Rigorózní zkouška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rigorózní zkouška, dříve též rigorózum (latinsky examen rigorosum – přísná zkouška) je v Česku jeden z typů státní zkoušky při vysokoškolském studiu na některých vysokých školách univerzitního typu.

Zkouška je obecně upravena v zákoně č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a podrobně pak v rigorózních řádech jednotlivých vysokých škol. Realizuje se dvojím způsobem:

  1. v oboru všeobecné lékařství a v oboru veterinární lékařství a hygiena jako klasická státní zkouška přímo zakončuje magisterský studijní program,
  2. v ostatních případech probíhá formou rigorózního řízení, které lze absolvovat až po získání titulu magistr a které spočívá v sepsání a obhájení rigorózní práce a úspěšném vykonání ústní zkoušky ze zvoleného vědního oboru.

Obsah

[editovat] Akademické tituly

Úspěšnému absolventovi je udělen příslušný akademický titul:


Uvedené akademické tituly se občas označují jako tzv. „malé doktoráty“, protože rigorózní řízení platí jen pro magisterskou úroveň vysokoškolského vzdělání, nikoli pro úroveň doktorskou.[1] Tím se tedy liší od tzv. „velkého doktorátu“ (Ph.D., Th.D.).[2]

[editovat] Historie rigorózního řízení

[editovat] Do roku 1953

Rigorózní řízení vedoucí k zisku doktorátu, tehdy prakticky jediného akademického titulu (s výjimkou magistra farmacie[3]), bylo zavedeno roku 1850[4] a v dané podobě vydrželo přes sto let, kdy bylo roku 1950 bez náhrady zrušeno a dobíhalo až do roku 1953.[5] Celé řízení bylo upraveno zejména nařízením z roku 1872,[6] později částečně novelizovaným pro různé druhy doktorských titulů. Úspěšné ukončení tehdejších univerzitních studií nemuselo tehdy být vždy spojeno se ziskem akademického titulu, záleželo jen na konkrétním studentovi, zda v průběhu studia absolvuje nejen státní zkoušky, ale i tzv. přísné zkoušky doktorské (rigoróza), teprve jejichž úspěšné složení k zisku titulu vedlo. Tedy i bez něj bylo možné školu řádně dokončit.

Každá fakulta měla stanoveny poněkud odlišné podmínky, po jejichž splnění mohla jménem rektora celé univerzity titul doktora udělit. Vždy bylo zapotřebí podstoupit jednu nebo více ústních zkoušek, nazývaných právě rigoróza, někdy i obhájit písemné vědecké pojednání, tzv. dizertaci. Tak pro získání titulu doktora veškerého lékařství (MUDr.) bylo třeba vykonat jen tři rigoróza,[7] stejně tak u doktora práv (JUDr.), konkrétně rigorózum historickoprávní, judiciální a státovědecké.[8] U doktora filozofie (PhDr.),[9] stejně jako u doktora přírodních věd (RNDr.)[10] už bylo třeba sepsat dizertaci a poté absolvovat dvě přísné zkoušky doktorské, jedna byla kratší, zaměřená primárně na filozofii, delší druhá na vědecký obor, který si uchazeč vybral. Pro získání titulu doktora teologie (ThDr.) bylo třeba také sepsat dizertaci a vykonat tři rigoróza.[11] Z hlediska počtu ústních zkoušek měli poněkud snadnější pozici doktorandi technických, zemědělských, veterinárních a obchodních věd, když kromě dizertace podstupovali jen jedno rigorózum.[12]

[editovat] Po roce 1953

Vysokoškolský zákon z roku 1950 žádné akademické tituly neznal, absolventi vysokých škol byli označováni pouze podle svých profesí (např. promovaný lékař, promovaný právník apod.).[13] Žádné rigorózní řízení proto pochopitelně neprobíhalo.

Situace se změnila až v roce 1966, kdy byl přijat další zákon o vysokých školách, který opětovně akademické tituly zavedl a který univerzitním absolventům, s výjimkou lékařů a veterinárních lékařů (ti získávali svůj akademický titul již složením státní závěrečné zkoušky), umožnil rigorózní řízení po úspěšném složení státní závěrečné zkoušky vykonat a získat tak titul doktora práv, přírodovědy nebo filozofie. Podmínky tohoto rigorózního řízení byly už jednotné a spočívaly ve vypracování písemné práce a podstoupení ústní zkoušky z jednoho zvoleného vědního oboru a jeho širšího základu.[14] Taková praxe zůstala zachována i po roce 1980, kdy začal platil další vysokoškolský zákon, rigorózní zkouška ale už byla skládána pouze ústně, mohly jí být nabyty i nové akademické tituly doktora pedagogiky (PaedDr.), farmacie (PharmDr.) a sociálně politických věd (RSDr.) a začala tak být označována i závěrečná zkouška lékařů a veterinářů.[15]

Zcela jiná situace nastala po roce 1990, kdy byly všechny uvedené tzv. „malé doktoráty“ (s výjimkou titulů MUDr. a MVDr.) zrušeny a rigorózní zkouškou se dále nazývala závěrečná zkouška tzv. postgraduálních studentů, kteří jí získali akademicko-vědecký titul doktor (Dr.)[16] Ovšem tento stav nevydržel dlouho a návrat k zažité tradici rigorózního řízení a tím i k titulům jako je JUDr., PhDr. nebo RNDr. nastal s novým zákonem o vysokých školách v roce 1998. To ovšem už za situace existence doktorského studia, vedoucího k zisku titulů Ph.D. a Th.D.[1]

[editovat] Odkazy

Jan Otto 1887 Vilimek.png
Ottův slovník naučný
vydávaný v letech 1888–1909
obsahuje heslo

[editovat] Reference

  1. ↑ a b § 46 odst. 5 a § 47 odst. 5 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách
  2. ↑ Marek Skovajsa: Velkovýroba malodoktorů v Česku, Lidové noviny, 24. října 2009
  3. ↑ Nařízení ze dne 16. prosince 1889, č. 200/1889 ř. z., jímž se vydává nový studijní a zkušební řád farmaceutický
  4. ↑ Výnos ze dne 1. října 1850, č. 370/1850 ř. z., jímž se vyhlašují obecná nařízení o studiích fakultních na univerzitách
  5. ↑ § 36 zákona ze dne 18. května 1950, č. 58/1950 Sb., o vysokých školách
  6. ↑ Nařízení ze dne 15. dubna 1872, č. 57/1872 ř. z., kterýmž se vydávají nová ustanovení, jak lze nabýt doktorství na fakultách světských
  7. ↑ § 1 nařízení ze dne 21. prosince 1899, č. 271/1899 ř. z., jímž mění se rigorosní řád pro lékařské fakulty
  8. ↑ Část I. nařízení ze dne 15. dubna 1872, č. 57/1872 ř.z., rigorosní řád pro fakulty věd právních a státních, ve znění nařízení vlády ze dne 4. května 1920, č. 324/1920 Sb., o změně rigorosního řádu pro fakulty věd právních a státních, a později i ve znění nařízení vlády ze dne 10. února 1939, č. 66/1939 Sb., o změně rigorosního řádu pro fakulty věd právních a státních
  9. ↑ § 1 odst. 1 nařízení ze dne 16. března 1899, č. 56/1899 ř. z., jímž mění se rigorosní řád pro filosofické fakulty
  10. ↑ § 1 odst. 1 nařízení vlády ze dne 9. června 1921, č. 214/1921 Sb., o zatímním rigorosním řádu fakult přírodovědeckých
  11. ↑ § 1 odst. 1 nařízení ze dne 8. dubna 1903, č. 97/1903 ř. z., jímž se vydávají nová ustanovení pro theologické fakulty
  12. ↑ § 1 odst. 1 nařízení ze dne 13. dubna 1901, č. 38/1901 ř. z., jímž se vydává rigorosní řád pro vysoké školy technické, § 1 odst. 1 nařízení ze dne 3. července 1906, č. 140/1906 ř. z., jímž se vydává rigorosní řád pro vysokou školu zemědělskou, § 1 odst. 1 nařízení ze dne 14. září 1908, č. 205/1908 ř. z., o rigorosním řádu pro dosažení doktorátu zvěrolékařství, a § 1 odst. 1 nařízení vlády ze dne 27. dubna 1934, č. 84/1934 Sb., kterým se vydává řád pro dosažení doktorátu věd obchodních
  13. ↑ § 21 odst. 4 zákona ze dne 18. května 1950, č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, a vládní nařízení ze dne 23. června 1953, č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol, resp. později vyhláška ze dne 21. srpna 1961, č. 94/1961 Sb., o označování absolventů vysokých škol
  14. ↑ § 14 odst. 2 zákona ze dne 16. března 1966, č. 19/1966 Sb., o vysokých školách, a § 4 vyhlášky ze dne 27. dubna 1966, č. 26/1966 Sb., rigorosní řád
  15. ↑ § 42, § 44 a § 46 zákona ze dne 10. dubna 1980, č. 39/1980 Sb., o vysokých školách
  16. ↑ § 21 a § 22 zákona ze dne 4. května 1990, č. 172/1990 Sb., o vysokých školách

[editovat] Související články

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rigorózní_zkouška&oldid=10179408“