Myšice křovinná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Myšice křovinná

Myšice křovinná
Myšice křovinná
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Čeleď: myšovití (Muridae)
Rod: myšice (Apodemus)
Binomické jméno
Apodemus sylvaticus
(Linné, 1758)
Rozšíření myšice křovinné v Česku
Rozšíření myšice křovinné v Česku

Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) je myšice asi stejně velká jako myš domácí. Ve starší odborné literatuře byla označována jako myš lesní,[1] což svádí k záměně s myšicí lesní – jinou velmi příbuznou a velmi podobnou myšicí.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Obývá skoro celou kontinentální Evropu kromě severní Skandinávie a Finska. Žije i na Islandu a na středomořských ostrovech. V Asii proniká až do Číny, Mongolska a severní Indie. Vyskytuje se také v severozápadní Africe.[2]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

Myšice křovinná je jedním z našich nejběžnějších drobných savců.[2] Žije na prakticky celém českém území od nížin až po subalpinské pásmo hor – např. v Krkonoších až do téměř 1500 m n. m.

Stavba těla[editovat | editovat zdroj]

Tato myšice váží 13-38 g.[3] Dosahuje délky těla 75–110 mm; ocas je o něco kratší (70–105 mm).[2] Je na něm 150–180 rohovinových kroužků. Má velké ušní boltce, šedohnědý, lehce nahnědlý kožíšek, na břiše špinavě bílý, přičemž hranice přechodu barev mezi boky a břichem není ostrá. Mívá také žlutou skvrnu na hrdle, která je však oproti myšici lesní menší a nezasahuje na přední končetiny.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Obývá světlé a suché lesy, křovinatá místa na krajích polí, křoviny podél vod, ale také parky a okraje měst a vesnic.[4] Žije i v horách především v křovinatých místech podél cest. V zimě se přestěhovává k lidským obydlím (pokud jsou blízko), nebo přímo do nich.

Vyskytuje se i v centrech velkoměst.[2] Jako tzv. pionýrský druh je jedním z prvních savců osidlující zdevastované nebo naopak rekultivované plochy (smetiště, pouštěné lomy, výsypky dolů apod.).

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Myšice křovinná velmi dobře šplhá i skáče – většinou se pohybuje rychlými skoky.[4] Dovede také plavat. Za potravou se vydává po setmění.

Žije v málo organizovaných společenstvích. Skupinám dominuje dospělý samec, jehož relativně velké teritorium překrývá teritoria většiny podřízených samic.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se hlavně semeny – často konzumuje zásoby zrní. Potravu doplňuje některými drobnými plody, kořínky, hmyzem i dalšími bezobratlými – umí např. nahlodávat ulity hlemýžďů a vykusovat jejich těla.[4] Živočišná složka u ní tvoří významnější podíl především na jaře a v létě.[2] Zelené části rostlin požírá jen málo.

Často si dělá zásoby, například pecek třešní. Zimu stejně jako ostatní myšice nepřespává a dožívá se až 3 let.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Staví si hnízdo v noře, kterou si vyhrabává nejčastěji v měkkých půdách. Doupě má 2 až 3 východy. Někdy se však hnízdo nachází na zemi.

Samice vrhá mimo zimní období až třikrát ročně 2 až 9 mláďat (obvykle 4–7). Ta se rodí holá a slepá; váží 1–2 g.[2] Od 6. dne se jim pokrývá hřbet šedohnědou srstí a po několika dalších dnech světlejší srstí i břicho. Ve 12 dnech jim rostou přední zuby; oči se jim otvírají po 12–14 dnech.[4]

Nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Myšici v Česku loví draví ptáci a sovy, ale i krkavcovití. Ze savců jsou to především drobné lasicovité šelmy, ale např. i lišky.[4]

== Reference ==

  1. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970. Kapitola Myšice křovinná, s. 171.  
  2. a b c d e f g ANDĚRA, Miloš; HORÁČEK, Ivan. Poznáváme naše savce. Praha : Sobotales, 2005. [dále jen ANDĚRA, HORÁČEK]. Kapitola Myšice křovinná, s. 144.  
  3. ANDĚRA, Miloš. Profil taxonu [online]. BioLib, [cit. 2011-08-03]. Kapitola myšice křovinná. Dostupné online.  
  4. a b c d e HANZÁK, Jan; VESELOVSKÝ, Zdeněk. Světem zvířat. I. díl – Savci. Praha : Albatros, 1975. Kapitola Čeleď: Myšovití, s. 232-233.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Apodemus sylvaticus ve Wikimedia Commons