Žďár nad Sázavou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Žďár nad Sázavou
Pohled ze severu

Pohled ze severu

znak obce Žďár nad Sázavouvlajka obce Žďár nad Sázavouznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0635 595209
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (NUTS 4): Žďár nad Sázavou (CZ0635)
obec s rozšířenou působností: Žďár nad Sázavou
pověřená obec:
historická země: Morava a Čechy
katastrální výměra: 37,06 km²
počet obyvatel: 21 845 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 580 m
PSČ: 591 01
zákl. sídelní jednotky: 27
části obce: 11
katastrální území: 4
adresa městského úřadu: Městský úřad Žďár nad Sázavou
Žižkova 227/1
591 31 Žďár nad Sázavou
starosta / starostka: Dagmar Zvěřinová (ČSSD)
Oficiální web: http://www.zdarns.cz
E-mail: informace@zdarns.cz

Žďár nad Sázavou (Česko)
Red pog.png
Zdroje k infoboxu a částem obce

Žďár nad Sázavou (dříve Město Žďár na Moravě[zdroj?], německy Saar, latinsky Sar) je okresní město (okresu Žďár nad Sázavou) v kraji Vysočina na pomezí Čech a Moravy, 31 km severovýchodně od Jihlavy. Město leží v centrální části Českomoravské vrchoviny ve Žďárských vrších na řece Sázavě. Velká část města zasahuje do CHKO Žďárské vrchy. Žije zde necelých 22 tisíc obyvatel.

Nachází se v něm bývalý významný cisterciácký klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie. V barokním období nechal jeho opat Václav Vejmluva vybudovat či obnovit řadu budov ve městě i okolí. Jejich architektem byl Jan Blažej Santini-Aichel. Jeden z nich, poutní kostel svatého Jana Nepomuckého je zapsán na seznamu památek UNESCO.

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území[editovat | editovat zdroj]

Město se člení na čtyři katastrální území. Katastrální území Zámek Žďár, Stržanov a Veselíčko u Žďáru nad Sázavou a Stržanov odpovídají vždy jedné místní části, v katastrálním území Město Žďár leží zbylých 8 místních částí.

Na historickém území Moravy se nachází většina města. Na historickém území Čech se nachází pouze většina katastrálního území Stržanova a severní část k. ú. Zámek Žďár zahrnující především zúženou severní část vodní nádrže Pilská.

Území města sousedí s územími těchto obcí: Jámy, Vatín, Březí nad Oslavou, Nové Veselí, Budeč, Hamry nad Sázavou, Račín, Polnička, Světnov, Počítky, Vysoké, Lhotka a Nové Město na Moravě.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

  • Žďár nad Sázavou 1Staré Město, Nové Město, Dolní Libušín (13 základních sídelních jednotek: Žďár nad Sázavou-střed, Kamenný rybník, Libušín, Nádraží, Strojírenská, U jámské cesty, U parku, U Sázavy, U stadionu, Ve smrčkách, Velká Strana, Vetla, Zadní Vetla)
  • Žďár nad Sázavou 2Zámek, (lidově: Klášter) (samostatné katastrální území, součást města od roku 1949) (5 základních sídelních jednotek: Zámek Žďár, Vápenice, Starý Dvůr, Pod Zelenou Horou, Pilská údolní nádrž)
  • Žďár nad Sázavou 3Stalingrad (4 základní sídelní jednotky: Brodská-jih, Brodská-sever, Libická, Žižkova)
  • Žďár nad Sázavou 4U průmyslové školy, Horní Libušín (jen ZSJ U průmyslové školy)
  • Žďár nad Sázavou 5Vysočany (jen ZSJ Vysočany)
  • Žďár nad Sázavou 6Nádraží – Přednádraží (jen ZSJ Přednádraží)
  • Žďár nad Sázavou 7Pod Vodojemem (jen ZSJ Pod vodojemem)
  • Mělkovice (zahrnuje ZSJ Mělkovice a Plíčky)
  • Radonín
  • Stržanov (samostatné katastrální území s jednou ZSJ)
  • Veselíčko (samostatné katastrální území s jednou ZSJ)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Už kolem roku 1100 stávala poblíž dnešního zámeckého areálu tržní osada na zemské obchodní stezce u brodu přes řeku Sázavu. Poté, co byl v roce 1252 panem Bočkem z Obřan nedaleko založen cisterciácký klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie, došlo k přestěhování osady do prostoru tzv. Starého města (pomístně Klafar, Žďár nad Sázavou 3) a krátce poté do míst okolo kostela sv. Prokopa (dnešní historické jádro města). V současném místě byl Žďár vystavěn jako tržní městečko a v roce 1293 je poprvé zmiňován soud (pod jehož jurisdikci spadalo klášterní panství), zasedající ve Žďáře. Za husitských válek byl klášter vypálen a od té doby, přes vydatnou pomoc na obnově Jiřího z Poděbrad, jeho důležitost upadala.

Raný novověk[editovat | editovat zdroj]

V roce 1588 směnil vévoda Karel II. Minsterberský, fundátor žďárského kláštera, toto panství s olomouckým arcibiskupstvím za drobné statky v okolí šternberského panství, které mu patřilo. Žďár se tak stal manským statkem olomouckých biskupů, proti čemuž se klášter ohradil za vydatné podpory obyvatel městečka. Během sporů přešlo panství nejdříve mezi stolní statky biskupství a později je olomoucký biskup, kardinál František z Ditrichštejna, získal do svého osobního vlastnictví. V roce 1607 Žďár povýšil na město. Roku 1614 kardinál Františkem Ditrichštejn kvůli sporu o vlastnictví žďárského panství cisterciácký klášter zrušil a po odchodu řeholníků jej změnil ve světské sídlo, které roku 1617 dokonce zastavil.

Po bitvě na Bílé hoře osídlil kardinál část nyní již zámeckého areálu františkány. Roku 1638 odkoupil cisterciácký řád žďárské panství od Maximiliána knížete z Dietrichštejna (synovce a dědice roku 1636 zesnulého kardinála) a o rok později se do Žďáru opět vrátili cisterciáci. Roku 1642 klášter napadli Švédové. Klášter byl ale ubráněn řádovými bratry a měšťany. Švédové se opět vrátili v roce 1647 a vyplenili město. Největšího rozvoje kláštera, města a okolí dosáhl v 18. století opat Václav Vejmluva, který mimo jiné pověřil Jana Blažeje Santiniho Aichla přestavbou vyhořelého kláštera. Klášter se v této době také stal významným kulturním střediskem. Opat se dokonce pokusil založit akademii pro výchovu šlechtické mládeže.

Nádvoří zámku ve Žďáře nad Sázavou

Osvícenství[editovat | editovat zdroj]

Za josefínských reforem byl roku 1784 klášter zrušen na žádost tehdejšího opata a známého osvícenského vědce a plagiátora Otty Steinbacha z Kranichštejna a zůstal pouze správním centrem panství. Některé budovy přešly do soukromých rukou, jádro kláštera bylo později přebudováno na zámek, který vystřídal několik majitelů. Dnes jej vlastní Dr. Radslav Kinský, potomek šlechtického rodu Kinských, posledních vlastníků zámku před znárodněním po druhé světové válce.

Po roce 1848 se Žďár stal sídlem okresního soudu (stal se centrem soudního okresu, centrem politického okresu bylo Nové Město na Moravě). V letech 18981905 získalo město železniční spojení (na trase PrahaBrno). Roku 1928 navštívil město prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Snímek z této návštěvy byl vzorem pro československou známku s děvčátkem v kyjovském kroji vydanou roku 1938.

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Autobusová zastávka Žďár nad Sázavou v 30. letech 20. století

V roce 1949 bylo Město Žďár sloučeno s obcí Zámek Žďár, a poté přejmenováno na Žďár nad Sázavou (podle názvu železniční stanice[zdroj?]). Téhož roku se stal okresním městem a významným průmyslovým centrem po výstavbě Žďárských strojíren a sléváren (ŽĎAS). Tím bylo navázáno na tradici zdejšího železářství, jehož počátky jsou zaznamenány na přelomu 14. a 15. století, kdy byl založen klášterní hamr. Po výstavbě ŽĎASu se město významně rozšířilo. V 70. letech vedení města rozhodlo, že Žďár nad Sázavou by mělo být „moderní socialistické město“, a proto nařídilo rozsáhlou asanaci města. Staré domy (mnohdy i cenné historické objekty) v centru města byly nahrazeny panelovými domy a obchodními středisky.

V letech 2006–2010 působil jako starosta Mgr. Jaromír Brychta, od roku 2010 tuto funkci zastává Dagmar Zvěřinová. Městská rada byla schválena k 11. listopadu téhož roku.[2]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel Žďáru nad Sázavou[3]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 4338 4026 3842 4124 4666 4655 4674 4936 10305 15686 20864 23191 24289 22275

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Žďáru nad Sázavou.

Dílo J. B. Santiniho-Aichela[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 18. století povolal opat Vejmluva do Žďáru mnoho architektů, sochařů a malířů, nejvýznamnější ale byl pražský architekt Jan Blažej Santini-Aichel. K nejvýznamnějším pracím Santiniho na žďárském klášteře patří zvelebení interiéru konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie a stavba prelatury. Vedle částečné přestavby interiéru kláštera Santini navrhl i velké množství staveb mimo vlastní budovy kláštera. Například klášterní hospodářský dvůr Lyra, přístavba sakristie hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice u jihovýchodní části náměstí Republiky a Dolní hřbitov (postaven pro oběti moru, který se Žďáru vyhnul).

Nejvýznamnější stavební památkou Santiniho je bezesporu poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, postavený ve slohu barokní gotiky. Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen do seznamu světových kulturních a přírodních památek UNESCO.

Další památky[editovat | editovat zdroj]

Centrum města se rozkládá kolem nepravidelného čtyřúhelníkového náměstí Republiky, na kterém stojí původně renesanční radnice, klasicistně přestavěná. Dnes tato budova slouží k reprezentativním a výstavním účelům. Zhruba uprostřed náměstí je barokní morový sloup z 18. století. Na budově bývalého hotelu Veliš (západní strana náměstí) je secesní fasáda od akademického sochaře Vilíma Amorta. Východní strana náměstí je kontrastně tvořena řadou budov ze 70. let, navržených ve stylu socialistické moderní výstavby. Poblíž náměstí je tvrz postavená hamerníkem Kuncmanem na začátku 14. století s barokními úpravami (dnes Regionální muzeum) a gotický farní kostel sv. Prokopa původně ze 13. století, který byl výrazně přestavěn v období pozdní gotiky. U klášterních budov je barokní most s galerií soch od neznámého sochaře z roku 1761, přezdívaný malý Karlův most. Na jedné straně mostu jsou sochy sv. Benedikta, sv. Mikuláše, sv. Jana a sv. Cyrila, na druhé sv. Bernarda, sv. Vojtěcha, sv. Pavla a sv. Metoděje.

Ve Veselíčku se nachází jeden z posledních hrajících orchestrionů u nás.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Umění žďárského kláštera[editovat | editovat zdroj]

Jako každý klášter, i žďárský cisterciácký byl centrem umění a vzdělanosti na Českomoravské vrchovině. Vedle opata Vejmluvy a architekta Santiniho je potřeba zmínit méně známou, ale neméně významnou osobu Jindřicha Řezbáře. Je autorem literárně i historicky zajímavé a významné kroniky Cronica domus Sarensis (Kronika žďárského kláštera), popisující počátky žďárského kláštera.

Současný kulturní život města[editovat | editovat zdroj]

Z pašijové hry „Co se stalo s Ježíšem“

Dnes v knižní tradici žďárského kláštera pokračuje Muzeum knihy, které spadá pod Národní muzeum v Praze. V zámku jsou ještě dvě další expozice, a to expozice rodu Kinských a Santiniho.

Posledních pár let se ve žďárském zámku konala pravidelná sympozia sochařů Dřevěná plastika. Plastiky umělců z celého světa byly po skončení sympozií rozmisťovány po městě.

Dalším festivalem umění jsou Slavnosti jeřabin. Jde hlavně o hudební a výtvarný festival. Ve městě se konají další dvě pravidelná hudební setkání. Je to folkový festival Horácký džbánek, který je pořádán v zámku, a festival klasické hudby Concentus Moraviae, který probíhá v poutním kostele na Zelené hoře.

V roce 2004 byl v poutním kostele také uspořádán koncert mezinárodního hudebního projektu České sny, konaného u příležitosti vstupu Česka do Evropské unie, pod záštitou Magdaleny Kožené a Václava Havla.

Na začátku února ve městě probíhal pravidelně Národní krojový ples Folklorního sdružení České republiky.

V předvelikonočním týdnu organizují dvě žďárské farnosti pašijovou hru Co se stalo s Ježíšem v areálu Na Bouchalkách.

Okolo svátku sv. Jana Nepomuckého (16. května) se koná v poutním kostele na Zelené hoře Hlavní pouť. Pouťové atrakce na prostranství u zimního stadionu navštěvuje každoročně množství lidí. Během celé sezóny se konají v poutním kostele další malé poutě.

Památky zapsané do seznamu památek UNESCO v roce 2011 získaly prostřednictvím města grant kraje Vysočina vázaný na začlenění kamerových záznamů a přenosů památek do pořadu Panorama České televize, spolu s městem Žďárem nad Sázavou získaly tentýž grant i města Telč a Třebíč. Vysílání má probíhat od 1. května 2012 do konce října téhož roku. Záznamy mají po celý rok být k dispozici na webových stránkách měst, kraje, organizace UNESCO a dalších organizací.[4]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Městská autobusová doprava ve Žďáru nad Sázavou a Nádraží Žďár nad Sázavou.

Žďár nad Sázavou byl už od svého vzniku významnou osadou na zemské obchodní stezce. Ve 20. století, do doby než byla postavena dálnice D1, procházel městem hlavní tah mezi Prahou a Brnem. Dnes tato velmi frekventovaná silnice I/37 spíše spojuje Pardubice a Brno.

Železniční stanice Žďár nad Sázavou vznikla v době výstavby železniční tratě mezi Havlíčkovým Brodem a Tišnovem. Byla to poslední část tratě mezi Prahou a Brnem. Asi o 60 let později byl vystavěn nový koridor (tzv. jižní koridor), který opět vede přes Žďár nad Sázavou, kde zastavují všechny vlaky. Zbytek původní tratě vede přes Nové Město na Moravě do Tišnova.

Městská hromadná doprava zahájila svůj provoz 1. října 1957, v současné době je provozováno 14 linek.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Ve městě jsou 4 základní školy, 2 gymnázia, 4 střední odborné školy, 3 střední odborné učiliště a 2 vyšší odborné školy.

Střední školy[editovat | editovat zdroj]

Martina Sáblíková

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Apetauer (1898–1955) – psychiatr, lékařská fakulta UK, člen několika vědeckých společností
  • Markéta Bednářová (* 1981) – basketbalistka, vicemistryně světa, ZVVZ USK Praha
  • Ladislav Břečka (1914–1942) – účastník zahraničního odboje, rotný, střelec 311 bombardovací peruti RAF, zahynul tragicky ve Velké Británii
  • František kardinál z Ditrichštejna (1570–1636) – majitel žďárského panství, povýšil roku 1607 Žďár na město
  • Jan Theodorich Doležal (1847–1901) – první český odborný lesnický spisovatel a redaktor
  • František Drdla (1868–1944) – hudební skladatel a houslový virtuóz
  • Jan Kasal (* 1951) – politik, poslanec PSP ČR
  • Radslav Kinský (1928–2008) – imunobiolog, zakladatel reprodukční imunologie, člen českých a francouzských vědeckých ústavů, významných světových univerzit, majitel žďárského zámku
  • Martin Koukal (* 1978) – lyžař a horolezec
  • Petr Koukal (* 1982) – hokejista, mistr světa, HC Eaton Pardubice
  • Filip Kovář (1863–1925) – botanik, lichenolog, kustod Vlastivědného muzea v Olomouci
  • Vavřín Krčil (1895–1965) – vynálezce tašky síťovky
  • František Lacina (1863–1941) – ředitel Národního divadla v Brně, vybudování moravské činohry a operetního souboru v Praze Vinohradech
  • Otto Leixner von Grünberg (1847–1907) – významný německý spisovatel, básník, literární kritik a žurnalista
  • Miroslava Němcová (* 1952) – politička, předsedkyně Poslanecké sněmovny
  • Julius Pelikán (1887–1969) – sochař (pomník J. A. Komenského ve Fulneku)
  • Josef Věromír Pleva (1899–1985) – spisovatel (Malý Bobeš)
  • Ladislav Pluhař (1865–1940) – právník, politik, elektrifikace západní Moravy, spoluzakladatel a.s. Moravský kras, výzkum a provoz jeskyň, u zrodu brněnského výstaviště
  • Vít Pohanka (* 1966) – rozhlasový novinář
  • Beáta Rajská (* 1967) – módní návrhářka
  • Tomáš Rolinek (* 1980) – hokejista, mistr světa, Metallurg Magnitogorsk
  • Jindřich Řezbář (12??-13??) – cisterciácký mnich, kronikář (Cronica domus Sarensis)
  • Martina Sáblíková (* 1987) – rychlobruslařka, mistryně světa, světová rekordmanka
  • Jan Blažej Santini-Aichel (1677–1723) – architekt
  • Jakub Staenhübl (1668–1750) – barokní sochař tyrolského původu
  • Josef Straka (1864–1948) – malíř
  • Ivo Strejček (* 1964) – politik, poslanec Evropského parlamentu
  • Matěj Josef Sychra (1776–1830) – kněz, obrozenecký spisovatel, zasloužil se o zachování kostela na Zelené hoře
  • Vladimír Šacha (1903–1986) – spisovatel, básník
  • Řehoř Theny (1567–1633) – sochař, žák Matyáše Bernarda Brauna
  • Petr Vampola (* 1982) – hokejista, mistr světa, Ufa Salavat Yulayev
  • Václav Vejmluva (1670–1740) – opat kláštera (Santiniho přestavba)
  • Eva Vítečková (* 1982) – basketbalistka, juniorská mistryně světa, vicemistryně světa, ZVVZ USK Praha
  • František Vízner (* 1936) – sklářský designér
  • Petr Hora (* 1949) – sklářský výtvarník a designér

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Žďár nad Sázavou má tato partnerská města:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. MAŠOVÁ, Lenka. Jména radních znají ve Žďáře i v Meziříčí. Třebíčský deník. 27. 10 2010, čís. 249, s. 2. Dostupné online.  
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 606–607.  
  4. ČTK, Třebíčský deník, Vysočinské památky UNESCO se zviditelní
  5. webové stránky SST

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Střední školy
Partnerská města