Bohumil Hrabal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal v roce 1994
Narození 28. března 1914, Brno
Úmrtí 3. února 1997, Praha
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova
Období tvorby 1952–1994
Příbuzní strýc
Bohuslav Kilian
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech.
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Portál literatura


Pomník Bohumila Hrabala v Brně-Židenicích

Bohumil Hrabal (28. března 1914 Brno – 3. února 1997 Praha) byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století.

Obsah

[editovat] Životopisné údaje

Bohumil Hrabal se narodil v Brně-Židenicích a zemřel v Praze po pádu z okna v pátém patře nemocnice na Bulovce, ve které se léčil.

Po maturitě na reálném gymnáziu studoval Hrabal na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, navštěvoval však rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Vinou uzavření vysokých škol v období okupace mohl svá studia dokončit až v roce 1946. Během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech, což se odrazilo i v jeho literární tvorbě. Vystřídal i profese jako pojišťovací agent, obchodní cestující, od roku 1949 brigádník v kladenských ocelárnách a po těžkém úrazu pracoval v libeňských sběrných surovinách jako balič starého papíru. Později pracoval jako kulisák. Nemalou část svého života prožil v pražské Libni – v ulici Na Hrázi. Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963. Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik. Roku 1975 uveřejnil v časopise Tvorba krátké sebekritické prohlášení, na jehož základě mu bylo částečně a pod dohledem cenzury opět umožněno publikovat. Řada jeho děl vycházela v nakladatelství Pražská imaginace, vydávajícím Hrabala samizdatem od roku 1985. Totéž nakladatelství vydalo pod editorským dohledem Václava Kadlece v letech 1991–1997 Sebrané spisy Bohumila Hrabala v 19 svazcích.

Hrabal se znal s Jiřím Kolářem, obdivoval svérázného a předčasně zesnulého malíře, grafika a průmyslového výtvarníka Vladimíra Boudníka a přátelil se s filosofem Egonem Bondym. Hrabalovy knihy byly mnohokráte úspěšně zfilmovány a obdržel také spoustu nakladatelských cen.

Byl pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku. Ve stejném hrobě byli pohřbeni také jeho matka "Maryška", nevlastní otec "Francin", strýc "Pepin", žena "Pipsi" a bratr "Slávek".

[editovat] Dílo

V jeho díle je jasný prvek autobiografičnosti, protože hojně čerpal z autentických životních zkušeností, které s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a černým humorem. Vytvořil literární díla triviální i vysoce kultivovaná, v nichž se nevyhýbal ani slangu a poetismům. V pozdních prózách nechal zaznít i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Jeho dílo je také velmi populární i v zahraničí, bylo přeloženo do více než 28 jazyků.

Bohumil Hrabal, 1994
  • V roce 1956 vyšly (jako příloha časopisu Zprávy Spolku českých bibliofilů) Hovory lidí a několik dalších povídek.
  • Ztracená ulička, 1948
  • Hovory lidí, 1956 – dvě povídky, vyšlo ve Spolku českých bibliofilů
  • Skřivánek na niti, 1959 (připraveno k vydání, které se neuskutečnilo)
  • Perlička na dně, 1963 – sbírka povídek
  • Pábitelé, 1964 – sbírka povídek; Pábiteli nazýval osobité vypravěče zvláštním způsobem milující život, kteří se navenek zdají obhroublí; v jejich vyprávění (která Hrabal nazýval pábení) jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel
  • Ostře sledované vlaky, 1964 – novela s tématem okupace, zfilmováno (film oceněn Oscarem)
  • Taneční hodiny pro starší a pokročilé, 1964 – novela skládající se z jedné nekonečné věty, literární experiment; v Česku dosáhla nákladu kolem půl milionu výtisků
  • Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, 1965 — 1969 zfilmováno Jiřím Menzelem jako Skřivánci na niti, ale okamžitě putovalo „do trezoru“[1]
  • Kopretina, 1965
  • Automat Svět, 1966 – výbor z již dříve vydaných povídek
  • Bohumil Hrabal uvádí…, 1967 – antologie jeho oblíbených autorů
  • Toto město je ve společné péči obyvatel, 1967 – textová koláž k fotografiím, někdy též pod názvem Toto město je ve společné péči nájemníků
  • Morytáty a legendy, 1968
  • Domácí úkoly, 1970
  • Poupata, 1970 básně a povídky, náklad byl zničen ve skladech.
  • Něžný barbar, 1973
  • trilogie Městečko u vody (vzpomínková próza):
    • Postřižiny, 1976 – vzpomínková próza
    • Krasosmutnění, 1979
    • Harlekýnovy milióny, 1981
  • Bambini di Praga, 1978
  • Městečko, kde se zastavil čas, 1978 – vzpomínková próza
  • Každý den zázrak, 1979
  • Slavnosti sněženek, 1978 – povídky
  • Obsluhoval jsem anglického krále, (1971), 1980 vydáno v cizině, 1982 v Jazzové sekci, oficiálně až 1989, zfilmováno
  • Příliš hlučná samota, 1980
  • Kluby poezie, 1981
  • Něžný barbar, (1981), v Čechách až 1991
  • Domácí úkoly z pilnosti, 1982
  • Listování ve stínech grafických listů, 1983
  • Domácí úkoly z poetiky, 1984
  • Vita nuova, 1986 problém česko-německých vztahů
  • Život bez smokingu, 1986
  • Proluky, (1987) v Čechách až v r. 1991
  • Svatby v domě, (1987) v Čechách až 1991 – autobiografická próza
  • Chcete vidět zlatou Prahu?, 1989
  • Kličky na kapesníku, 1989
  • Můj svět, 1989
  • Tři novely, 1989 obsahuje i Obsluhoval jsem anglického krále.
  • Dopisy Dubence (tetralogie) – proud vzpomínek propojený filosofickými úvahami a politickými komentáři
  • Barvotisky, 1990
  • Krásná Poldi, 1990
  • Listopadový uragán, 1990
  • Schizofrenické evangelium, 1990
  • Kouzelná flétna
  • Ponorné říčky, 1991
  • Růžový kavalír, 1991
  • Aurora na mělčině, 1992
  • Večerníčky pro Cassia, 1993
  • Texty, 1994 – úvahy

[editovat] Místa pojmenovaná po Hrabalovi

Po Hrabalovi je pojmenované veřejné prostranství v Praze 8 na Palmovce – náměstí Bohumila Hrabala.

[editovat] Reference

[editovat] Sekundární literatura

  • KOMÁREK, Michal. Nesnesitelní pábitelé. Reflex, 2007, č. 5, s. 34–40.
  • ROTHOVÁ, Susanna. Hlučná samota a hořká štěstí Bohumila Hrabala. K poetickému světu autorových próz. Z něm. přel. Michael Špirit. Pražská imaginace svazek 213. Pha 1993 ISBN 80-7110-094-3

[editovat] Externí odkazy

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Bohumil_Hrabal“