Jaroslav Bořita z Martinic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav (II.) Bořita z Martinic
Jaroslav Borzita of Martinice.jpg

Ve funkci:
1638 – 1649
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Adam z Valdštejna
Nástupce František Oldřich Libštejnský z Kolovrat

Karlštejnský purkrabí
za panský stav
královský místodržící od roku 1617
Ve funkci:
1617 – 1619
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Jindřich Matyáš Thurn
Nástupce Jindřich Matyáš Thurn
Ve funkci:
1621 – 1625
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Jindřich Matyáš Thurn
Nástupce nikdo (úřad zrušen)

Narození 6. leden 1582
Koruna česká Koruna česká
Úmrtí 21. listopad 1649
(ve věku 67 let)
Koruna česká Praha, Koruna česká
Národnost Čech
Politický subjekt Španělská strana
Sídlo Smečno
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické

Jaroslav Bořita z Martinic (někdy i jako Jaroslav II. - což je vzhledem k otci správnější) (6. ledna 158221. listopadu 1649) byl královský místodržící v Čechách.

Studoval na katolických a jezuitských školách v Itálii. Stal se stoupencem protireformace. 23. května 1618 byl jedním ze tří defenestrovaných během Druhé pražské defenestrace, spolu s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka a písařem Fabriciem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se Jaroslavu (I.) Bořitovi a jeho ženě Johance Dašické z Barchovy Běrunice a Veltrub. Otec Jaroslav ale zemřel již roce 1582 a tak se jeho syn Jaroslav (II.) narodil roku 1582 jako pohrobek, nicméně se stal nejznamenitějším mužem rodiny Bořitů z Martinic. Jako dítě zdědil Smečno a Okoř s příslušnými statky a k tomu poručníci koupili Malíkovice a asi roku 1611 Bílý Újezdec, který se v současnosti nazývá Šternberk. Šternberk byly dříve vyhlášené lázně, do který dojížděli zejména Pražané. Svůj název Šternerk si lázně vysloužily díky manželce Marie E. ze Šternberka.

Roku 1601 se oženil s Marií Eusebií ze Šternberka, r. 1603 byl královským radou, v letech 1609-1618 dvorským maršálkem, v letech 1617-1618 karlštejnským purkrabím a v posledních letech královským místodržícím. Obdržel vzdělání od jezuitů, které ho vedlo k nesnášelivosti a bojovnosti, kterou se jen málo katolických rodin vyznamenávalo. Proto od katolíků byl veleben a od podobojích tupen. Byl sice muž vzdělaný a měl mnohé pěkné stránky při své povaze, ale svému vrstevníkovi Vilému Slavatovi se nevyrovnával.

Proti podobojím pracoval již od roku 1603, ale do roku 1617 hlavně cítili nesnášelivost jeho poddaní. Od roku 1617 dostával posily z Vídně a stal se tak útočným, že i všechna krutost následující roku 1621 mu nedostačovala. Zavinil smutné události dne 23. května 1618.

Jako jeden ze tří byl svržen z okna místodržitelské kanceláře, ale divotvorně byl při živobytí zachován a uprchl do Mnichova a do Pasova nikoliv bez nebezpečí. Statky jeho od stavů zabrány a on sám za nepřítele vlasti vyhlášen.

Po Bílé hoře[editovat | editovat zdroj]

Vrátil se roku 1621 a ujal se opět karlštejnské purkrabství, stal se roku 1623 dvorským maršálkem, roku 1624 nejvyšším sudím, roku 1625 nejvyšším komorníkem, roku 1628 nejvyšším hofmistrem, roku 1638 nejvyšším purkrabím. Majestáty z 10. dubna 1621 a ze 6. ledna 1622 byl povýšen do stavu říšských hrabat a jeho erb byl polepšen na štítě hvězdou manželčinou a klenotem štítu domu Habsburského s písmeny FMR tří císařů, kterým sloužil. Majestáty ze 7. srpna 1625 a ze 6. ledna 1634 obdržel pro sebe a nejstarší z potomků důstojenství vladaře domu Smečanského a místo po nejvyšších úřednících na sněmu. Majestátem ze dne 26. září 1633 obdržel palatinát, odkudž pak několik osob erbem nadal.

Konfiskace[editovat | editovat zdroj]

Konfiskace dovedl lépe využitkovati než Slavata. Koupil r. 1622 Ahníkov a Prunéřov a manželka jeho Hořovice a Komárov, r. 1623 mnoho statků v okolí Smečna a Slaného, t. r. zastaveno mu město Slaný, jež mu r. 1638 dědičně ponecháno. Také získal část panství zelenohorského a z něho výměnami si utvořil nové panství plánické. Ze Smečna (1633) a ze Slaného (1647) zřídil statky nápadní. Dočkal se konce války a roku 1648 při vzetí Hradčan poraněn a od Švédů zajat. Zemřel dne 21. listopadu 1649

Potomstvo[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Bořita byl ženat čtyřikrát. První svatba se konala 28. února 1601 v Praze. Nevěsta Marie Eusebie ze Šternberka (15841634) se narodila z manželství pražského hejtmana Adama ze Šternberka s Evou z Lobkovic a během 33 let manželství přivedla na svět deset dětí:

  1. 1630 hrabě Sezima Jan z Vrtby († 1648)
  2. 1650 markrabě Kristián Vilém Braniborský (15871665), syn braniborského kurfiřta Jáchyma Fridricha
  1. ∞ Marie Alžběta z Vrtby († 1643)
  2. ∞ princezna Giovanna Gonzaga di Castiglione († 1688)
  1. Veronika Polyxena ze Šternberka (16251659)
  2. ∞ hraběnka Zuzana Polyxena Dietrichsteinová († 1706)

Druhou manželkou se stala dcera hraběte Sezimy z Vrbty a Dorotky z Říčan, Eliška Marie z Vrtby († 1643). Třetí chotí pak byla Kateřina Lidmila Talackovna z Ještětic, po jejíž smrti v roce 1649 se Bořita oženil s Alénou Barborou Kostomlatskou z Vřesovic († 1682).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]