Loutka
Loutka je figurka člověka nebo zvířete, určená k animaci čili „oživení“. Loutka slouží buďto jako hračka, kterou si oživuje dítě samo, anebo ji oživují loutkoherci, například v loutkovém divadle.
Obsah |
Význam [editovat]
Slovo loutka pochází patrně od slova lýko, z něhož se loutky kdysi vyráběly.[1] Tím, že se při hře oživuje, to jest hraje, „pohybuje se“ nebo „mluví“, se loutka liší od panenky, kterou děti chovají, oblékají a vozí v kočárku jako nemluvně.
Loutky v historii [editovat]
Loutky se podobně jako masky užívaly už od nejstarších dob, kdy se používaly jako součást náboženských rituálů.
Nejstarší nález loutky [editovat]
Nejstarším znýmým dokladem použití loutky je plastika vyřezaná z mamutího klu, nalezená v hrobě z období mladého paleolitu na Francouzské ulici v Brně. Celý charakter výbavy zemřelého nasvědčuje tomu, že zde byl pohřben šaman a je tedy pravděpodobné, že i loutka byla rituálním předmětem.
Loutky na divadle [editovat]
Aby byl objekt na divadelním jevišti považován za loutku, musí nést význam bytosti a projevovat živost (např. mluvit, pohybovat se). Nejčastěji loutka představuje člověka (často historickou, literární nebo divadelní postavu - Doktor Faust, Kašpárek, Don Juan, pohádkovou bytost nebo nějaké člověku blízké zvíře, ale může jí být i personifikovaný předmět.[2]
Loutka může být vyrobena prakticky z jakéhokoli materiálu, i když nejčastější bývají loutky dřevěné, hadrové nebo papírové. Také pohyblivost loutek je značně variabilní, některé se pouze posouvají po jevišti, u jiných mohou loutkoherci vytvořit cešlou škálu pohybů. Rovněž velikost loutek se pohybuje v širokém rozmezí, limitována je pouze technickými parametry - loutka nesmí být příliš malá, aby byla na jevišti dostatečně viditelná, ani příliš velká, aby s ní loutkoherec mohl pohybovat. Existují však i loutky v nadživotní velikosti.
Zvláštní druh loutek představují loutky pro loutkový animovaný film.
Druhy loutek [editovat]
Loutky se dělí jednak podle materiálu (sláma, látka, dřevo, plastik), ale zejména podle techniky vedení čili oživování. Podle toho lze loutky rozdělit na:
- Závěsné - marioneta – loutka zavěšená na drátu, často s niťovým vedením rukou a vahadlem pro pohyb nohou, aby ji loutkoherec mohl ovládat jednou rukou. Tradiční loutka pro loutkové divadlo, ale také jako jarmareční loutka, která „hraje“ na hudební nástroj a podobně.
- Spodové:
- Maňásek – látková loutka, která se navléká na ruku a vodí zespodu. Oblíbená také jako hračka, zvířátko.
- Javajka nebo javánka (wajang) – loutka na tyčce nebo drátu, vedená zespodu.
- Vařečková loutka – jednoduchá loutka, vedená zespodu.
- Vedené - např. manekýn – velká, obvykle látková loutka, kterou loutkoherec drží před sebou.
- Ostatní:
- Stínová loutka.
- Vodní loutka.
- Loutka pro animovaný film – bez vedení, pohyblivé části musí držet v nastavené poloze.
Tak jako při dětské hře může jako „auto“ posloužit téměř jakýkoli předmět, mohou jako improvizované „loutky“ vystupovat různé předměty, animované jen celkovým pohybem a hlasem. Loutkové hře se podobá také technika divadelní hry s maskou, také ve složitých kostýmech se může herec do jisté míry podobat loutkoherci.
České loutky [editovat]
V českých zemích je bohatá tradice loutek i loutkářů, kterou v 19. století představuje zejména Matěj Kopecký. Mezi tradiční postavy (loutky) patřil Kašpárek a Kalupinka, král, princezna, rytíř, sedlák, čert a další. O obnovu loutkářství ve 20. století se zasloužil dr. Jindřich Veselý a proslavil je zejména Josef Skupa postavami Spejbla a Hurvínka, loutkové filmy Jiřího Trnky a řada dalších.
Přenesený význam slova [editovat]
V přeneseném významu je loutka člověk, který poslušně vykonává něčí vůli a příkazy, kterým „pohybuje“ někdo jiný. Odtud také loutková vláda, která vládne jen zdánlivě a ve skutečnosti slouží někomu jinému.
|
Tradiční britské maňáskové divadlo (Punch and Judy)
|
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- A. Dubská, Dvě století českého loutkářství: vývojové proměny českého loutkového divadla od poloviny 18. století do roku 1945. Praha: AMU 2004 - 302 s. ISBN 80-7331-008-2
- J. V. Dvořák, Herectví s loutkou. Praha: IPOS 1997 - 88 s. ISBN 80-7068-069-5
- M. Knížák, Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950. Hradec Králové: Nucleus, 2005 - 566 s. ISBN 80-86225-87-9
- O. Rödl, Loutkářství. Praha: SPN 1981 - 119 s.
- A. Tománek, Podoby loutky. Praha: AMU 1998 - 177 s. ISBN 80-85883-36-8
- A. Vondrušková - K. Skopová, Jednoduché loutky. Praha: Grada 2004 - 48 s. 24 cm ISBN 80-247-0892-2
Reference [editovat]
- ↑ V. Machek, Etymologický slovník, heslo Loutka
- ↑ PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. Praha : Národní divadlo, 2004. ISBN 80-7258-171-6. Kapitola Loutka, s. 164-166.
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- J. Krejčí, Co je loutka - o loutce od člověka, který je dělá celý život
- (italsky) Virtuální muzeum loutek
- (anglicky)
- Czech marionettes
- Marionettes @ PuppetBuilding.com Contains a number of tutorials and resources for making your own marionettes.
- Myriad of Marionettes
- Prague Marionettes