Kněževes (okres Žďár nad Sázavou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kněževes
status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0635 595853
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (NUTS 4): Žďár nad Sázavou (CZ0635)
obec s rozšířenou působností: Žďár nad Sázavou
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 7,7 km²
počet obyvatel: 164 (28. 8. 2006)
nadmořská výška: 549 m n. m.
PSČ: 594 44
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Kněževes 27
59444 Radostín nad Oslavou
starosta / starostka: Pavel Petr
Oficiální web: http://www.obecknezeves.cz

Kněževes
Red pog.png
Kněževes
Zdroje k infoboxu a částem obce

Kněževes (německy Knieschewes) je obec v okrese Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 164 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1370.

V obci bude možné již brzy navštívit muzeum zaměřené na dějiny regionu, které našlo své sídlo v areálu zdejší tvrze a zámku.

Vývoj počtu obyvatel Kněževsi[1]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 270 282 269 238 261 270 257 250 234 222 190 171 169

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

V obci Kněževes (nad Oslavou) se nachází řada kulturních památek. Mezi nejstarší pamětihodnosti obce patří areál zdejšího loveckého zámku, který ve svých zdech dodnes obsahuje výjimečně dobře dochované gotické jádro původní kněževeské tvrze. Vrcholně gotická tvrz prošla pozdně středověkou přestavbou. Nedlouho poté byla doplněna o renesanční přístavbu, která zformovala budovu do blokové podoby. Objekt byl snad již v průběhu druhé poloviny 17. století využíván jako letohrádek, který sloužil jako správní středisko rozsáhlého kněževeského polesí. V této době byl v držení hraběcího rodu z Kounic, od roku 1676 pak hraběcího rodu z Ugarte. Již v polovině 17. století se zde také uvádí hajný. Další obdobné doklady pocházejí ze 30. let 18. století. Situaci kněževeského polesí názorně dokladují ještě mapy z druhé poloviny 18. a počátku 19. století. Stavba zámku byla za Marie Eleonory Holštýnské, provdané vévodkyně z Guastally a Sabionetty okolo poloviny 18. století z části výrazně barokně upravena pro potřeby vrchnosti, kdy zde vzniká velký lovecký sál s dosud výjimečně autenticky zachovalým dřevěným trámovým stropem, zdobeným bohatou profilací s řezbami, a klenutý kabinet. V průběhu druhé poloviny 18. století však v rámci reorganizace lesní správy meziříčského panství ztrácí zámek na významu a jeho stavba je připojena k areálu usedlosti čp. 3. Budova je však i poté příležitostně užívána vrchností po celé devatenácté a první čtyři desetiletí dvacátého století až do roku 1943, a to zejména v době honů, kdy se zde odehrávala společenská část programu spojená s hostinou. Pro tento účel byly v budově zřízeny jednoduché pokoje pro příležitostné ubytování hostů.

Mimo téměř intaktně dochovaný pozdně gotický palác tvrze jsou v budově zachovány i cenné konstrukce z doby barokní přestavby. Jde zejména o rozměrnou, atypicky formovanou, černou kuchyni a velký sál se zmíněným trámovým stropem, který byl po desetiletí ukrytý pod omítaným podhledem (původní trámový strop byl zakryt pravděpodobně již v průběhu první poloviny 19. století). Zámecká budova je zastřešena vysokou mansardovou střechou, původně doplněnou o věž se zvonem (věž byla sejmuta, zvon se však zachoval a po obnově věže bude navrácen zpět).

K hlavní budově přiléhají klasicistní stáje a částečně podsklepená stodola (sklepy jsou renesančního a pozdně barokního stáří). V areálu jsou dochovány fragmenty zástavby staršího dvora, zrušeného při spojení zámku s usedlostí čp. 3. Nejvýraznějším zbytkem tohoto dvora je izolovaně situovaná brána, nápadně umístěná v zadní části parcely.

  • Barokní kaple sv. Floriána na návsi (kulturní památka)
  • Lovecký zámek (čp. 3) s gotickým jádrem, renesančními, pozdně barokními a klasicistními přístavbami (kulturní památka)
  • V areálu loveckého zámku (čp. 3) je umístěna půlkruhová renesanční kašna, původně pocházející ze zámku Stránecká Zhoř (kulturní památka)
  • Trojice barokních kamenných křížů z roku 1780 (kulturní památky)
  • Kamenný kříž z roku 1920 umístěný v JV části návsi
  • Kamenný kříž umístěný ve východním okraji obce (u čp. 61), při silnici na Bory
  • Dřevěný misijní kříž z roku 2014 umístěný u kaple sv. Floriána

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 598–599.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

J. Sadílek, Kněževes čp. 3. Stavebně historický průzkum. Bystřice nad Pernštejnem 2013.

Internetové stránky: http://www.tvrzknezeves.estranky.cz/