Vokovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vokovice
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Pohled na sídliště Červený Vrch z Divoké Šárky.

Pohled na sídliště Červený Vrch z Divoké Šárky.

kód katastrálního území: 729418
připojení k Praze: 1922
městská část: Praha 6
správní obvod (pověřený úřad): Praha 6
městský obvod: Praha 6
počet územně tech. jednotek:
základní sídelní jednotky: 6
katastrální výměra: 3,52 km²
obyvatel: 11 230 (16. 10. 2006)
hustota zalidnění: 3190 obyv./km²

poštovní směrovací číslo: 160 00 až 164 00
Vokovice, náves čp. 15.
Vokovice, zvonička na návsi.
Vokovice, náves čp. 18.
Panorama starých Vokovic.
Panelová zástavba na sídlišti Červený Vrch, pohled z Evropské ulice.
Sídliště Červený Vrch, pohled z Africké ulice.
Základní škola praktická Vokovice.
Koospol/Cube na Evropské ulici

Vokovice (německy Wokowitz) jsou katastrální území a čtvrť hlavního města Prahy, součást městské části, městského obvodu a správního obvodu Praha 6

Vokovice byly připojeny k Praze roku 1922, kdy měly 2021 obyvatel. Předtím byly samostatnou obcí.

Území[editovat | editovat zdroj]

V západní části tvoří jižní hranici Vokovic s Veleslavínem významná sběrná ulice Evropská, ve východní části tvoří jižní hranici s Veleslavínem a Střešovicemi ulice Kladenská (která před vybudováním Evropské byla hlavní výpadovkou) a železniční dráha. Východní hranici, s Dejvicemi, tvoří ulice Horoměřická a přibližně pomyslná čára jejího prodloužení jihovýchodním směrem. Severní hranici s Dejvicemi a Nebušicemi tvoří přibližně Krutecký a Šárecký potok (jižně od Jenerálky a celého západního výběžku Dejvic), přičemž do území Vokovic patří navíc i zalesněná část severně od Šáreckého potoka až k zástavbě Nebušic. Západní hranice, s Libocí, prochází vodní nádrží Džbán nedaleko její hráze a směřuje přibližně severojižním směrem až k nebušické ulici U Pohádky.

Staré Vokovice[editovat | editovat zdroj]

Původním středem vesnice byl rozsáhlý vrchnostenský dvůr, u něhož se nacházelo několik hospodářských usedlostí.[1] První zmínka pochází z roku 1370 a majitelem vokovického dvoru byla svatovítská kapitula. Na počátku 15. století zde byly dva dvory, jeden je v majetku Václava Koláčka a Jana Proudka z Brlohu, druhý dvůr vlastnilo Pražské arcibiskupství.

roku 1420 se zde připomíná Wenceslaus notarius minoris civ. PR (viz archív český)
1425 Václav z Bítova a Materna z Prahy
na počátku husitských bouří byl vokovský dvůr značně poničen a koncem dvacátých let 15. stol. jej koupil Petr z Upolněšic
1445 byl majitelem pražský měšťan Arnošt
1462 koupil dvůr od Arnošta Jan Manda ze Zbyslavic (některé prameny uvádějí i rok 1469 - Kronika královské Prahy a obcí sousedících)
1471 byly Vokovice zastaveny arcibiskupem Kunruchem a získala je Kateřina z Pakoměřic, která je držela až do r. 1492
1492 bratři Jiřík a Jan ze Svojevic
od poloviny 16. století se Vokovice staly opět majetkem Pražské kapituly
v roce 1570 se vedle dvora Pražské kapituly nacházely i další dva dvory a vinice, které náležely pražským měšťanům (OSN XXXI, AHMP 2048, UA TK2692)
V roce 1612, jak uvádí Kniha Purkrechtní, bylo ve vsi Wokowicz 12 poddanských usedlosti, dále kovárna a krčma která bere pivo bílé a pivo horké od jisteho pražského nákladníka.

Útrapy třicetileté války se vokovické vsi vyhnuly a tak po jejím skončení zde bylo evidováno 11 domů a pouze jeden pustý. Na počátku 18. století byla ves začleněna do Chrášťanského panstvi a Přiznávací fasse z roku 1713 zde zaznamenává 13 usedlostí. Josefský katastr (JK5416) zde čítal již osmnáct čísel popisných. Kolem roku 1800 byla uprostřed návsi postavena kaplička, na kterou se vyzvánělo v případě mimořádných událostí (v roce 2006 byla kompletně opravena).

Gruntovní knihy počátkem 19. století vykazují v obci tyto hospodáře:

  • čp. 1 Raus Tomas sedlský grunt,
  • čp. 2 Spirit Jiřík chalupník,
  • čp. 3 Spirit Jiřík později Hustoles Kateřina,
  • čp. 4 Mihule Václav kontribučenská chalupa,
  • čp. 5 Hladík Tomáš chalupa na gruntě,
  • čp. 6 Zápotocký Jan chalupník,
  • čp. 7 Stietkova- Zápotocká Lidmila vdova chalupa na obecním gruntu,
  • čp. 8 Hladík Jan hospoda,
  • čp. 9 Barton Jakob chalupa na obecním gruntu,
  • čp. 10 Nepomucký Jiří chalupa na obecním místě,
  • čp. 11 Pokorný Wenzl kontribučenská chalupa od roku 1768 za 223 kop,
  • čp. 12 obecní pastouška neuvedeno,
  • čp. 13 Zápotocký Jan sedlský grunt,
  • čp. 14 Průcha Václav kontribučenská chalupa od roku 1782 za 110 kop,
  • čp. 15 Čadek Joannes kontribučenská chalupa od roku 1671 za 150 kop,
  • čp. 16 Hladík Tomas sedlský grunt,
  • čp. 17 Pachman Jan sedlský grunt,
  • čp. 18 Klíma Wezl sedlský grunt největší grunt ve vsi,
  • čp. 19 Saudsky Josef chalupa na obecním gruntu,
  • čp. 20 Martin ?

Ve dvacátých letech 19. století byl v okolí (po nálezu černého uhlí a železné rudy na Kladně) proveden rozsáhlý geologický průzkum, první vrty (1820) byly provedeny v lokalitě mezi Vokovicemi a Veleslavínem. Ve Vokovicích byla nakonec celá skupina dolů na železnou rudu, především v poloze nad Hájem a na Červeném vrchu. Doly vznikaly vesměs před rokem 1860, některé velmi brzy opětovně zanikly a jiné se udržely až do poloviny třicátých let 20. století. Pro rozvoj místního průmyslu měly význam i spraše, těžené v cihelně, která je zde postavena. Společně s rozvojem těžby a průmyslu byla utlumena zemědělská produkce. Řada starých hospodářů prodala své usedlosti a do vsi přicházeli za prací noví obyvatelé. V roce 1843 zde žilo 153 lidí a o 11 let později čítaly Vokovice již 183 obyvatel. V polovině 80. let zde byla otevřena vlastní škola a 1. ledna 1922 byly Vokovice začleněny do Velké Prahy.

Nové Vokovice[editovat | editovat zdroj]

Zdejší zástavba pochází převážně z první poloviny 20. století, nachází se severně od Evropské ulice v blízkosti nádraží Praha-Veleslavín, ležícího jižně od ní. V jižní části Nových Vokovic se nalézá velká secesní budova bývalé základní školy (dnes v ní sídlí zvláštní a pomocná škola). V těchto místech kdysi také stávala na rozhraní s Veleslavínem také malé továrna na keramické obkládačky, která zanikla v souvislosti s výstavbou Leninovy třídy a sídliště Červený vrch v 60. letech 20. století, část jejího areálu poté užíval Výzkumný ústav televizní techniky.

Ze severu k Novým Vokovicím přiléhá rozsáhlý areál firmy s původním názvem Aritma, kterému dominuje výšková budova, v západní části pak velký sportovní areál této firmy (dříve zde sídlil Sokol Vokovice).

V prostoru Aritmy se nachází malý televizní vysílač lokálního významu (o výkonu několika setin kW).

Sídliště Červený Vrch[editovat | editovat zdroj]

Ve východní části území Vokovic z obou stran podél Evropské ulice se nyní nachází panelové sídliště - sídliště Červený Vrch. Bylo postaveno v letech 1960–1972, hlavním architektem byl K. Jarolím. Pojmenováno bylo podle kopce Červený vrch (327 m n. m.). Název odvozený od barvy železité půdy pochází nejméně ze 17. století.

Ulice v jižní části sídliště byly v roce 1962 pojmenovány podle států v Africe (nejdelší ulice je Africká), ulice v severní části podle států na Blízkém Východě (nejdelší ulice je Arabská). Některé pojmenované ulice nebyly nakonec zřízeny, ale názvy nejsou dosud úředně zrušeny (Marocká, Čadská, Libyjská, Maliská, Guinejská a v roce 1977 Somálská, která rovněž nikdy nevznikla).

V jižní části sídliště jsou dvě moderní základní školy:

  • Základní škola Na Dlouhém lánu
  • Základní škola Červený Vrch v Kladenské ulici

V severovýchodní částí sídliště je Gymnázium Arabská.

V ulici Na Dlouhém lánu v blízkosti školy je zimní stadión a nedaleko zdravotní středisko.

Na severovýchodě v blízkosti sídliště je zahrádkářská osada.

Přední Veleslavín[editovat | editovat zdroj]

Oblast zasahující na jižním okraji sídliště Červený Vrch do dnešních Vokovic bývala nazývána též Přední Veleslavín (o čemž svědčí název ulice V Předním Veleslavíně).

Tichá a Divoká Šárka, Džbán[editovat | editovat zdroj]

U hranice Vokovic je Šárecké údolí, jehož část byla v roce 1964 prohlášena za chráněné území Prahy (přírodní rezervace Divoká Šárka). Celá severní, přírodní část území Vokovic je součástí přírodního parku Šárka-Lysolaje. Oblastí prochází turistické značení Klubu českých turistů (okružní červeně značená trasa č. 0043).

Do Vokovic z jihu přitéká Litovický potok, který z vodní nádrže Džbán pokračuje Šáreckým údolím pod názvem Šárecký potok. Vodní nádrž Džbán je vybavena koupalištěm s oddělenou nudistickou pláží, nedaleko severně se nachází též stanové tábořiště.

U Šáreckého potoka se nachází skupina stavení kolem usedlosti Želivka.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční[editovat | editovat zdroj]

Nejvýraznější dopravní tepnou Vokovic pro automobilovou i městskou a meziměstskou hromadnou dopravu je ulice Evropská. Po ní jezdí i tramvaje, které mají na území Vokovic i mezilehlé obratiště (smyčku) Červený Vrch, které je však od června 2010 z důvodu prodloužení trasy metra A odpojeno od zbytku tramvajové sítě. Evropská spojuje centrum Prahy a Dejvice zejména s ruzyňským letištěm a městem Kladnem. Navazuje na rychlostní silnici R 7 směrem na Slaný, Louny a Chomutov. Do roku 1967, kdy byla ulice Leninova (od roku 1991 Evropská), zprovozněna, byla výpadovkou ulice Kladenská.

Zhruba po trase dnešní Evropské a Horoměřické ulice z Dejvic na Jenerálku (po dnešní východní hranici Vokovic) vedla původně silnice do Velvar. Ještě dnes je Horoměřická po Evropské druhou nejvýznamnější průjezdní ulicí Vokovic.

Tramvajová[editovat | editovat zdroj]

Již před rokem 1932 ve Vokovicích končila tramvajová trať od Dejvic.

Roku 1932, v roce výstavby dejvického Vítězného náměstí, byla prodloužena do vozovny Vokovice, 6. ledna 1933 byl na tomto prodloužení zahájen veřejný provoz s cestujícími.

Do smyčky Divoká Šárka v Dolní Liboci nedaleko hranic s Vokovicemi byla tramvaj prodloužena od vozovny 20. července 1947.

7. listopadu 1967 byla zprovozněna ulicí Evropskou tramvajová trať přeložená z ulice Kladenské. Současně byla zprovozněna nová tramvajová smyčka Červený Vrch.

Autobusová[editovat | editovat zdroj]

Na území Vokovic staví zejména městské a příměstské linky jedoucí po Evropské a Horoměřické ulici. Linka 216 zajíždí i do zástavby Nových Vokovic. U dnešní zastávky Horoměřická bývalo autobusové stanoviště příměstských autobusů ČSAD do oblasti Horoměřic, linky však byly začleněny do Pražské integrované dopravy a prodlouženy do Dejvic k metru.

Železniční[editovat | editovat zdroj]

Podél jižního okraje Vokovic prochází železniční trať Praha–Kladno, která byla roku 1830 zprovozněna jako lánská koněspřežka. Roku 1863 přestavěna na parní pohon a normální rozchod a od té doby se jí říká Buštěhradská dráha. V současné době se plánuje její zásadní modernizace.

Okolí Vokovic[editovat | editovat zdroj]

Vokovický název se používá i pro některé objekty, které ve skutečnosti leží na území Veleslavína.

Ve Veleslavíně leží tramvajová Vozovna Vokovice, která občas bývá v rámci dne otevřených dveří zpřístupněna veřejnosti.

Nedaleko vozovny, rovněž na území Veleslavína, je budova Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde v minulosti sídlila Vysoká škola politická KSČ, jejíž absolventi získávali titul RSDr. Této škole se někdy přezdívalo Vokovická Sorbonna.

Sousedící katastrální území[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Fr. Holec: Kronika královské Prahy a obcí sousedních

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Smíchovsko a Zbraslavsko : společnou prací učitelstva. Smíchov : vl.n., 1899. Dostupné online. - kapitola Vokovice, s. 419-421.