Ruměnice pospolná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ruměnice pospolná

Ruměnice pospolná
Ruměnice pospolná
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Podkmen: šestinozí (Hexapoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Řád: polokřídlí (Hemiptera)
Podřád: ploštice (Heteroptera)
Čeleď: ruměnicovití (Pyrrhocoridae)
Rod: ruměnice (Pyrrhocoris)
Binomické jméno
Pyrrhocoris apterus
L., 1758

Ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus, starším názvem ruměnice bezkřídláapterus znamená „bezkřídlý“) je ve střední Evropě hojně rozšířený druh ploštice. Dorůstá velikosti okolo 1 cm a živí se sáním semen rostlin, mrtvých živočichů či vajíček hmyzu. Velmi často se vyskytuje ve větších skupinách. Lidově se označuje „muzikant“, „maruška“ nebo „kněžíček“.[zdroj?]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ruměnice pospolná - nymfy

Ruměnice měří 10-12 mm. Má oválný obrys těla s nápadnou černo-červenou kresbou. Křídla většinou nejsou plně vyvinutá. Nohy jsou černé. Při bedlivějším pozorování zjistíme, že každá ruměnice je v drobných detailech odlišná. Kresba a velikost skvrn na červeném podkladě se mírně mění. Její výrazné a kontrastní zbarvení ji chrání před nepřáteli - ptáky. Dává najevo, že není jedlá a to ji ochraňuje.[1]

Saje převážně rostlinné šťávy. Hlavní složkou stravy jsou především plody lípy - semena pokrytá sladkými šťávami.

Rozmnožování a životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

Samičky k sobě vábí samce sexuálně přitažlivými sekrety (feromony). Může se stát, že páření trvá celý den. Svá vajíčka klade samička do vlhké půdy, do štěrbin kůry, pod listí a mech. Ruměnice můžeme pozorovat až do pozdního podzimu. Přezimují dospělí jedinci. Žlázy larev produkují jako u jiných ploštic typicky páchnoucí sekret sloužící k odstrašení nepřítele.[2][3][4]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Jde o druh, který je velmi rozšířený v Evropě, severní Africe, severní Asii a Střední Americe. Ve světě žije 400 druhů ruměnicovitých, z toho pouze dva v České republice. Setkáváme se s ní od dubna do září.[5]

Jedná se o velmi společenský druh. Již od časného jara se objevuje (vyhřívá) v houfech u zdí či pat stromů. Vyskytuje se v parcích, alejích s akáty nebo kaštany, na hřbitovech. Ve velkém počtu žije na lípách, občas i na akátech nebo tam, kde kvete sléz. Přestože jim sluneční svit nevadí, dávají raději přednost stinným místům.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Felix, J.; Hísek, K.: Naší přírodou krok za krokem Zvířata. ISBN 80-00-00264-7, str. 46
  2. http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=682
  3. http://www.rendy.eu/zivocichove-seznam/rumenice-pospolna
  4. http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/322403-pyrrhocoris
  5. Větrovská, T. (překlad): Svět zvířat kolem nás. ISBN 80-85805-62-6, str. 310

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kol. autorů: Mùj malỳ Mozek ISBN 80-07-00510-2
  • Steinbachův velký průvodce přírodou, GeoCenter, Praha, 1994