Troja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o části Prahy. O dalších významech výrazu pojednává článek Troja (rozcestník).
Troja
část obce a katastrální území hl. města Prahy
kód katastrálního území: 73019 0
připojení k Praze: 1. ledna 1922
městská část: Praha-Troja, Praha 8
správní obvod (pověřený úřad): Praha 7, Praha 8
městský obvod: Praha 7, Praha 8
počet územně tech. jednotek: 2
základní sídelní jednotky: 9
katastrální výměra: 5,4258 km²
obyvatel: 14 679 (19. 2. 2007[1])
hustota zalidnění: 2705 obyv./km²

poštovní směrovací číslo: 171 00, 181 00, 182 00
Praha-Troja
Trojský zámek

Trojský zámek

Praha-Troja – znak
znak
Praha-Troja – vlajka
vlajka
městská část hlavního města Prahy
městský obvod: Praha 7
správní obvod (pověřený úřad): Praha 7
katastrální výměra: 3,36 km²
obyvatel: 1 228 (31.12.2012)
hustota zalidnění: 232 obyv./km²
celých katastrálních území: 0
částí katastrálních území: 1
celkem územně tech. jednotek: 1
počet zákl. sídelních jednotek: 4

PSČ: 171 00
adresa úřadu MČ: Trojská 96
171 00 Praha 7-Troja
info@mctroja.cz
starosta / starostka: Tomáš Drdácký
Oficiální web: www.mctroja.cz
Ofic. web úřadu MČ: [http:// ]

Troja (německy Troja) je bývalá vesnice a obec, nyní městská čtvrť a katastrální území Prahy. Praha-Troja je městská část tvořená větší částí katastrálního území Troja.

Katastrální území Troja[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Troja má rozlohu 5,43 km2. Leží na pravém břehu řeky Vltavy a na přilehlém kopci (Bohnické plošině) na severu Prahy.

Od správní reformy v roce 1949 je severní (horní) část Troji, urbanisticky splývající s Bohnicemi a Kobylisy, součástí městského obvodu a později i městské části Praha 8. Jižní část, v údolí Vltavy, patří do městského obvodu Praha 7 a od 1. ledna 1992 tvoří samostatnou městskou část Praha-Troja.

V dolní části Troji (v městské části Praha-Troja) se nachází Trojský zámek, ZOO Praha a Pražská botanická zahrada. Z Troji vede pěší lávka přes Vltavu na Císařský ostrov, odkud lze přejít i do Stromovky. Do horní části Troji (Praha 8) zasahuje jižní část sídliště Bohnice. V severní části Troji se nachází také přírodní památka Velká skála. Na vrcholu vinice nad Trojským zámkem stojí z dálky viditelná dominanta Troje – barokní kaple svaté Kláry.

Statisticky se území Troji dělí na 9 základních sídelních jednotek, z toho 4 v dolní části (Povltavský obvod, Trojský obvod, U Hrachovky-botanická zahrada a Zoologická zahrada) a 5 v horní části (Na Dlážděnce, Sídliště Bohnice-jihovýchod, Sídliště Bohnice-jihozápad, Šutka, Velká skála).

Městská část Praha-Troja[editovat | editovat zdroj]

Praha-Troja je městská část tvořená větší částí katastrálního území Troja. Vznikla 1. ledna 1992 oddělením od městské části Praha 7. Její území tvoří větší, jižní část katastrálního území Troja o rozloze 3,36 km², patřící do správního obvodu Praha 7, při řece Vltavě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prehistorie a vesnice[editovat | editovat zdroj]

Území bylo osídlené odedávna. V místech usedlosti Kazanka bylo objeveno sídliště z mladší doby kamenné (vypichovaná keramika), odtud dále na východ bylo odkryto větší knovízské sídliště, v oblasti usedlosti Černohouska byly objeveny popelnice a v Podhoří haštalské[zdroj?] kultury. Dnešní ulice Na dlážděnce kopíruje trasu středověké cesty Dlážděnka, která vedla od holešovického brodu ke Kobylisům. Další cesta vedla kolem usedlosti Havránka. Třetí cesta vedla Drahaňskou roklí k roztockému brodu. Cesty byly propojeny stezkou podél pobřeží. Předpokládá se, že původní ves byla soustředěna mezi oběma výpadovými cestami na bohnickou plošinu, nebo že měla ves dvě jádra. Ve viničních knihách ze 16. století je zmíněna vinice na vrchu Hradiště u Holešovic, jímž je pravděpodobně míněn ostroh mezi údolím Dlážděnky a Vltavou a pravděpodobně zde bylo strážiště nad dálkovou cestou. Rovněž zmiňovanou vinici na Vrabí hoře se nepodařilo identifikovat. V oblasti jsou nalézány výhradně úsekové plužiny, po roce 1358 zde byly sázeny rozsáhlé vinice, které pak zanikly zejména za třicetileté války. V období baroka a renesance byly na vinicích budovány vily.

Ves v pobřežním pásu na úpatí svahů Bohnické plošiny ve středověku nesla název Zadní či Horní Ovenec či Ovnec (tehdejší Přední Ovenec dnes nese název Bubeneč) (ov je staroslověnské označení berana). Nejstarší zmínka o obou Ovencích je v seznamu statků svatojiřského kláštera z 1. poloviny 13. století. Nalézal se zde knížecí ovčinec. Pravděpodobně šlo o dvě části osady po obou stranách brodu. Přesnější polohu oveneckého brodu se nepodařilo s určitostí zjistit, mapa neznámého autora z roku 1820 zaznamenává východisko přechodu Vltavy u bubenečského Císařského mlýna, kde také Václav Vojtěch Šternberk, stavebník zámku Trója, chtěl zbudovat mostek. V roce 1433 je v Zadním Ovenci zmiňován mlýn, rybáři a dvě usedlosti v držení Mikuláše Sedláka. Z 16. století pochází řada zmínek o vysazování vinic zdejším mlynářem. V listině Rudolfa II. je Zadní Ovenec označen za ves, v 17. století se píše o dvou dvorech.

Koryto a pobřeží Vltavy se zde při povodních často měnilo, například na počátku 18. století vznikly proti Zadnímu Ovenci náplavem tři pusté ostrovy, mapa z roku 1743 v oblasti zobrazuje 11 ostrovů, v Josefinském katastru z roku 1785 jsou již popisovány jako jeden celek.

V letech 1683–1692 nechal Václav Vojtěch Šternberk postavit zámek, pravděpodobně na místě jednoho ze stávajících dvorů. Druhým z historických dvorů je č. p. 7 východně od zámku, který byl rovněž přestavěn. V původní poloze je mlýn č. p. 5 a v jeho sousedství byl postaven zámecký pivovar a panská hospoda čp. 4. V 18. století a první polovině 19. století se ves rozrůstala další drobnou výstavbou domků. Kvůli složitému terénu nepronikl do Troji velkoměstský typ výstavby, stavěly se zde jen vily a domky.

Svobodova donace[editovat | editovat zdroj]

Zdejší velkostatkář Alois Svoboda věnoval, po dlouhých jednáních a nedlouho po připojení Troji k Praze, 7. října 1922 rozsáhlé pozemky (o rozloze 82,0052 ha) včetně trojského zámku[2] československému státu „k oslavě 70ti letých narozenin našeho prvního presidenta Tomáše Garrika Masaryka na památku založení naší Československé republiky a uctění dvěstěpadesátiletého výročí úmrtí Jana Ámosa Komenského“ za účelem vybudování osvětových a sociálně humanitních zařízení ve prospěch mládeže původem i rasou československé v duchu a zásadách Jana Ámose Komenského. Notářský zápis o donaci popisuje: „Školy i ústavy vědecké, které budou tu zřízeny, mají nejen vyplniti mezery našeho školství všech stupňů, nýbrž mají býti přizpůsobeny novým methodám a směrům, podle nichž vyučování praktické má stejnou váhu jako theoretické. Zejména jest přihlížeti k potřebě škol pokračujících, neméně pak škol odborných, průmyslových, umělecko-průmyslových a obchodních, které napomáhají hospodářskému rozvoji národa. Doporučovalo by se, aby ústavy, které zde budou zřízeny, byly organizovány na stejných zásadách a v jednotném rámci a aby nescházely též školy vzorné a pokusné, v nichž lze ten který směr prakticky vyzkoušeti. Z oboru sociální péče, aby bylo mezi jinými pamatováno na kojence, sirotky a děti méně nadané. Tělesná výchova najde tu vhodné pole k všestrannému rozvinutí všech svých složek. Při stavbě budov mějž přednost systém pavilonový a celek budiž jedinou velkou obydlenou plochou.“ 6. října 1923 vláda Československé republiky dar usnesením přijala a správou Svobodovy donace pověřila Ministerstvo školství a národní osvěty. K přidělení pozemků bylo ustanoveno kuratorium a schůze ministerské rady Československé republiky 21. února 1924 schválila ke dni 31. října 1923 Jednací řád Kuratoria trojských nemovitostí, jehož předsedou byl ustanoven senátor Bohumil Němec, řádný profesor Ústavu pro fysiologii rostlin University Karlovy, čestným předsedou Alois Svoboda.[3]

První konkrétní návrhy na využití pozemků souvisely s plány na zřízení zoologické a botanické zahrady, což navrhoval i sám dárce.[3] 3. března 1924 předsednictvo ministerské rady republiky Československé schválilo rozhodnutí, „aby z ústavů a zařízení dárcem na darovaných nemovitostech projektovaných nejprve byla zřízena veřejná zoologická zahrada a veřejná botanická zahrada, která bude zároveň universitní zahradou university Karlovy v Praze, a „aby k těmto účelům bylo použito z darovaných nemovitostí: a) pro zřízení zoologické zahrady pozemků západně od trojského zámku ve výměře 8 ha a 93 m², b) pro zřízení botanické zahrady nemovitostí východně od trojského zámku zatím ve výměře 7 ha, 77 a, 52 m²“. 10. dubna 1924 se sešli zástupci Kuratoria a dárce a dohodli předání pozemků a zařízení k účelům zřízení zoologické zahrady a botanické zahrady k 1. říjnu 1924, ve 30. letech se pak jednalo o využití dalších pozemků.[3] 24 hektarů bylo v roce 1928 na zoo převedeno pachtovní smlouvou na 99 let.[2]

V prosinci 1926 začalo Ministerstvo školství a národní osvěty jednat o využití pozemků s pražskou městskou radou, ministerstvem sociální péče, ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Nikdo z oslovených na nabídku nemovitostí nereflektoval, například ministerstvo sociální péče 24. ledna 1927 pozemky odmítlo s tím, že dosud nezřizuje a nehodlá zřizovat státní ústavy za účelem sociální péče o děti a mládež.

Profesor hygieny, Stanislav Růžička, zakladatel eubiotiky a propagátor zahradních měst, a pedagog Eduard Štorch využili příležitosti a založili spolu družstvo Eubiotická škola a rodina, jménem jehož přípravného výboru zaslali 5. listopadu 1928 ministerstvu svou první žádost o propůjčení 10 až 20 ha pozemků na dobu cca 80 let. Chtěli zde vybudovat tzv. výchovnou osadu Růžičkov, komplex školských zařízení v duchu eubiotických zásad a pokrokových pedagogických přístupů. Růžička byl proto také odpůrcem využití pozemků pro účely zoologické zahrady na úkor původního hlavního účelu donace. Součástí dalších záměrů byla krom nejrůznějších zařízení od kojeneckých ústavů a sirotčince přes všechny typy a stupně škol až po ústavy pro vzdělávání dospělých i osada 50 až 80 rodinných domků pro rodiny nakloněné tomuto způsobu výchovy. Zámek měl sloužit jako Světové ústředí eubiotické. Kuratorium pro správu donace 13. února 1930 návrh obytné kolonie zamítlo s odůvodněním, že v darovací listině nenalezlo oporu pro záměr výstavby obytných domů, a také vzhledem k důvodným pochybnostem o finančním krytí výstavby a provozu budov. Zřízení a výstavbě všech navržených školních institucí však vyslovilo podporu. V říjnu 1930 se družstvo Eubiotická škola sloučilo s Československou eubiotickou společností zdravotnickou a ta se pak ještě dalších pět let neúspěšně pokoušela pozemky získat prostřednictvím hygienického ústavu lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, který Růžička vedl. 15. dubna 1935 kuratorium na základě expertnímu názoru profesorského sboru lékařské fakulty Univerzity Karlovy projekt definitivně zamítlo.

Součástí Prahy[editovat | editovat zdroj]

K 1. lednu 1922 se Troja stala součástí Velké Prahy, Troja jako jedna z 8 obcí dosavadního karlínského okresu. Až do roku 1949 byla přičleněna k Libni jako součást obvodu Praha VIII.

K 1. dubnu 1949 byla administrativně rozdělena na dvě části, horní část (na Bohnické plošině) zůstala v obvodu Praha 8, dolní část (při Vltavě) byla administrativně přičleněna k holešovickému obvodu Praha 7, tedy protějšímu břehu řeky. Toto rozdělení a začlenění zůstalo zachováno i při redukci počtu pražských obvodů ze 16 na 10 v roce 1960.

V 70. letech 20. století bylo na Bohnické plošině vybudováno sídliště Bohnice, jehož jižní část spadá do území Troji. Kolem roku 1999 firma IPB Real, a. s. nedaleko dokončila výstavbu sídliště Velká skála. Se zástavbou Kobylis splývá trojská oblast Na Šutce.

Se vznikem samosprávných městských částí k 1. červenci 2001 obě části Troje zůstaly v jádrových městských částech svých obvodů, tedy dolní část v městské části Praha 7 a horní část v městské části Praha 8. K 1. lednu 1992 byla dolní Troja dodatečně vyčleněna jako nová, 57. městská část hlavního města Prahy, s názvem Praha-Troja.

Po povodních v roce 2002 začala být podél Troji obnovována a doplňována mohutná protipovodňová ochrana, tvořená kombinací valu a zdí.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Již ve druhé polovině 90. let 19. století navrhoval František Křižík pokračování své elektrické dráhy Praha - Libeň - Vysočany směrem do Troji.

Doprava v jinak poklidné západní části dolní Troji je ovlivněna zejména velkou návštěvností komplexu zoologické a botanické zahrady. Podél řeky projíždí s krátkými intervaly zastávková autobusová linka 112, která je v sezóně tradičně posilována různými typy rychlíkových linek, vše od stanice metra Nádraží Holešovice. Vybrané spoje linky 112 zajíždějí až do Podhoří, nejsevernější trojské osady.

K 5. květnu 1977 byla Trojskou ulicí (údolím Dlážděnky) vybudována tramvajová trať spojující Holešovice a Kobylisy jako náhrada za zrušenou trať v libeňské ulici V Holešovičkách, která se stala součástí Severojižní magistrály. Trojská trať byla původně zamýšená jako provizorní, nachází se na ní mimořádné stoupání až 80,15 ‰, nejstrmější v dnešní pražské tramvajové síti. Původně se počítalo s tím, že by v Troji měla stanici linka C pražského metra, která ji podchází, ale z úsporných důvodů byla z plánů vypuštěna. Budovaný Nový Trojský most spojuje východní Troju s oblastí u nádraží Holešovice, u trojského předmostí vchází do tunelu Blanka pod Vltavu budovaný Městský okruh.

Několikrát bylo navrhováno vedení tramvajové trati z oblasti dnešní zastávky Trojská po protipovodňovém valu směrem k zoologické zahradě. V současné době tento záměr není obsažen ani v územním plánu města, ani ve strategických investičních plánech Dopravního podniku hl. m. Prahy. Některé studie počítají s dopravním propojením, včetně tramvajového, po zamýšleném novém mostě směrem od Podbaby.

Dopravní obsuha horní Troji navazuje na obsluhu Kobylis a Bohnic. Je zajišťována autobusy. Plány na oblouk linky C metra přes Bohnice i na zavedení trolejbusů v oblasti Bohnické plošiny v návaznosti na krátkou variantu trasy metra byly opuštěny.

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Sousední čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Vodní toky[editovat | editovat zdroj]

Zajímavé objekty[editovat | editovat zdroj]

Mosty[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Adresy v České republice, Troja (Ministerstvo vnitra ČR)
  2. a b Boj o zoo, Zoo Praha
  3. a b c Tibor Vojtko (Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové): "Nové město, nová generace, naděje pro společnost", aneb úsilí o vybudování osady Růžičkov v Praze‑Troji (1925-1930), Lidé města (recenzovaný odborný časopis věnovaný antropologickým vědám s důrazem na problematiku města a příbuzným společenskovědním a humanitním disciplínám), číslo 13, 2011, ročník 3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SIXTA, Václav. Zámek Troja u Prahy : Jako umělecké dílo stavitelské, sochařské a malířské a zároveň jako pomník oslavy našeho nejjasnějšího panovnického rodu Habsburského. Praha : vl.n., 1914. Budova Trojského zámku, jeho architektura a malířská i sochařská výzdoba. Životopis císařovny Marie Terezie, jedné z majitelek zámku.. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu