Jindřich Matyáš Thurn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jindřich Matyáš Thurn
Rytina hraběte z Theatrum Evropaenum
Rytina hraběte z Theatrum Evropaenum

Karlštejnský purkrabí
za panský stav
Ve funkci:
23. květen 1611 – červen 1617
Panovník Matyáš Habsburský
Předchůdce Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Nástupce Jaroslav Bořita z Martinic
Ve funkci:
1619 – 1621
Panovník Fridrich Falcký
Předchůdce Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce Jaroslav Bořita z Martinic

Narození 24. únor 1567

Koruna česká zámek v Lipnici, Koruna česká

Úmrtí 19. leden 1652
Pernava, Livonsko
Národnost Němec, Čech
Sídlo Veliš
Zaměstnání vojevůdce, spisovatel
Profese šlechtic
Náboženství luteránské

Hrabě Jindřich Matyáš Thurn (německy Heinrich Matthias von Thurn, italsky Enrico Matteo della Torre, finsky Henrikki Matias Thurn) (24. února 1567 na hradě v Lipnici26. ledna 1640 na zámku Pernava, Livonsko) byl jeden z vůdčích stavů českého protihabsburského odboje za třicetileté války. Inicioval druhou pražskou defenestraci z roku 1618. Pocházel z větve Thurn-Valsassina.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se Františku Thurnovi a jeho druhé ženě Barboře Šlikové 24. února 1567 na hradě v Lipnici v Čechách jako v pořadí pátý syn. Jeho rodiče byli protestanti, ale po otcově smrti v roce 1586 se Jindřich Matyáš dostal do výchovy svého strýce Jana Ambrože, horlivého katolíka, který ho vychovával v Kraňsku. Zde se mluvilo především německy, italsky a slovinsky, což způsobilo, že se Jindřich nikdy nenaučil dobře česky. To je velmi opisované klišé. Jeho matka Barbora Šlikovna je češka a je pohřbena v kostele sv. Jiří v Tikovicích(Štikovicích) Kostel byl v oné době protestantský a patřil k prštickému panství. Z toho se dá usuzovat na často užívané sídlo na Pršticích.Náhrobek Barbory Šlikovny je dodnes chovaný. I ostatní vesnice vlastněné Františkem Thurnem měly v té době kostely významem a rozsahem větší(Vlasatice). Přes to má Barbara náhrobek a místo posledního odpočinku na prštickém panství. V letech 1575-1578 (jako 8 až 11letý) navštěvoval Jindřich Matyáš Thurn bratrskou škol v Ivančicích spolu se svými dvěma bratry. Bylo to asi také z finančních důvodů a hlavně pro kvalitu bratrské školy. Morava je v tu dobu značně tolerantnější v duchovní svobodě něž Čechy. Rektorem na bratrské škole v Ivančicích byl význačný učenec Estrom z Wittenberga 1574-1588 Spolužáky Jindřichu Matyáši byli Karel Starší z Žerotína a Karel z Lichenštejnu, pozdější velcí činitelé v politice Evropy té doby. Později studuje i na významném „Gymnasium illustre“ ve Velkém Meziříčí. Tato škola již byla na úrovni dnešního bakalářského studia. Mládí strávené na moravských statcích otce Františka a vzdělání na moravských protestantských školách dalo Jindřichu Matyáši Thurnovi rozhled, pevné zásady a postoje do budoucího života stráveného již na scéně evropských bojišť a politickém kolbišti třicetileté války.


Záhy se stal rakouským diplomatem a při této práci navštívil Istanbul, Sýrii, Egypt a Jeruzalém. Od roku 1592 se začal angažovat v císařské armádě bojující v Uhrách proti Turkům. V těchto bojích získal hodnost plukovníka u jízdy a od armády odešel ověnčen titulem válečný rada.

Český pán[editovat | editovat zdroj]

Za majetky získané dědictvím a sňatkem si koupil panství Veliš v roce 1605. I přesto, že českým jazykem nevládl, byl přijat mezi české stavy, rychle si získal vůdčí postavení a v roce 1609 se výrazně zapojil do bojů o Majestát na náboženskou svobodu, vydaný později Rudolfem II. O několik let později, v roce 1611, se postavil do čela stavovské armády vedené proti pasovským vojskům biskupa Leopolda.

Po smrti krále Rudolfa získal ve službách krále Matyáše další statky a tituly, jako například karlštejnský purkrabí, o tento titul přišel v roce 1617 při odmítnutí Ferdinanda II. jako českého krále. Za svoje věrné služby protestantskému vyznání čeští stavové udělili Jindřichu Matyášovi titul evangelického defenzora. V roce 1618 byl svolán další stavovský sněm (protizákonný) a Jindřich Matyáš opět vedl ohnivou řeč proti Ferdinandu Štýrskému. Tento spor se vyhrotil 23. května, kdy rozhořčený dav pod vedením Thurna a Václava Budovce z Budova vtrhl na Pražský hrad a vyhodil dva přítomné místodržící.

Za třicetileté války[editovat | editovat zdroj]

Ač v této době nebyly ještě zřejmé dopady pražské defenestrace, dnes se o ní říká, že stála na počátku třicetileté války. Po nastolení stavovské vlády v Čechách byl jmenován generállajtnantem (což byla druhá nejvyšší hodnost podřízená polnímu maršálovi, přičemž maršálskou hodností byl pověřen Linhart Colona z Felsu) českého vojska spolu s Jiřím Fridrichem Hohenlohe, což způsobilo, že měla armáda dvě dosti autonomní velení. V čele armády bojoval především v jižních Čechách, kde na císařském generálu Karlu Buquoyovi dobyl Český Krumlov, a několikrát se mu podařilo přitáhnout k Vídni. Až později, po zvolení Fridricha králem, byl zvolen za vrchního velitele kníže Kristián Anhaltský. Později, 1. května 1620, byl ještě Jindřich Matyáš jmenován vrchním velitelem stavovské armády v Čechách. Po bitvě na Bílé hoře, aby unikl jistému trestu, odešel Thurn spolu s několika dalšími pány a Fridrichem Falckým z Čech .

V zahraničí se až do své smrti snažil získávat přízeň všemožných nepřátel Habsburků. Při tomto počínání bojoval v bitvách na straně Fridricha Falckého, Gabriela Betlena, Benátské republiky, Dánska a Švédska. Později se snažil přesvědčit Albrechta z Valdštejna, aby změnil stranu a stal se českým králem; - tento plán byl zmařen po Valdštejnově smrti v Chebu. Na sklonku života Thurn nazřel, že žádnému z jeho spojenců nikdy nešlo o dobro českých stavů, ale o vlastní zájmy. Zemřel ve věku sedmdesáti tří let 26. ledna 1640 v Livonsku (dnešní Estonsko).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BALCÁREK, Pavel. Ve víru třicetileté války : politikové, kondotiéři, rebelové a mučedníci v Zemích české koruny. České Budějovice : Veduta, 2011. 524 s. ISBN 978-80-86829-61-6.  
  • BAUER, Jan. Život slavných českých vojevůdců. Brno : MOBA, 2007. ISBN 978-80-243-2891-1.  
  • BERÁNKOVÁ, Zora. Marné návraty. Praha : Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1625-4.  
  • POJAR, Miloš. Jindřich Matyáš Thurn - muž činu. Praha : Ivo Železný, 1998. ISBN 80-237-3560-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]