Buštěhradská dráha

Buštěhradská dráha
	Schéma tratí Buštěhradské dráhy
Základní údaje
Datum založení	1852
Datum zániku	1923
Adresa sídla	Praha, Česko (Budova Ředitelství Buštěhradské dráhy)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buštěhradská dráha (BD; v dobových pramenech spíše B.E.B. z německého Buschtěhrader Eisenbahn) bylo obecné označení privátní železniční společnosti, která v letech 1855–1922 provozovala tratě v severozápadních Čechách spojující Kladensko, později i Krušné hory a Podkrušnohoří s Prahou. Označení „buštěhradská dráha“ se nadále používá pro její hlavní trať Praha – Kladno – Rakovník (moderním číslováním 120).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rozvoj těžby uhlí na Kladensku v polovině 19. století vyvolal požadavek nahradit koněspřežnou dráhu ze 30. let výkonnějším dopravním prostředkem. V roce 1852 tak byla založena Buštěhradská železniční společnost (německy Buschtěhrader Eisenbahngesellschaft) a od 1. ledna 1855 obdržela koncesi k provozování parostrojní železnice. Jedním ze zakladatelů byl i známý podnikatel Vojtěch Lanna.^[1] V buštěhradském zámku mělo administrativní centrum jedno panství v majetku byvšího císaře Ferdinanda, a proto se někdy usuzuje, že to bylo důvodem pojmenování dráhy jako Buštěhradská. Kladno však bylo v té době malé městečko, kdežto Buštěhrad byl mnohem známější.^[2]

Společnost uvedla do provozu první trať 5. listopadu 1855, úsek Staré Kladno – Kralupy nad Vltavou o délce 20,5 kilometrů. V Kralupech trať navazovala na státní dráhu Praha–Podmokly a také zde byla možná překládka uhlí na lodě a jeho další doprava po Vltavě a Labi. Současně byla převzata stará trať koněspřežky mezi Starým Kladnem a Vejhybkou (dnes stanice Kladno) a přestavěna pro parostrojní provoz. Roku 1863 získala společnost koncesi k přestavbě koněspřežky v úseku Vejhybka–Bruska na parostrojní provoz a její prodloužení do Buben, 11. ledna 1867 následovala osmdesátiletá^[3] koncese pro zbylý úsek Vejhybka–Lány (dnešní stanice Stochov), do níž byly zahrnuty i dosavadní úseky. Při přestavbě byly některé úseky trasovány nově.

Na základě požadavku na železniční spojení od producentů cukru a chmele na Žatecku a Lounsku a rozvoje těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří postupně Buštěhradská dráha rozvinula své trati do celé oblasti. (Na toto rozšíření byla vydána koncese 1. července 1868 s platností 90 let.)^[4] 4. února 1871 byl zahájen provoz na 83,8 kilometrů dlouhém úseku Lány–Chomutov, čímž Chomutov získal přímé spojení s Prahou. V Chomutově vystavěla BEB vlastní nádraží, které pak využívala společně s Ústecko-teplickou drahou.

V letech 1871–1872 vznikla podle návrhu architekta Vojtěcha Ig. Ullmanna výstavná správní budova v tehdejší Bredovské ulici na Novém Městě (Politických vězňů čp. 1531/9, po roce 1989 sídlo KSČM).^[5]

3. března 1872 byl zahájen provoz na úseku Smíchov–Hostivice přes známé hlubočepské viadukty (moderní trať 122). Tím získala Buštěhradská dráha nové spojení s Prahou na průmyslový Smíchov, navíc sklonově příznivější než dejvická větev. V původních plánech bylo postavit na Smíchově nové, reprezentativní nádraží v oblasti Na Knížecí, tato myšlenka však byla opuštěna a zůstalo u provizorní zastávky Praha-Smíchov severní nástupiště.^[6]

Dne 1. srpna 1872 zahájila BD provoz na 57,7 kilometrů dlouhém jednokolejném úseku z Chomutova do Vejprt s odbočkou Křimov – Nová Ves (Hora Svatého Šebestiána) s napojením na saskou železniční síť v Reitzenhainu.^[7] Dne 1. března 1873 byl uveden do provozu dvanáctikilometrový úsek Chomutov–Kadaň–Prunéřov.

Také v následujících letech byla síť postupně rozšiřována, až v roce 1891 dosáhla největší délky 465 kilometrů.

Již před první světovou válkou se uvažovalo o zestátnění Buštěhradské dráhy. V roce 1918 vzniklé Československo zestátňování drah upřednostňovalo, a zákon ze dne 8. června 1923 o nabytí Buštěhradské železnice státem č. 124/1923 Sb. tak s účinností již od 1. ledna 1923 vykoupil „veškeré movité i nemovité jmění akciové společnosti Buštěhradská železnice („Ausschliessend priv. Buschtěhrader Eisenbahn“)“ za 34,4 miliónu Kč a úhradu závazků^[8] (prioritní obligace 4% v objemu 104,76 mil. Kč).^[9] Byla začleněna do ČSD^[10] stejně jako další soukromé tratě zestátněné v téže době. Hlavním důvodem, proč Buštěhradská dráha koncem ledna 1923 požádala o zestátnění, byly finanční problémy po válce. V letech 1921 a 1922 její hospodaření skončilo schodkem 32,8 miliónů korun.^[11]^[9]

Vozidla[editovat | editovat zdroj]

Na konci roku 1922 Buštěhradská dráha provozovala 254 lokomotiv, 226 tendrů, 330 osobních a 8366 nákladních vozů a 25 sněhových pluhů.^[11] Z lokomotiv společnosti se zachovaly tři ve sbírkách Národního technického muzea – lokomotiva Kladno z roku 1855 jako nejstarší dochovaná lokomotiva v Čechách tvoří součást expozice v hlavní hale muzea; bývalá IIIa 272 (ČSD 324.391) jako neprovozní exponát je v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka. Stroj 300.619 je také zapůjčen do Lužné.^[12]

Parní lokomotivy BD
Řada	Číslo	Uspořádání	Rok výroby	Výrobce	řada ČSD
I	101–105	C2' n2t	1855–1861	Lokomotivfabrik der StEG
Ia	401–422	C n2t	1890–1906	Wiener Neustadt, Floridsdorf, BMMF	300.601–623
II	106–112	C n2	1863–1868	Lokomotivfabrik der StEG
III	113–170	C n2	1870–1873	Lokomotivfabrik der StEG, Floridsdorf	322.201–254
IIIa	180–277	C n2	1887–1907	Wiener Neustadt, Lokomotivfabrik der StEG	324.301–396
IV	201–203 (do r. 1887) 301–306	D n2	1884, 1890	Wiener Neustadt	412.001–006
IVa	351–355	D n2	1909	BMMF	413.101–105
V	1–20	1B n2	1870–1872	Sächsische Maschinenfabrik/Chemnitz	232.201–220
Va	501–506	1'E1' n2t	1918	BMMF	524.101–106
VI	81–84	1B n2	1873	Kessler/Karlsruhe
VII	90–96	2'B n2	1887–1897	Wiener Neustadt	253.301–307
VIII	51–73	2'C n2	1898–1914	Lokomotivfabrik der StEG	354.425–447

Tratě BD[editovat | editovat zdroj]

Trať	Stavební délka (km)^[13]	První otevření	Dokončení	Poznámka
Dubny–Staré Kladno	002,690	5. listopad 1855		jen místní nákl. doprava
Wejhybka (Kladno)–Kralupy	024,813	23. únor 1856	23. únor 1872
Praha (Bubna) – Lužná u Rakovníka Lužná u Rakovníka – Chomutov Chomutov – Cheb	237,819	4. listopad 1863	1. březen 1873
Lužná-Líšany – Rakovník	009,394	5. červen 1871	5. březen 1873	místní dráha
Březno u Chomutova – Kadaň-Prunéřov	010,251	9. listopad 1871
Tršnice – Františkovy Lázně	004,129	9. prosinec 1871
Praha-Smíchov – Hostivice	019,334	3. březen 1872
Chomutov – Křímov (– Reitzenhain)	036,243	12. květen 1872	23. srpen 1875	Úsek st. hranice – Reitzenhain ve vlastnictví Král. saských státních drah, pronajatý
Chomutov – Vejprty hranice	035,144	12. květen 1872		Místní dráha; úsek Vejprty – st. hranice pronajat Král. saským státním drahám
Sokolov – st. hranice (– Klingenthal)	027,786	1. červen 1876	1. říjen 1886	místní dráha; úsek st. hranice – Klingenthal majetkem Král. saských státních drah
Krupá–Kolešovice	012,311	15. září 1883		místní dráha
Celkem:	419,914	roku 1910 obnášela celková délka včetně uhelných a průmyslových drah (61,50 km) ~481 km

Zahájení provozu na jednotlivých traťových úsecích
Datum	Traťový úsek^[14]
05.11.1855	Kladno – Kladno-Dubí
16.11.1855	Kladno-Dubí – Kralupy nad Vltavou
04.11.1863	Praha-Dejvice – Kladno
27.04.1868	Praha-Dejvice – Praha-Bubny
22.04.1869	Kladno – Stochov
19.09.1870	Cheb – Karlovy Vary
04.02.1871	Stochov – Chomutov
09.11.1871	Ostrov nad Ohří – Prunéřov
09.12.1871	Tršnice – Františkovy Lázně
12.05.1872	Chomutov – Vejprty
03.07.1872	Praha-Smíchov – Hostivice
09.12.1872	Ostrov nad Ohří – Karlovy Vary
01.03.1873	Prunéřov – Chomutov
05.03.1873	Lužná u Rakovníka – Rakovník
23.08.1875	Křímov – Rakovník
01.06.1876	Sokolov – Kraslice-předměstí
15.09.1883	Krupá – Kolešovice
01.10.1886	Kraslice-předměstí – Klingenthal
15.04.1895	Vojkovice – Kyselka (převzetí dráhy firmy Mattoni)

Tratě provozované BD[editovat | editovat zdroj]

Místní dráha Vojkovice – Kyselka (zprovozněna 1. února 1895)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Buschtěhrader Eisenbahn na německé Wikipedii.

↑ Vojtěch Lanna Archivováno 20. 12. 2016 na Wayback Machine. na stránkách vila-lanna.cz
↑ SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá fronta, 2009. Kapitola Dráhy zvané uhelné, s. 85.
↑ § 17, ode dne vydání
↑ § 18, od zahájení provozu. Při zestátňování bylo jako datum vypršení uvedeno 4. března 1963, tj. od připojení Rakovníka.
↑ Mgr. Petr Šámal: Výzdoba pražské obytné budovy od šedesátých let 19. století do první světové války, disertační práce, FF UK 2015
↑ Musil, Stanislav. Vůně pražských nádraží. Editor: Matěj Barták. Praha: Plot, 2005. ISBN 80-86523-49-7
↑ BINTEROVÁ, Zdena. Historie Vejprt. Chomutov: Tiskárna Akord Chomutov, 2007. 192 s. ISBN 978-80-239-9870-2. S. 168. Dále jen Binterová (2007).
↑ https://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=3333&Section=1&IdPara=1&ParaC=2
↑ ^a ^b Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1923, Tisk 4136 – Vládní návrh zákona o nabytí Buštěhradské železnice státem včetně důvodové zprávy, 8. května 1923
↑ Binterová (2007), s. 171
↑ ^a ^b VAŠEK, Vladimír. Stavby horských tratí z Chomutova v retrospekci i očima pamětníků. Památky, příroda, život. 2015, roč. 47, čís. 2, s. 8. ISSN 0231-5076.
↑ Archivovaná kopie. www.ntm.cz [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-01.
↑ Geschichte der Eisenbahn der österreichisch-ungarischen Monarchie, IV. Band, k.u.k. Hofbuchhandlung & k.u.k. Hofbuchdruckerei Karl Prochaska, Wien-Teschen-Leipzig, 1899, strany 331–332
↑ KOUTNÝ, Robert; MEISEL, Thorald; TYLLER, Rudolf. Ozvěny historie – lidé a technika. Pozor přijíždí vlak!. 3. vyd. Kraslice: Nakladatelství R. Vilímka a R. Kotlínka, 2016. 197 s. ISBN 978-80-270-2420-9. Kapitola Buštěhradská dráha, s. 5.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Jiří Ryvola, Zdeněk Pospíšil: Buštěhradka, Radix 2005, ISBN 80-86031-62-4
Walter Rollmann: Eisenbahngeographie der Sudetenländer. Zahn & Jaensch, Dresden 1935 [disertační práce na pražské univerzitě]. 87 stran. Katalogizační lístek Rakouské národní knihovny, záznam v Německé národní bibliografii
Siegfried Bufe, Heribert Schröpfer: Eisenbahnen im Sudetenland. Bufe-Fachbuchzentrum, München 1991, ISBN 3-922138-42-X

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Buštěhradská dráha na Wikimedia Commons
Buštěhradská dráha
Komotauer Hauptbahnhof
Reichsgesetzblatt Nr. 16 aus 1867 (Seiten 29ff): „Koncesní listina z 11. ledna 1867“ pro stavbu tratí „Prag–Wejhybka“ a „Kladno–Kralup“
Reichsgesetzblatt Nr. 138 aus 1869 (Seiten 399ff): „Koncesní listina z 1. července 1868“ pro stavbu trati „Prag (Smichow)–Saaz–Kommotau–Weipert–königlich sächsische Gränze“
Reichsgesetzblatt Nr. 43 aus 1874 (Seiten 79ff): „Koncesní listina z 30. října 1874“ pro stavbu trati „Falkenau–böhmisch-sächsische Gränze bei Graßlitz“
Česká severo-západní dráha : Spolek pro prodej uhlí a Buštěhradská dráha. Praha: vl.n., 1868. Dostupné online.
Seznam lokomotiv Buštěhradské dráhy (německy)
C. k. hlavní celní úřad Český svět, 31.1.1913

[1] Vojtěch Lanna Archivováno 20. 12. 2016 na Wayback Machine. na stránkách vila-lanna.cz

[schreier-2] SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá fronta, 2009. Kapitola Dráhy zvané uhelné, s. 85.

[3] § 17, ode dne vydání

[4] § 18, od zahájení provozu. Při zestátňování bylo jako datum vypršení uvedeno 4. března 1963, tj. od připojení Rakovníka.

[5] Mgr. Petr Šámal: Výzdoba pražské obytné budovy od šedesátých let 19. století do první světové války, disertační práce, FF UK 2015

[6] Musil, Stanislav. Vůně pražských nádraží. Editor: Matěj Barták. Praha: Plot, 2005. ISBN 80-86523-49-7

[binterova-7] BINTEROVÁ, Zdena. Historie Vejprt. Chomutov: Tiskárna Akord Chomutov, 2007. 192 s. ISBN 978-80-239-9870-2. S. 168. Dále jen Binterová (2007).

[8] ttps://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=3333&Section=1&IdPara=1&ParaC=2

[PSP-9] Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1923, Tisk 4136 – Vládní návrh zákona o nabytí Buštěhradské železnice státem včetně důvodové zprávy, 8. května 1923

[b171-10] Binterová (2007), s. 171

[vasek-11] VAŠEK, Vladimír. Stavby horských tratí z Chomutova v retrospekci i očima pamětníků. Památky, příroda, život. 2015, roč. 47, čís. 2, s. 8. ISSN 0231-5076.

[12] Archivovaná kopie. www.ntm.cz [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-01.

[13] Geschichte der Eisenbahn der österreichisch-ungarischen Monarchie, IV. Band, k.u.k. Hofbuchhandlung & k.u.k. Hofbuchdruckerei Karl Prochaska, Wien-Teschen-Leipzig, 1899, strany 331–332

[Ozvěny-14] KOUTNÝ, Robert; MEISEL, Thorald; TYLLER, Rudolf. Ozvěny historie – lidé a technika. Pozor přijíždí vlak!. 3. vyd. Kraslice: Nakladatelství R. Vilímka a R. Kotlínka, 2016. 197 s. ISBN 978-80-270-2420-9. Kapitola Buštěhradská dráha, s. 5.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

Železniční společnosti v českých zemích za Rakouského císařství a Rakousko-Uherska

Koněspřežné dráhy	EEG • PŽS

Soukromé železniční společnosti vzniklé do roku 1877	ATE (ÚTD) • BEB (BD) • BNB • BRE • BWB • DBE • EPPK • KEB • KFJB • KFNB • KOB / KsOd (KBD) • MGB • MSCB • OFE • ÖNWB • PDE • PEG • SNDVB • StEG • TKPE

Státní železniční tratě a společnosti	BMTB • KkStB • NStB • RPD

Zahraniční společnosti zasahující na české území	BÖB • BStB • KPEV • Lenz & Co. Berlín • K. Sächs. Sts. E. B.

Velké společnosti zaměřené na stavbu a provozování místních drah	BCB • FBB (FOD) • ÖLEG

Malé firmy, které vlastnily místní dráhy, a též větší firmy, jež místní dráhy sice vlastnily, avšak dopravu na nich neprovozovaly, v přehledu uvedeny nejsou.