Hloubětín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o čtvrti v Praze. Další významy jsou uvedeny v článku Hloubětín (rozcestník).
Hloubětín
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Hloubětín, okolí kostela

Hloubětín, okolí kostela

kód katastrálního území: 731234
připojení k Praze: 1922
městská část: Praha 14, Praha 9, nepatrná část Praha 10
správní obvod (pověřený úřad): Praha 14, Praha 9, nepatrná část Praha 10
městský obvod: Praha 9, nepatrná část Praha 10
počet územně tech. jednotek: 3
základní sídelní jednotky: 16
katastrální výměra: 5,45 km²
obyvatel: 11 922 (31. 12. 2008)
hustota zalidnění: 2 188 obyv./km²

poštovní směrovací číslo: 198 00, 190 00
Cyklostezka bicycle road sign.svg
Cyklotrasy vedoucí skrze Hloubětín
Cyklistická trasa A25 A25 Národní divadloÚvaly
Cyklistická trasa A26 A26 LibeňHorní Počernice
Cyklistická trasa A43 A43 HostivařProsek

Hloubětín (německy Tiefenbach) je pražská čtvrť a katastrální území v pražském městském obvodu Praha 9. Převážná část Hloubětína spadá do městské části Praha 14. Část západně od Průmyslového polookruhu (například Vozovna Hloubětín, Tesla Hloubětín, Hořejší rybník na Rokytce a zástavba kolem Jahodnické ulice), s výjimkou bloku u ulice Na obrátce patří do městské části Praha 9. Do městské části Praha 10 patří jen nepatrný pruh neobydlené a nezastavěné země mezi objektem Perlitu a Konstruktivy a železniční spojkou Malešice–Jahodnice západně od Průmyslové ulice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hloubětín je poprvé zmiňován v roce 1207, kdy náležel řádu německých rytířů (Glupetin, Hlvpetin). Od roku 1335 patřil křižovníkům s červenou hvězdou a, i když byl v dobách husitských a v letech 161820 na čas křižovníkům zabaven, byl jim opět navrácen. V roce 1900 byl Hloubětín (Hloupětín) s 1875 obyvateli, se zámkem, výrobou umělých hnojiv, laku a fermeže, a s pískovnami vsí karlínského okresu. V r.1922, kdy byl připojen k Praze jako součást Prahy IX, měl cca 3300 obyvatel. V r.1949 bylo k.ú. Hloubětín začleněno do správního obvodu Praha 9 (s Prosekem, Hrdlořezy, Vysočany a s částí Libně). V roce 1960 zůstal Hloubětín v obvodu Praha 9 a v roce 1990 se stal součástí městské části Praha 9. V roce 1994 se část k.ú. Hloubětín stala součástí nové městské části Praha 14.

Významná data[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Hloubětína podle sčítání obyvatel.[1][2]

rok 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
počet obyvatel 393 655 833 1362 1875 3 266 3 219 7 312 7 047 7 006 11 088 9 100 11 471 10 704

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Protektorátní dvojjazyčný nápis - napřed německy Tiefenbach, pak česky Hloubětín.

K roku 1207 doložen tvar „Lupatin“, 1233 - „Glupetin“, 1253 - „Hlupetin“, do roku 1907 - Hloupětín[3] (úřední podoba), od roku 1907 - Hloubětín (úřední úpravou). Původně Hlúpatín = "Hlúpatův dvůr" - od osobního jména Hlúpata[3] s významem „hlupák“.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Hloubětín leží na východním okraji Pražské kotliny asi 9 km od centra Prahy. Severní část katastru se rozkládá na planině přiléhající ke Kbelskému letišti. Střední část se od západu svažuje k potoku Rokytka, poté zvolna stoupá východním směrem. Jižní část katastru je oddělena zalesněným hřebenem, za nímž leží kolonie Za Horou, přiléhající k zástavbě katastru Kyje. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 205 – 290 m n. m.

Na území Hloubětína leží dvě maloplošná chráněná území, přírodní památky Cihelna v Bažantnici a Pražský zlom a jedna větší vodní plocha, Hořejší rybník.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Hloubětín

Zástavba je různorodá. Jádro bývalé obce je kolem návsi u Staré hospody (čp. 1) a kostela sv. Jiří. Na severním svahu hřebenu leží místní část Chaloupky s rodinnými domky. Podobný charakter má i zástavba podél ulice Kbelská. V okolí stanice metra Hloubětín a Poděbradské ulice leží sídliště Hloubětín (postaveno v letech 1961-65) s 6-12podlažními domy. Zástavbu v lokalitě Za Horou tvoří rodinné domy. Z nových projektů bytové výstavby lze uvést Kejřův mlýn, v severozápadní části katastru vzniká nová obytná čtvrť podél toku Rokytky.

Na bývalém Vetiškově náměstí je k dispozici supermarket a řada obchodů a služeb, lékárna. Nedaleko je zdravotnické zařízení. Další soukromé ordinace jsou jinde v Hloubětíně, včetně kliniky GynCentrum, kde byl zprovozněn první babybox v České republice. Sídlí zde mateřské a základní školy, zvláštní škola, střední odborné učiliště a soukromé gymnázium. Sportovní vyžití nabízí mj. krytý a venkovní plavecký bazén a stadion Slavoje Hloubětín.

V části patřící do MČ Praha 9 sídlí průmyslové podniky a firmy, známou je Tesla (dříve pobočka Tesla Hloubětín). Nachází se zde tramvajová vozovna Hloubětín.

Dopravní spojení[editovat | editovat zdroj]

Křižovatka Poděbradské s Kbelskou a Průmyslovou

Automobilem[editovat | editovat zdroj]

Územím prochází významné radiální komunikace, Kolbenova, Poděbradská (jen osobní doprava) a Českobrodská. V roce 2011 byla zprovozněna Vysočanská radiála, která převzala tranzitní dopravu z R10 (směr Mladá Boleslav) a D11 (směr Hradec Králové). Hloubětínem prochází také významná tangenciální komunikace, tzv. Průmyslový polookruh plnící funkci dosud neexistující východní části městského okruhu.

Městskou hromadnou dopravou[editovat | editovat zdroj]

Metrem linky B do stanice Hloubětín, tramvajovými linkami 16, 25, 52 a 54 a autobusovými linkami 110, 186 a 273.

Vlakem[editovat | editovat zdroj]

Bez přímého spojení, nejbližší nádraží, odkud lze pokračovat MHD jsou Praha-Libeň, Praha-Vysočany a Praha-Kyje. Předpokládá se vybudování zastávky Rajská zahrada v blízkosti stejnojmenné stanice metra pro umožnění přestupu z příměstské na městskou hromadnou dopravu. V letech 1882–1976 byla na kolínské železniční trati zastávka Praha-Hloubětín.

Sousední katastry a obvody[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850–1970, 1. díl, Svazek 1, SEVT Praha 1978
  2. Lexikon hl. m. Prahy 1997 a 2001, ČSÚ, 1997 a 2001
  3. a b ŠMILAUER, Vladimír. Úvod do toponomastiky. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1966.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Praha 14

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]