Nížkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nížkov
Obecní úřad

Obecní úřad

znak obce Nížkovvlajka obce Nížkovznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0635 596205
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (NUTS 4): Žďár nad Sázavou (CZ0635)
obec s rozšířenou působností: Žďár nad Sázavou
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 18,32 km²
počet obyvatel: 983 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 527 m
PSČ: 59212
zákl. sídelní jednotky: 3
části obce: 3
katastrální území: 3
adresa obecního úřadu: Nížkov 107
59212 Nížkov
starosta / starostka: Jan Mokrý
Oficiální web: http://www.nizkov.cz
E-mail: podatelna@nizkov.cz

Nížkov
Red pog.png
Nížkov
Zdroje k infoboxu a částem obce

Nížkov (německy Nischkau) je obecokrese Žďár nad SázavouKraji Vysočina. Leží 12 km jihozápadně od Žďáru nad Sázavou v průměrné nadmořské výšce 527 metrů. Součástí obce jsou také místní části Buková a Špinov. V roce 2013 tu žilo 983 obyvatel. První zmínka pochází z roku 1206. V 1. polovině 13. století zde mniši z oseckého kláštera postavili malý klášter s názvem Cela sv. Bernarda včetně dřevěného kostelíku. Kvůli tvrdým životním podmínkám a nátlaku olomouckého biskupství však mniši zdejší území opustili již v roce 1239. Po celou svou historii patřila obec k polenskému panství. Ves tak vlastnili například páni z Kunštátu, Valdštejnové, páni z Hradce a od roku 1623 po dalších tři sta let Ditrichštejnové. Od roku 1686 zde funguje škola. Ve 20. století Nížkov prošel modernizací, byla zavedena kanalizace s čistírnou odpadních vod a plyn.

Obec leží v údolí Poděšínského potokaHornosázavské pahorkatině. Na katastru Nížkova se nachází šest větších rybníků. Největší z nich, Jilák, leží v centru obce. Vesnicí prochází silnice druhé třídy č. 352, komunikace třetí třídy č. 35211 a severním okrajem katastru vede železniční trať č. 250. Sídlí zde základní a mateřská škola, zdravotní středisko, dům s pečovatelskou službou, veřejná knihovna a pobočka České pošty. Na návsi stojí kostel svatého Mikuláše a kostnice. Dále se tu nachází několik drobných sakrálních památek, například dvoje boží muka připomínající morovou epidemii, socha svatého Jana Nepomuckého a kamenné kříže.

Název[editovat | editovat zdroj]

Původ názvu obce není příliš jasný. Podle odborníka na toponomastiku Antonína Profouse je odvozen od osobního jména Niežek (zdrobnělina jmen Něhomír či Něhoslav) a znamenal Nížkův dvůr. Přípona „-ov“ symbolizuje přivlastňování.[2] Podle jiných zdrojů pojmenování souvisí s klášterem, který zde stával ve 13. století. Říkalo se mu „na Mníšku“ a přilehlé vesnici pak Mníškov. Pro lepší výslovnost se označení změnilo na Nížkov.[3] Vývoj názvu přechází od označení Nesekow, které se objevuje v první zmínce o obci roku 1206, přes Nyezkow (1318), Nyeczkow a Nyczcow (1369), Nyzkow (1379), Nyezkow (1384–1385), Niskow (1395), Nyeczkow (1405), Nizkow (1547), Nižkow (1597), Nysskow (1654), Nischkau a Niczkow (1787) až k Nischkau, Nisskow (1843).[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1206, kdy Jan z Polné pozval mnichy z Oseku,[2] aby na území Nížkova postavili klášter.[4] Podle jiných zdrojů první písemná zmínka pochází z let 1232,[5] 1233[6] či 1234,[3] kdy tady osečtí mniši postavili cisterciácký klášter Cela sv. Bernarda včetně dřevěného kostelíka. Podle kronikáře Jindřicha Řezbáře tu rovněž založili vinohrad.[6] V roce 1239 je opat Slávek z místa odvolal kvůli tvrdým životním podmínkám a nárokům olomouckého biskupství na zdejší území. Po odchodu mnichů zde zůstal dřevěný kostelík, jemuž se říkalo „na Mníšku“ a vesnici okolo něj pak Mníškov. Ve 2. polovině 13. století byl na místě dřevěného kostela postaven kostel kamenný v raně gotickém slohu. Zasvěcen byl svatému Mikuláši.[7] Roku 1318 obec přepadli a vyplenili loupeživí šlechtici.[3] V roce 1350 zde byla zřízena plebanie.[p 1][8] O šest let později vesnici koupili páni z Pirkštejna. V roce 1463 polenské panství získal Viktorín z Poděbrad jako věno dcery Hynka Ptáčka z Pirkštejna, Markéty. Od roku 1486 Nížkov vlastnili páni z Kunštátu, ti ho později prodali Trčkům z Lípy. V roce 1538 majetek získal Karel z Valdštejna, jehož dcera si polenské panství přinesla roku 1553 jako věno do manželství se Zachariášem z Hradce. Dne 3. listopadu 1597 koupil polensko–přibyslavské panství Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu za 119 000 míšeňských zlatých. Po něm majetek zdědil jeho syn Jan, po jehož smrti roku 1609 se majetku ujal Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu.[9]

Mapa Prvního vojenského mapování z roku 1764. Nížkov je na mapě popsán jako Nischkau, v pravé části tmavě zelenou barvou vyobrazeny lesy, v levé části s nápisem Spinhof místní část Špinov, mezi zástavbou Nížkova a Špinova nakresleny rybníky a lesy, ve spodní části nápis Podischin (Poděšín)
Mapa Nížkova z Prvního vojenského mapování (1764)

Roku 1623 bylo Rudolfu Žejdlicovi panství za účast v českém stavovské povstání zkonfiskováno a majetek získal kardinál František z Ditrichštejna, jehož rod Polnou a okolí držel dalších tři sta let. Od roku 1654 obec spadala jakou součást polenského panství pod Čáslavský kraj. Z roku 1686 pochází první písemná zmínka o zdejší škole v souvislosti s rekonstrukcí dřevěné školní chaloupky. Od roku 1691 místní obyvatelé každoročně druhou neděli po Velikonocích pořádají pouť. V letech 1708–1709 zde byla postavena kostnice, kam se ukládaly ostatky zemřelých vojáků z lazaretu v Polné. V letech 1741–1748 Nížkov zasáhla morová epidemie, což připomínají dvoje boží muka.[7] V roce 1850 zde byl zřízen samostatný farní úřad.[8] V letech 1850–1879 patřil Nížkov pod okres Přibyslav. V roce 1872 zde byla zřízena pošta, roku 1881 tu vznikl sbor dobrovolných hasičů. Do roku 1884 obec spadala pod soudní okres Polná, poté pod okres Havlíčkův Brod (tehdy Německý).[3] Na přelomu 19. a 20. století zde sídlily škrobárna, dvě tírny lnu a dva mlýny. Roku 1898 tu byla založena Raiffeisenova záložna, jež se později změnila v kampeličku.[8]

V roce 1931 tady byla postavena sokolovna a družstevní lihovar.[6] Od roku 1949 obec přísluší k okresu Žďár nad Sázavou.[3] Od roku 1961 pod Nížkov spadají jako místní části Buková a Špinov.[10] V 90. letech obec nechala postavit čistírnu odpadních vod, kanalizační síť a byl zaveden plyn.[7] Roku 1999 tu Oblastní charita Žďár nad Sázavou otevřela dům s pečovatelskou službou.[11] V roce 2002 Nížkov obdržel rozhodnutím Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky právo užívat znak a vlajku. Při této příležitosti obecní úřad vydal brožurku Malý průvodce obcí Nížkov a devět sérií pohlednic.[3] V roce 2005 bylo otevřeno malé muzeum.[12]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Nížkov leží v okrese Žďár nad SázavouKraji Vysočina dvanáct kilometrů jihozápadně od okresního města Žďár nad Sázavou, tři kilometry severně od Poděšína a tři kilometry západně od Rosičky. Rozloha obce činí 18,32 km2, z toho zaujímá orná půda 10,15 km2, zahrady 0,11 km2, trvalé travní porosty 2,27 km2, lesní půda 4,38 km2, vodní plochy 0,17 km2, zastavěné plochy 0,19 km2 a ostatní plochy 1,05 km2.[13]

Geologická stavba, reliéf a půdy[editovat | editovat zdroj]

geologického hlediska je území součástí Českého masivu. Z hornin převažuje rula, pararula, migmatit a ortorula.[14] Geomorfologicky je oblast součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně Hornosázavské pahorkatiny a jejího podcelku Havlíčkobrodské pahorkatiny, v jehož rámci spadá pod geomorfologický okrsek Přibyslavská pahorkatina.[15] Průměrná nadmořská výška činí 527 metrů.[5] Nejvyšší bod katastru nese název Římsy a leží jihovýchodně od obce v nadmořské výšce 573 metrů. Nejnižší bod se nachází na toku Poděšínského potoka v centru obce v nadmořské výšce 511 m.

Na převážné části území se vyskytuje kambizem, okolí Poděšínského potoka pokrývají glejové půdy a část severozápadního území luvizem.[16]

Vodstvo a podnebí[editovat | editovat zdroj]

Ve vodní ploše rybníku se odráží okolní domy, na pravé straně část zábradlí, vlevo zeleň
Rybník Jilák

Nížkov leží v údolí Poděšínského potoka.[p 2] Území obce tak patří k úmoří Severního moře. Protéká tudy také Sirákovský potok, do něhož z pravé strany přitéká Římeský potok. Sirákovský potok se následně jižně od Nížkova vlévá z pravé strany do Poděšínského potoka. Tento zesílený tok protéká obcí a na jejím severním okraji do něj z levé strany přitéká Rožkovský potok. Poděšínský potok, který tvoří západní hranici katastru Nížkov, se v jeho severozápadním rohu u železniční stanice vlévá do řeky Sázavy. Rozkládá se zde šest větších rybníků, jeden se nachází jižně od Nížkova na toku Římeského potoka. Západně na Rožkovském potoce leží skupina rybníků: Benešů, Farský a největší z nich Záduška. V centru obce se na Poděšínském potoce rozkládá rybník Jilák. Severně nedaleko dvou železničních tratí a řeky Sázavy se nachází Díralů rybník.[17]

V rámci Quittovy klimatické klasifikace se řadí do mírně teplé oblasti MT3, podle Atlasu podnebí ČSR z roku 1958 do okrsku B5 a dle Köppenovy klasifikace podnebívlhkému kontinentálnímu podnebí.[18] Dle údajů z nejbližší meteorologické stanice v Přibyslavi činí průměrná roční teplota 6,8 °C a průměrný srážkový úhrn dosahuje hodnoty 692 mm/rok. Průměrný roční sluneční svit je 1613 hodin.[19]

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

V rámci biogeografického členění se řadí k provincii středoevropských listnatých lesů, Hercynské podprovincii, Havlíčkobrodskému bioregionu.[20] Území se nalézá ve fytogeografickém obvodu Českomoravského mezofytika, v okrese 67 Českomoravská vrchovina.[21] Obec v jižní části obklopují jehličnaté, místy smíšené lesy. Dříve převažovaly buky (Fagus) a jedle (Abies), avšak vlivem lesního hospodářství převládá smrk ztepilý (Picea abies). Potenciálně přirozenou vegetací je biková bučina a biková nebo jedlová doubrava.[22] Krajinu tvoří pole a louky s trvalým travním porostem. Podél vodních toků rostou olšiny (Alnus) s bledulemi jarními (Leucojum vernum). V lesích se vyskytují borůvky (Vaccinium myrtillus), violky lesní (Viola reichenbachiana) či kapraď samec (Dryopteris filix-mas).[23]

V okolních lesích žijí srnci obecní (Capreolus capreolus) či divočáci (Sus scrofa), z šelem pak kuny lesní (Martes martes) a lišky obecné (Vulpes vulpes). V lesích hnízdí datli černí (Dryocopus martius), žluny šedé (Picus canus), sýkory (Parus), pěnice (Sylvia) či drozdi zpěvní (Turdus philomelos), z dravých ptáků se objevuje káně lesní (Buteo buteo). Na vlhkých loukách jsou zastoupeny běžné druhy plazů a obojživelníků, např. zmije obecná (Vipera berus), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), skokan (Rana), ropucha obecná (Bufo bufo) či čolek (Triturus). U vodních toků žijí typické druhy ryb a rovněž skokani hnědí (Rana temporaria) a mloci skvrnití (Salamandra salamandra). Na rybnících sídlí kachny divoké (Anas platyrhynchos) či lysky černé (Fulica atra).[23]

U soutoku Rožkovského a Poděšínského potoka u silnice na Bukovou roste 150letá[24] borovice lesní (Pinus sylvestris)[25] o výšce 17 metrů a s obvodem kmene 160 cm, která byla 25. října 1995 prohlášena za památný strom.[26]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Dle sčítání lidu v roce 2011 žilo v Nížkově trvale 925 osob, z toho 465 žen. Celkem 682 občanů se hlásilo k české národnosti, 31 k moravské, 3 ke slovenské a 2 k ukrajinské.[27]

Vývoj počtu obyvatel a domů[27][28]
Počet 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
obyvatel 474 538 647 622 590 623 611 613 520 471 466 496 594 672 925
domů 69 73 70 75 80 83 94 107 97 100 122 163 191 280

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

V pozadí stojí farní budova s červenou mansardovu střechou, vepředu oplocená socha svatého Jana Nepomuckého bez koruny, před plotem lavička
Farní budova, v popředí socha svatého Jana Nepomuckého

Nížkov je sídlem stejnojmenné římskokatolické farnosti náležící do havlíčkobrodského vikariátu královéhradecké diecéze. Pod zdejší farnost spadají obce Poděšín, Rosička, Sirákov a nížkovské místní části Buková a Špinov. Farním kostelem je místní kostel svatého Mikuláše. Sídlo zde má i česká provincie Kongregace bratří těšitelů z Gethseman.[29] Podle cenzu z roku 2011 se k víře hlásí z 925 osob 463 věřících, z toho se 406 lidí hlásilo k římskokatolické církvi, 7 k Českobratrské církvi evangelické a 1 k Církvi československé husitské. 72 osob bylo bez vyznání a 390 osob své vyznání neuvedlo.[27] V roce 1900 tu žilo šest židů.[8]

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Místní části, členství ve sdruženích[editovat | editovat zdroj]

Obec je rozdělena na tři místní části (Buková, Nížkov a Špinov).[30] Každá z částí má své samostatné katastrální území (pojmenované „Buková u Nížkova“, „Nížkov“ a „Špinov“)[31] a je také samostatnou základní sídelní jednotkou.[32]

Nížkov je členem Dobrovolného svazku obcí Mikroregionu Polensko,[33] Svazku obcí Přibyslavska[34] a Místní akční skupiny Českomoravské pomezí.[35]

Zastupitelstvo a starosta[editovat | editovat zdroj]

Obec má patnáctičlenné zastupitelstvo, v jehož čele stojí starosta. Ve volebním období 2010–2014 získala KDU-ČSL sedm zastupitelů, Sdružení nezávislých kandidátů Nížkov pět, ČSSD dva a KSČM jednoho zastupitele, voleb se účastnilo 556 (tj. 77,01 %) voličů.[36] Starostou se stal křesťanský demokrat Jan Mokrý, který je ve funkci od roku 1990.[37] Ve volebním období 2006–2010 se do zastupitelstva dostaly tři strany, voleb se účastnilo 530 (tj. 77,37 %) voličů. KDU-ČSL získala devět mandátů, ČSSD pět mandátů a KSČM jeden.[38] Starostou byl zvolen Jan Mokrý z KDU-ČSL.

Znak a vlajka[editovat | editovat zdroj]

Právo užívat znak a vlajku bylo obci uděleno rozhodnutím Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 9. dubna 2002. V červeno-modře zlatým zúženým břevnem zvýšeně děleném štítě znaku Nížkova se nahoře nachází stříbrná, zlatě zdobená mitrainfulemi, dole stříbrná lilie nad zlatým tlapatým křížkem. Vlajku tvoří tři vodorovné pruhy v červené, žluté a modré (poměr 6:1:9). V červeném pásu se nachází bílá žlutě zdobená mitra s infulemi, v modrém bílá lilie. Vlajka má rozměr šířky ku délce v poměru 2:3.[39]

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

Žlutooranžová budova s eternitovou střechou, vepředu parkující auta a roh oplocené farské zahrady
Budova prodejny Jednota s hostincem

V Nížkově působí několik obchodních společností a drobných podnikatelů. V roce 2011 zde mělo sídlo 148 podnikatelských subjektů.[40] Zemědělské pozemky obhospodařuje pět soukromých rolníků a Zemědělské družstvo Nížkov, které provozuje rovněž velkokapacitní chov vepřů.[3] V obci se nachází restaurace, tři obchody se smíšeným zbožím,[3] firma na opravy elektronických přístrojů a výrobu tištěných spojů E & T System s r.o., společnost zabývající se zemědělskou výrobou, opravami dopravních prostředků a pracovních strojů a kovářství NIROS, spol. s r.o., podnik specializující se na potravinářskou výrobu z brambor, ovoce a zeleniny FRITAGRO Nížkov, s.r.o. a Lihovar Červený mlýn s.r.o.[41] Dále tu mají své provozovny drobní živnostníci a řemeslníci, např. instalatér Miloslav Marek,[42] klempíř Jan Danko, truhlářství Zdeňka Závodného, kadeřnictví a zednictví Luboš Janda. Ve zdravotním středisku své služby poskytují praktický, dětský a zubní lékař.[43] Domov pokojného života Nížkov provozuje Oblastní charita Žďár nad Sázavou.[44] V budově obecního úřadu sídlí pobočka České pošty.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Nížkovem prochází silnice druhé třídy č. 352 z Polné do Žďáru nad Sázavou. Tu u mostu přes Poděšínský potok kříží silnice třetí třídy č. 35211 z Poděšína do Bukové. Dopravní obslužnost obce je zajišťována silniční autobusovou dopravou dopravce ZDAR, a. s. a železniční osobní dopravou. Autobusy jezdí ve směrech na Jihlavu, Polnou, Žďár nad Sázavou, Přibyslav a Humpolec.[45] Železniční zastávka u Červeného mlýna se nachází 2,5 kilometru severně od obce.[7]

Školství, kultura a sport[editovat | editovat zdroj]

Bílá dvoupatrová budova s červenou střechou, před ní roste několik nižších stromů a keřů, vpravo roh další budovy
Budova základní školy

V Nížkově sídlí mateřská i devítiletá základní škola, kterou ve školním roce 2013/2014 navštěvovalo celkem 147 žáků.[46] První písemná zmínka o škole pochází z roku 1686 v souvislosti s rekonstrukcí dřevěné školní chaloupky.[3] V roce 1796 do školy docházelo 62 dětí. První školní budova s jednou třídou byla vystavěna roku 1796. Po roce 1828 obec nechala postavit novou školu se dvěma třídami, neboť v té době se tu učilo přes 130 dětí. Roku 1894 se uskutečnila výstavba prvního patra se šesti místnostmi, které se stále užívají. V letech 1961–1963 byly přistavěny další čtyři učebny. Roku 1978 okresní národní výbor rozhodl o tom, že v Nížkově zůstane pouze 1. stupeň základní školy, a žáci druhé stupně dojížděli do Nového Veselí. Ve volných třídách vznikla mateřská škola, sklad civilní obrany a knihovna. Od školního roku 1990/1991 má zdejší škola opět všechny ročníky.[47]

V zadní části prodejny Jednota sídlí veřejná knihovna. Stojí tu kulturní dům s tanečním parketem. Od roku 1691 zdejší farnost pořádá druhou neděli po Velikonocích pouť. Dne 5. června 2005 zde bylo otevřeno malé muzeum s expozicí o životě místních venkovských obyvatel a sbírkou hospodářských nástrojů a pomůcek.[12] V obci působí několik spolků: Český svaz chovatelů, dále sdružení myslivců, které mělo v roce 2012 celkem 21 členů, též zde působí Český svaz žen mající k roku 2012 dohromady 39 členek[48] a sbor dobrovolných hasičů založený roku 1881[49] čítající v roce 2010 souhrnem 60 členů.[50]

Za základní školou stojí sokolovna s hřištěm a za obcí je hasičská nádrž využívaná rovněž jako koupaliště. Sportovní areál obhospodařuje organizace Tělovýchovná jednota Sokol Nížkov, která byla založena 21. října 1921.[51] Její oddíl atletiky od roku 2008 pořádá přespolní běh „Kolem kančí obory“.[52] Dále zde funguje oddíl stolního tenisu se čtyřmi družstvy, jejichž první tým hraje Krajský přebor I. třídy Kraje Vysočina,[53] a volejbalové družstvo účastnící se Žďárské volejbalové ligy.[54] Třetí žďárskou ligu malé kopané hraje tým Muflon Nížkov,[55] jenž byl pod názvem Transformátor Nížkov založen v roce 1997.[56] Okrajem katastru procházejí cyklistické trasy č. 19 z obce Lísek do Sázavského kláštera a č. 4336 z Dobronína do Nížkova.[57] U Červeného mlýna se nachází jedno z odpočívadel 10kilometrové cyklostezky z obce Sázavy do Přibyslavi, která podél řeky Sázavy kopíruje starou železniční trať spojující Havlíčkův BrodBrnem.[58][59]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Věž kostela s barokní střechou a hodinami, loď kostela s béžovou omítkou, vepředu kovaná brána vsazená do bílé zdi, před ní stojí žulový kříž se zlatou plastikou Ježíše Krista
Kostel svatého Mikuláše
  • Kostel svatého Mikuláše stojí v centru obce v okrouhlém parčíku nedaleko hlavní silnice. Ve 30. letech 13. století s jeho stavbou začali cisterciáčtí mniši, ti však již roku 1239 museli odejít a dřevěný kostel zůstal nedokončen. V 15. století byl na jeho místě dokončen kamenný presbytář v raně gotickém slohu. Roku 1753 polenský děkan Petr Florián nechal přistavět barokní loď a zvýšit hranolovou věž. Kostel má tři oltáře, hlavní je zasvěcen sv. Mikuláši, vedlejší pak Panně Marii a sv. Václavovi.[60] Kulturní památkou se stal před rokem 1988.[61]
  • Kostnice z let 1708–1709 stojí při západním průčelí kostela svatého Mikuláše. V jedné místnosti se nachází čtyři hranice o rozměrech 2 × 2 × 2,5 m z lebek a kostí přibližně 7 000 osob. Kosterní pozůstatky by měly pocházet z lazaretu, který během tereziánských válek vznikl v nedaleké Polné. Kosti saských, francouzských, bavorských a pruských vojáků byly převáženy do nížkovské kostnice a rovnány do hranic.[62] Podle pověsti kosti takto ozdobně srovnal slepý mladík.[3] Památka je přístupná během zdejší pouti či kdykoliv po domluvě s místním farářem nebo pracovníky obecního úřadu.[62]
  • Faramansardovou střechou se nachází v domě čp. 10.[7] Kulturní památkou se stala před rokem 1988.[63]
  • Dvoje boží muka připomínající začátek a konec morové epidemie. První se nachází u silnice za základní školou a pochází z roku 1741, do jejich původního podstavce byl nově zasazen mramorový kříž. Druhé z roku 1748 ve stylu lidového baroka stojí u silnice k Sázavě, tyto se staly kulturní památkou.[64]
  • Venkovská usedlost čp. 17 se kulturní památkou stala před rokem 1988.[65]
  • Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1869 stojí před farní budovou.
  • Žulový kříž z roku 1850 se tyčí u kostela.
  • Podzemní chodby se nacházejí pod obcí, nejznámější z nich vede z domu čp. 8 do kostela.[6]
  • Kamenný most se klene v obci přes Poděšínský potok a byl postaven roku 1889.[6]
  • Červený mlýn stojící asi tři kilometry severně od obce patří mezi nejstarší mlýny na řece Sázavě,[3] během své historie prošel několika přestavbami.
  • Kamenné kříže v okolí obce pocházejí patrně z 18. a 19. století.

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Hrubý (1856–1940) působil jako papežský prelát a ředitel biskupské tiskárny v Hradci Králové.
  • Josef Mokrý (1881–1962) byl spisovatel a sběratel pověstí.
  • Ferdinand Pujman (1889–1961) působil jako divadelní režisér, profesor mimiky a režie na pražské konzervatoři, hudební kritik a autor libret.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Plebanie označuje kostel, kam dochází farář z farního kostela.
  2. Na některých mapách bývá Poděšínský potok na území obce Nížkov označován jako Nížkovský potok.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2013-10-04]. Dostupné online.  
  2. a b c PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : Jejich vznik, původní význam a změny. 3. M-Ř. Praha : Československá akademie věd, 1951. 629 s. Kapitola Nížkov, s. 230.  
  3. a b c d e f g h i j k PRCHAL, Jan. Vítejte u nás. In Mikroregion Polensko. Polná : Obce sdružené v Mikroregionu Polensko, 2003. ISBN 80-239-0141-9. Kapitola Nížkov, s. 23-26.
  4. PRCHAL, Jan. Polensko. Města, městyse, obce a osady na starých pohlednicích (díl II.). Polná : Fotoklub Polná - Klub za historickou Polnou, 2010. Kapitola Nížkov, s. 2.  
  5. a b NOVÁKOVÁ, Božena. Zeměpisný lexikon ČSR : Obce a sídla N–Ž. Praha : Československá akademie věd, 1991. 1225 s. ISBN 80-200-0317-7. Kapitola Nížkov, s. 632.  
  6. a b c d e JURMAN, Hynek. Žďársko. Tišnov : Sursum, 1999. 250 s. ISBN 80-85799-51-0. Kapitola Nížkov, s. 83-84.  
  7. a b c d e f MOKRÝ, Jan. Malý průvodce obcí Nížkov. Nížkov : Obecní úřad Nížkov, 2002. 26 s. ISBN 80-239-9751-3. S. 3–5.  
  8. a b c d Ottův slovník naučný, díl 18, s. 383, heslo Nížkov.
  9. PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná : Linda, 2002. ISBN 80-38-8985-0. Kapitola Žejdlic ze Šenfeldu Rudolf, s. 211-212.  
  10. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. 1. vyd. Svazek 2. Praha : Český statistický úřad, 2006. 624 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 68.  
  11. MAŠOVÁ, Lenka. V Nížkově přibylo sedm bytů. Žďárský deník. 2008-12-18. Dostupné online [cit. 2013-10-03].  
  12. a b POSPÍCHALOVÁ, Jana. Muzeum v Nížkově [online]. Kraj Vysočina, 2011-04-11, rev. 2011-04-11, [cit. 2013-10-02]. Dostupné online.  
  13. Veřejná databáze ČSÚ, obec Nížkov [online]. Český statistický úřad, [cit. 2013-09-21]. Dostupné online.  
  14. BORK, Pavel. Zjednodušená geologická mapa 1:50 000 [online]. České geologické služby, [cit. 2013-09-21]. Dostupné online.  
  15. DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno : Academia, 1987. 584 s. S. 43.  
  16. Klasifikace půdních typů podle TKSP a WRB [online]. Geoportál, [cit. 2013-09-21]. Dostupné online.  
  17. Katastrální území Nížkov [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální, 2004-2013, [cit. 2013-09-21]. Dostupné online.  
  18. TOLASZ, Radim. Atlas podnebí Česka. Praha : Český hydrometeorologický ústav, 2007. 255 s. ISBN 978-80-86690-26-1.  
  19. CHALUPSKÝ, Antonín. Meteorologická stanice Přibyslav [online]. Český hydrometeorologický ústav, rev. leden 1996, [cit. 2013-09-21]. Dostupné online.  
  20. II.5 biogeografické členění, územní systém ekologické stability [PDF]. Kraj Vysočina, [cit. 2013-04-27]. Dostupné online.  
  21. DIVÍŠEK, Jan; CULEK, Martin; JIROUŠEK, Martin. 5.3 Fytogeografické členění České republiky [online]. Brno: Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, 2010, [cit. 2013-08-21]. Dostupné online.  
  22. Potenciálně přirozená vegetace [online]. Česká geologická služba, [cit. 2013-09-21]. Dostupné online.  
  23. a b JURMAN, Hynek. Žďársko. Tišnov : Sursum, 1999. 250 s. ISBN 80-85799-51-0. Kapitola I. Úvodem, s. 9–15.  
  24. Borovice u nádraží [online]. Agentura pro ochranu životního prostředí, [cit. 2013-11-06]. Dostupné online.  
  25. Borovice u nádraží [online]. Agentura pro ochranu životního prostředí, [cit. 2013-11-06]. Dostupné online.  
  26. Borovice u nádraží [online]. Agentura pro ochranu životního prostředí, [cit. 2013-09-21]. Dostupné online.  
  27. a b c Sčítaní lidu, domů a bytů 2011 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2012-12-19]. Dostupné online.  
  28. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2013-10-03]. S. 601,601, záznam 74-2. Dostupné online.  
  29. S, J. ŘÁDY A KONGREGACE V ČESKÉ REPUBLICE (2. ČÁST). Poutník [online]. únor 1998, roč. 2 [cit. 2013-10-01], s. 5. Dostupné online.  
  30. Část obce [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální, [cit. 2013-09-23]. Dostupné online.  
  31. Katastrální území [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální, [cit. 2013-09-23]. Dostupné online.  
  32. Základní sídelní jednotka (ZSJ) [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální, [cit. 2013-09-23]. Dostupné online.  
  33. Mikroregion Polensko [online]. [cit. 2013-09-23]. Dostupné online.  
  34. SVAZEK OBCÍ PŘIBYSLAVSKA [online]. Přibyslav: Přibyslav, [cit. 2013-10-01]. Dostupné online.  
  35. Členská města, městyse a obce [online]. MAS Českomoravské pomezí, 2013, [cit. 2013-09-23]. Dostupné online.  
  36. Volby do zastupitelstev obcí 15. 10. – 16. 10. 2010 [online]. Volby.cz, [cit. 2013-09-23]. Dostupné online.  
  37. PTÁČKOVÁ, Zlata. Starostové obcí usilují o titul. Žďárský deník [online]. 2010-09-25 [cit. 2013-10-03]. Dostupné online.  
  38. Volby do zastupitelstev obcí 20. 10. – 21. 10. 2006 [online]. Volby.cz, [cit. 2013-09-23]. Dostupné online.  
  39. Udělené symboly – Nížkov [online]. 2002-04-9, [cit. 2012-12-19]. Dostupné online.  
  40. Nížkov [online]. Regionální informační servis, 2010, [cit. 2013-10-01]. Dostupné online.  
  41. ARES - přehled vybraných ekonomických subjektů [online]. ARES, 2013-10-01, rev. 2013-10-01, [cit. 2013-10-01]. Dostupné online.  
  42. Miloslav Marek Žďár nad Sázavou [online]. 2013, [cit. 2013-10-01]. Dostupné online.  
  43. Zdravotní středisko [online]. Obec Nížkov, 2000-2011, [cit. 2013-10-01]. Dostupné online.  
  44. Domov pokojného života Nížkov [online]. Oblastní charita Žďár nad Sázavou, 2013, [cit. 2013-10-01]. Dostupné online.  
  45. Nížkov [online]. Jízdní řády veřejné linkové osobní dopravy, 2013, [cit. 2013-10-01]. Dostupné online.  
  46. Přehled počtu žáků Základní školy Nížkov [online]. ZŠ Nížkov, 2013, [cit. 2013-10-01]. Dostupné online.  
  47. SLÁDEK, František. Historie školy [online]. ZŠ Nížkov, [cit. 2013-10-02]. Dostupné online.  
  48. Nížkovské listy [online]. prosinec 2012, čís. 4 [cit. 2013-10-01]. Dostupné online.  
  49. Zčinnosti SDH Nížkov. Nížkovské listy [online]. 2011, čís. 3 [cit. 2013-10-01], s. 4. Dostupné online.  
  50. Příspěvky místních spolků. Nížkovské listy [online]. 2010, čís. 1 [cit. 2013-10-01], s. 2. Dostupné online.  
  51. Příspěvek TJ Sokol Nížkov. Nížkovské listy [online]. 2011, čís. 3 [cit. 2013-10-01], s. 1. Dostupné online.  
  52. Přespolní běh [online]. Obec Nížkov, 2000 - 2011, [cit. 2013-10-02]. Dostupné online.  
  53. Družstva TJ Sokol Nížkov - tabulky, výsledky zápasů [online]. Obec Nížkov, 2001-2011, [cit. 2013-10-02]. Dostupné online.  
  54. Tabulka [online]. Žďárská volejbalová liga, 2011, [cit. 2013-10-02]. Dostupné online.  
  55. 3. liga [online]. Žďárská liga malé kopané, 2007, [cit. 2013-10-02]. Dostupné online.  
  56. ZIKMUND, Miloš. Muflon Nížkov [online]. Muflon Nížkov, 2007, [cit. 2013-10-02]. Dostupné online.  
  57. Nížkov [online]. REV. 2003-01-12, [cit. 2013-10-01]. Dostupné online.  
  58. Cyklostezka Přibyslav-Sázava [online]. město Přibyslav, [cit. 2013-10-02]. Dostupné online.  
  59. Železniční trať č. 250 [online]. ŽelPage, 2001 - 2013, [cit. 2013-10-01]. Dostupné online.  
  60. JELÍNEK, Jaroslav. Historie sakrálních objektů [online]. Nížkov: Římskokatolická farnost Nížkov, 2010, [cit. 2013-10-10]. Dostupné online.  
  61. MonumNet : Nemovité památky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2013-11-05]. Záznam IdReg 143176: Kostel sv. Mikuláše. Dostupné online.  
  62. a b PRCHAL, Jan. Kostnice v Nížkově (okres Žďár nad Sázavou). In Sborník Havlíčkobrodské společnosti pro povznesení regionálně-historického povědomí. Havlíčkův Brod : Havlíčkobrodská společnost pro povznesení regionálně-historického povědomí, 2002. S. 34–35.
  63. MonumNet : Nemovité památky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2013-11-05]. Záznam IdReg 143176: fara. Dostupné online.  
  64. MonumNet : Nemovité památky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2013-11-05]. Záznam IdReg 140076: boží muka. Dostupné online.  
  65. MonumNet : Nemovité památky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2013-11-05]. Záznam IdReg 134322: venkovská usedlost. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MOKRÝ, Jan. Malý průvodce obcí Nížkov. Nížkov : Obecní úřad Nížkov, 2002. 26 s. ISBN 80-239-9751-3.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Města, městyse a obce Mikroregionu Polensko

ArnolecBrzkovDobronínDobroutovJamnéJersínKamennáMěšínNadějovNížkovPoděšínPolnáRybnéSirákovStájŠlapanovVěžniceVěžniceVěžničkaZábornáZhořŽdírec