Miroslava Němcová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o političce ODS. O české političce KSČ a poslankyni ČNR pojednává článek Miroslava Němcová (politička KSČ).
Miroslava Němcová
Miroslava Němcová
Miroslava Němcová
Ve funkci:
24. června 2010 – 28. srpna 2013
Předchůdce Miloslav Vlček
Nástupce Jan Hamáček

1. místopředsedkyně
Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
14. srpna 2006 – 3. června 2010
Předchůdce Jan Kasal
Nástupce Lubomír Zaorálek

místopředsedkyně
Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
18. července 2002 – 15. června 2006

Ve funkci:
20. června 2010 – 4. listopadu 2012
Předchůdce David Vodrážka
Nástupce Martin Kuba

místopředsedkyně ODS
Ve funkci:
15. prosince 2002 – 19. listopadu 2006
Ve funkci:
4. listopadu 2012 – 18. ledna 2014

Úřadující
Ve funkci od: 26. října 2013
Ve funkci:
20. června 1998 – 28. srpna 2013


zastupitelka města Žďár nad Sázavou
Ve funkci:
19. listopadu 1994 – 14. listopadu 2002

Narození 17. listopadu 1952 (61 let)

Nové Město na Moravě Československo Československo

Politický subjekt ODS (od 1992)
Choť Vladimír Němec[1]
Děti jeden syn
Profese politička
Webová stránka http://nemcova.cz/

Miroslava Němcová, rozená Daňková[2] (* 17. listopadu 1952 Nové Město na Moravě[3]) je česká politička za Občanskou demokratickou stranu, v letech 20102013 předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Poslankyní je od roku 1998, v letech 20022006 byla místopředsedkyní a v letech 2006–2010 1. místopředsedkyní Poslanecké sněmovny. V letech 2010–2012 zastávala funkci 1. místopředsedkyně ODS. Předtím i poté byla řadovou místopředsedkyní strany.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala Střední zemědělskou a technickou školu v Havlíčkově Brodě (19681972). V letech 19721992 pracovala jako odborný referent Českého statistického úřadu. V letech 19922007 vlastnila knihkupectví ve Žďáru nad Sázavou.[3]

V roce 1988 překonala nádorové onemocnění, přestože jí lékaři nedávali velké šance na přežití.[4] Žije ve Žďáru nad Sázavou. Je vdaná, má jednoho syna. Aktivně ovládá italštinu, pasivně anglický, německý a ruský jazyk.[3]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Komunální politička[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1992 je členkou Občanské demokratické strany.[3] Veřejně činná je od komunálních voleb roku 1994, kdy byla za ODS zvolena členkou městského zastupitelstva ve městě Žďár nad Sázavou. Díky preferenčním hlasům byla zvolena z druhého místa, ačkoli byla na osmém místě kandidátní listiny.[5] Ve stejném roce byla zároveň zvolena radní Žďáru nad Sázavou.[6] Mandát zastupitelky obhájila v komunálních volbách roku 1998. Kandidovala z pátého místa a opět se díky preferenčním hlasům posunula výše a byla zvolena z prvního místa.[7] I tentokrát byla zvolena i členkou Rady města. V obou funkcích setrvala až do komunálních volbách roku 2002, v nichž nekandidovala.

Od roku 1996 je členkou Oblastní rady ODS ve Žďáru nad Sázavou.[3] V historicky prvních senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidovala v obvodě č. 51 – Žďár nad Sázavou. V prvním kole sice zvítězila s více než 30 % hlasů, ale ve 2. kole absolutní počet jejích voličů klesl a získala jen 42% hlasů. Senátorem se stal lidovec Jiří Šenkýř.[8]

Poslankyně[editovat | editovat zdroj]

Do vrcholové politiky pronikla až po takzvaném Sarajevském atentátu, kdy se od ODS odštěpila početná skupina poslanců a utvořila nový subjekt Unie svobody. Němcová tehdy zůstala loajální vůči ODS. Od února 1998 patřila do redakční rady stranického listu ODS Mezi námi.[9] Ve volbách v roce 1998 vedla kandidátku ODS v Jihomoravském kraji. Strana v kraji skončila na druhém místě s necelými 23 % hlasů. Němcová tak byla do Poslanecké sněmovny zvolena.[10] Stala se členkou sněmovního rozpočtového výboru a výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V roce 2001 přešla ze sociálního výboru do volebního výboru. Působila rovněž jako místopředsedkyně Poslaneckého klubu ODS. Byla také členkou Stálé delegace do Parlamentního shromáždění Rady Evropy a členkou Stálé komise pro sdělovací prostředky PSP ČR.[11] V letech 19982006 zastávala také post stínové ministryně kultury ve stínových vládách ODS.[6]

Poslanecký mandát obhájila ve volbách v roce 2002, v nichž vedla kandidátku ODS na Vysočině.[12] Na začátku volebního období byla zvolena 2. místopředsedkyní Poslaneckého klubu ODS. Dne 18. července 2002 byla zvolena místopředsedkyní Poslanecké sněmovny. Působila rovněž jako místopředsedkyně sněmovního organizačního výboru a byla náhradnicí ve Stálá delegaci do Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Od května 2003 do února 2005 zasedala ve Vyšetřovací komisi pro zjištění skutečností v souvislosti s arbitrážním řízením ve věci CME versus Česká republika.[13]

Když se blížil 13. kongres ODS v prosinci 2002, na kterém se měl volit nástupce Václava Klause v čele strany, ohlásila Němcová svou kandidaturu na předsedkyni ODS. Post nakonec získal Mirek Topolánek, ale Němcová se stala nově místopředsedkyní občanských demokratů.[14] Post obhájila i na 15. kongresu strany v prosinci 2004.[15]

V roce 2005 byla médii kritizována za to, že předala synovi k užívání své služební auto, které ale podle platných předpisů mohla využívat i k osobním účelům. Po aféře ale auto vrátila.[16] V následujícím roce zase za to, že nebyla během tzv. "poslaneckých pondělků" přítomná ve své poslanecké kanceláři ve volebním obvodě. Němcová to vysvětlovala tím, že sedět v kanceláři "nemělo efekt", protože tam chodilo málo lidí, a že si schůzky organizuje tak, aby proběhly v jeden den se všemi, kteří mají zájem.[17]

Znovu se poslankyní za ODS stala i po volbách v roce 2006, v nichž znovu vedla kandidátku strany na Vysočině. Získala 10 % preferenčních hlasů.[18] V patové situaci po volbách kandidovala v červnu na předsedkyni Poslanecké sněmovny. David Rath ji při té příležitosti označil za "kleptomanku", čímž připomněl aféru se služebním autem, které půjčila synovi, a Jiří Paroubek za "fanatičku". Němcová v tajné volbě neuspěla, když ji nepodpořili ani všichni poslanci vznikající koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených.[19][20] Předsedou Sněmovny byl nakonec až 14. srpna zvolen Miloslav Vlček z ČSSD. Němcová byla zvolena místopředsedkyní dolní komory. Jako jediná ovšem neuspěla již v prvním kole, v němž získala jen 98 hlasů. Zvolena byla až 140 hlasy ve druhém kole volby.[21] Nevoli vyvolávala u opozice i v průběhu volebního období. Poslanci ČSSD například žádali její odvolání z funkce místopředsedkyně.[22] Nadále působila jako místopředsedkyně sněmovního organizačního výboru a náhradnice ve Stálá delegaci do Parlamentního shromáždění Rady Evropy.[23]

Na 17. kongresu ODS v listopadu 2006 se po neúspěchu první vlády Mirka Topolánka stavěla proti spolupráci strany s Paroubkovou ČSSD a její projev sklidil mezi delegáty úspěch.[24] Přesto neobhájila svůj místopředsednický post. Svůj neúspěch vysvětlovala tím, že hlasování ovlivňují předem domluvené stranické bloky.[25] Na 17. kongresu v prosinci 2008 se pokusila do vedení strany vrátit, když znovu kandidovala na místopředsedkyni. Opět ale nebyla zvolena.[26] Po pádu druhé vlády Mirka Topolánka a Topolánkových aférách se o ní spekulovalo jako o kandidátce na předsedkyni strany. Sama Němcová třeba kritizovala to, že se Topolánek vzdal poslaneckého mandátu a požadovala po něm vysvětlení tzv. toskánské aféry.[27]

Po odchodu Topolánka z čela ODS oznámila, že má v úmyslu ucházet se znovu o místo ve vedení strany. Svůj úspěch přitom znovu spojila s tím, zda se strana vyvaruje utváření volebních bloků, v rámci nichž jsou předem domluvena jména lidí v čele strany.[28] Petr Nečas, pověřený vedením strany, ji pak v rámci předvolební kampaně, jmenoval stínovou ministryní práce a sociálních věcí a kultury.[29]

Po rezignaci předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka k 30. dubnu 2010 převzala z titulu 1. místopředsedkyně některé jeho pravomoci a byla pověřena řízením dolní komory do uskutečnění parlamentních voleb na konci května.[30]

Předsedkyně Poslanecké sněmovny[editovat | editovat zdroj]

Miroslava Němcová (2011) s dalšími politiky na vzpomínkovém shromáždění v Praze 6 k výročí 28. října 1918.

Ve volbách v roce 2010 mandát poslankyně opětovně obhájila, když znovu vedla kandidátku ODS na Vysočině. Získala přes 11 % preferenčních hlasů.[31] Po dohodě vznikající koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných se stala kandidátkou na post předsedkyně Poslanecké sněmovny. V tajné volbě 25. června získala hlasy všech 118 koaličních poslanců. Po svém zvolení prohlásila, že by ve funkci chtěla přispět k tomu, aby ve Sněmovně vládla slušnější atmosféra.[32] Kromě toho působila z titulu předsedkyně dolní komory ještě jako předsedkyně organizačního výboru Poslanecké sněmovny.[33]

Ve funkci předsedkyně Poslanecké sněmovny prosazovala úspory v chodu dolní komory. Třeba chtěla omezit kritizované vnitrostátní lety poslanců z Ostravy do Prahy na zasedání Sněmovny. Rozhodla se zveřejňovat jména poslanců, kteří lety využívají.[34] Kromě toho zrušila některé zahraniční cesty poslanců, omezila náklady na provoz reprezentativní vily pro předsedu komory, kterou nevyužívala, a vyslovila se pro zrušení dotovaných cen v poslaneckých rekreačních střediscích nebo pro případný prodej těchto středisek.[35] Kvůli velké absenci poslanců prosadila návrh, podle něhož budou muset poslanci dodávat písemné omluvenky.[36] Na její návrh oslovila Poslanecká sněmovna Oldřicha Kulhánka s žádostí o nové logo. Ten za něj bez výběrového řízení získal odměnu ve výši 250 tisíc korun.[37]

Kritiku opozice sklidila za to, že na žádost vlády, která chtěla schválit úsporná opatření, vyhlásila v listopadu 2010 stav legislativní nouze, který by měl být vyhlašován jen v mimořádných situacích.[38] Svůj postup musela vysvětlovat i u Ústavního soudu, kam podala stížnost ČSSD.[39]

V květnu 2012 vydala souhlas s trestním stíháním Davida Ratha, čímž došlo historicky poprvé k aplikaci článku 27 Ústavy, který umožňuje zatčení poslance, pokud je přichycen při páchání trestného činu.[40] Později čelila kritice za to, že s vydáním souhlasila příliš rychle, aniž se seznámila s detaily. V červenci 2012 ji zase kritizovaly Věci veřejné za to, že odebrala slovo poslanci Michalu Babákovi, který prý nemluvil k věci.[41]

Na 21. kongresu ODS v červnu 2010, ještě před volbou předsedkyně Sněmovny, byla zvolena 1. místopředsedkyní strany v týmu Petra Nečase a porazila tak proti očekáváním Davida Vodrážku. Její zvolení bylo ve straně vnímáno jako důkaz toho, že na kongresu nefungovaly zákulisní dohody.[42] Zvolení jí pravděpodobně zajistil její úspěšný kandidátský projev. Její zvolení do vedení ODS přivítali i zástupci dalších stran, včetně ČSSD.[43] Na 23. kongresu ODS v listopadu 2012 funkci 1. místopředsedkyně neobhájila, když ji porazil Martin Kuba. Byla ale zvolena řadovou místopředsedkyní.[44]

Spekulovalo se o ní i jako o možné kandidátce ODS na prezidentku ČR ve volbách v roce 2013. Sama potvrdila, že by případnou nominaci přijala.[45] V dubnu 2012 nicméně kandidaturu vzdala a nešla ani do stranických primárek. Byla přesvědčena, že prospěje České republice více jako předsedkyně Sněmovny.[46]

Kandidátka na premiérku[editovat | editovat zdroj]

Prezident Miloš Zeman s Miroslavou Němcovou před budovou Českého rozhlasu při vzpomínkové akci na 68. výročí pražského povstání a boje o rozhlas (5. května 2013).

Po odstoupení Petra Nečase z postu předsedy vlády v důsledku tzv. kauzy Nagyová 17. června 2013 ji stranické grémium ODS o dva dny později navrhlo do úřadu předsedkyně vlády, čímž by se stala první ženou v této vrcholné exekutivní funkci.[47] Předsedové koaličních stran Karel Schwarzenberg a Karolína Peake její nominaci přivítali, ale uvedli, že bude těžké ji nahradit v čele Poslanecké sněmovny. Předseda opoziční ČSSD Bohuslav Sobotka její nominaci ale označil za riziko pro celou zemi, protože je ekonomicky nekompetentní a nemá zkušenosti z výkonné moci.[48] Němcová byla v této době veřejností vnímaná jako jedna z mála důvěryhodných tváří ve straně, která nemá za sebou žádné skandály.[25] Prezident republiky Miloš Zeman ale jmenoval premiérem nestraníka Jiřího Rusnoka, ačkoli mu Němcová potvrdila, že má pro svou vládu podporu 101 poslanců. Prezident tím chtěl vyvolat předčasné volby.[49]

Koalice chtěla původně usilovat o pokus o sestavení vlády pro Němcovou po nevyslovení důvěry vládě Jiřího Rusnoka, ale její síla 101 poslanců se během tohoto hlasování rozpadla, protože proti Rusnokovi nehlasovali poslanci ODS Jan Florian a Tomáš Úlehla a na protest proti tomu i předsedkyně koaliční LIDEM Karolína Peake. TOP 09 potom podpořila rozpuštění Sněmovny.[50] Sama Němcová hlasovala jako jediná z ODS proti rozpuštění Sněmovny, protože to považovala za chybu v situaci, kdy "veškerou moc ve státě má soustředěnou Miloš Zeman".[51]

V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 kandidovala v hlavním městě Praze jako lídryně ODS.[52] Byla rovněž celostátní volební lídryní strany a tedy i kandidátkou na premiérku v případě neočekávaného úspěchu ve volbách.[53] Narážela na odpor úřadujícího předsedy Martina Kuby, který se zdráhal stavět volební kampaň na Němcové jako kandidátce na premiérku. Původně se tedy billboardy s jejím jménem objevily pouze v Praze, ale nakonec byly rozšířeny i ve zbytku země.[54][55]

Svůj poslanecký mandát obhájila, strana však celorepublikově získala jen 7,7 % hlasů a 16 mandátů. Jednalo se o nejhorší volební výsledek v historii strany. V Praze, kde kandidovala Němcová, získala ODS 11,99 % hlasů. Ona sama získala 26 866 (38 %) preferenčních hlasů, což byl druhý nejvyšší počet ze všech kandidátů v celé zemi po Karlu Schwarzenbergovi.[56][57] Po ustavení Poslanecké sněmovny kandidovala na post její místopředsedkyně, ale získala jen 53 hlasů a jako jediná byla vyřazena již v prvním kole volby.[41] Protože nebyla zvolena, uvolnil jí stranický kolega Marek Benda místo v čele mandátového a imunitního výboru Sněmovny, aby jako volební lídryně ODS zastupovala stranu v nejvyšší sněmovní funkci, kterou má k dispozici. Předsedkyní výboru byla zvolena 16. prosince 2013.[58] Kromě toho se stala členkou sněmovního organizačního výboru.[59]

Na 24. kongresu ODS v Olomouci kandidovala na předsedkyni strany, ale nebyla zvolena, když skončila na druhém místě s 66 hlasy delegátů. Porazil ji Petr Fiala.[60] Němcová k tomu řekla: "Myslím si, že to nebyl fér výsledek vzhledem k tomu, co jsem pro ODS v minulosti dělala".[61] O jinou funkci ve vedení strany neusilovala. Po kongresu nově zvolený 1. místopředseda strany Jan Zahradil řekl, že by si přál, aby se Němcová v dalších volbách za ODS ucházela o post prezidentky republiky.[62]

Názory a postoje[editovat | editovat zdroj]

Němcová na setkání předsedů parlamentů v polském Senátu v roce 2010.

Bývá považována za příznivkyni Václava Klause.[4] Naopak kritizovala Mirka Topolánka, jemuž třeba vytýkala spojení s Markem Dalíkem. Petru Nečasovi zase doporučovala, aby z vlády vyloučil Věci veřejné, když okolo strany propukly některé aféry.[63] Opakovaně kritizovala utváření zákulisních bloků při volbě vedení ODS.[25][28] V únoru 2013 se omluvila za přidělení "trafik" odstoupivším rebelujícím poslancům ODS Ivanu Fuksovi a Marku Šnajdrovi a bývalému ministru obrany Alexandru Vondrovi, za což byla některými představiteli strany, např. Borisem Šťastným nebo Jaroslavem Kuberou, kritizována.[64]

Během kampaně před prezidentskými volbami v roce 2013 odsoudila chování Miloše Zemana a varovala před tím, že svým stylem bude dělat zemi ostudu. Vadily jí třeba jeho opovržlivé výroky o ženách.[63] Zemana kritizovala i v době, kdy už byl prezidentem. Hrozila mu, že se v případě, že nechá u moci Rusnokovu vládu déle než měsíc bez důvěry, obrátí se stížností na Ústavní soud.[65] Nelíbilo se jí také, že si již před sněmovními volbami 2013 kladl podmínky, za kterých koho jmenuje předsedou vlády.[53]

Po propuknutí tzv. kauzy Nagyová 13. června 2013 kritizovala policejní Útvar pro odhalování organizovaného zločinu za to, že po razii na Úřadu vlády nevysvětlil důvody svého konání, řekla: "V případě, že nemá dostatečné důvody a důkazy, tak si nemůže takovýhle vpád do jedné ze základních demokratických institucí naší země dovolit." Podle ní měl být informován o zásahu prezident, který pak měl svolat ústavní činitele. Po tiskové konferenci Útvaru byla rozčílená, při čemž obvykle se vyznačovala uměřeným vystupováním.[66] To, že policie neinformovala o důvodech zásahu, označila za politický nátlak a závažné pochybení.[67]

Před předčasnými volbami v roce 2013 varovala před hromaděním hospodářské, politické a mediální moci v rukou Andreje Babiše a přirovnala jeho hnutí ANO 2011 k Věcem veřejným. Ve volbách chtěla čelit "komunistům a vlivům nových spasitelů".[68] Antikomunistické postoje dávala během své politické kariéry najevo opakovaně. Varovala před zapomínáním a zlehčováním hrůz totality[69], v srpnu 2013 se zapojila do řetězové hladovky za oběti okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.[70] Václav Klaus "zjednodušený antikomunismus" Němcové a některých dalších představitelů ODS označil za jednu z příčin neúspěchu strany.[71]

Před přijetím přímé volby prezidenta řekla, že je nakloněna spíše parlamentnímu způsobu volby.[45] Za řešení nestabilních vlád v Česku považuje zavedení většinového volebního systému, který by prý přinesl stabilní vládní většinu.[72] Podpořila legalizaci konopí pro léčebné účely pod dohledem lékaře. Je ale proti legalizaci marihuany.[73]

Třikrát navrhla udělení Nobelovy ceny míru Nicholasi Wintonovi.[74] Předsedu ukrajinského parlamentu Volodymyra Lytvyna vyzvala k tomu, aby se zasadil o dodržování lidských práv a o humánní zacházení s vězněnou bývalou premiérkou Julijí Tymošenkovou.[75]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Miroslava Němcová ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STRNADOVÁ, Tereza. Okouzlila mě krásná dlouhovláska a jsme spolu už 43 let, říká muž Miroslavy Němcové. OnaDnes.cz [online]. 2010-06-28 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  2. http://www.miroslavanemcova.cz/rozhovory-v-tisku/miroslava-nemcova-prispela-do-pravoninskeho-zpravodaje
  3. a b c d e Miroslava Němcová Životopis [online]. [cit. 2014-01-20]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b POKORNÝ, Jakub; STRNADOVÁ, Tereza. Němcová jako přísná žena v čele Sněmovny. Je taková doopravdy?. iDnes.cz [online]. 2010-06-25 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  5. Volby do zastupitelstev obcí 18.11. - 19.11.1994 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2014-01-20]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b Miroslava Němcová - životopis [online]. Naši Politici, [cit. 2014-01-20]. Dostupné online. (česky) 
  7. Volby do zastupitelstev obcí 1998 - 2000 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2014-01-20]. Dostupné online. (česky) 
  8. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15.11. – 16.11.1996 [online]. volby.cz, [cit. 2014-01-20]. Dostupné online. (česky) 
  9. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1508. (česky) 
  10. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 19. - 20.6.1998 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2014-01-20]. Dostupné online. (česky) 
  11. Miroslava Němcová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2014-01-20]. Dostupné online. (česky) 
  12. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 14. - 15.6.2002 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2014-01-21]. Dostupné online. (česky) 
  13. Miroslava Němcová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2014-01-21]. Dostupné online. (česky) 
  14. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1521. (česky) 
  15. Oslabený Nečas, odchod Klause, rebel Ruml i "falešný Topol". Připomeňte si kongresy ODS [online]. ihned.cz, [cit. 2014-01-21]. Dostupné online. (česky) 
  16. ADAMIČKOVÁ, Naďa; KÖNIGOVÁ, Marie. Němcová vrátila služební auto, kterým jezdil její syn. Novinky.cz [online]. 2005-11-30 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  17. BARTONÍČEK, Radek. Poslanci nejraději úřadují v kavárně. iDnes.cz [online]. 2006-02-20 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  18. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 02.06. – 03.06.2006 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2014-01-21]. Dostupné online. (česky) 
  19. Němcová má podle Ratha formát kleptomana. Novinky.cz [online]. 2006-06-29 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  20. Ve druhých volbách ODS neuspěla. Aktuálně.cz [online]. 2006-06-29 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  21. MACKOVÁ, Martina; ANTOŠ, Jakub. Sněmovna má konečně předsedu: Vlčka. Aktuálně.cz [online]. 2006-08-14 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  22. Rath se s Němcovou ve Sněmovně hádal o přestávku. Novinky.cz [online]. 2007-08-21 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  23. Miroslava Němcová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2014-01-21]. Dostupné online. (česky) 
  24. ODS se na kongresu pře o spolupráci s ČSSD. Novinky.cz [online]. 2006-11-18 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  25. a b c Miroslava Němcová on-line. iDnes.cz [online]. 2006-11-21 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  26. 19. Kongres ODS [online]. Občanská demokratická strana, 2008-12-07, [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  27. PROCHÁZKOVÁ, Martina. Vedení ODS jsem nevzdala, i když minule nevyšlo, prozradila Němcová. iDnes.cz [online]. 2009-10-21 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  28. a b Miroslava Němcová, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Rádio Impuls [online]. 2010-04-13 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  29. KOLÁŘ, Petr; ZLÁMALOVÁ, Lenka. Nečas představil stínovou vládu. Chybí v ní Langer i Gandalovič. Lidovky.cz [online]. 2010-05-11 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  30. KRATOCHVÍL, Luboš; WIRNITZER, Jan. Vlčka v čele Sněmovny nahradí její místopředsedkyně Němcová. iDnes.cz [online]. 2010-04-22 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  31. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 28.05. – 29.05.2010 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2014-01-21]. Dostupné online. (česky) 
  32. BÍLÁ, Martina. Předsedkyní sněmovny se stala občanská demokratka Miroslava Němcová. Radio.cz [online]. 2010-06-25 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  33. Miroslava Němcová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2014-01-21]. Dostupné online. (česky) 
  34. KEDROŇ, Radek. Miroslava Němcová: Ať si poslanci létají, ale jejich jména zveřejníme. Hospodářské noviny [online]. 2010-08-12 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  35. OVČÁČEK, Jiří. Poslanci dolétali, Sněmovna si utahuje opasek. Novinky.cz [online]. 2010-08-06 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  36. ADAMIČKOVÁ, Naďa. Němcové došla s poslanci trpělivost, chce omluvenky za absenci. Novinky.cz [online]. 2011-03-31 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  37. KALDA, Martin. Poslanecká sněmovna bude mít nové logo, návrh stál 250 tisíc. Design portál [online]. 2011-04-21 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  38. Němcová vyhlásila na začátek listopadu stav legislativní nouze. Deník Referendum [online]. 2010-10-29 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  39. KALENSKÝ, Jakub. Ne, nebylo to nepřátelské, hodnotí Němcová dotazy ústavních soudců. iHNed.cz [online]. 2011-02-22 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  40. Předsedkyně Sněmovny Němcová souhlasila s vydáním Ratha soudu. Novinky.cz [online]. 2012-05-15 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  41. a b MARTINEK, Jan. Zklamaná Němcová končí po jedenácti letech ve vedení Sněmovny. Novinky.cz [online]. 2013-11-27 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  42. KOPECKÝ, Josef; KRATOCHVÍL, Luboš; DOLEJŠÍ, Václav. Nečas ovládl kongres. Němcovou doplnili čtyři jeho favorité. iDnes.cz [online]. 2010-06-20 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  43. Němcová: ještě včera jsem si myslela, že je to beznadějné. Novinky.cz [online]. 2010-06-20 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  44. PÁLKOVÁ, Šárka. Kuba porazil Němcovou. Kongres ho zvolil prvním místopředsedou. Lidovky.cz [online]. 2012-11-04 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  45. a b Němcová by přijala nominaci na funkci prezidentky ČR. Novinky.cz [online]. 2011-02-20 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  46. Němcová už nechce být prezidentkou, do primárek ODS vůbec nepůjde. iHNed.cz [online]. 2012-04-16 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  47. JURKOVÁ, Marcela. Novou premiérkou Česka může být poprvé žena. Nečase má podle ODS nahradit Němcová. iHNed.cz [online]. 2013-06-19 [cit. 2013-06-19]. Dostupné online.  
  48. Volba Němcové? Vyprahlá ODS, zimní královna i skleněný útes. Lidovky.cz [online]. 2013-06-19 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  49. Zeman jmenoval premiérem Jiřího Rusnoka. Novinky.cz [online]. 2013-06-25 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  50. KOPECKÝ, Josef. Rusnokova vláda důvěru nezískala, už v říjnu budou nové volby. iDnes.cz [online]. 2013-08-07 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  51. JURKOVÁ, Marcela. Němcová: Udělali jsme historickou chybu. Prezident má veškerou moc, měli jsme ho kontrolovat. iHNed.cz [online]. 2013-08-20 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  52. Němcová povede ODS v Praze proti Schwarzenbergovi, vypadl Chalupa. iDNES.cz [online]. 2013-09-04 [cit. 2013-09-05]. Dostupné online.  
  53. a b VÁLKOVÁ, Hana. Němcová premiérkou. ODS si vybrala lídra voleb. iDnes.cz [online]. 2013-10-01 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  54. KALENSKÝ, Jakub. ODS na rozcestí: Skrytá válka mezi Němcovou a Kubou. Česká pozice [online]. 2013-09-26 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  55. MARTINEK, Jan. ODS staví svou kampaň na Němcové, některým to vadí. Novinky.cz [online]. 2013-10-10 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  56. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 25.10. – 26.10.2013 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2014-01-21]. Dostupné online. (česky) 
  57. Nejvíc preferenčních hlasů dostali Schwarzenberg a Němcová. Týden.cz [online]. 2013-10-26 [cit. 2013-11-27]. Dostupné online.  
  58. V čele sněmovního mandátového výboru stanula Miroslava Němcová. České noviny [online]. 2013-12-16 [cit. 2013-12-19]. Dostupné online.  
  59. Miroslava Němcová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2014-01-21]. Dostupné online. (česky) 
  60. LANG, Václav. Novým předsedou ODS je Petr Fiala. Novinky.cz [online]. 2014-01-18 [cit. 2014-01-18]. Dostupné online.  
  61. LANG, Václav. Němcová: Nebyl to fér výsledek. Novinky.cz [online]. 2014-01-18 [cit. 2014-01-18]. Dostupné online.  
  62. Zahradil: Němcovou vidím jako prezidentskou kandidátku ODS. Česká televize [online]. 2014-01-21 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  63. a b DOLEJŠÍ, Václav. Němcová se nebála kritizovat Zemana. V ODS se jí smějí, u voličů boduje. iDnes.cz [online]. 2013-06-20 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  64. Němcová pobouřila ODS omluvou za trafiky. Novinky.cz [online]. 2013-02-08 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  65. SMLSAL, Matěj. Němcová vzkazuje Zemanovi: Necháte-li Rusnoka vládnout bez důvěry, půjdeme k Ústavnímu soudu. iHNed.cz [online]. 2013-07-18 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  66. WIRNITZER, Jan. Dělá si z nás policie blázny? zlobí se Němcová kvůli tajnostem o zásahu. iDnes.cz [online]. 2013-06-13 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  67. PERKNEROVÁ, Kateřina. Miroslava Němcová: Postup policie a žalobců dramaticky odmítám. Deník [online]. 2013-06-11 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  68. WIRNITZER, Jan. Snad voliči Babiše prohlédnou, vzkázala čtenářům Miroslava Němcová. iDnes.cz [online]. 2013-10-15 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  69. SVOBODOVÁ, Věra. ÚSTR zlehčuje dobu totality, mladým je snadné lhát, varuje Němcová. Lidovky.cz [online]. 2013-05-11 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  70. Miroslava Němcová drží hladovku kvůli komunistům [online]. Občanská demokratická strana, 2013-08-26, [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  71. TRACHTOVÁ, Zdeňka. Klaus: Za debaklem ODS je prázdný antikomunismus a ideologie „havlismu“. iDnes.cz [online]. 2013-10-28 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  72. MACHOVÁ, Martina. Změňme volební systém, budou pevné vlády, míní Němcová. Aktuálně.cz [online]. 2011-05-22 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  73. Šéfka Sněmovny Němcová chce umožnit léčbu konopím. Novinky.cz [online]. 2011-08-17 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  74. ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Miroslava Němcová podá i potřetí návrh na udělení Nobelovy ceny míru Nicholasi Wintonovi. Radio.cz [online]. 2012-01-12 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  
  75. Miroslava Němcová: Předsedkyně Poslanecké sněmovny vyzvala poslankyně ke společnému apelu na ochranu lidských práv vězněné Julije Tymošenkové [online]. Občanská demokratická strana, 2012-05-03, [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]