Jindřich Matyáš Thurn

Jindřich Matyáš Thurn
Rytina hraběte z Theatrum Evropaenum
Karlštejnský purkrabí za panský stav
Ve funkci: 23. květen 1611 – červen 1617
Panovník	Matyáš Habsburský
Předchůdce	Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Nástupce	Jaroslav Bořita z Martinic
Ve funkci: 1619 – 1621
Panovník	Fridrich Falcký
Předchůdce	Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce	Jaroslav Bořita z Martinic
Narození	24. únor 1567 zámek v Lipnici, Koruna česká
Úmrtí	19. leden 1652 Pernava, Livonsko
Národnost	Němec, Čech
Sídlo	Veliš
Zaměstnání	vojevůdce, spisovatel
Profese	šlechtic
Náboženství	luteránské

Hrabě Jindřich Matyáš Thurn (německy Heinrich Matthias von Thurn, italsky Enrico Matteo della Torre, finsky Henrikki Matias Thurn) (24. února 1567 na hradě v Lipnici – 26. ledna 1640 na zámku Pernava, Livonsko) byl jeden z vůdčích stavů českého protihabsburského odboje za třicetileté války. Inicioval druhou pražskou defenestraci z roku 1618. Pocházel z větve Thurn-Valsassina.

Mládí

Narodil se Františku Thurnovi a jeho druhé ženě Barboře Šlikové 24. února 1567 na hradě v Lipnici v Čechách jako v pořadí pátý syn. Jeho rodiče byli protestanti, ale po otcově smrti v roce 1586 se Jindřich Matyáš dostal do výchovy svého strýce Jana Ambrože, horlivého katolíka, který ho vychovával v Kraňsku. Zde se mluvilo především německy, italsky a slovinsky, což způsobilo, že se Jindřich nikdy nenaučil dobře česky. Navzdory katolické výchově se z Jindřicha stal horlivý protestant.

Záhy se stal rakouským diplomatem a při této práci navštívil Istanbul, Sýrii, Egypt a Jeruzalém. Od roku 1592 se začal angažovat v císařské armádě bojující v Uhrách proti Turkům. V těchto bojích získal hodnost plukovníka u jízdy a od armády odešel ověnčen titulem válečný rada.

Český pán

Za majetky získané dědictvím a sňatkem si koupil panství Veliš v roce 1605. I přesto, že českým jazykem nevládl, byl přijat mezi české stavy, rychle si získal vůdčí postavení a v roce 1609 se výrazně zapojil do bojů o Majestát na náboženskou svobodu, vydaný později Rudolfem II. O několik let později, v roce 1611, se postavil do čela stavovské armády vedené proti pasovským vojskům biskupa Leopolda.

Po smrti krále Rudolfa získal ve službách krále Matyáše další statky a tituly, jako například karlštejnský purkrabí, o tento titul přišel v roce 1617 při odmítnutí Ferdinanda II. jako českého krále. Za svoje věrné služby protestantskému vyznání čeští stavové udělili Jindřichu Matyášovi titul evangelického defenzora. V roce 1618 byl svolán další stavovský sněm (protizákonný) a Jindřich Matyáš opět vedl ohnivou řeč proti Ferdinandu Štýrskému. Tento spor se vyhrotil 23. května, kdy rozhořčený dav pod vedením Thurna a Václava Budovce z Budova vtrhl na Pražský hrad a vyhodil dva přítomné místodržící.

Za třicetileté války

Ač v této době nebyly ještě zřejmé dopady pražské defenestrace, dnes se o ní říká, že stála na počátku třicetileté války. Po nastolení stavovské vlády v Čechách byl jmenován generállajtnantem (což byla druhá nejvyšší hodnost podřízená polnímu maršálovi, přičemž maršálskou hodností byl pověřen Linhart Colona z Felsu) českého vojska spolu s Jiřím Fridrichem Hohenlohe, což způsobilo, že měla armáda dvě dosti autonomní velení. V čele armády bojoval především v jižních Čechách, kde na císařském generálu Karlu Buquoyovi dobyl Český Krumlov, a několikrát se mu podařilo přitáhnout k Vídni. Až později, po zvolení Fridricha králem, byl zvolen za vrchního velitele kníže Kristián Anhaltský. Později, 1. května 1620, byl ještě Jindřich Matyáš jmenován vrchním velitelem stavovské armády v Čechách. Po bitvě na Bílé hoře, aby unikl jistému trestu, odešel Thurn spolu s několika dalšími pány a Fridrichem Falckým z Čech .

V zahraničí se až do své smrti snažil získávat přízeň všemožných nepřátel Habsburků. Při tomto počínání bojoval v bitvách na straně Fridricha Falckého, Gabriela Betlena, Benátské republiky, Dánska a Švédska. Později se snažil přesvědčit Albrechta z Valdštejna, aby změnil stranu a stal se českým králem; - tento plán byl zmařen po Valdštejnově smrti v Chebu. Na sklonku života Thurn nazřel, že žádnému z jeho spojenců nikdy nešlo o dobro českých stavů, ale o vlastní zájmy. Zemřel ve věku sedmdesáti tří let 26. ledna 1640 v Livonsku (dnešní Estonsko).

Literatura

• BALCÁREK, Pavel. Ve víru třicetileté války : politikové, kondotiéři, rebelové a mučedníci v Zemích české koruny. České Budějovice : Veduta, 2011. 524 s. ISBN 978-80-86829-61-6.  
• BAUER, Jan. Život slavných českých vojevůdců. Brno : MOBA, 2007. ISBN 978-80-243-2891-1.  
• BERÁNKOVÁ, Zora. Marné návraty. Praha : Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1625-4.  
• POJAR, Miloš. Jindřich Matyáš Thurn - muž činu. Praha : Ivo Železný, 1998. ISBN 80-237-3560-8.  

Externí odkazy

• Jindřich Matyáš Thurn na stránkách českého rozhlasu Brno
• Jindřich Matyáš hrabě z Thurnu a Valsassina