Viktorín z Poděbrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Jiří z Poděbrad
matka Kunhuta ze Šternberka
bratr Jindřich I. Starší
bratr Hynek z Poděbrad
bratr Boček z Poděbrad
sestra Ludmila z Poděbrad
syn Bartoloměj Minsterberský
syn Vavřinec Minsterberský

Viktorín z Poděbrad nebo též Viktorín Opavský či Viktorín Minsterberský také Viktorín z Kunštátu[1] (29. května 1443 Poděbrady – 30. srpna 1500 Těšín) byl český, římskoněmecký, minsterberský a opavský kníže, hrabě kladský, syn krále Jiřího z Poděbrad.

Obsah

Život [editovat]

Viktorín z Poděbrad se narodil jako druhorozený syn Kunhutě ze Šternberka (Kuňce), první manželce Jiřího z Poděbrad. V roce 1463 se oženil s Markétou, dcerou Hynka Ptáčka z Pirkštejna; ta v roce 1472 zemřela, díky této svatbě získal panství Polná-Přibyslav. Viktorínovou další ženou se stala o dva roky později Žofie, dcera knížete Boleslava II. Těšínského; i ona zemřela předčasně roku 1479. Viktorín se oženil do třetice, a to s Markétou z rodu Palailogos z Montferratu. Z jeho potomstva lze uvést syna Bartoloměje, diplomata, který utonul roku 1515 v Dunaji[2].

V roce 1459 ho císař Fridrich III. Habsburský povýšil na knížete Svaté říše římské národa německého a téhož roku se stal moravským zemským hejtmanem. Roku 1462 císař jeho povýšení znovu potvrdil a současně za říšská knížata prohlásil též Viktorínovy bratry Jindřicha a Jindřicha mladšího. Svým synům již předtím král Jiří svěřil panství nad Kladskem a Minstrberskem; těm bratři společně vládli až do Jiříkovy smrti roku 1471, poté byl jeho majetek roku 1472 mezi jeho syny rozdělen. Viktorín získal Kolín a knížectví opavské. Knížeti Jindřichovi knížectví minstrberské a hrabství kladské s panstvím náchodským, knížeti Jindřichu mladšímu Hynkovi Poděbrady a Kostomlaty a Bočkovi panství litické a hrad Veliš[3].

Když se proti Viktorínovu otci ustavila Zelenohorská jednota vedená Zdeňkem ze Šternberka, byl jmenován vrchním velitelem královského vojska. Dosáhl několika vítězství v Čechách i ve Slezsku. Při svém tažení do Rakous však narazil na vojska Matyáše Korvína, který přitáhl císaři Fridrichovi na pomoc. Obě vojska se několikrát na moravské půdě střetla; bojovalo se o Třebíč (ta byla celá zničena a tamější velký opevněný klášter značně poškozen), kde Viktorína obklíčila uherská vojska a jeho otec jej musel zachraňovat, poté se přesunuli na polenský hrad, odkud král Jiří z Poděbrad od května téhož roku řídil vojenské operace.[1] 8. října 1468[1] se polenského hradu zmocnili páni ze Šternberka a jako přívrženci Matyáše drželi panství až do roku 1479, kdy po uzavření míru v Olomouci dostal majetek zpět a v Polné nechal vystavět architektonicky zajímavý dům U Rytířů. Dále pak se účastnil bitev o Brno, o Olomouc nebo Tovačov či Veselí nad Moravou, kde byl v 27. června 1469 Viktorin Korvínovými vojsky zajat. Následovalo dvouleté vězení na hradě v Trenčíně a Visegrádu. Přešel ke katolické víře a posléze svému přemožiteli i pomáhal. Po uzavření olomoucké smlouvy dostal polenské panství zpět a dále jej rozšiřoval, nechal opravit polenský hrad, vystavět rybník Peklo i městské opevnění, roku 1482 na jeho pokyn vznikl rybník Velké Dářko.[1] Po návratu z věznění žil převážně v Opavě. Roku 1483 poskytl v době morové epidemie polenský hrad k užívání králi Vladislavu II. a jeho dvoru.[1] Dohodou z 12. května 1485 odstoupil opavské knížectví uherskému a českému králi Matyáši Korvínovi.[4] 7. října 1486 musel zadlužený Viktorín polenské panství nucen prodat za 18 000 uherských zlatých svému vzdálenému příbuznému Janu Bočku z Kunštátu.[1] Zemřel na Těšínsku, když se předtím opět vzepřel Matyášově moci a byl za to potrestán.[zdroj?] Pochován je v kostele svatého Ducha v Opavě.

Odkazy [editovat]

Reference [editovat]

  1. ↑ a b c d e f PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná : Linda, 2002. ISBN 80-38-8985-0. Kapitola z Kunštátu Viktorin, s. 85-86.  
  2. ↑ Augusta, l. c.
  3. ↑ Dorazil, l. c. 91.
  4. ↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice : Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 138.  

Literatura [editovat]

  • AUGUSTA, P. A KOL. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 3. vyd. Praha : Libri, 1998. 571 s. ISBN 80-85983-06-0.
  • DORAZIL, O. Vládcové v dějinách Evropy (800–1648). 1. vyd. Klatovy : Amlyn, 1992. 168 s. ISBN 80-901316-3-8.
  • FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2.  
  • FUKALA, Radek. Münstrberkové. In DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava : Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. s. 95-106.
  • GLOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice : Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky) 
  • GLOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava : Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s.  

Externí odkazy [editovat]

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viktorín_z_Poděbrad&oldid=9913638“