Žďár nad Sázavou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Žďár nad Sázavou
Pohled ze severu
znak vlajka
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0615 595209
kraj (NUTS 3):	Vysočina (CZ061)
okres (NUTS 4):	Žďár nad Sázavou (CZ0615)
obec s rozšířenou působností:	Žďár nad Sázavou
pověřená obec:	Žďár nad Sázavou
historická země:	Morava + Čechy
katastrální výměra:	37,06 km²
počet obyvatel:	23 469 (2. 10. 2006)
zeměpisná šířka:	49° 33' 54"
zeměpisná délka:	15° 56' 26"
nadmořská výška:	580 m
PSČ:	591 01
zákl. sídelní jednotky:	27
místní části:	11
katastrální území:	4
adresa městského úřadu:	Městský úřad Žďár nad Sázavou Žižkova 227/1 591 31 Žďár nad Sázavou
starosta / starostka:	Mgr. Jaromír Brychta
Oficiální web: http://www.zdarns.cz E-mail: informace@zdarns.cz

Žďár nad Sázavou (německy Saar, latinsky Sar, starší název Město Žďár na Moravě) je okresní město (okrese Žďár nad Sázavou) na pomezí Čech a Moravy. Město leží v centrální části Českomoravské vrchoviny ve Žďárských vrších. Velká část města zasahuje do CHKO Žďárské vrchy.

Nachází se v něm bývalý významný cisterciácký klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie. V barokním období nechal jeho opat Václav Vejmluva vybudovat či obnovit řadu budov ve městě i okolí. Jejich architektem byl Jan Blažej Santini-Aichel. Jeden z nich, poutní kostel svatého Jana Nepomuckého je zapsán na seznamu památek UNESCO.

[editovat] Geografie

[editovat] Katastrální území

Město se člení na 4 katastrální území, z toho se v Čechách nachází pouze Stržanov a severní část k. ú. Zámek Žďár zahrnující zúženou severní část vodní nádrže Pilská; na Moravě pak Město Žďár, většina k. ú. Zámek Žďár (součást města od roku 1949) a Veselíčko u Žďáru nad Sázavou. Katastr města sousedí s katastry těchto obcí: Jámy, Vatín, Březí nad Oslavou, Nové Veselí, Budeč, Hamry nad Sázavou, Račín, Polnička, Světnov, Počítky, Vysoké, Lhotka a Nové Město na Moravě.

[editovat] Místní části

Žďár nad Sázavou 1 – Město
Žďár nad Sázavou 2 – Klášter - Zámek
Žďár nad Sázavou 3 – Stalingrad
Žďár nad Sázavou 4 – U průmyslové školy
Žďár nad Sázavou 5 – Vysočany
Žďár nad Sázavou 6 – Nádraží - Přednádraží
Žďár nad Sázavou 7 – Pod Vodojemem
Mělkovice
Radonín
Stržanov
Veselíčko

[editovat] Historie

[editovat] Středověk

Už kolem roku 1100 stávala poblíž dnešního zámeckého areálu tržní osada na zemské obchodní stezce u brodu přes řeku Sázavu. Poté, co byl v roce 1252 panem Bočkem z Obřan nedaleko založen cisterciácký klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie, došlo k přestěhování osady do prostoru tzv. Starého města (pomístně Klafar, Žďár nad Sázavou 3) a krátce poté do míst okolo kostela sv. Prokopa (dnešní historické jádro města). V současném místě byl Žďár vystavěn jako tržní městečko a v roce 1293 je poprvé zmiňován soud (pod jehož jurisdikci spadalo klášterní panství), zasedající ve Žďáře. Za husitských válek byl klášter vypálen a od té doby, přes vydatnou pomoc na obnově Jiřího z Poděbrad, jeho důležitost upadala.

[editovat] Raný novověk

V roce 1588 směnil vévoda Karel II. Minstrberský, fundátor žďárského kláštera, toto panství s olomouckým arcibiskupstvím za drobné statky v okolí šternberského panství (mj. Medlice). Žďár se tak stal manským statkem olomouckých biskupů, proti čemuž se klášter ohradil za vydatné podpory obyvatel městečka. Během sporů přešlo panství nejdříve mezi stolní statky biskupství a později je olomoucký biskup, kardinál František z Ditrichštejna, získal do svého osobního vlastnictví. V roce 1607 Žďár povýšil na město. Roku 1614 kardinál Františkem Ditrichštejn kvůli sporu o vlastnictví žďárského panství cisterciácký klášter zrušil a po odchodu řeholníků jej změnil ve světské sídlo, které roku 1617 dokonce zastavil.

Po bitvě na Bílé hoře osídlil kardinál část nyní již zámeckého areálu františkány. Roku 1638 odkoupil cisterciácký řád žďárské panství od Maximiliána knížete z Dietrichštejna (synovce a dědice roku 1636 zesnulého kardinála) a o rok později se do Žďáru opět vrátili cisterciáci. Roku 1642 klášter napadli Švédové. Klášter byl ale ubráněn řádovými bratry a měšťany. Švédové se opět vrátili v roce 1647 a vyplenili město. Největšího rozvoje kláštera, města a okolí dosáhl v 18. století opat Václav Vejmluva, který mimo jiné pověřil Jana Blažeje Santiniho Aichla přestavbou vyhořelého kláštera. Klášter se v této době také stal významným kulturním střediskem. Opat se dokonce pokusil založit akademii pro výchovu šlechtické mládeže.

Nádvoří zámku ve Žďáře nad Sázavou

[editovat] Osvícenství

Za josefínských reforem byl roku 1784 klášter zrušen na žádost tehdejšího opata a známého osvícenského vědce a plagiátora Otty Steinbacha z Kranichštejna a zůstal pouze správním centrem panství. Některé budovy přešly do soukromých rukou, jádro kláštera bylo poději přebudováno na zámek, který vystřídal několik majitelů. Dnes jej vlastní Dr. Radslav Kinský, potomek šlechtického rodu Kinských, posledních vlastníků zámku před znárodněním po druhé světové válce.

Po roce 1848 se Žďár stal sídlem okresního soudu (stal se centrem soudního okresu, centrem politického okresu bylo Nové Město na Moravě). V letech 1898–1905 získalo město železniční spojení (na trase Praha - Brno). Roku 1928 navštívil město prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Snímek z této návštěvy byl vzorem pro československou známku s děvčátkem v kyjovském kroji vydanou roku 1938.

[editovat] Po druhé světové válce

V roce 1949 bylo Město Žďár sloučeno s obcí Zámek Žďár, a poté přejmenováno na Žďár nad Sázavou (podle názvu železniční stanice). Téhož roku se stal okresním městem a významným průmyslovým centrem po výstavbě Žďárských strojíren a sléváren (ŽĎAS). Tím bylo navázáno na tradici zdejšího železářství, jehož počátky jsou zaznamenány na přelomu 14. a 15. století, kdy byl založen klášterní hamr. Po výstavbě ŽĎASu se město významně rozšířilo. V 70. letech vedení města rozhodlo, že Žďár nad Sázavou by mělo být „moderní socialistické město“, a proto nařídilo rozsáhlou asanaci města. Staré domy (mnohdy i cenné historické objekty) v centru města byly nahrazeny panelovými domy a obchodními středisky.

[editovat] Kulturní památky

[editovat] Dílo J. B. Santiniho-Aichela

Na počátku 18. století povolal opat Vejmluva do Žďáru mnoho architektů, sochařů a malířů, nejvýznamnější ale byl pražský architekt Jan Blažej Santini-Aichel. K nejvýznamnějším pracím Santiniho na žďárském klášteře patří přestavba konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie a stavba prelatury. Vedle obnovy vyhořelého kláštera Santini navrhl i velké množství staveb mimo vlastní budovy kláštera. Například klášterní hospodářský dvůr Lyra, hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice u jihovýchodní části náměstí Republiky a Dolní hřbitov (postaven pro oběti moru, který se Žďáru vyhnul).

Nejvýznamnější stavební památkou Santiniho je beze sporu poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, postavený ve slohu barokní gotiky. Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen do seznamu světových kulturních a přírodních památek UNESCO.

Poutní kostel Sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Dolní hřbitov

Socha Anděla Posledního soudu od Řehoře Thenyho na Dolním hřbitově

Prelatura bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou

[editovat] Další zajímavé objekty

Centrum města se rozkládá kolem nepravidelného čtyřúhelníkového náměstí Republiky, na kterém stojí původně renesanční radnice, klasicistně přestavěná. Dnes tato budova slouží k reprezentativním a výstavním účelům. Zhruba uprostřed náměstí je barokní morový sloup z 18. století. Na budově bývalého hotelu Veliš (západní strana náměstí) je secesní fasáda od akademického sochaře Vilíma Amorta. Východní strana náměstí je kontrastně tvořena řadou budov ze 70. let, navržených ve stylu socialistické moderní výstavby. Poblíž náměstí je tvrz postavená hamerníkem Kuncmanem na začátku 14. století s barokními úpravami (dnes Regionální muzeum) a gotický farní kostel sv. Prokopa ze 13. století. U klášterních budov je barokní most s galerií soch od neznámého sochaře z roku 1761, přezdívaný malý Karlův most. Na jedné straně mostu jsou sochy sv. Benedikta, sv. Mikuláše, sv. Jana a sv. Cyrila, na druhé sv. Bernarda, sv. Vojtěcha, sv. Pavla a sv. Metoděje.

Ve Veselíčku se nachází jeden z posledních hrajících orchestrionů u nás.

Most s barokními sochami ve Žďáře nad Sázavou

Morový sloup Nejsvětější Trojice z roku 1706 od Jakuba Steinhübla

[editovat] Kultura

[editovat] Umění žďárského kláštera

Jako každý klášter i žďárský cisterciácký byl centrem umění a vzdělanosti na Českomoravské vrchovině. Vedle opata Vejmluvy a architekta Santiniho je potřeba zmínit méně známou, ale neméně významnou osobu Jindřicha Řezbáře. Je autorem literárně i historicky zajímavé a významné kroniky Cronica domus Sarensis (Kronika žďárského kláštera), popisující počátky žďárského kláštera.

[editovat] Současný kulturní život města

Z pašijové hry „Co se stalo s Ježíšem“

Dnes v knižní tradici žďárského kláštera pokračuje Muzeum knihy, které spadá pod Národní muzeum v Praze. V zámku jsou ještě dvě další expozice, a to expozice rodu Kinských a Santiniho.

Posledních pár let se ve žďárském zámku koná pravidelné sympozium sochařů Dřevěná plastika. Plastiky umělců z celého světa jsou po skončení sympozií rozmisťovány po městě.

Dalším festivalem umění jsou Slavnosti jeřabin. Jde hlavně o hudební a výtvarný festival. Ve městě se konají další dvě pravidelná hudební setkání. Je to folkový festival Horácký džbánek, který je pořádán v zámku, a festival klasické hudby [Concentus Moraviae], který probíhá v poutním kostele na Zelené hoře.

V roce 2004 byl v poutním kostele také uspořádán koncert mezinárodního hudebního projektu České sny, konaného u příležitosti vstupu Česka do Evropské unie, pod záštitou Magdaleny Kožené a Václava Havla.

Na začátku února ve městě probíhá pravidelně Národní krojový ples Folklorního sdružení České republiky.

V předvelikonočním týdnu organizují dvě žďárské farnosti Pašijovou hru Co se stalo s Ježíšem v areálu Na Bouchalkách.

Okolo svátku sv. Jana Nepomuckého (16. května) se koná v poutním kostele na Zelené hoře Hlavní pouť. Pouťové atrakce na prostranství u zimního stadionu navštěvuje každoročně množství lidí. Během celé sezóny se konají v poutním kostele další malé poutě.

[editovat] Doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Městská autobusová doprava ve Žďáru nad Sázavou.

Žďár nad Sázavou byl už od svého vzniku významnou osadou na zemské obchodní stezce. Ve 20. století, do doby než byla postavena dálnice D1, procházel městem hlavní tah mezi Prahou a Brnem. Dnes tato velmi frekventovaná silnice I/37 spíše spojuje Pardubice a Brno. Železniční stanice Žďár nad Sázavou vznikla v době výstavby železniční tratě mezi Havlíčkovým Brodem a Tišnovem. Byla to poslední část tratě mezi Prahou a Brnem. Asi o 60 let později byl vystavěn nový koridor (tzv. jižní koridor), který opět vede přes Žďár nad Sázavou, kde zastavují všechny vlaky. Zbytek původní tratě vede přes Nové Město na Moravě do Tišnova. Městská hromadná doprava zahájila svůj provoz 1. října 1957, v současné době je provozováno 14 linek.

[editovat] Školství

Ve měste je 5 základních škol, 2 gymnázia, 2 střední odborné školy, 1 střední odborné učiliště a 1 vyšší odborná škola.

Střední školy

Martina Sáblíková

[editovat] Slavní rodáci a obyvatelé města

Josef Apetauer (1898-1955) - psychiatr, lékařská fakulta UK, člen několika vědeckých společností
František kardinál z Ditrichštejna (1570-1636) - majitel žďárského panství, povýšil roku 1607 Žďár na město
Jan Theodorich Doležal (1847-1901) - první český odborný lesnický spisovatel a redaktor
František Drdla (1868-1944) - hudební skladatel a houslový virtuóz
Jan Kasal (*1951) – poslanec
Radslav Kinský (*1928) – imunobiolog, člen českých a francouzských vědeckých ústavů, významných světových univerzit, majitel žďárského zámku
Martin Koukal (*1978) – mistr světa v lyžování
Filip Kovář (1863-1925) - botanik, lichenolog, kustod Vlastivědného muzea v Olomouci
Vavřín Krčil (1895-1965) – vynálezce tašky síťovky
František Lacina (1863-1941) - ředitel Národního divadla v Brně, vybudování moravské činohry a operetního souboru v Praze Vinohradech
Otto Leixner von Grünberg (1847-1907) – významný německý spisovatel, básník, literární kritik a žurnalista
Miroslava Němcová (*1952) – poslankyně
Julius Pelikán (1887-1969) - sochař (pomník J. A. Komenského ve Fulneku)
Josef Věromír Pleva (1899-1985) - spisovatel (Malý Bobeš)
Ladislav Pluhař (1865-1940) - právník, politik, elektrifikace západní Moravy, spoluzakladatel a.s. Moravský kras, výzkum a provoz jeskyň, u zrodu brněnského výstaviště
Vít Pohanka (*1966) - zpravodaj ČRo v Bruselu
Beáta Rajská (*1967) - módní návrhářka
Jindřich Řezbář (12??-13??) – cisterciácký mnich, kronikář (Cronica domus Sarensis)
Jan Blažej Santini-Aichel (1677-1723) – architekt
Martina Sáblíková (*1987) – mistryně světa a světová rekordmanka v rychlobruslení
Jakub Staenhübl (1668-1750?) – barokní sochař tyrolského původu
Josef Straka (1864-1948) - malíř (malby např. ve Vídni, Terstu)
Ivo Strejček (*1964) – poslanec Evropského parlamentu
Matěj Josef Sychra (1776-1830) – kněz, národní buditel, obrozenecký spisovatel, zasloužil se o zachování kostela na Zelené hoře
Řehoř Theny (1567-1633) – sochař, žák Matyáše Bernarda Brauna
Václav Vejmluva (1670-1740) – opat kláštera (Santiniho přestavba)
Eva Vítečková (*1982) – juniorská mistryně světa v basketbale, Gambrinus Sika Brno