Divizna velkokvětá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Divizna velkokvětá

Divizna velkokvětá
Divizna velkokvětá
Vědecká klasifikace
Nadříše: jaderní (Eucaryota)
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: krtičníkovité (Scrophulariaceae)
Rod: divizna (Verbascum)
Binomické jméno
Verbascum densiflorum
Bertol.

Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum) je léčivá rostlina z čeledi krtičníkovitých.

Synonyma a lidové názvy[editovat | editovat zdroj]

  • Verbascum thapsiforme Bertol. (r. 1810)
  • svíce královská, děvizna, Petrova hůl, pochodňová květina, kruželice, psí ocas, svícen, louč, oranka.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jde o dvouletou, na celém svém povrchu plstnatě ochlupenou bylinu, dorůstající až do výšky 2 metrů. V prvním roce vegetace vytváří růžici přízemních, lehce plstnatých listů. V roce druhém z této růžice vyrůstá ochlupená lodyha, opatřena střídavými, taktéž ochlupenými listy vejčitého tvaru a hroznovitě uspořádanými květy, které mají pětidílný, zvonkovitý, plstnatý kalich, tvořený jasně žlutými, srostlými, pěticípými korunami. Plody jsou tobolky. Po vysemenění rostlina hyne. Kvete od května do září.

Divizna velkokvětá, květy

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Divizna roste v celé Evropě, zejména v její střední a jižní části. V Česku se vyskytuje běžně, a to především díky své celkové nenáročnosti. Daří se jí na půdách chudých na živiny a vláhu, dále na půdách kamenitých, štěrkovitých nebo hlinitých, přičemž pH půdy jí vyhovuje zásadité až neutrální. Díky svému vzrůstu je pro ni snadné fotosyntetizovat i na místech, kde by vzrůstnem nižší rostliny byly zastíněny. Nejčastěji ji můžeme spatřit na ruderálních místech, jakými jsou rumiště, příkopy, skládky a svahy podél komunikací. Běžně se však vyskytuje i na zahradách a kompostech, na kamenitých stráních a loukách či v prosluněných částech lesa a na jeho okrajích.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Léčebné účely[editovat | editovat zdroj]

Divizna je známá léčivka. Pro léčebné účely se využívá výhradně květ divizny, případně listy, a to při průduškových onemocněních a nemocech z nachlazení. Léčí kašel a má protizánětlivé účinky. Čaj z květů divizny prospívá činnosti jater, sleziny a brzlíku, působí močopudně. Čaj se musí pečlivě cedit, protože květy jsou pokryty jemnými chloupky, které nepříjemně dráždí sliznici. Díky již zmíněným protizánětlivým účinkům se divizna využívá i zevně, a to jako obklad na případné oděrky, při revmatických bolestech, bércových vředech či hemoroidech. Pro plánovaný sběr se tato statná rostlina pěstuje. Květy (sbírá se pouze žlutá koruna květů, snadno oddělitelná od kalichu) se musí dobře usušit a pečlivě uchovávat, protože jsou velmi náchylné k hnědnutí a plesnivění. Divizna obsahuje zejména saponiny a sliz, malé množství silice, cukry, třísloviny a flavonoidy.

Jiné účely[editovat | editovat zdroj]

  • Květy divizny se používají k aromatizaci likérů a ke zlepšení vzhledu čajových směsí.
  • Jedovatá semena divizny se dříve používala k omamování ryb. Obsahují v poměrně vysoké koncentraci rotenon.
  • Květy divizny bývaly používány k barvení látek a vlasů.
  • Již od antiky si ženy potíraly tváře listy divizny, čímž vznikl „přirozený ruměnec“.

Vnější použití Divizny velkokvěté Zevní použití divizny není tak časté. Lze použít kašovité obklady z květů na hojení bércových vředů a ran. K vnějšímu použití je možné také použít i sušené listy, ze kterých se připraví odvar a ve formě obkladů se přikládá na otoky. Také čerstvé listy našly své uplatnění. Potřené teplým olejem se dají použít k léčbě ran a otoků.

Včelařství[editovat | editovat zdroj]

Divizna je významná pylodárná rostlina, její pyl je bílkovinným zdrojem pro včelstva v letním období. Podporuje také dlouhověkost zimních včel. Včely pyl divizny sbírají především ráno a rouskují jej do oranžových rousek.[1]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha : Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 26. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUBÁT a kolektiv: Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha 2002
  • SLAVÍK, B., CHRTEK, J. jun., ŠTĚPÁNKOVÁ, J.: Květena České republiky Sv.6, Academia, Praha 2000
  • ŠŤASTNÝ, A. B.: Ze říší přírody, Praha 1891, str. 38–41

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu