Animovaný film

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Animovaný kůň dle původních statických fotografií z 19. století Edwearda Muybridge
How Animated Cartoons Are Made (1919)

Animovaný film je druh filmu, který je snímaný po jednotlivých fázích (neboli snímcích filmového pásu) tak, aby se jeho přehráním plnou rychlostí vytvořil dojem plynulého pohybu. Tomuto způsobu rozpohybování se říká animace.

Animované filmy vznikly původně jako kreslené, loutkové a další technologie za použití speciálních trikových kamer, od konce 20. století se stále více uplatňuje počítačová animace.

Pro filmové triky se také používají i další filmové technologie.

Před druhou světovou válkou založil, po vzoru USA, Baťa ve Zlíně „továrnu“ na kreslené filmy, po válce proslul Jiří Trnka svými loutkovými filmy. Dalšími známými tvůrci z dob někdejšího Československa jsou Miroslav Štěpánek, Jiří Toman, Jan Švankmajer, Václav Mergl, Karel Zeman, Hermína Týrlová a Břetislav Pojar.

Technologie a příklady animovaných filmů[editovat | editovat zdroj]

Kreslené filmy[editovat | editovat zdroj]

Výtvarník vytváří předlohu vizuální podoby díla. Na výsledném záběru se však podílí několik dalších profesí. Animátor vytváří skicu, předobraz filmového okénka vystihující pozici i proporce postavy (předmětu) v určitém okamžiku, tzv. balvánek. Tyto balvánky se nasnímají kamerou a zkontroluje se plynulost a rychlost pohybu, dosažení zamýšleného dojmu a další aspekty. Pokud je vše v pořádku, přiloží fázař na balvánek průhlednou fólii - ultrafán, na kterou kreslí definitivní obrys, který musí vystihnout jak nastavení určené balvánkem, tak styl autorského výtvarníka. Koloratér pak obrázek postavy vybarvuje. Na fólii jsou pouze pohyblivé postavy a předměty, zbytek zůstává čirý. Děj se pak odehrává na statickém pozadí, které tvoří malíř pozadí.

Proslulé kreslené animované filmy jsou třeba Sněhurka a sedm trpaslíků (1937), Lví král, Popelka (1950), Petr Pan (1953), Alenka v říši divů (1951) studia Walta Disneye. Kreslené filmy a seriály také pocházejí z Japonska (zvané anime), ty jsou zastoupeny a známy především pracemi ze studia Ghibli a jeho nejznámějšího režiséra Hajaa Mijazakiho, kreslené v japonském komixovém stylu zvaném manga. V dějinách kinematografie se lze vzácně setkat i s dalšími kombinacemi klasického hraného filmu a klasického kresleného filmu, mezi nejznámější snímky tohoto typu patří dnes již legendární filmy Marry Poppins z roku 1964 nebo Falešná hra s králíkem Rogerem z roku 1988 (oba z produkce společnosti Disney). Uvedené filmy byly natočeny v dobách, kdy neexistovaly výkonné počítače, ve své době tyto snímky patřily mezi technicky nejnáročnější filmová díla vůbec.

Ploškové filmy[editovat | editovat zdroj]

Jiný rozšířený způsob animace v ploše. Výtvarník vytváří "do zásoby" součástky všech postav a pohyblivých předmětů z potřebných úhlů. Například na otočení hlavy je potřeba nakreslit devět hlaviček. Tyto díly se vystříhají a systematicky uloží. Kromě toho musí být výtvarník "k ruce", je-li potřeba vytvořit nečekaný dílek. Animátor pak připravuje každé okénko pod kamerou zvlášť, někdy stačí dílkem pohnout, jindy je třeba jej vyměnit. Hotovou sestavu přitiskne sklem a exponuje.

Ploškovou animaci často využíval např. Radek Pilař.

Loutkové filmy[editovat | editovat zdroj]

Základem loutky je kovová kostra, která je poměrně náročným výrobkem. Musí zároveň umožňovat hladký pohyb v kloubech i držet zvolené nastavení i v nerovnovážné poloze. Kostra se doplní do podoby loutky a oblékne. Loutky pak rozehrává animátor ve scéně, kterou je rovněž třeba vybudovat v měřítku k loutce.

Světoznámý je Jiří Trnka, loutkové filmy tvořili třeba Břetislav Pojar, Karel Zeman kombinoval loutky s herci, Hermína Týrlová, z novější tvorby natočil Aurel Klimt filmové Fimfárum.

Plastelína[editovat | editovat zdroj]

Nejznámějšími tvůrci používajícími tuto technologii je Nick Park a studio Aardman Animations. Natočili několik půlhodinových filmů Wallace a Gromit, dlouhometrážní Slepičí úlet a Prokletí králíkodlaka.

Animace objektů[editovat | editovat zdroj]

Různé způsoby animace objektů používá třeba Jan Švankmajer, užívala jej i Hermína Týrlová a mnoho dalších tvůrců. Pokud je tímto objektem filmová loutka, jde o loutkový film, který u nás proslavil Jiří Trnka.

Pixilace[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o pixilování lidské postavy – snímek po snímku se nafotografuje lidská postava v pohybu a postupným skládáním obrázků za sebe se postava dostane do pohybu pouhým optickým klamem.

Animační záběry reálného světa[editovat | editovat zdroj]

Snímáním technologií podobné animaci se zrychlují děje, které jsou tak pomalé, že je oko bezprostředně nevnímá - pohyby oblaků, nebeských těles a s tím spojené pohyby stínů.

Použitím této techniky docílila dvojice tvůrců Koutecký - Slušný mimořádně dynamických záběrů jinak statické architektury v dokumentu Drahý mistře - Josip Plečnik, architekt Pražského hradu.

Tento postup je také využíván ve studiu pohybů rostlin. Technické principy své celoživotní práce objasňuje prof. Calábek v dokumentu Proč krouží svlačec doleva.

Rotoskopie[editovat | editovat zdroj]

Kreslený film vzniká překreslením hrané předlohy okénko po okénku. Obdobou této technologie vznikl mimo jiné film Alois Nebel.

Počítačové filmy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam počítačem animovaných filmů.

Počítačem animované filmy jsou například klípek Jana Pinkavy Geriho hra oceněný Oscarem, Shrek, Final Fantasy: The Spirits Within, Toy Story, Hledá se Nemo, Doba ledová, Auta, nebo také první takhle animovaný český film Kozí příběh. Řada filmů ale dodnes využívá kombinace klasické animace a počítačové animace, příkladem budiž například americký kreslený film Na vlásku z roku 2010.

Animované filmové triky[editovat | editovat zdroj]

Proslulý hraný film s animovanými triky byl dávný King Kong z roku 1933. Český režisér Karel Zeman používal animované triky velmi často (hrané filmy Vynález zkázy, Cesta do pravěku, Baron Prášil, Bláznova kronika, Ukradená vzducholoď, Na kometě a další).

Animované triky využívají všechny animační technologie.

Zvláštnosti[editovat | editovat zdroj]

Z důvodu úspor se obvykle při tvorbě animovaných filmů používala poloviční frekvence okének - 12 za sekundu - oproti klasickému filmu.

Kreslené postavičky se ustálily na počtu čtyř prstů na ruce.

Objekty, které se neznatelně pohybují, v animaci ruší. Proto se vodní hladina nahrazuje sklem nebo fólií. U kombinace hraného a animovaného filmu to však často bylo velkým problémem.

Formáty animovaných filmů[editovat | editovat zdroj]

Podle délky a hlavního způsobu distribuce[editovat | editovat zdroj]

Československo[editovat | editovat zdroj]

Animované filmy se v bývalém Československu uplatňovaly především v televizních seriálech, zpravidla pro děti.

Pořad pro děti Večerníček, který vysílá každý večer Česká televize, představuje většinou jen krátké animované seriály, například Maxipes Fík, Příběhy včelích medvídků, Pat a Mat /...a je to! a další. Snad jedinou výjimkou jsou Krkonošské pohádky s hlavní postavou Krakonošem, což byla studiová pohádka respektive hraný televizní film (hraný televizní seriál).

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • FIFA, Festival international du film d'animation

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Články