Polná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o obci na Jihlavsku. O části obce Hazlov pojednává článek Polná (Hazlov).
Polná
Pohled na Polnou s děkanským kostelem Nanebevzetí Panny Marie

Pohled na Polnou s děkanským kostelem Nanebevzetí Panny Marie

znak obce Polnávlajka obce Polnáznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0632 587711
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (NUTS 4): Jihlava (CZ0632)
obec s rozšířenou působností: Jihlava
pověřená obec: Polná
historická země: Čechy
katastrální výměra: 37,77 km²
počet obyvatel: 5 142 (1. 1. 2012[1])
nadmořská výška: 490 m
PSČ: 588 13
zákl. sídelní jednotky: 11
části obce: 5
katastrální území: 5
adresa městského úřadu: Městský úřad Polná
Husovo náměstí 39
588 13 Polná
starosta / starostka: Jindřich Skočdopole
Oficiální web: http://www.mesto-polna.cz/
E-mail: podatelna@mu-polna.cz

Polná (Česko)
Red pog.png
Polná, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Polná je historické město na východě Čech v kraji Vysočina, v okrese Jihlava, 14 km severovýchodně od Jihlavy, 17 km jihovýchodně od Havlíčkova Brodu, 20 km jihozápadně od Žďáru nad Sázavou a 35 km severozápadně od Třebíče. Žije zde asi 5 tisíc obyvatel.

Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

V roce 2007 byla Polná vyhlášena historickým městem roku 2006.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Leží v Hornosázavské pahorkatině na křižovatce devíti komunikací, jež spojují Jihlavu, Havlíčkův Brod, Žďár nad Sázavou a Třebíč silnicemi II. třídy č. 348, 351 a 352 a silnicemi III. třídy, vedoucích do menších obcí.

Mezi nejvyšší okolní body patří vrch Na Homoli v lese Březina s 569 m n. m. jižně, Celenský kopec s 553 m n. m. jihovýchodně a Svatoňův kopec (541 m n. m. 1 km severním směrem. Městem se vine Ochozský potok, do největšího rybníka, Peklo (15 ha), se vlévají Zhořský potok a Šlapanka. Severní částí území protéká Skrýšovský potok, jenž se vlévá do rybníku Kukle. V okolí se rozkládají další rybníky, Zimák (na starých mapách uváděn jako „Zimův“), Varhánkův, Březina, Podhorský, Ovčín a Špačkův rybník (lidově zvaný „Špačák“).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Polná vznikla jako trhová ves na jedné z větví Haberské stezky pravděpodobně již v polovině 12. století jako odpočinkové místo v polovině cesty pohraničním hvozdem, ale první zmínka pochází až z roku 1242,[2] v majetkové listině Jana I. z Polné (datovaná dne 7. 7. 1242 na Křivoklátě),[3] ve které potvrdil český král Václav I. věnování kostela a dvou sousedních vsí (Jankova a Skrýšova) řádu německých rytířů. Z ní se dovídáme i jméno prvního známého majitele, kterým byl právě Jan z Polné, označovaný též jako Jan, syn Zbyslava z Bradčic. V té době se zde již nacházel kostel (na místě dnešního děkanského chrámu) a pravděpodobně též hrad.

Polná těžila ze své polohy uprostřed Českomoravské vrchoviny a stala se nejen opěrným bodem, ale také obchodní křižovatkou.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Polenský hrad v polovině 17. století

Polná byla pravděpodobně ve II. polovině 13. století povýšena na město.[4] Toto poddanské město se tak stalo sídlem polenského (později polensko-přibyslavského) panství a patřilo Vikartovi a Závišovi z Polné, kteří město v roce 1320[5] prodali Jindřichu z Lipé, za něhož v roce 1325 dostavěli polenský hrad sloužící k ochraně zemské stezky,[5] který v době panování Jiříka z Poděbrad měl zásadní význam pro celé české království. Po většinu své existence patřila významným šlechtickým rodům. Po pánech z Polné vlastnili panství páni z Lipé, od poloviny 14. století jejich příbuzní páni z Pirkštejna.[2] Ješek Ptáček z Pirkštejna daroval městu významná privilegia. Za vlády Jana Ptáčka z Pirkštejna bylo město rozšířeno a začalo se dělit na předměstí – Dolní město, Horní město, Zápeklí a Kateřinov.[6]

V dobách husitských válek vládl na Polné Hynek Ptáček z Pirkštejna, vůdce strany podobojí, který k Polné přikoupil Přibyslav a hrad Ronov. Sňatkem s Markétou, dcerou Hynka Ptáčka, vyženil Polnou Viktorin z Poděbrad, syn krále Jiřího z Poděbrad, který Polné udělil v roce 1479 významná městská privilegia, znak a právo červené pečeti, zřízení věčného světla v polenském kostele a další práva, o která Polná přišla během válek. Dále nechal vystavět radnici, rybník Peklo a opravil městské hradby.

Za válek proti Matyáši Korvínovi odtud od roku 1468 král Jiří řídil důležité vojenské operace a mírová jednání.[7] Na několik let město ovládli přívrženci Matyáše Korvína, Šternberkové.[6] O půl století později zde české stavy vítaly krále Ludvíka. Roku 1486 koupil panství sudí Jan Boček z Kunštátu právě od zadluženého Viktorina. Po smrti v roce 1504 jej pochovali ve farním kostele v Polné. V průběhu 15. století bylo město v majetku Trčků z Lípy, pak Jan Trčka z Lípy prodal roku 1538 město Karlovi z Valdštejna a jeho ženě Elišce z Postupic, která se zasadila o rozvoj řemesel především soukenictví, kloboučnictví a řeznictví.[6]

Díky požáru z roku 1551 prošlo město raně renesanční přestavbou. Od roku 1553 vlastnili panství páni z Hradce díky dceři Karla z Valdštejna, Kateřině, která se provdala za Zachariáše z Hradce,[6] který po požáru hradu roku 1584 dal trosky přestavět na renesanční zámek. Roku 1597 koupil Polnou Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu, za panování tohoto rodu Polná po všech směrech kvetla. Po bitvě na Bílé hoře byl Rudolfu Žejdlicovi majetek za účast v odboji proti císaři v roce 1623 zkonfiskován. Celé panství, největší v bývalém čáslavském kraji, výhodně koupil jako konfiskát[8] kardinál František z Ditrichštejna, který změnil městská privilegia i znak. V majetku Ditrichštejnů i jejich potomků zůstalo panství téměř 300 let.[2]

Na konci 15. století se zde usídlili Čeští bratři tzv. „pikarté“ a zůstali zde až do poloviny 16. století.[2] V ulici „Na Pátku“ měli vlastní modlitebnu i hřbitov, k nimž se váže několik pověstí, pravděpodobně nejznámější z nich pojednává o pikartském pokladu.

První židé do města začali přicházet v 15. století,[6] od 17. století se v Polné natrvalo usadila židovská komunita, která zmizela po druhé světové válce. Rozvoj města zastavila třicetiletá válka, během níž do Polné několikrát vpadli švédská vojska, vypálila zámek a vydrancovala Dolní město, dále požadovala výpalné a roku 1647 v Jihlavě věznila městské radní.[3] Privilegium z roku 1703 židům umožnilo rozšířit obchodování, provozovat roční trhy a zřídit si samosprávu v čele s rychtářem.

Roku 1783 tu zřídili školu. V roce 1794 vyhořel hrad přestavěný na zámek a nebyl již nikdy zcela obnoven.

19. století[editovat | editovat zdroj]

Polná byla v 19. století pro široké okolí centrem české kultury a protiváhou německy mluvící Jihlavy. V polovině 19. století v Polné žilo 6 500 obyvatel (třetí největší město na Vysočině po Jihlavě a Třebíči).

V roce 1837 zde byla založena Česká obrozenecká knihovna, české besedy se zde pořádaly od roku 1844, Slovanská Lípa vznikla r. 1848, stejně jako Národní garda. Vlastenecký život podporoval kupec a pozdější starosta Antonín Pittner. Ve městě pobývala v letech 18401842 Božena Němcová. Město se pyšní skutečností, že na počátku čtyřicátých let se zde Boženě Němcové poprvé jako dospělé dostala do rukou česky psaná kniha.[7] Někdy se občas uvádí, že zde začala psát Babičku, což se ovšem nezakládá na pravdě, pouze zde obdržela dopis s oznámením o úmrtí Magdaleny Novotné.[7] Roku 1842 tu zřídili poštovní sběrnu, v roce 1850 se Polná stala sídlem okresního soudu, který se zabydlel v budově bývalé radnice ve středu náměstí,[9] a byla jím do roku 1949, kdy tuto instituci zrušili.[9] Telegraf zavedli roku 1874.

Vrchol počtu obyvatel židovského vyznání přišel ve 30. letech 19. století, kde v ghettu žilo 770 Židů, což čítalo 12 % městského obyvatelstva.[6] Kvůli hospodářskému úpadku a hilsneriádě velká část rodin město opustila. 4. srpna 1863 vypukl ve městě obrovský požár, jenž zničil 189 domů a dokonce i radnici.[9] 456 rodin zůstalo bez střechy nad hlavou. Nenávratně zmizely překrásné renesanční a barokní měšťanské domy, řada rodin se vystěhovala. Po požáru město zcela změnilo svůj vzhled i hospodářský charakter. Další hospodářský úpadek města zapříčinila skutečnost, že stavba Severozápadní dráhy Polnou minula o 6 km. Trať Dobronín – Polná (trať č. 242), která napojila město na železniční síť, byla postavena až v roce 1903.[2]

Nejvýznamnější událostí 19. století se stala vražda devatenáctileté Anežky Hrůzové v nedalekém lese Březina. Z vraždy byl neprávem obviněn polenský židovský mladík Leopold Hilsner, což odstartovalo tzv. Hilsneriádu. V aféře se významně angažoval i budoucí prezident ČSR Tomáš Garrigue Masaryk.

20. století[editovat | editovat zdroj]

Budova bývalé městské elektrárny

Začátek 20. století se v Polné odehrál ve znamení pokroku. Kromě zmíněné železnice sem byl zaveden telefon (1905), byl postaven gravitační vodovod (1905) a postavena městská elektrárna (1911). V roce 1900 otevřelo své brány městské muzeum. V říjnu 1922 uvedlo své první představení loutkové divadlo.

V roce 1922 získal místní spolek zříceninu zámku[2] a začal ho postupně opravovat a umísťovat tam své sbírky. Nacistickou genocidu přežili 3 z celkového počtu 63 polenských Židů, avšak žádný z nich se do Polné nevrátil.[6]

V letech 1869–1880 měla Polná svůj vlastní okres Polná.[10] Mezi lety 18801960 spadala Polná pod okres Německý Brod (od roku 1945 Havlíčkův).[10] Po správní reformě se v polovině roku 1960 stala součástí okresu Jihlava, kam přísluší dodnes a kam ji přechodně začlenili za okupace v období listopadu 1940 do května 1945.[9] Od 1. dubna 1980 spadají pod Polnou jako místní část Nové Dvory a Janovice.[11][12] Od 1. ledna 1989 Polná spravuje i Hrbov.[13] S Janovicemi byla připojena i jejich místní část Skrýšov.[14] V období od 1. dubna 1980 do 30. června 1990 jako místní část spravovala Polná i Stáj.[15]

V roce 1982 se zastavil osobní provoz na železniční trati do města.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes je Polná menším městem s četným drobným průmyslem a zachovalými architektonickými památkami. V dubnu 2007 v Mezinárodní den památek jí bylo udělen titul „Historické město 2006“ a jako jediná z 45 měst České republiky dostala Cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a zón.[7]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Polné.

Klešter[editovat | editovat zdroj]

Soutěska, kterou procházela prastará obchodní cesta z Moravy do Čech, ležela na Haberské stezce a sloužila jako prastará celnice, ve které se ve středověku počítal dobytek, hnaný z Uher do Čech. Představuje ojedinělou technickou památku středověku, název pochází z německého „Klosteur“ (zárožné). Byla dlouhá asi 500 m, částečně sekaná ve skále. Nachází se asi 150 m směrem k Věžnici.

Význam této stavby dokladují archeologické nálezy. Našel se tu soubor alexandrijských mincí ze 3. století n. l., dále kamenný byzantský křížek. Dle výzkumu Břetislava Rérycha bylo staré hradiště a osada Polmna založena právě za účelem obrany této stezky. Patří mezi výjimečné útvary ve střední Evropy, a proto jej v roce 1998 prohlásilo Ministerstvo kultury ČR národní kulturní památkou.

Polenský hrad a zámek[editovat | editovat zdroj]

Hrad a zámek

Patří mezi nejstarší feudální stavby u nás a stal se nejstarší dochovanou památkou v Polné.[16] Postaven kolem roku 1320 na ostrohu nad soutokem říčky Šlapanky a Ochozského potoka. V jádru se tyčila mohutná válcová věž, což dokládá nejstarší obraz Polné – veduta Georgia Houfnagela z roku 1617. Přebudován na rozsáhlý gotický hrad, který byl centrem polenského (později polensko-přibyslavského) panství. V patnáctém století rozšířili opevnění, zapojeny do něj byly i rybníky (Peklo, Pekýlko, Lázeňský rybník), z nichž pouze rybník Peklo existuje dodnes. Po požáru 1584 renesančně přestavěn na zámek, v letech 1645 a 1647 vypálen Švédy. Koncem 17. století za panování Ferdinanda Ditrichštejna získal barokní podobu, v roce 1693 do něj zavedli vodovod a vybudovali kamennou kašnu. Svou konečnou podobu získal v 18. století. V roce 1794 po obrovském požáru, kdy z renesanční čtyřkřídlé stavby zůstal pouze západní trakt,[8] zbytek (především nejvyšší poschodí a zámecká kaple) musel být zbourán,[7] v roce 1808 došlo k přesunutí sídla panství do Přibyslavi[9] a zámek začal chátrat a sloužil k hospodářským účelům, v části vybudovali několik bytů. Po několik desetiletí jej místní občané využívali jako „veřejný lom“, takže kameny z polenského zámku můžeme najít v základech mnoho zdejších domů, používaly se také jako výdlažba (chodník na Sezimově náměstí).[6] V letech 1712 – 1927 tu fungoval panský pivovar, který konkuroval tomu měšťanskému. V roce 1922 koupil objekt zámku Václav Pojmon (či Pojmann) a věnoval ho polenskému Sokolu a Spolku městského muzea, budova byla rekonstruována podle architekta K. Hilberta.[7] V 70. letech prošel další nákladnou rekonstrukcí. Další obnova probíhala postupně v letech 1985–2004.[7]

Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie[editovat | editovat zdroj]

Děkanský chrám

Největší polenský kostel, který Česká republika vyhlásila národní kulturní památkou,[17] byl postaven v letech 17001707[18] na místě gotického kostela Matky Boží ze 13. století, který podle starý rytin pocházejících z poloviny 13. století měl tři lodi, malovaná gotická okna (potvrzeno nálezem fragmentů vitráží),[3] V roce 1418 přešla většina občanů Polné a tudíž i správa chrámu od katolicismu do rukou husitských kněží, ve kterých zůstala určitě až do roku 1454. Od druhé poloviny 15. století do konce 16. století se zde střídali katoličtí a protestantští faráři.[3] Od roku 1563 se v listinách připomíná jako děkanský chrám.[3] Ferdinand Ditrichštejn se v roce 1691 snažil prosadit rozšíření děkanského chrámu, což mu bylo povoleno. Jeho plány se však nezrealizovaly a místo toho byl postaven nový barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie, jehož stavba započala v roce 1699, kdy byl zrušen přilehlý hřbitov. V roce 1708 na náklady děkana V. V. Čapka zhotovil Jan David Sieber unikátní varhany (největší dochované varhany vyrobené v českých zemích).[3] Chrám dokončili až v roce 1713 z důvodu větší vnější výzdoby a dovozu dalších soch.[3] Výstavbu financoval především Leopold Ditrichštejn, po jeho smrti roku 1708 se stavba chrámu pozastavila a už nikdy nebyla dostavěna tak, jak si ji majitel polenského panství představoval, přesto je odborníky hodnocena jako jedna z nejnádherněji vyzdobených církevních staveb v České republice.[18] Od roku 1784 spadá Polná i okolní obce pod diecézi královéhradeckou.[3] Kostel má tři lodě a deset oltářů, u příležitosti Vánoc se zde koná výstava betlémů. Turisté mají do chrámu přístup pouze po domluvě na místním děkanském úřadě.[17]

Kostel svaté Kateřiny[editovat | editovat zdroj]

Druhá nejstarší památka města vznikla v letech 13781389 na tzv. Strážném vrchu (též vrch Kateřinov) jižně od města. Stavebníkem byl Jan Ptáček z Pirkštejna. Z původní výstavby se dochoval raně gotický lomený portál. Kostel v té době sloužil jako modlitebna pro obyvatele podhradí. V letech 19061910 objevil akademický malíř Karel Ludvík Klusáček pod omítkami fragmenty středověkých nástěnných fresek: výjevy ze života Krista a sv. Kateřiny z 15. století a fresky „Zmrtvýchvstání“ a „Poslední soud“ z doby kolem roku 1550 (podepsané Jiříkem Jirchářem), které dal zhotovit tehdejší majitel města Hertvík Žejdlic. Okolo něj se nachází hřbitov pocházející z počátku 15. století, pohřbívali se na něm obyvatelé sídlící okolo hradu a občané Kateřinova, který byl po dlouhou dobu veden jako samostatná obec. Údajně zde měla stát i kostnice. Nad původním hřbitovem koncem 16. století zřídili malý hřbitov pro nepokřtěné děti, lidi jiné víry a sebevrahy. Na hřbitově návštěvníky zaujmou železné kříže, které byly v minulosti soustavně likvidovány, hrob zde má např. Břetislav Rérych. Nádhernou secesní hrobku zde nechali vybudovat polenskému rodáku Karlu Varhánkovi. Podle pověsti zde měli žít v 17. a 18. století poustevníci, kteří se starali o nemocné cholerou a morem.[18]

Židovské město a hřbitov[editovat | editovat zdroj]

Pohled na židovský hřbitov.

Židovské město založili v roce 1680[19] a nachází se jihovýchodně od Husova náměstí, na dnešním Karlově náměstí, kde se stojí i židovský obecní dům tzv. „Rabínský“, v němž během největšího rozmachu židovství v Polné fungovala tzv. zimní modlitebna pro třicet věřících, říkalo se jí též „malá synagoga“.[17] Dochoval se původní trojúhelníkový půdorys gotické zástavby. V dobách největšího rozmachu se zde nacházelo až 32 domů a žilo tu několik set obyvatel. Zachovala se synagoga vybudovaná v roce 1684,[20] ovšem tehdy ji stavitel vybudoval na obdélníkovém půdorysu a na východní straně nechal její základy podepřít oblým vyztužením.[17] Hlavní sál synagogy měřil 7,5 × 12,8 metrů. Z původního barokního vzhledu stavby mohou v současnosti návštěvníci spatřit čtyři typicky protáhlá okna s lomeným obloukem, po požárech byla několikrát přestavěna do novogotického slohu.[7] V letech 1996–2000 prošla rekonstrukcí, při které se objevily zbytky původní výmalby. Svému původnímu účelu sloužila do roku 1943, kdy si v ní nacisté vybudovali sklad. Roku 1951 budovu zakoupila církev československá husitská, avšak bohoslužby se zde už nikdy nekonaly, po rozhodnutí komunistických úřadů se ze svatostánku stalo skladiště barev a chemických hnojiv a stavba tak chátrala. Až Klub za historickou Polnou po listopadu 1989 zachránil synagogu před demolicí, budovu opravil a bezplatně vrátil do majetku Federace židovských obcí v Praze. Dnes je veřejně přístupná a od září 2000 v ní sídlí Regionální židovské muzeum. Architektonicky zajímavý je dům čp. 538 zv. „Bělohlávkův“ s rokokovou fasádou.

Židovský hřbitov se nachází 700 metrů severozápadně od Husova náměstí na Dolním městě – Pod Kalvárií, kde bydlelo až do II. poloviny 17. století několik židovských rodin. K založení došlo podle písemných pramenů v roce 1597[21] a v 18. a 19. století byl několikrát rozšířen. Okolo něj protéká říčka Šlapanka. Zaujímá 3 540 metrů čtverečních.[21] Na místě se tyčí asi 1 300[21] barokních, klasicistních i novodobých náhrobků v 32 nepravidelných řadách. Nejstarší náhrobní kámen pochází z roku 1683, nejmladší z roku 1940. Areál udržuje skupina místních nadšenců, jimž v činnosti pomáhá od roku 1996 Spolek na záchranu židovských památek. Nachází zde i náhrobek Rosalli Müllerové, rozené Hitlerové, stojí v pravé části hřbitova. V 90. letech se rozšířila informace, že jde o babičku Adolfa Hitlera.[21] Údajně již za protektorátu se sem vypravili příslušníci hitlerjugend, aby náhrobek zničili,[21] deska byla proto povalena a zakryta zeminou. Od roku 1993 v českých novinách a časopisech vycházely články o této zajímavosti, dokonce jeden vyšel i v argentinském listě Gazeta Ilustrada. V roce 1995 o hrobu vysílala reportáž i Televize Nova.[21]

Hřbitovní kostel sv. Barbory[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Barbory

Po zrušení hřbitova kolem kostela Panny Marie založili v roce 1710 severně od hlavního náměstí nový hřbitov a roku 1725 uprostřed něj vystavěli kostel zasvěcený sv. Barboře v jednoduchém stylu pozdního baroka s půdorysem řeckého kříže.[2] Nad branou hřbitova se tyčí plastika patronky umírajících, sv. Barbory. Stojí zde i pomníček Anežky Hrůzové.[7] Do kostelní zdi jsou zasazené mramorové desky polenských kaplanů a děkanů. Uvnitř se nacházejí oltáře, které vytvořil V. V. Morávek.[8]

Husovo náměstí[editovat | editovat zdroj]

Vzniklo na návrší patrně v II. polovině 15. století[22] jako pravidelné obdélníkové náměstí, lidově zvaný „rynk“, od konce 19. století nese současný název, obklopují ho měšťanské domy se středověkými jádry, které jsou podsklepeny, sklepy mají často až 3 patra. Traduje se, že pod náměstím vedou podzemní chodby, které nejsou příliš prozkoumány. Na domě U Rytířů (čp. 49, také zvaný U Culků), který nechal s renesančními prvky postavit Viktorin z Kunštátu v roce 1479,[8] visí kamenná deska s reliéfy anděla a s vyobrazeným klečícím rytířem ve zbroji a s erby, která připomíná svatbu tehdejšího majitele panství, Hynka Bočka z Kunštátu s Kunhutou z Pernštejna roku 1502. Na domě čp. 47 se nachází pamětní deska připomínající pobyt Boženy Němcové.

Rybník Peklo[editovat | editovat zdroj]

Největší vodní plocha na Polensku vznikla v letech 1479–1482 na soutoku Jamenského a Zhořského potoka. Založen byl rozkazem Viktorina z Kunštátu, sloužil i jako obrana města, neboť ze dvou stran obklopoval hrad a městské hradby. Po jeho hrázi vedla tzv. Uherská obchodní cesta. V současnosti se používá jako součást rekreačního a sportovního areálu. Název pravděpodobně získal podle tehdy nevzhledného a ponurého mokřinatého místa, ve kterém se stékaly oba vodní toky s Ochozským potokem.[23] Slované tato místa považovali za posvátná, údajně zde zpopelňovali své zemřelé, obřadní prostor nazývali „peklem“. K rybníku se váže několik pověstí, nejznámější z nich „O direktoru Khautzovi“ se stala součástí seriálu Putování za českými čerty z roku 2004.

Smírčí kameny, sloupy a kříže[editovat | editovat zdroj]

  • Křížový kámen – tyčí se asi 100 m za městem směrem k Záborné, na rubu je vytesán maltézský kříž v kruhu a na líci reliéf maltézského kříže na žerdi. Vystavěli jej na památku sedláka, na kterého se převrátil naložený vůz.
  • Hrubě opracovaný kamenný kříž zazděný v obvodové zdi domu v Nerudově ulici původně stál u dnes již neexistujícího rybníka Plaz. Pověst vypráví o velkém úhoři, který zde zardousil pytláka.
  • Část křížového kamene se setřelým reliéfem je zasazena ve zdi před děkanským chrámem. Původ kamene není znám, pravděpodobně se jedná o náhrobník.
  • Štíhlý kříž s nepravidelnými rameny byl zazděn ve zdi domu čp. 322 v ulici Karla Čapka. Původně se tyčil na hrází rybníku Plaz.
  • Žulová deska s jedním větším a po stranách dvěma menšími kříži – je v horní části poškozen, stojí u silnice do Brzkova asi 1,5 km za Polnou. Vybudovali jej na památku matky a dvou dětí, co zde umrzly ve sněhové bouři.
  • Mohutná kamenná deska s již téměř neznatelným křížem původně ležela v dlažbě v děkanském chrámu. Klub Za historickou Polnou pomník vyzvedl a umístil do svislé polohy v průchodu Kaplanky.
  • Čtyři památné kameny – nacházejí se v Městském muzeu Polná v expozici Lapidárium, původně však stávaly v okolí Polné.
  • Několik dalších křížů a kamenů tvoří součást dlažby děkanského chrámu, nacházejí se většinou pod lavicemi věřících, tudíž se tolik neopotřebovaly. Jedná se o náhrobní kameny z původního hřbitova při kostele Panny Marie.
  • Sloup se sochou Panny Marie – tyčí se na rozcestí v Palackého ulici
  • Sloup Loreta – najdeme při silnici do Brzkova

Další památky[editovat | editovat zdroj]

Kašna „Hastrmanka“
  • barokní sousoší Nejsvětější Trojice – morový sloup z dílny V. V. Morávka[2] pochází z roku 1750,[8] se sochami Panny Marie, Svatého Václava, sv. Vojtěcha, Prokopa, Josefa, Jana Nepomuckého a Antonína Paduánského.[7]
  • kašna „Hastrmanka“ na Husově náměstí z roku 1963, údajně se zde několikrát topil malý Bohumil Hrabal[24]
  • děkanský úřad na Husově náměstí, jehož budova pochází z 19. století
  • Kaplanka (Stará škola) – expozice Městského muzea Polná umístěná v renesančním, barokně přestavěném domku s bílou fasádou. V roce 1996 se zde natáčela část filmu Lotrando a Zubejda.[7]
  • Kostel sv. Anny se špitálem – vystavěn v letech 1440–1447 na příkaz Jana Sezimy z Rochova a jeho manželky Kateřiny z Močovic, původně sloužil jako kaple pro chovance špitálu, při stavbě hlavního chrámu Nanebevzetí Panny Marie sloužil jako náhradní svatostánek pro bohoslužby. V letech 1893–1894 byl přestavěn z gotického na novogotický sloh, během stavebních činností byly poškozeny původní fresky z 15. století.[8]
  • měšťanské domy stojící na Husově náměstí, Sezimově náměstí a v ulicích Třebízského, Komenského, Nerudově a Poděbradově patří na seznam státem chráněných památek
  • Bývalý měšťanský pivovar – komplex budov stojící v Komenského ulici pochází z let 1863–1865, tradice vaření piva sahá až do I. poloviny 14. století.[25] Pivo se tu přestalo vyrábět v roce 1950 z rozkazu státních úřadů. Část dětství tu prožil Bohumil Hrabal se svými rodiči.[2] V roce 2001 byl soubor staveb prohlášen za chráněnou technickou památku. Zásluhou místního podnikatele Ivana Vlacha, který budovy postupně renovuje s cílem zde vytvořit restauraci s muzeem Bohumila Hrabala.[24]
  • Dolní brána – vystavěna na příkaz Viktorina z Kunštátu v gotickém stylu jako součást městských hradeb, nacházejí se na Sezimově náměstí
  • Pomník padlých – tyčí se na Husově náměstí, z ruk V. Duška
  • Fontána se sochou Hébé – stojící na Sezimově náměstí
  • areál křížové cesty v ulici Pod Kalvárií – vybudován v roce 1894 severně za městem na místě starší dřevěné kalvárie, zřídili zde kapli Božího hrobu a obnovili Kalvárii s třemi kamennými kříži a čtyřmi kapličkami, které jsou volně rozeseté po svahu s obdélníkovým půdorysem a podezdívkou, každá z nich má klekátko. V 90. letech areál opravili svépomocí místní občané.
  • lokalita Nad Březinou – nachází se kilometr jihozápadním směrem od města, vyskytuje se tu několik chráněných druhů rostlin (vemeník dvoulistý, turan obecný)[2]
  • Sezimovo náměstí – dříve nazývané „Rosmark", jeho trojúhelníkový půdorys ústí do gotické dolní brány a patří k původnímu osídlení pod hradem.[26] V roce 1977 byla za domem čp. 2 s gotickým jádrem, jenž pochází 14. století, nalezena římská mince ze 3. století n. l.
  • Budova bývalé městské elektrárny – vystavěna v roce 1911 v secesním stylu, město se tak stalo jedním z mála míst s vlastní výrobou elektrického proudu v tehdejší monarchii.[27] V budově v letech 1912–1939 fungovaly i veřejné městské lázně. Roku 1941 se výroba elektřiny zastavila. Poté stavbu přebudovali na byty a budova postupně chátrala, v 90. letech elektrárnu koupila místní firma, která dům zrekonstruovala.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Regionální židovské muzeum sídlí v synagoze s expozicemi „Historie židovského města“ a „Případ Leopolda Hilsnera“. Pro turisty otevřeli na městském úřadě informační centrum.

Město emituje informační měsíčník Polenský zpravodaj, vychází tu i měsíčník pro věřící Informace polenské farnosti a Klub Za historickou Polnou vydává každé čtvrtletí kulturně historický a vlastivědný sborník Polensko.

Ve zdejším kulturním středisku se pořádají větší koncerty, pořady pro děti a společenské akce. Kino je po problémech se soukromým majitelem ve vlastnictví města. Pro děti tu funguje Dům dětí a mládeže. Husovu knihovnu založili v roce 1914. Pro badatele a zájemce o historii dávají k dispozici své archivy polenské muzeum a Klub Za historickou Polnou, kde se nachází největší sbírka dokumentů o hilsneriádě v ČR.

Ochotnické divadlo se tu poprvé hrálo v roce 1798, od roku 1808 hráli ochotníci česky.[2]

Mrkvancová pouť[editovat | editovat zdroj]

Výzdoba vchodových dveří během Mrkvancové pouti.

Patří mezi největší poutě na Vysočině. V roce 1652 dědic polenského panství Ferdinand Ditrichštejn od papeže Inocence X. získal ostatky svatého Liguriáše[28] (konkrétně světcovu lopatku umístěnou v pozlacené skříňce),[3] jež uložil do kostela Panny Marie v Polné. Tento světec se tak stal patronem města a na jeho počest se slaví pouť vždy druhou neděli v září, což je doba, kdy se na Vysočině sklízela mrkev, která se na tomto území hojně pěstovala před příchodem brambor (1780), rozšířené pěstování této plodiny zavedl šlechtický rod Žejdliců ze Šenfeldu, aby zpestřil jídelníček chudého lidu,[28] dokonce ustanovil jeden „mrkvový den“ v týdnu, kdy se nesmělo jít nic jiného.[8] Další výhodou bylo, že se lehce pěstovala, čímž usnadnila obyvatelstvu robotu. Majitelé domů podle tradice věší nad vchodovými dveřmi mrkev s pentlemi v národních barvách, pečou se místní koláče plněné mrkví zvané mrkvance či mrkvánky, což jsou buchty či koláče s mrkvovou náplní.[8]

Městské muzeum[editovat | editovat zdroj]

Stará polenská škola.

Sídlí v areálu zámku. Sbírkový fond začal shromažďovat již Spolek městského muzea, založený roku 1895. Roku 1900 se otevřeli brány muzea i pro veřejnost v místnostech Kaplanky. Velkým mecenášem se stal zakladatel muzea Břetislav Rérych. První expozice (stará škola, měšťanský pokoj, lapidárium a alchymie) se otevřely po dokončení rekonstrukce zámku v září 1924,[29] některé z nich jsou po úpravách k dispozici návštěvníkům dodnes. Před druhou světovou válkou bylo polenské muzeum největší a nejvýznamnější na Českomoravské vrchovině. Roku 1963 se muselo připojit pod správu Muzea Vysočiny v Jihlavě jako jeho pobočka. V 60. letech se otevřely nové výstavy, stará lékárna, hrnčířská dílna, kupecký krám, v jehož expozici stojí originální kupecký pult pocházející z jednoho místního obchodu,[8] a národní obrození. V 70. letech prošel areál zámku velkou rekonstrukcí, sbírky byly uloženy do depozitáře a muzeum znovu zpřístupnilo své sbírky. Na žádost města se sbírkový fond, který tvoří především dary polenských občanů, navrátil do majetku města a vzniklo tak samostatné Městské muzeum Polná mapující především historii polenského regionu. V současné době muzeum provozuje 7 stálých expozic: Stará polenská škola – sídlí v Poděbradově ulici v tzv. Brožově domě, dokumentuje vývoj školství v období od poloviny 18. do konce 19. století, tvoří ji třída z roku 1866,[7] byt učitele, kabinet přírodnin a černá kuchyně. Lékárna U Černého orla je ukázkou staré venkovské lékárny z počátku 19. století. Kupecký krám a Stará polenská řemesla. Historické hodiny a vývoj hodinářského řemesla, mezi jehož nejzajímavější exponáty patří věží hodinový stroj z chrámu Nanebevzetí Panny Marie a funkční hrací orchestrion. Lapidárium se nachází ve sklepních prostorách hradu, jsou zde umístěny architektonické fragmenty hradu z různých dob i slohů. Soubory historického nábytku a Pokoj Vlasty Pittnerové.

Turistické stezky[editovat | editovat zdroj]

Informační tabule u prvního zastavení na Pojmanově naučné stezce.

V 21. století byly vybudovány především zásluhou místních občanů dvě naučné turistické trasy. První z nich se nazývá Pojmannova naučná stezka, měří přibližně 6 km, původně byla vybudována v letech 1911–1913, obnovili jí v letech 1999–2002, má žluté značení. startuje na Husově náměstí, dále vede kolem židovského hřbitova, Obecním lesem, podél rybníků Bor, Kukle až do Borského mlýna a poté se vrací zpět do centra města.[30] Druhou je Klementova stezka, vznikla v roce 2006, je modře značena, převážně prochází kolem rybníku Peklo a lesem Březina.[31]

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo a občanská vybavenost[editovat | editovat zdroj]

V současnosti stojí v Polné 1217 domů, z toho patří 1060 k trvale obydleným, rodinných domů je 980, bytů 1860.[2] Sídlí zde stanice Policie ČR, úřadovna pošty, zdravotní středisko.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Do místní základní školy, provozované ve 3 budovách, dochází přes 640 žáků a do tří mateřských škol asi 170 děti. Služby poskytuje i základní umělecká škola. Dříve se ve Středním odborném učilišti služeb učili fotografové a hodináři.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel města Polná[32]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2012
Počet obyvatel 6285 6388 5965 6062 5595 5201 5106 4296 4739 4580 4862 4691 4969 5142
Vývoj počtu obyvatel místní části Polná[2][32]
Rok 1794 1830 1836 1858 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2006
Počet obyvatel 3590 6400 5091 6897 5195 5309 4923 5013 4526 4188 4101 3559 4035 3939 4242 4138 4275 5064

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.  
  2. a b c d e f g h i j k l m PRCHAL, Jan. Vítejte u nás. In Mikroregion Polensko. Polná : Obce sdružené v Mikroregionu Polensko, 2003. ISBN 80-239-0141-9. Kapitola Polná, s. 28–35. (česky)
  3. a b c d e f g h i PLAŠIL, Filip. Historie děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Polná : Nakladatelství Linda – Jan Prchal Polná, 2007. Kapitola Historie v datech, s. 7.  
  4. PRCHAL, Jan. Polensko. Města, městyse, obce a osady na starých pohlednicích (díl II.). Polná : Fotoklub Polná – Klub za historickou Polnou, 2010. Kapitola Polná, s. 9.  
  5. a b ŠTRAUB, Miloš. Tajemné podzemí VII. díl Jižní Morava. Praha : Regia, 2007. ISBN 978-80-86367-68-2. Kapitola Polná, s. 139–140.  
  6. a b c d e f g h PRCHAL, Jan. Polná. Historické město roku 2006. Polná : Fotoklub Polná – Klub za historickou Polnou, 2007. Kapitola Pohled do historie, s. 2–5.  
  7. a b c d e f g h i j k l MUDROVÁ, Ivana. Kam značky nevedou III. a další podivuhodné cesty. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-891-4. Kapitola Historická procházka půvabnou Polnou, s. 140–147.  
  8. a b c d e f g h i TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 4. Polná : Freytag&Berndt, 2007. ISBN 978-80-7316-287-0. Kapitola Polná, s. 206–209.  
  9. a b c d e SVĚRÁK, Vlastimil. Písemnosti města Polná do roku 1945. In Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava. Jihlavský archivní občasník Svazek I/2003-2004. Jihlava : Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava, 2005. ISBN 80-86931-11-0. S. 211–215.
  10. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. 1. vyd. Svazek 2. Praha : Český statistický úřad, 2006. 624 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 413.  
  11. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. 1. vyd. Svazek 2. Praha : Český statistický úřad, 2006. 624 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 356.  
  12. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. 1. vyd. Svazek 2. Praha : Český statistický úřad, 2006. 624 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 201.  
  13. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. 1. vyd. Svazek 2. Praha : Český statistický úřad, 2006. 624 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 176.  
  14. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. 1. vyd. Svazek 2. Praha : Český statistický úřad, 2006. 624 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 475.  
  15. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. 1. vyd. Svazek 2. Praha : Český statistický úřad, 2006. 624 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 487.  
  16. Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 7–9
  17. a b c d KRATOCHVÍL, David. Nejzajímavější místa měst a obcí 28 – Polná. Jihlavské listy: noviny jihlavského regionu. 23. 7 2010, 57, s. 19. ISSN 1212-740X.  
  18. a b c Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 20–25
  19. Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 14–15
  20. Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 16–17
  21. a b c d e f Mudrová, Kam značky nevedou III., kapitola Hilsneriáda a jiné židovské příběhy str. 147–155
  22. Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 26
  23. Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 29
  24. a b Mudrová, Kam značky nevedou III., kapitola Pivovar útlého dětství Bohumila Hrabala, str. 155–158
  25. Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 30
  26. Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 27
  27. Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 31
  28. a b Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 32–33
  29. Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 10–12
  30. Pojmanova naučná stezka
  31. Klementova stezka
  32. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 568–569.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Města, městyse a obce Mikroregionu Polensko

ArnolecBrzkovDobronínDobroutovJamnéJersínKamennáMěšínNadějovNížkovPoděšínPolnáRybnéSirákovStájŠlapanovVěžniceVěžniceVěžničkaZábornáZhořŽdírec