Bohuslavice (okres Jihlava)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bohuslavice
Pohled na náves obce ze severní příjezdové cesty.

Pohled na náves obce ze severní příjezdové cesty.

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0632 586901
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (NUTS 4): Jihlava (CZ0632)
obec s rozšířenou působností: Telč
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 3,75 km²
počet obyvatel: 138 (1. 7. 2010)
nadmořská výška: 542 m
PSČ: 588 56
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Bohuslavice 17
58856 Telč
starosta / starostka: Jiří Kovář
Oficiální web: http://www.bohuslavice-ji.cz/
E-mail: oubohuslavice@volny.cz

Bohuslavice
Red pog.png
Bohuslavice
Bohuslavice, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Obec s českým obyvatelstvem - Bohuslavice (za protektorátu s názvem Wohuslawitz) - se nachází v okrese Jihlava, kraj Vysočina 9,5 km jihovýchodně od Telče v nadmořské výšce 542 m. Leží v údolí potoka Vápovky, v jihozápadní části Brtnické vrchoviny. Zleva zde Vápovka přijímá Otvrňský potok a údolí se v tomto místě rozšiřuje. Ke dni 1. 7. 2010 zde žilo v 55 domech 138 obyvatel. Obci Bohuslavice v současnosti náleží odlehlá osada Otvrň, dříve zde také existovala zaniklá ves Vranůvky.

Historie a vývoj do současnosti[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1353, kdy je v souvislostí s ní uváděn Ota z Bohuslavic, majitel místního statku. Majitelé na dvorci se velmi často střídali, ale od roku 1618 náležela již ves novoříšskému klášteru jako součást jeho panství až do roku 1849. V roce 1843 žilo v Bohuslavicích podle vceňovacího operátu 216 obyvatel ve 33 domech a 49 domácnostech. Byl zde vrchnostenský dvůr. Desátky se odváděly panství Nová Říše, na týdenní úterní trhy se jezdilo do Telče.
Od roku 1849 byla ves součástí klášterního panství Nová Říše. V roce 1976 byly Bohuslavice připojeny pod obec Nová Říše a v roce 1990 se opět osamostatnily. Od roku 2003 spadají jako samostatná obec pod pověřený Městský úřad v Telči.
Ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. V roce 1900 byla výměra hospodářské půdy obce 362 ha. V obci byl lihovar klášterního velkostatku v Nové Říši. Živnosti roku 1911: 1 bednář, 1 kolář, 1 kovář a podkovář, 1 obchodník se smíš. zbožím a 1 obchodník s vejci.

Rok 1924: dvůr a lihovar velkostatku Nová Říše kláštera premonstrátů, živnosti: 1 hostinský, 1 kovář, 1 obchodník se smíš. zbožím, 13 hosp. rolníků.

Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno roku 1931. JZD bylo založeno roku 1957, roku 1964 bylo sloučeno s JZD Vápovice a poté v roce. 1974 do JZD Stará Říše. Nyní ZS Stará Říše. Po roce 1945 postaveno: kanalizace, vodovod, plynofikace, požární zbrojnice, úprava rybníka na požární nádrž, protipovodňové zábrany, koupaliště, rodinné domky, areál JZD (kravín, drůbežárna), koňská stáj a jezdecká hala, palírna a moštárna.

Nyní převládající zaměstnání: zemědělství a stavebnictví. Obec se v současné době stává turistickou destinací, především díky rozsáhlému chovu koní, jezdeckým stezkám a chovu dalších druhů užitkových zvířat (různé druhy vodního ptactva, lichokopytníků atd.). V nedávné době zde byl postaven i hotel (z budovy starého vepřína) a přestavba objektů ve vesnici stále pokračuje.

Statistika počtu domů a obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Rok Počet domů počet obyvatel
1880 37 220
1900 36 231
1921 36 230
1930 45 215
1947 45 156
1950 44 148
1970 40 111
1982 33 103

Památky a pamětihodnosti obce[editovat | editovat zdroj]

Borovíčko[editovat | editovat zdroj]

Lesík se zažitým názvem Borovíčko se rozprostírá na severozápadním okraji Bohuslavic. Lesík protínají dvě cesty, na jeho severním konci se nachází hájenka. Ta byla v druhé polovině dvacátého století centrem katolické mládeže, takže okolí hájenky je vyzdobeno značným množstvím náboženských znaků - obrázek Panny Marie, sloupky s nápisy "Hallelujah" či "Bůh je Láska". Na přelomu 18. a 19. století byl poblíž hájenky postaven památník na počest znojemského profesora a katechety, Josefa Ernesta Miloty, jenž v Nové Říši složil na konci osmnáctého století svůj premonstrátský slib.

Přírodní památka Koupaliště u Bohuslavic
Křížek pod Kaštany
Pomník obětem 1. světové války

Koupaliště u Bohuslavic[editovat | editovat zdroj]

Koupaliště u Bohuslavice je název chráněného území na jihovýchodě obce při silnici směrem k Rozseči. Území kolem Otvrňského potoka bylo za chráněnou přírodní památku vyhlášeno v roce 2004. Důvodem je, že v místní nádrži, mělké a obložené betonovými panely, jenž byla dříve využívána jakou koupaliště, se množí zástupci druhu čolka velkého a tvoří zde jednu z nejvýznamnějších populací svého druhu na Vysočině. Nádrž je každoročně čištěna, což pomáhá populaci obojživelníků udržovat. Celá oblast má rozlohu zhruba pět hektarů a jde o zvláštní mokřadní biotop, kde je převládajícím druhem půdy niva.

Křížek pod Kaštany[editovat | editovat zdroj]

Na návsi Bohuslavic, vedle vodní nádrže, můžeme nalézt křížek, postavený roku 1875 rodinou Marvanových (což byl jeden z nejzámožnějších rodů obce). Karel a Marie Marvanovi kolem křížku dále vysadili čtyři kaštany, které, pokud by všechny zůstaly stát, by byly již 140 let staré. Tohoto věku dosahují ze čtyř pouze tři stromy, čtvrtý padl při mohutné vichřici dne 6. května 1989 a na jeho místě byl zasazen kaštan nový. Pod stromy dále stála dřevěná zvonička z roku 1987 s železným kováním, které mělo působit dojem, že zvonička je mnohem starší. Zvon však byl mnohem starší, ulit již v osmnáctém století. Dnes stojí na místě této zvoničky zvonička nová, vytvořená ze jediného kusu kamene. Ta byla postavena v roce 2013.

Další památky a pamětihodnosti obce[editovat | editovat zdroj]

  • Na jihozápadním okraji obce při silnici na Novou Říši poklona z 2. poloviny 18. století s obrázkem Panny Marie Vyderské od barokního malíře Václava Floriána.
  • Kamenný Křikavův kříž, pomník obětem 1. světové války
  • Na katastru obce stávala zaniklá ves Vranůvky, kterou připomíná stejnojmenná polní trať směrem k Rozseči.
  • Památný strom - lípa velkolistá, roste u kapličky při silnici do Nové Říše

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno : Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 822 - 825.