Zvukový film
Zvukový film je filmové nebo jiné audiovizuální dílo, které kromě obrazu obsahuje i doprovodný zvukový záznam (ať už starší optický či magnetický nebo novější digitální), který je přesně časové synchronizován s obrazem. Zvukový film obsahuje tedy vždy dvě významné základní složky - složku obrazovou (obraz) a složku zvukovou (doprovodný zvuk). Vůbec první zvukový film byl poprvé natočen v roce 1927 (snímek:Jazzový zpěvák), do té doby byl film němý, herci nemluvili a nezpívali, doprovodnou hudbu při projekci filmů zajišťoval obvykle buďto živý klavírista v kině nebo byl používán gramofon. Do komerčního užívání se zvukový film dostal fakticky na počátku 30. let 20. století. Nástup zvukového filmu znamenal velký přerod v celém filmovém průmyslu, neboť film nejenže promluvil (herci nyní mluvili a zpěváci i zpívali), ale následně vznikl také zbrusu nový a zcela specifický hudební žánr filmové hudby. Kromě mluveného slova a filmové hudby se třetí důležitou složkou staly zvuky nonverbální a mimohudební, tedy různé ruchy a šumy, které ve filmu obstarávají akustický podkres a zajišťují zvukovou věrohodnost obrazového děje.
Obsah |
Technické problémy [editovat]
Hlavním technickým problémem při technickém vývoji a výrobě potřebného přístrojového vybavení pro zvukový film se stala zejména nutnost přesné časové synchronizace obou hlavních složek, kdy zvuk musí probíhat zcela synchronně s obrazem (pokud by tomu tak nebylo, zvuk by zde působil spíše rušivě). Tento požadavek kladl samozřejmě zvýšené nároky na celkové technické vybavení jak při výrobě jednotlivých filmů tak i při jejich projekci. Vznikly zde zcela nové filmařské (technické u umělecké) filmové profese, které tuto činnost zajišťovaly.
Zvukový film v Československu [editovat]
Vůbec prvním československým zvukovým hraným filmem se stal snímek Tonka Šibenice režiséra Karla Antona[1] z roku 1930.
Nicméně první zvukový film byl v někdejším Československu promítán již v roce 1929[2]Stalo se tak prý 26. dubna 1929 v ústeckém kině Alhambra na Střekově, další projekce pak proběhla v srpnu téhož roku v kině Lucerna (pražský Palác Lucerna).
Mezi vůbec první zvukové hrané filmy patří i stejnojmenná filmová adaptace Tylovy divadelní hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka [3], kde ve filmu zazněla i píseň Kde domov můj.
Externí odkazy [editovat]
- http://www.rozhlas.cz/severoceskyatlas/historie/_zprava/576011 První zvukový film se promítal v Ústí
Refrence [editovat]
- ↑ http://www.best4man.cz/zabava/zvukovy-film-pred-valkou/
- ↑ http://www.rozhlas.cz/severoceskyatlas/historie/_zprava/576011 První zvukový film se promítal v Ústí
- ↑ http://www.ct24.cz/kultura/110659-prvni-cesky-zvukovy-film-promluvil-usty-sevcu/
