Jáchym Fridrich Braniborský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jáchym Fridrich Braniborský

Jáchym Fridrich Braniborský (27. ledna 154618. července 1608) byl braniborský kurfiřt, krnovský kníže a regent pruského vévodství (16051608) z rodu Hohenzollernů.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Joachim Fridrich se narodil jako jediný potomek z prvního manželství braniborského markraběte (15251598) Jana Jiřího a jeho první manželky, piastovské princezny Žofie Lehnické (15251546), dcery Fridricha II. Lehnického a jeho druhé manželky Žofie Braniborsko-Ansbašské; zemřela deset dní poté, co dala život svému jedinému synovi.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Joachim Fridrich byl dvakrát ženat, v obou případech se svými sestřenicemi z bočních linií Hohenzollernů.

Poprvé se oženil 8. ledna roku 1570 v Küstrin s Kateřinou Braniborsko-Küstrinskou (15491602). Sňatek s ní připravil Joachima Fridricha o nárok na katolické arcibiskupství v Magdeburgu a papež Pius V. požádal císaře Maxmiliána I. o jeho sesazení. Z manželství se narodilo jedenáct potomků (sedm synů a čtyři dcery), dvě dcery však zemřely záhy po narození.

  • Jan Zikmund (1572–1619), budoucí braniborský kurfiřt
∞ 1594 princezna Anna Pruská (1576–1625)
∞ 1597 dánský král Kristián IV. (1577–1648)
  • dcera (*/† 1576)
  • Jan Jiří (1577–1624), vévoda von Jägerndorf
∞ 1610 princezna Eva Kristina Württemberská (1590–1657)
∞ 1609 vévoda Jan Fridrich Württemberský (1582–1628)
  • dcera (*/† 1585/86)
  • Christian Wilhelm (1587–1665), arcibiskup a administrátor magdeburský
∞ 1. 1615 princeznaDorothea von Braunschweig-Wolfenbüttel (1596–1643)
∞ 2. 1650 hraběnka Barbara Eusebie von Martinic († 1656), dcera Jaroslava Bořity z Martinic
∞ 3. 1657 hraběnka Maximiliane von Salm-Neuburg (1608–1663)

Rok po smrti své první manželky (30. září 1602) se 2. listopadu oženil podruhé, a to s pruskou princeznou Eleonorou (15831607), čtvrtou z pěti dcer vévody Albrechta Fridricha Pruského. Z tohoto krátkého manželství se narodila jediná dcera; Eleonora zemřela osm dní po jejím porodu:

∞ 1631 falckrabě Ludvík Filip von Simmern (1602–1655)

Vládce[editovat | editovat zdroj]

Ještě za života svého otce, v roce 1566 se stal administrátorem arcibiskupství v Magdeburku a byl jím až do roku 1598, kdy se stal braniborským kurfiřtem. Jako takový podepsal roku 1577 Formula concordiae a roku 1580 Konkordienbuch.

Když ve věku 52 let převzal po smrti svého otce (8. ledna 1598) vládu nad kurfiřtstvím, neprovedl žádné zásadní změny, svými aktivitami však se snažil o rozkvět země. Roku 1599 nechal u Driesen na území Neumarku hledat naleziště kovových rud, avšak marně. Roku 1601 založil v Grimnitz (část Joachimsthalu) první sklářskou huť v Braniborsku, kam přišli skláři z Čech. Roku 1602 byl Driesen přebudován na pevnost. Roku 1603 vydal nařízení o stavbě Finowkanalu, umělé vodní cesty mezi Odrou a Havolou. Roku 1604 založil Tajnou radu v Cölln (Geheime Rat zu Cöln) jako nejvyšší správní úřad Braniborska-Pruska. Roku 1607 založil v Joachimsthalu gymnázium pro nadané chlapce; to bylo roku 1636 přesídleno do Berlína а roku 1912 do Templinu.

O rok později (1599) podepsal – v rozporu s otcovou závětí, požadující dělení braniborských držav – s Jiřím Fridrichem Braniborsko-Ansbašským rodovou dědickou smlouvu, jež ustavila nedělitelnost rodových držav.

V zemi se marně vzpíral požadavkům a nárokům stavů, jejichž privilegia musel roku 1602 potvrdit.

Roku 1603 Hohenzollernové podepsali rodovou smlouvu, regulující zásady dědění zemí pod jejich vládou. Braniborsko, podle ustanovení Zlaté buly císaře Karla IV. (1346), mělo být děděno na základě primogenitury. Ostatní državy, mj. franská vévodství Ansbach a Bayreuth, měly připadnout mladším liniím rodu.

Téhož roku 1603 se Joachim Fridrich stal po Jiřím Fridrichovi Braniborsko-Ansbašském opatrovníkem svého duševně chorého tchána, pruského vévody Albrechta Fridricha a regentem Pruského vévodství; 11. května roku 1605 mu polský král Zikmund III. Vasa udělil kuratelu nad Albrechtem Fridrichem. Později dostal od Polska souhlas k dědění vlády v Prusku. Kurfiřt výrazně přispěl do pruské státní pokladny a přiznal značné úlevy pruským katolíkům. Přesto mu bylo zapovězeno navštěvovat Prusko bez souhlasu polského krále, proto v Prusku nikdy nebyl, vyslav v zastoupení posly; noví poddaní však kurfiřtovy vyslance nechtěli poslouchat.

Po smrti bezdětného Jiřího Fridricha Braniborsko-Ansbašského roku 1603 dostal Joachim Fridrich darem dědičné slezské Krnovské knížectví s bytomským a bohumínským zástavním panstvím. Osobně do Slezska nepřibyl. Katoličtí Habsburkové, jako svrchovaní páni Slezska, se rozhodli protestantských Hohenzollernů zbavit. Kurfiřtovy snahy o udělení bytomského a bohumínského panství v dědičné léno nebyly úspěšné. Pravděpodobně proto roku 1606 předal Bytom, Bohumín a Krnov mladšímu synovi Janu Jiřímu.[1]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Zemřel 18. července roku 1608 zemřel cestou ze Storkowa do Berlína na mozkovou mrtvici. Jeho nástupcem se stal jeho nejstarší syn Jan Zikmund.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice : Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 209.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Jan Jiří
Znak z doby nástupu Kurfiřt braniborský
15981608
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan Zikmund