měla utlumit vnitrostranické spory mezi konzervativním křídlem (dosavadní předseda Pavel Bratinka) a křídlem pragmatickým (například Vladimír Dlouhý).[9]

Nadále zasedal i v zákonodárném sboru. Po vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Mandát v ní obhájil ve volbách v roce 1996. Poslancem zůstal do prosince 1996.[10][11]

Počátkem roku 1995 odstartoval jednu z vážných koaličních krizí, když naznačil, že Bezpečnostní informační služba sledovala české politiky. V té době zároveň ODA řešila aféru okolo půjčky ve výši 52 milionů korun, kterou si vzala na volební kampaň v roce 1992. Preference aliance se v roce 1995 propadly, ale Kalvoda na 8. konferenci ODA obhájil výrazným náskokem post předsedy.[12]

Po volbách v roce 1996 se na 11. celostátní konferenci ODA pokusil o důraznější vymezení ODA oproti ODS a aliance pak zaznamenala výrazný úspěch v senátních volbách na podzim 1996. 17. prosince 1996 nicméně přišel náhlý konec Kalvodovy kariéry. Toho dne rezignoval na své politické funkce. Ve své rezignaci přiznal, že neoprávněně používal titul JUDr., ačkoliv nesložil rigorózní zkoušky. Tuto skutečnost prohlásil za jediný důvod svého odstoupení.[13] Opustil poslaneckou sněmovnu a během několika týdnů byl nahrazen i ve vládních postech. Předsedou ODA zůstal formálně do března 1997, tedy do následující konference.[14]

Právnická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od svého odchodu z politiky vykonává soukromou advokátní praxi v Praze. Do širšího povědomí vstoupil opět jako právní zástupce firmy Diag Human podnikatele Josefa Šťávy v jeho několikamiliardovém sporu s českým státem.[15]

Zastupoval také poslance Miloše Melčáka v jeho ústavní stížnosti proti plánovaným předčasným volbám do Poslanecké sněmovny roku 2009, jejichž vykonání Ústavní soud skutečně odložil[16] a následně předmětný ústavní zákon zrušil.[17]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stručný životopis
  2. kol. aut.: Rokycany. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-100-2. S. 236. (česky) 
  3. kol. aut.: Rokycany. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-100-2. S. 240. (česky) 
  4. Volby do České národní rady konané ve dnech 8. - 9.6.1990 [online]. volby.cz, [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (česky) 
  5. Volby do České národní rady konané ve dnech 5. - 6.6.1992 [online]. volby.cz, [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (česky) 
  6. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1532. (česky) 
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1547. (česky) 
  8. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 588, 592. (česky) 
  9. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1539, 1548-1549. (česky) 
  10. Jan Kalvoda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (česky) 
  11. Jan Kalvoda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (česky) 
  12. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1540. (česky) 
  13. Zprávy ČRo ze dne 18. 12. 1996
  14. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1541. (česky) 
  15. Kalvoda: Penále 1,3 milionu denně. Solidní pozice pro jednání, iHNed.cz, 13. srpna 2008
  16. Usnesení Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 24/09
  17. Nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 27/09

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]