Okáč luční

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOkáč luční
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďbabočkovití (Nymphalidae)
Podčeleďokáči (Satyrinae)
Rodokáči (Pararge)
Binomické jméno
Maniola jurtina
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Okáč luční (Maniola jurtina) je motýl z podčeledi okáčů, čeledi babočkovití (Nymphalidae), na území celé České republiky hojný a všeobecně rozšířený.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Křídla jsou hnědá, na předních křídlech je po jednom oku, u samice s bílým středem, u samce menší, u samice větší. Tělo je hnědé, chlupaté, u samice tlustší. Rozpětí křídel je zhruba 6 cm. Dolní strana předních křídel je žlutá a je na ní take oko. U samce jsou na rozdíl od samice na dolní straně zadních křídel 2 malá černá oka. Velkou žlutou skvrnu na vrchní části předních křídel má jen samice.[1] Housenka je zelená s podélným, tmavě zeleným pruhem na hřbetě.

Samec
Kopulace

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Severozápad Afriky, Evropa, skoro celá Asie až po Ural. Vyskytuje se ve stepích, lesech i lesostepích, které jsou přechodem mezi těmito biotopy. Housenky žerou různé trávy.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Housenky se líhnou na podzim. Žijí v trsech trávy. Přečkají zimu, v místech s mírnou zimou jsou aktivní i v zimě. Mladší housenky jsou aktivní ve dne, starší v noci. Na jaře se zakuklují. Dospělci se objevují od července do září. Dospělí jedinci žijí jen 5 až 12 dní. Samci běžně umírají hned po spáření. Samice po spáření žijí dál a pomalu po několika kusech po dlouhou dobu kladou vajíčka. Občas se stěhují a letí na delší vzdálenost. V místě výskytu se vyskytují ve velkém počtu, až 2000 jedinců.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c lepidoptera.cz [cit. 2014-01-17]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, KONVIČKA, (eds). Motýli České republiky: rozšíření a ochrana. Praha: SOM, 2002. 857 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]