Sklářství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sklářství je řemeslo a průmyslové odvětví zabývající se výrobou a zpracováním skla. Patří k velmi starým řemeslům, neboť k objevu skla došlo již kolem roku 3000 př. n. l.

Sklář při práci
Sklářská huť (1839)
Foukači (nahoře) a pomocníci (dole). Sklárna Dürren, Německo, 1958

[[Soubor: |thumb|upright=1.0| ]]

Výroba skla[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Výroba skla.

Výroba začíná přípravou sklářského kmene, nejčastěji směsi sklářského písku (SiO2), sody a potaše, které snižují teplotu tavení, a dalších přísad. Kmen se potom roztaví v pánvích nebo vanách ve sklářské peci a čeří, čímž vzniká hutní sklo. To se dále zpracovává a tvaruje různými technikami, zejména foukáním, litím, lisováním nebo tažením. Polotovary se řízeným způsobem ochlazují, případně tepelně zpracovávají (tvrzení) a často také zdobí (například broušením, leptáním, malováním).

Ploché sklo se většinou vyrábí technologií floating - kontinuálním litím na povrch roztaveného cínu. Duté či obalové sklo se vyrábí foukáním do forem, případně lisováním. Laboratorní sklo se nejčastěji také fouká, jenže s použitím speciálních druhů skla, více odolných proti chemickým vlivům, teplotám, tepelnému šoku atd. Umělecké sklo se vyrábí ručně s použitím velmi rozmanitých technik tvarování i zdobení. Během 20. století vznikla celá řada nových použití skla a s tím i nových výrobních technologií.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sklářství patrně vzniklo na Blízkém východě nebo v Egyptě počátkem 3. tisíciletí př. n. l. Nejstarší známé výrobky jsou drobné korále, knoflíky a šperky. Někdy se sklo používalo k povrchovému zdobení keramiky. Velký pokrok zaznamenalo v císařské době v Římě, kde se podařilo vyrobit sklo čiré a průhledné. V pozdním starověku dosáhly techniky výroby luxusních skleněných nádob velmi vysoké úrovně.

Středověcí skláři se věnovali zejména výrobě plochého skla, zpočátku v malých rozměrech. Zasklívala se okna chrámů, teprve později také paláců a bohatých domů. Od pozdního středověku vynikalo sklářství benátské, jednak výrobou plochého skla a zrcadel, jednak luxusního ozdobného nádobí. Od 17. století se prosazuje i sklářství německé a české, v 19. století se rychle rozvíjí strojní výroba a příslušné technologie. Pece dříve vytápěné dřevem přecházejí na plyn, duté výrobky se lisují a ploché sklo se vyrábí souvisle, litím a válcováním.

Sklářství v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Počátky českého sklářství spadají do 13. století. Archeologické průzkumy odhalily sklárny z druhé poloviny 13. století v pohraničních horách. Jednalo se o soustavu zpravidla tří pecí (v největší se při teplotách přes 1200 °C tavilo sklo, zbylé pece byly pomocné) chráněnou jednoduchými dřevěnými přístřešky.

Nejstarší sklárny pracovaly v Krušných horách, Lužických horách, na Šumavě a v dalších oblastech s dostatečnými zásobami dřeva (kterého sklárny spotřebovaly ohromné množství k topení a k výrobě potaše), vody a dalších surovin (křemen a vápenec). Vyrábělo se především okenní a stolní sklo, jehož hlavními odběrateli se stala města, kláštery a šlechtická sídla. Od 16. století se objevuje český křišťál, postupně i rytý a broušený, od konce 18. století sklo vrstvené.

Současné české sklo[editovat | editovat zdroj]

České sklo má ve světě poměrně silnou pozici, a to jak průmyslově vyráběné, tak i řemeslné a umělecké.[1] Mezi největší exportéry patří firmy Moser, Crystalex a Lasvit. Nejznámější čeští umělečtí skláři a sklářští výtvarníky jsou patrně René Roubíček a Bořek Šípek.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.rozhlas.cz/zpravy/vytvarno/_zprava/ceske-sklo-je-v-zahranici-fenomenem-na-lesku-neztratilo-ani-behem-krize--1257144

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHYLÍK, Jindřich. Vývoj průmyslu na Šumavě. Praha : nákladem vlastním, 1919. 23 s.  
  • LNĚNIČKOVÁ, Jitka. Šumavské sklářství. Sušice : Nakladatelství Dr. Radovan Rebstöck, 1996. 71 s.  
  • Ottův slovník naučný, heslo Sklářství. Sv. 23, str. 266
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Sklářství. Sv. 10, str. 1273

Související články[editovat | editovat zdroj]