Pavel Wonka

Pavel Wonka (23. ledna 1953 Vrchlabí – 26. dubna 1988 Hradec Králové) byl český antikomunista a disident - obhájce lidských práv, politický vězeň a oběť komunistického teroru, konkrétně nezákonné soudní a vězeňské praxe. Je posledním politickým vězněm komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení.

Byl odsouzen celkem třikrát, vždy v konfliktu s komunistickým režimem, jedním z jeho trestných činů např. bylo to, že se pokusil roku 1986 kandidovat ve volbách jako nezávislý kandidát - což bylo teoreticky v naprostém souladu s zákony, avšak v rozporu s uskutečňovanou právní praxí. (Za tentýž čin byl odsouzen i jeho bratr Jiří.) Ve vězení v Minkovicích byl surově bit, systematicky šikanován a týrán. Při totálním bezpráví, které ve věznicích panovalo, bylo jeho jedinou možnou obranou zahájení hladovky. Po propuštění napsal řadu rozkladů svého a bratrova procesu a několik esejí s právní tématikou, ale také "Poselství propuštěného vězně Pavla Wonky Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě". Všechny tyto jeho spisy jsou svou kvalitou rozhodně hodné pozornosti i dnes, některé jsou na stránkách http://www.wonka.wz.cz/.

Do jeho posledního výkonu trestu ho pro nedodržení podmínek ochranného dohledu odsoudila samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově JUDr. Marcela Horváthová na dobu pěti měsíců, i když byl ve vážném zdravotním stavu. V královéhradeckém vězení poté P. Wonka zemřel v důsledku nelidského zacházení a zanedbání lékařské péče. Paradoxní je to, že byl zatčen v době, kdy nad ním komunistický režim už téměř zvítězil (viz akce Asanace) - při podávání žádosti o vystěhování.

Jeho pohřbu ve Vrchlabí se dne 6. května 1988 pod dozorem Státní bezpečnosti zúčastnilo až 2000 lidí - mj. signatáři a mluvčí Charty 77, členové Jazzové sekce, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, zástupci osmi velvyslanectví (Austrálie, Británie, Francie, Itálie, Kanady, Německa, Nizozemska a USA) a štáb německé veřejnoprávní televize ARD. Na Wonkově pohřbu mimo jiné pronesla svoji řeč vrchlabská disidentka Hana Jüptnerová, jež spolu s manželem Gerhardem vyučovala na jilemnickém gymnáziu. Nutno podotknout, že VONS, Charta 77, Helsinki Watch (přejmenovaná na Human Rights Watch) i Amnesty International se o osud Pavla Wonky výrazně zajímaly (jeho situace je zmiňována v mnoha prohlášeních těchto organizací) a apelovaly u československých úřadů už v průběhu jeho věznění, ovšem vždy neúspěšně. Průběžně o něm také informovaly rozhlasové stanice Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a další. Pavel Wonka byl členem Jazzové sekce, ale nebyl (ač je to o něm občas mylně tvrzeno) signatářem Charty 77; tu podepsal pouze jeho bratr Jiří.

Po roce 1989 byl P. Wonka plně rehabilitován a zbaven všech obvinění. JUDr. Horváthová na svou obhajobu uvádí, že případ P. Wonky byl pro ni jeden z prvních poté, co se vrátila z mateřské dovolené. Protože prý P. Wonku do té doby neznala osobně, rozhodovala údajně hlavně na základě předložených důkazů o jeho protizákonném jednání a dokladů o jeho kriminální minulosti. Pavel Wonka však byl viditelně velmi nemocný do té míry, že prostě ani fyzicky nemohl odpovídat na její otázky, takže si toho nemohla nevšimnout, a jako takovému mu měl být soud odložen ze zdravotních důvodů; nebylo to její blahovůlí, ale povinností. Horváthová se však po roce 1990 tímto způsobem úspěšně obhájila před parlamentní vyšetřovací komisí a vykonává své řemeslo dodnes, dokonce jí nevadilo zažalovat Pavlova bratra Jiřího za napadení veřejného činitele, když se o ní v souvislosti s osudem Pavla Wonky vyjádřil na veřejnosti dle svého přesvědčení. V roce 2008 se konala před Okresním soudem v Trutnově demonstrace za její odstoupení. Téhož roku také ÚSTR uspořádal seminář ke 20. výročí úmrtí Pavla Wonky.

Na počest Pavla Wonky byly po něm pojmenovány most v Pardubicích a ulice v Hradci Králové, Žďáru nad Sázavou, České Skalici, České Lípě a Praze-Stodůlkách. Hradec Králové, kde Pavel Wonka zemřel, mu v roce 2011 udělil čestné občanství. Naopak v jeho rodném Vrchlabí se tak nestalo - tamní obyvatelé jakékoliv ocenění pro Pavla Wonku doposud pokaždé odmítli s tím, že v místní paměti jsou bratři Wonkové zapsáni spíš záporně jako lidé, kterým se moc nechtělo pracovat a tak se skrývali za vzpouru proti režimu - toto tvrzení je plně v souladu s někdejší komunistickou propagandou. Podobně ocenění státem, několikrát navrhované a schválené Senátem, nakonec neprošlo. Také Konfederace politických vězňů České republiky Pavla Wonku celkem vytrvale přehlíží.

Externí odkazy

• Stránky věnované Pavlu Wonkovi
• Pavel Wonka na Totalita.cz
• Před dvaceti lety zemřel ve vězení Pavel Wonka - článek Františka Nováka v Respektu
• Deník 25.4.2008, článek Marcela Horváthová: Odstoupit nehodlám
• Seminář ÚSTR
• VIDEO z pohřbu Pavla Wonky
• kalendárium ČT
• článek Mrzké hanebnosti podle práva
• dopis Konfederaci politických vězňů České republiky, který zůstal bez odpovědi.
• VIDEO Disident Wonka získal in memoriam čestné občanství.
• návrh Senátu na vyznamenání dne 3.6.2008 (formát Word)