Krakonoš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Krakonoš (rozcestník).
Krakonošova kašnaTrutnově
Rübemzal jako démon s ocasem na Helwigově mapě Slezska.
Jedno z vyobrazení pohanského Rýbrcoula jako předchůdce Krakonoše odhaleného 18. 9. 2013 na kruhovém objezdu na Krkonošské ulici v Trutnově
Rübezahls Grab – Krakonošův symbolický hrob ve Szklarské Porębě

Krakonoš nebo též Rýbrcoul (německy Rübezahl, polsky Liczyrzepa) je bájný duch hor, který v různých podobách chrání celé Krkonoše před chamtivými hledači pokladů, pytláky a dalšími nenechavci.

Historie a současnost[editovat | editovat zdroj]

Existuje mnoho variant tohoto jména, neboť pověrčiví horalé původně jeho jméno nahlas nevyslovovali. V době národního obrození byly zaznamenány pokusy o počeštění Rýbrcoula na Řepočeta (Rübe = řepa; zählen = počítat). Poté v češtině zdomácněl dnešní Krakonoš, jehož takto prvně pojmenoval V. K. Klicpera v baladě Krkonošská kleč (1824).[1] Toto jméno nejspíše pochází, stejně jako název horského hřbetu, od keltského kmene Corconti, který uvádí ve svém díle Klaudios Ptolemaios[zdroj?].

Nejprve byl Krakonoš stylizován jako zlý a všemocný živel, vládce větru a démon, trestající bez rozdílu všechny. Později byl vypodobňován i jako spravedlivý zastánce chudých v boji proti chamtivcům a nenasytům. Bývá zobrazován jako obr nebo také jako trpaslík ale dokáže se převtělit v podstatě do kteréhokoliv tvora nebo předmětu. Je strážcem hor, různě škádlí pocestné, chrání chudé a pokud má špatnou náladu, posílá špatné počasí.

První vyobrazení Krakonoše pochází z Helwigovy mapy Slezska z roku 1561.[2]

V lidových vyprávěních se objevuje přibližně už v 15.16. století, nejprve v oblasti u německého a později i českého etnika v horách.

Z ústního podání do písemnictví vstoupil Krakonoš rokem 1618. Pražský helvetský kněz Havel Želanský o něm napsal ve svém spisku O zlých anjělích neb ďáblích. Také další vzdělaný kněz, jezuita Bohuslav Balbín, rodák z Hradce Králové, ve svém díle Miscellanea historiae regni Bohemiae z roku 1679 líčí Krakonoše (Ribenzalla) jako strašidlo, zjevující se v podobě mnicha, horníka, myslivce, starce, ale i divokého koně, žáby, kohouta či havrana.[1] Největší zásluhy na rozšíření legendy má však patrně univerzitní profesor, spisovatel a básník Hans Schultze, píšící pod pseudonymem Johannes Praetorius (16301680), který jej popsal v knize Daemonologia Rubinzalii Silesii. Dnešní Krakonošova podoba je asi nejvíce formována večerníčkovým seriálem Krkonošské pohádky z roku 1974.

V Trutnově se uprostřed centrálního Krakonošova náměstí nachází Krakonošova kašna s jeho sochou z roku 1892 a v místním pivovaru Krakonoš vaří i stejnojmenné pivo. Větší množství chat a penzionů v celém regionu má rovněž po Krakonošovi své jméno. Figurky, sošky plakety a další různá vyobrazení Krakonoše jsou neodmyslitelným symbolem Krkonoš a také typickým krkonošským suvenýrem.

Již od roku 1909 existuje tradice stavby Krakonošovy sochy ze sněhu na náměstí v Jilemnici.[3][4]

Knihy o Krakonošovi[editovat | editovat zdroj]

Krakonoš v hudbě[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.freiheit.cz/5-krakonos--dobry-duch-nasich-hor/279-o-krakonosovi-po-sto-prve.html
  2. Honl, Ivan: Několik příspěvků k představám o Krakonošovi. Krkonoše–Podkrkonoší. Vlastivědný sborník, svazek 7. Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, Trutnov, 1983. Str. 343–360
  3. Náměstí opět s Krakonošem – Jilemnice – 22. 1. 2010
  4. Stavba Krakonoše

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Rübezahl ve Wikimedia Commons