Kobylisy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o části Prahy. O stanici metra pojednává článek Kobylisy (stanice metra v Praze).
Kobylisy
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Kobylisy: metro Ládví a sídliště Ďáblice

Kobylisy: metro Ládví a sídliště Ďáblice

kód katastrálního území: 730475
připojení k Praze: 1922 (původní katastrální území)
1960 (Nové Ďáblice, Ďáblický háj a sever sídliště Ďáblice, vše připojeno od Ďáblic)[1]
1968 (severovýchod katastru připojený od Ďáblic)
městská část: Praha 8
správní obvod (pověřený úřad): Praha 8
městský obvod: Praha 8
počet územně tech. jednotek:
základní sídelní jednotky:
katastrální výměra: 3,23 km²
obyvatel: 27 911 (31. 12. 2012)
hustota zalidnění: 8 960 obyv./km²

Kobylisy (německy Kobilis) jsou čtvrť na severu Prahy (MČ Praha 8), sousedící s Libní (J), Ďáblicemi (S), Střížkovem (V) a Čimicemi (Z). Východní část je tvořena panelovým sídlištěm (zhruba 10 000 obyvatel), západní část rodinnými domky. Na severu je Ďáblický háj, pokrývající kopec Ládví o nadmořské výšce cca 360 m. Mezi Kobylisy a Bohnicemi leží Čimický háj. Zástavba rodinných domů na severu Kobylis, vymezená ze západu ulicí Klapkovou a z jihu Veltěžskou, dříve nesla místopisné označení „Pod Ládvím též Nové Ďáblice“ a do roku 1960 tvořila místní část[2] Ďáblic, přičemž k Ďáblicím dlouho náležely i další, dnes kobyliské pozemky, východně od této místní části [3].

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší osídlení dokládají nálezy hrazené osady z období mladšího eneolitu, pohřebiště z pozdního eneolitu, stop zemědělské činnosti z doby bronzové. Z dob stěhování národů se zachovaly hroby.[4]

První písemná zmínka o obci, původně zvané Kobolisy (latinsky Cobolicz), je ve formulářové listině z 15. července 1297, dle níž byla ves v dočasném držení Konráda od Kamene, staroměstského patricije německého původu. Osada byla roku 1305 dána králem Václavem II., s podílem na Vrbici ku prebendě kanovníkům pražským. Císař Zikmund odňal pak kanovníkům zdejší dvůr a zapsal jej s příslušenstvím dvěma rychtářům Nového města pražského. V 18. století bylo území dnešních Kobylis odlesněno. Kolem roku 1841 byly Kobylisy malá vesnice, obklopená sady, poli a pastvinami, jak dokládají katastrální mapy. V roce 1890 Statistický přehled okresu karlínského uvádí: "Jsou zde též 3 cihelny a jedna parní mlátička. Menší různá řemesla jsou zde četné zastoupena. Pamětní knihu obec nevede. Sbor dobrovolných hasičů jest jediným zdejším spolkem.".[5] Čimický háj byl vysázen uměle a evidován jako lesní pozemek.[6] V Kobylisích se v 19. století a na počátku 20. století těžil a zpracovával písek, nacházela se zde i cihelna. Připomínky této činnosti se dnes dají najít v toponymech: ulice Na pecích (v letech 1906–1925 V cihelně), Na přesypu, Na pískovně (Bohnice), zastávky autobusu Pískovna (dnes Čimický háj), Písečná.[7]

Rok 1785[editovat | editovat zdroj]

V obci 25 domů

Rok 1843[editovat | editovat zdroj]

V obci 35 domů a 316 obyvatel

Rok 1857[editovat | editovat zdroj]

V obci 38 domů a 401 obyvatel

Rok 1869[editovat | editovat zdroj]

V obci 38 domů a 428 obyvatel

Rok 1880[editovat | editovat zdroj]

V obci 49 domů a 565 obyvatel

Rok 1890[editovat | editovat zdroj]

Karlinsky okres mapa 1850

V obci 62 domů a 876 obyvatel

starosta karlínského okresu JUDr. Antonín Pavlíček
rozloha katastrů, role 317 jiter, zahrady 12 jiter, pastviny 17 jiter, cesty a silnice 12 jiter, zastavěna plocha 4 jitra, náves 1 jitro
orná půda, 57% obilí (47 jiter pšenice, 24 jiter žita, 89 jiter ječmene, 21 jiter ovsa) 8% luštěnin (20 jiter řepky, 6 jiter vikve) 14% pící (18 jiter směsky, 59 jiter jetele, 12 jiter vojtěšky) 35% okopanin (198 jiter cukrové řepy, 29 jiter brambor)
stav dobytka (ks) 38 koní, 8 volů, 70 krav, 13 ostatního hovězího, 29 koz, 79 prasat
mléko 140.000 litrů/ročně
katastrální výnos 5417 zlatých 50 krejcarů
rolnické usedlosti platící pozemkové daně (celkem 15): 1-50 zlatých 5 usedlostí, více než 50 zl. 3 usedlosti, více než 100 zl. 3 usedlosti, více než 150 zl. 2 usedlosti, více než 200 zl. 1 usedlost, více než 250 zl. 1 usedlost
největší velkostatkář Josef Chvoj daň 251 zlatých - člen okresního zastupitelstva
pozemková daň 1204 zlatých z rustikálních pozemků, 22 zlatých z obecních pozemků, 723 zlatých přirážky zemské, okresní a školní,
Výbor Hospodářského spolku okresu karlínského, členové s bydlištěm v Kobylisích
člen výboru Josef Chvoj - velkostatkář
náhradník František Topol - statkář
člen Antonín Seyfried - statkář[5]

Rok 1910[editovat | editovat zdroj]

V obci 196 domů a 3199 obyvatel

Rok 2001[editovat | editovat zdroj]

V obci 28961 obyvatel

Rok 2002[editovat | editovat zdroj]

V obci 28538 obyvatel

Rok 2003[editovat | editovat zdroj]

V obci 28178 obyvatel

Rok 2004[editovat | editovat zdroj]

V obci 27930 obyvatel

Rok 2005[editovat | editovat zdroj]

V obci 27744 obyvatel

Rok 2006[editovat | editovat zdroj]

V obci 27425 obyvatel

Rok 2007[editovat | editovat zdroj]

V obci 27354 obyvatel

Rok 2008[editovat | editovat zdroj]

V obci 27387 obyvatel

Rok 2009[editovat | editovat zdroj]

V obci 27531 obyvatel

Rok 2010[editovat | editovat zdroj]

V obci 27918 obyvatel

Rok 2011[editovat | editovat zdroj]

V obci 28241 obyvatel

Rok 2012[editovat | editovat zdroj]

V obci 27911 obyvatel


Významné události[editovat | editovat zdroj]

Kobyliská střelnice – místo nacistických poprav

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 byly dokončeny stanice metra „Kobylisy“ (podle návrhu Anny Martínkové[8]) a „Ládví“. Čtvrtí prochází autobusové i tramvajové linky. Na území čtvrti se nachází tramvajová vozovna a stejnojmenná konečná tramvají Vozovna Kobylisy.

Významné stavby[editovat | editovat zdroj]

Stanice metra a obchodní středisko Ládví uprostřed sídliště Ďáblice
Sídliště Ďáblice

U metra Kobylisy byly podle návrhů Pavla Obermana, Milana Hrůzy a Petra Dufka vystavěny zeměměřické a katastrální úřady. Dominantou Kobyliského náměstí je římskokatolický kostel svaté Terezie od Dítěte Ježíše. Stranou hlavního ruchu, v ulici U Školské zahrady a v blízkosti přírodní památky Okrouhlík je situován evangelický kostel U Jákobova žebříku.

V roce 1947 byly v Kobylisích, mezi ulicemi Služská, Vršní a Kobyliské náměstí, podle návrhů Václava Jetele a Jaroslava Kincla postaveny tzv. dvouletkové domy. Původně se jednalo o třípodlažní domy se sedlovými střechami. Panelové sídliště Ďáblice na území Kobylis (ovšem pojmenované podle vedlejších Ďáblic), určené pro 6400 obyvatel, bylo v rámci projektu navrženého mj. Viktorem Tučkem vystavěno v letech 19681970.[4] V 70. letech toto sídliště obdrželo cenu UNESCa za příkladné zakomponování zeleně a dotvoření veřejného prostoru zdobnými prvky (dnes však z velké části zničenými). Věžové i bodové čtyřpodlažní domy navrhl architekt Jan Krákora.[8] Objekty prodejny a služeb v Trousilově ulici byly postaveny dle návrhů Aleše Bořkovce.

Funkcionalistická vila v Libišské ulici

Richard Ferdinand Podzemný byl projektantem dvou funkcionalistických vil, z nichž jedna se nachází v Čimické ulici, č.p. 76/772 a druhá v Libišské ulici čp. 10/772.[9]

V Chaberské ulici sídlí Ústav radiotechniky a elektroniky ČAV, postavený v 60. letech.

Ulice Na Šutce nese název podle bývalé vinice, jejíž majitelé byli pravděpodobně Šudové ze Semanína.[4]

Pomník Rudé armády na západním okraji Čimického háje

Název ulice Ke Stírce upomíná na dnes již zaniklou usedlost Stírka, dříve Štírka. Nejstarší jádro usedlosti, bývalá viniční věž s roubeným patrem, byla dokladem středověkého osídlení oblasti. Kolem roku 1664 byla rozšířena o obytnou část a hospodářská stavení. V 90. letech 19. století patřila manželům Dědinovým. V roce 1986 byla asanována.[10]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

V Klapkově ulici se nachází Divadlo Karla Hackera – Jiskra, v blízkosti metra Ládví je multikino Ládví. U Základní školy Hovorčovická je umístěna plastika Inspirace, jejímž autorem je sochař Jan Hána. V jižním cípu Čimického háje, blízko stejnojmenné autobusové zastávky, stojí pomník Rudé armády. Druhý stojí u Kobyliského hřbitova, kam byl přemístěn z centra Prahy 8.[11] Na rohu Střelničné ulice a Náhorní stojí Dům Bible.[12] V Burešově a Klapkově ulici má pobočky Městská knihovna v Praze. V Klapkově ulici také sídlí nakladatelství nakladatelství Portál.[13]

Služby[editovat | editovat zdroj]

V katastru Kobylis najdeme 5 základních škol, 2 základní umělecké školy, česko-ruské gymnázium, obchodní akademii, střední odborné učiliště a střední odborné školy. Ze zdravotnických zařízení zde najdeme četné ordinace a polikliniku. Komplexy obchodů se nacházejí především v Kulturním domě Ládví, protějším obchodním domě ve Střelničné ulici a v obchodním centru Sokolniky (pojmenováno podle jednoho moskevského parku), postavených v 70. letech.[14] Volnočasové vyžití především dětí zajišťuje Dům dětí a mládeže Spirála a Salesiánské středisko mládeže.[15] Mirovické ulici se nachází domov pro seniory.[16]

Sport[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti ulice Nad koupalištěm, s vchodem z ulice Pod statky se nachází koupaliště, zrekonstruované po výstavbě stanice metra Kobylisy, při které sloužilo jako stavební zázemí této stanice.

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://towns.hiu.cas.cz/praha.php
  2. Statistický lexikon obcí v republice Československé - I. Země Česká. Praha : [s.n.], 1934. Kapitola Místní obce, osady a jejich místní části v zemi České., s. 274. (čeština) 
  3. http://archivnimapy.cuzk.cz/smo5_1vyd/KRAV/KRAV59_index.html Státní mapa 1:5000 - odvozená, mapový list Kralupy nad Vltavou 5-9, vydáno roku 1951
  4. a b c Kocourek, Jaroslav. Český atlas. Praha. 1. vyd. Praha: Freytag & Berndt, 2006. 496 s. ISBN 80-7316-209-1.
  5. a b Okres karlínský roku 1890 k oslavě a na paměť Všeobecné zemské jubilejní výstavy 1891, vydal Hospodářský spolek pro okres karlínský v roce 1891. Tisk M.Knapp, 106 s.
  6. Kříž, Jiří a Rosendorf, Pavel. Příroda Prahy 8. Praha: Český svaz ochránců přírody, 2001. 88 s. ISBN 80-238-6676-1.
  7. Kožušková, Hana, ed. Vznik názvů ulic v Praze osm. Praha: Obv. kult. dům Praha 8, Dokum. středisko, 1988. 71 s.
  8. a b Svoboda, Jan E., Noll, Jindřich, foto Vladislav Skala. Praha 1945–2003 – kapitoly z poválečné a současné architektury. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. 357 s. ISBN 80-7277-304-6
  9. Svoboda, Jan E., Noll, Jindřich a Havlová, Ester. Praha 1919–1940: kapitoly o meziválečné architektuře. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. 303 s. ISBN 80-7277-019-5.
  10. Tvrz, Josef. Nemovité kulturní památky v Praze 8. Praha: Obvodní kult. dům Praha 8, 1986. 36 s.
  11. http://www.hrbitovy.cz/obnova.html
  12. http://dumbible.cz/
  13. http://www.portal.cz/
  14. http://www.praha8.cz/(3bxzaeyi3afxdc3teagdfmep)/default.aspx?id=11560&ido=490&sh=726665816
  15. http://sasmkob.sdb.cz/
  16. http://www.ddkobylisy.cz/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HACKER, Karel. Dějiny obce Kobylis. Praha : [s.n.], 1935. Minulost dnešní městské části Prahy 8 od nejstarších dob do 30. let 20. stol. sepsaná na základě archivních a dalších pramenů. Historické události, náboženské poměry, školství, podoba obce v druhé polovině 19. stol. Památné stromy.. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]