Karate

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.

Karate (japonsky: 空手道; Karate-dó), je japonské bojové umění.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Všechna asijská bojová umění jsou úzce svázána s východními filosofiemi, zejména s buddhismem. Buddhismus vznikl v Indii, postupně se rozšířil po celé Asii a ve dvacátém století silně ovlivnil i filosofické smýšlení západního světa. Indie byla v té době ostře kastovně rozdělená. Jak k jednotlivým vyšším kastám náležela různá privilegia, patřily k nim i povinnosti. Mezi nejvýznamnější z nich patřilo i studium bojových technik a filosofických disciplín. Tak se stalo, že Bódhidharma (třetí dítě krále Sugandhy) byl vycvičen v umění boje holýma rukama (Vajramušti) a zároveň byl mnichem Prajnatarou vyučován i v buddhismu. Prajnatara kladl největší důraz na meditační cvičení, která byla nezřídka velmi náročná a únavná.

Čína[editovat | editovat zdroj]

Někdy kolem roku 520 (je uváděno i 524 nebo 527) přišel Bódhidharma už jako téměř šedesátiletý muž do Číny. Historické prameny se nemohou shodnout, zda tam dorazil po moři nebo přes hory. Faktem však je, že v chrámovém komplexu Šao-lin začal vyučovat své pojetí buddhismu. Aby jeho žáci lépe zvládali náročné meditační techniky, vytvořil pro mnichy program cvičení pro zvyšování fyzické kondice založený na již zmiňovaném umění boje holýma rukama. Je třeba zde zdůraznit, že tato cvičení nebyla určena k vycvičení mnichů na bojovníky, ale k tomu, aby si jeho žáci uvědomili funkčnost jednotlivých částí svého těla a tím položili základ pro zvládnutí meditačních technik.

Kandži pro karate-dó

Záhy po Bodhidharmově smrti však v Číně nastaly těžké časy. Zuřila válka a její výboje se nevyhýbaly ani klášteru. Mniši byli nuceni se bránit a k tomu byla vyučovaná fyzická cvičení velmi vhodná - vždyť z bojového stylu vycházela. Klášter se úspěšně ubránil a s postupem času bojové umění dále rozvíjel. Po nějakou dobu sem dokonce císař posílal na výcvik některé ze svých elitních vojáků.

Okinawa[editovat | editovat zdroj]

Vlastní druh neozbrojeného boje vznikl též na Okinawě, což je jeden z ostrovů Rjúkjú. Tamní vládce (daimjó) zakázal prostému lidu nosit a používat jakékoliv zbraně. Vzhledem k útokům banditů a krutosti lenních pánů, byli obyvatelé Okinawy nuceni rozvinout techniku boje holýma rukama (popř. pomocí běžných denních pomůcek). Tuto techniku nazvali Te (ruka). Díky obchodnímu spojení s Čínou se okinawské Te dostalo pod vliv Kempo (Kempo je souhrnný název pro čínská bojová umění) a rozvinulo se v různé samostatné styly.

Ve městech Šuri, Naha a Tomari se vyvinuly tři styly boje - Šuri-te, Naha-te a Tomari-te. Z těch se v 19. století vyvinuly dva směry: Šorei-rjú (pův. Naha-te) a Šórin-rjú (spojením Šuri-te a Tomari-te). Postupem času se tyto školy dále dělily a kombinovaly, takže dnes známe velké množství stylů karate.

Japonsko[editovat | editovat zdroj]

Gičin Funakoši

Toto bojové umění se díky svému čínskému původu nazývalo původně „čínská ruka“. To byl i původní význam znaků, kterými se karate v Japonsku označovalo. Moderní mistr tohoto umění Gičin Funakoši, který zemřel v roce 1957 ve věku 88 let, změnil znaky tak, že doslovně znamenaly „prázdná ruka“. Funakoši však zvolil tyto znaky i pro jejich význam v zenbuddhistické filozofii: „stát se prázdným“. Pro mistra bylo karate bojovým uměním, ale bylo také prostředkem tvorby charakteru. Napsal: „Jako lesklý povrch zrcadla odráží vše, co je před ním, a jako se tichým údolím nese i slabý zvuk, tak musí žák karate vyprázdnit ze své mysli sobectví a zkaženost při úsilí vhodně reagovat na cokoli, s čím se může střetnout. Toto je význam kara, neboli „prázdný“, v karate“.

Karate bylo poprvé předvedeno japonské veřejnosti v roce 1922, kdy Funakoši, který byl profesorem na okinawské vysoké pedagogické škole, byl pozván, aby vyučoval a předváděl ukázky tradičních bojových umění pod záštitou ministerstva školství. Jeho ukázky tak zapůsobily na diváky a posluchače, že byl zavalen žádostmi, aby zůstal vyučovat v Tokiu. Namísto návratu na Okinawu učil Funakoši karate na různých univerzitách a v Kodokanu - Mekkce Judo - do doby, kdy byl schopen v roce 1936 ustavit Šótókan, velký mezník v historii karate v Japonsku.

Japonská asociace karate (JKA) byla utvořena v roce 1949 s Funakošim jako hlavním instruktorem. V té době měla tato organizace jen málo členů a několik instruktorů, kteří karate studovali pod vedením stárnoucího mistra. Asociaci uznalo ministerstvo školství v roce 1958. Téhož roku uspořádala asociace první Celojaponské mistrovství v karate (vítězem se stal Hirokazu Kanazawa), které se pak stalo každoroční záležitostí a pomáhalo ustavit karate jako soutěžní sport.

Úloha karate v moderní době je mnohostranná. Jako praktický prostředek sebeobrany se široce vyučuje v soukromých klubech a např. v Japonsku je součástí tréningového programu pro policisty a členy ozbrojených sil. Velký počet vysokých škol nyní začleňuje karate do svých programů tělesné výchovy a jeho techniky se také učí vzrůstající počet žen. V Japonsku a všude ve světě však karate získává velkou popularitu jako soutěžní sport, který zdůrazňuje mentální kázeň stejně tak jako fyzické schopnosti. To, co bylo původně vytvořeno na Dálném východě jako bojové umění, pak přežilo změny odehrávající se staletí, aby se stalo nejen vysoce účinným prostředkem sebeobrany beze zbraně, ale také vzrušujícím, vyzývajícím sportem, uspokojujícím nadšence v celém světě.

Styly[editovat | editovat zdroj]

Existuje mnoho stylů karate, mezi nejznámější patří:

Pásek[editovat | editovat zdroj]

Pás (obi) se v dnešní podobě začal objevovat ve 14. až 15. století jako praktický doplněk samurajů. Nositel se od něj nikdy neodlučoval. Pásek byl vyráběn přesnými postupy odrážejícími symboliku a skrytý význam. Například pásek vyrobený z obnošených šatů rodičů (symbol úcty) nebo šatů mistra (symbol přijmutí odkazu) nebo vyčištěného menstruačního pásu žen (symbol vyčištění původně špinavé mysli). Symbolika odevzdávání (předávání) pásu (jako odevzdávání mysli, odkazu) zanikla asi před 200 lety ve prospěch označení pokročilosti techniky a zásluh reprezentující jen vnější stránku praxe, kterou žák předvádí a kterou při zkoušce prokazuje. V různých školách karate se barvy liší. Jednotlivé barvy mají hlubokou symboliku, která vychází z duchovní podstaty víry. Pásek se uvazuje předepsaným způsobem.[1]

Následující žebříček odráží stupně podle stylu Šótókan, doplněny jsou stručné významy barev:[2]

  1. bílá (9. kyu) – začátečník (symbol čistoty, neposkvrněnosti bojovým uměním)
  2. žlutá (8. kyu) – zvládnutí základů (barva slunce, pro cvičence symbol svítání)
  3. oranžová (7.kyu) obracení k novým horizontům (barva zapadajícího slunce, symbol nových významů učení)
  4. zelená (6. kyu) – tvoření nových myšlenek a řešení (barva rostlin, trávy a lesa)
  5. fialová (5. kyu)
  6. fialová (4. kyu)
  7. hnědá (3. kyu) – trvanlivost a spolehlivost (barva země)
  8. hnědá (2. kyu)
  9. hnědá (1. kyu)
  10. černá (1. dan) – začátek nového dne (barva noci, vše teprve začíná)
  11. černá (2.-10. dan)

Další barvy mohou vyjadřovat:

  • oranžová – obracení k novým horizontům (barva zapadajícího slunce, symbol nových významů učení)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.karateodry.cz/vazani-obi/
  2. http://www.czechkarate.cz/file_download/155/smernice_TMK_2012_U1%E2%80%904_2012.pdf – Zkušební řád SHOTOKAN KARATE-DO

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]