Jaroslav Šedivý
| PhDr. Jaroslav Šedivý, CSc. | |
|---|---|
 |
|
| Ve funkci: 8. listopadu 1997 – 22. července 1998 |
|
| Předchůdce | Josef Zieleniec |
| Nástupce | Jan Kavan |
|
|
|
| Narození | 12. listopadu 1929 (83 let) Praha |
| Choť | Marie Šedivá |
| Děti | syn Jiří, dcera Hana |
| Vzdělání | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
PhDr. Jaroslav Šedivý, CSc. (* 12. listopadu 1929, Praha) je český historik a bývalý politik, ministr zahraničních věcí a velvyslanec v několika zemích.
Obsah |
Život [editovat]
Od 2. ledna 1948 byl členem KSČ.[1] V roce 1952 vystudoval historii a slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1961 získal doktorát.
Od roku 1952 vykonával základní vojenskou službu, první rok v poddůstojnické škole u 2. dělostřeleckého pluku v Plzni, druhým rokem byl rozkazem ze dne 15. října 1953 přeložen do Prahy k 70. pěšímu praporu jako překladatel do ruštiny pro sovětského poradce ve Vojenské kontrarozvědce. Výzvu ke vstupu do služebního poměru ve Vojenské kontrarozvědce odmítnul. Pracoval ve Slovanském ústavu Akademie věd v Praze, od roku 1957 poté jako vědecký pracovník Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie. Po invazi do Československa byl v roce 1970 na 6 měsíců vězněn. Po propuštění pracoval např. jako lesní dělník, řidič a čistič oken.
Za socialismu publikoval pod cizími jmény – např. pro knihu Pokořená revoluce propůjčila jméno Yvette Heřtová, pro knihu Metternich kontra Napoleon Jan Halada.
V roce 1989 byl přijat do Prognostického ústavu Akademie věd. Stal se poradcem tehdejšího ministra zahraničí Dienstbiera.[2] V červnu 1990 byl jmenován velvyslancem ČSFR ve Francii. Byl také velvyslancem v Belgii a Lucembursku. V letech 1997–1998 byl ministrem zahraničních věcí ČR. V letech 1999–2002 byl velvyslancem ve Švýcarsku.
Václav Klaus jej 28. října 2005 vyznamenal Medailí Za zásluhy II. stupně.[3]
Je ženatý s Marií Šedivou, mají syna Jiřího a dceru Hanu.
Publikace [editovat]
- Pokořená revoluce. Praha : Mladá fronta, 1977. 193 s. 2. vyd. Děkabristé : anatomie nezdařeného převratu. Praha : Volvox Globator, 2000. 188 s. ISBN 80-7207-336-2. (U prvního vydání knihy byla uvedena jako autorka Yvette Heřtová, ale ve skutečnosti byl autorem Jaroslav Šedivý.)
- Metternich kontra Napoleon. Praha : Panorama, 1985. 241 s. 4. vyd. Praha : Volvox Globator, 2005. 205 s. ISBN 80-7207-564-0. (U prvních dvou vydání knihy uveden jako autor Jan Halada, ale ve skutečnosti byl autorem Jaroslav Šedivý.)
- Černínský palác v roce nula : (ze zákulisí polistopadové zahraniční politiky). Praha : Ivo Železný, 1997. 164 s. ISBN 80-237-3492-X.
- Velvyslancem u Eiffelovy věže 1990-1994 : (Praha - Paříž v zahraniční politice). Praha : Mladá fronta, 2008. 268 s. ISBN 978-80-204-1716-9.
- Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu. Praha : Volvox Globator, 1999. 183 s. ISBN 80-7207-217-X. 2. vyd. Praha : Volvox Globator, 2008. 183 s. ISBN 978-80-7207-672-7.
- Diplomacie je uměním kompromisu : cesta do NATO, do EU a další příběhy : 1995-2002. Praha : Mladá fronta, 2009. 277 s. ISBN 978-80-204-2015-2.
- Jaroslav Šedivý : mé putování zmateným stoletím. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 378 s. ISBN 978-80-7422-188-0.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Exministr přiznal, že byl u StB – článek na serveru Lidovky.cz, 2. 7. 2007
- ↑ http://www.lidovky.cz/soveti-tu-meli-jaderne-strely-byl-to-pro-nas-sok-rika-sedivy-pq7-/ln_domov.asp?c=A110705_124632_ln_domov_hs
- ↑ Seznam vyznamenaných
Externí odkazy [editovat]
- Osobnosti na ČT24: „Nebyl jsem člověk do politiky,“ říká historik Jaroslav Šedivý – možnost on-line přehrání, 2. 4. 2009
- Jaroslav Šedivý, historik, myč oken a diplomat - pořad Osudy na ČRo3 Vltava (audio)
