Dabing

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dabing v Evropě:      Země užívající dabing výhradně pro všechny filmy. Mapa rozmístění Země užívající kromě vlastního dabingu i dabing ze zemí, jejichž jazyk je pro ně srozumitelný (Belgie a Slovensko).      Země užívající dabing pouze příležitostně, v jiných případech filmy s titulky.      Země užívající dabing pouze u pořadů pro děti, v jiných případech filmy s titulky.      Země užívající tzv. voiceover, dabování filmů pouze několika herci při zachování původního znění.

Dabing (z anglického dubbing) je umělecký proces užívaný ve specifických částech scénického umění (nejčastěji film, televize, počítačové hry), při kterém jsou původní dialogy herce nebo herců přemluveny jinými herci (jde o specifické hlasové herectví) s úmyslem nezměnit ostatní zvukové složky filmového díla (ruchy, hudba). Dabing se nejčastěji užije v případě vzniku jiné jazykové verze díla.

Setkat se s ním však lze i v případě, kdy je původní hercův projev z nějakého důvodu nepoužitelný a je tedy nutno jej přemluvit někým jiným v témže jazyce (velmi často se tento princip využívá např. při natáčení reklamních spotů, kde často vystupují neherci s neškoleným hlasovým projevem.)

Tvorba dabingu[editovat | editovat zdroj]

Dabing filmu Star Wars, Epizoda III ve studiu LS Productions (na fotografii mistr zvuku Jiří Moudrý)

K tvorbě dabingu jsou vždy[zdroj?] potřeba tzv. mezinárodní pásy (Music & Effects), což jsou zvukové stopy obsahující hudbu a zvukové efekty, chybí v nich dialogy.

V dřívějších letech vznikal dabing pomocí tzv. smyček, které vznikly fyzickým rozstříháním filmového pásu na několikaminutové části, které byly slepeny (a tím vznikly nekonečné smyčky). Každá smyčka pak byla ve studiu promítána dokola tak dlouho, dokud se přítomným hercům nepodařilo namluvit všechny repliky v dané smyčce ke spokojenosti dabingového režiséra.

Od tohoto postupu se upustilo s příchodem videokazet a digitální techniky. Dnes[kdy?] se používá pouze ve studiích České televize.[zdroj?]

Dnes je celý postup kompletně digitální, což mj. znamená, že herci mohou chodit do dabingového studia po jednom a dabovat postavu zvlášť, tj. nejdříve namluví všechny své repliky postava X, pak postava Y, pak postava Z, aniž by se tito tři herci museli někdy setkat (i když ve filmu mají jejich postavy společné scény).

V případě některých dabingů pro kina (někdy i na DVD) je běžné, že se natočený zvuk odešle do původního zahraničního studia, které film natočilo, a zde je smíchán tak, aby přesně odpovídal původnímu zvukovému mixu. U náročných projektů může dabing vznikat měsíc a stát okolo milionu Kč.[zdroj?] U filmů pro video a televizi může být dabing hotov za jeden den.[zdroj?]

Dabing zhotovený pro kina je většinou používán i pro DVD, video a televizi, ale existují i výjimky, především u starších filmů, kde nevyhovuje technická kvalita dabingu nebo pokud je nákup práv k dabingovému dílu nákladnější než tvorba nového.

Protože poptávka po dabingu je (především pro televizi a video) velká, existuje v Česku přes 20 společností[zdroj?] vyrábějících dabing.

Typy dabingu[editovat | editovat zdroj]

Synchronní dabing, jejž známe z našeho prostředí, je specialitou střední a jižní Evropy; v Polsku panuje rychlodabing; ve světě převládá titulkování (písemný překlad, titulky).[1]

Postsynchron[editovat | editovat zdroj]

Podobnou technikou jako dabing je tzv. postsynchron, což je dodatečné ozvučování filmu. Tato technika se používala velmi běžně zejména z toho důvodu, že staré typy filmových kamer byly velmi hlučné a jejich zvuk by v původním zvukovém záznamu působil rušivě a nepřirozeně. Proto bylo nutné většinu filmů znovu ozvučovat dodatečně po natáčení ve zvukovém studiu. Znamenalo to, mimo jiné, že herci vlastně jakoby dabovali sami sebe (nebo i jiného herce, pokud mluvil jiným jazykem nebo bylo nutné jej předabovat z jiných důvodů, např. ve filmu Jak básníkům chutná život „hovoří“ Eva Vejmělková hlasem Zlaty Adamovské nebo ve filmu "S tebou mě baví svět" nadabovala herečku Zdenu Studénkovou herečka Naďa Konvalinková mluveným slovem a zpěvačka Helena Vondráčková zpěvem). Pravděpodobným rekordmanem v postsynchronu je herec Libor Landa ve filmu Kameňák 1. Jako Adama Tajchnera ho namluvil Michal Jagelka, jako Evu Vítkovou Martina Menšíková mluveným slovem a Jolana Smyčková zpěvem ve Veselém domě.

I s nástupem moderních bezhlučných kamer a s rozvojem digitálního záznamu zvuku i obrazu se tato technika dodatečného ozvučování filmových děl používá, pokud není kontaktní zvuk dostatečně kvalitní, např. kvůli rušení v pozadí, nebo z důvodu obtížného snímání scény.

Ve vzácných případech je možné se setkat se staršími českými filmy, které nebyly upraveny technikou postsynchronu buď z toho důvodu, že byla použita bezhlučná filmová kamera (což byla ve své době nákladná záležitost a takových kamer byl nedostatek), nebo filmaři přistoupili k poměrně náročnému odhlučnění, respektive k provizornímu zvukovému zatlumení starší a za normálních okolností dosti hlučné filmové kamery (např. film Nejistá sezóna byl natočen starou kamerou bez postsynchronu).[2]

Předabovávání[editovat | editovat zdroj]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Z důvodu autorských práv dochází často ke skutečnosti, že existuje několik verzí českého dabingu pro zahraniční film.

Příklady filmů s více verzemi dabingu:


Další příklady:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zbohom, slovenčina
  2. DVD Nejistá sezóna − rozhovor s Ladislavem Smoljakem a Zdeňkem Svěrákem

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]