Lánská koněspřežka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
V jádru původní budova z r. 1831 první železniční stanice na území dnešní Prahy: výchozí stanice Lánské koněspřežky, později nazvaná Praha-Písecká brána (Bruska). Budova dnešního nádraží Praha-Dejvice stojí na opačné straně kolejiště.

Lánská koněspřežka PrahaKladnoStochovLány byla první železnicí na dnešním území Prahy a po dráze z Českých Budějovic do Lince druhou nejstarší veřejnou železnicí v kontinentální Evropě. Z větší části spadá do dnešní trati 120.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dráhu provozovalo sdružení pražských měšťanů a šlechticů s názvem Pražská železniční společnost. V roce 1825 o koncesi žadali hrabě Kašpar Šternberk a hrabě Eugen Vrbna. Právo k postavení dráhy získali 30. července 1827. Podle císařského privilegia měla dráha pokračovat z Kladna přes křivoklátské lesy, Zbečno a Liblín do Plzně.

Trať vyměřoval Joachim Barrande, přitom objevil bohaté naleziště zkamenělin Skryjská jezírka.

Dráha měla rozchod kolejí 1120 mm. Byla založena na pražcích z tvrdého pískovce (z lomů Karla Clam-Martinice v okolí Kamenných Žehrovic) a litinových kolejnicích (z hutí knížete Fürstenberga). Se stavbou se začalo u Kačic a roku 1828 byl připraven první kilometrový zkušební úsek. Na něm se zjistilo, že kolejnice se lámou, pražce drolí a vozy také nejsou ideální.

Od 21. května (21. března ?) 1830 byla v provozu od Brusky neboli Bruské či Písecké brány, poblíž dnešní stanice Praha-Dejvice (tehdy se stanice pravděpodobně označovala názvem Praha, po roce 1863 je doložen název Praha-Písecká brána), do stanice Kladno-Vejhybka. Ještě roku 1830 byla prodloužena přes Stochov do Lán a roku 1833 až do polesí Píně jihozápadně od Lán na Křivoklátsku. Délka dráhy dosáhla 58,7 km (62,5 km ?) a výstavba se zastavila.

Roku 1831 byla vybudována Chotkova silnice, která umožnila krátké dopravní spojení od Bruské brány na Malou Stranu a přes Karlův most do centra Prahy.

Pro ekonomický neúspěch byl veřejný provoz roku 1834 zastaven a dráha začala rychle chátrat.

V roce 1836 si dráhu pronajal podnikatel Schimann. V té době bylo provozuschopných pouze 12 km tratě. Schimann provedl rekonstrukci, po níž dráha byla schopna vozit dříví a uhlí až do přestavby v roce 1863.

Dráhu převzal kníže Karel Egon II. z Fürstenberka, největší věřitel, majitel lánských lesů. V roce 1839 ho císař Ferdinand I. Dobrotivý zprostil povinnosti dostavět trať až do Plzně, protože původní plán se ukázal málo reálným. Dráha sloužila zejména k dopravě dříví, stavebního kamene, případně i obilí a později i uhlí do Prahy. S osobní dopravou se původně nepočítalo.

Roku 1846 obdržel Fürstenberk padesátileté císařské privilegium pro stavbu odbočné trati k buštěhradským dolům a požádal o povolení přestavět stávající dráhu na parní pohon a na normální rozchod a napojit ji v Praze na podmokelskou Státní dráhu. V důsledku revoluce roku 1848 byl projekt odložen. Kladenské uhelné těžařstvo prosazovalo raději dráhu z Kladna do Kralup. Teprve 20. listopadu 1855 získala koncesi pro provoz pražsko-lánské koněspřežky „Buštěhradská železniční společnost“, v níž byly kapitálově zastoupené těžařské společnosti, a Fürstenberk byl donucen postavit i trať do Kralup. Roku 1863 (provoz zahájen 4. listopadu) byla dráha přestavěna na normální rozchod a parní provoz a roku 1866 prodloužena přes tunel ve Stromovce na nádraží Bubny. Od této přestavby se trati říkalo Buštěhradská dráha. Zestátněna byla roku 1923.

Lesní úsek ze Stochova do Píní zůstal jako koněspřežná dráha až do roku 1873, poté byl traťový svršek rozebrán. Zachovaly se některé pískovcové mostky. U myslivny Píně stojí bývalá nádražní budova. U nádraží v Kamenných Žehrovicích u bývalého náspu koněspřežky se její historii věnuje jedenácté zastavení naučné stezky Povodí středního KačákuDrvotovy stezky.[1]

V současné době jsou zvažovány možnosti rekonstrukce pražské části dráhy na železniční rychlodráhu nebo kapacitní příměstskou železnici k letišti Ruzyně, případně do Kladna.

Popis trati[editovat | editovat zdroj]

Zbytek náspu východně od stanice Kamenné Žehrovice

Výchozí stanice, Bruska, dnes spadá do území Dejvic. Nádražní budova Praha-Dejvice se nachází na protilehlé straně kolejiště než původní staniční budova koněspřežné dráhy. Dráha v zářezu podchází Svatovítskou ulici. V dalším úseku tvoří hranici mezi Dejvicemi a Střešovicemi, Dejvicemi a Vokovicemi, Veleslavínem a Vokovicemi, od dnešní stanice Praha-Veleslavín pokračuje územím Veleslavína proti proudu Litovického potoka, přes Liboc do Ruzyně, v jejíž skladové zóně je na trať napojena soustava vleček, přes stanici Praha-Ruzyně, Hostivici, která je železničním uzlem, Jeneč, Pavlov, Malé Přítočno (v němž je stanice Unhošť), Pletený Újezd (bez zastávky), železniční stanici Kladno (s větvením tratí), Kladno-Rozdělov, stanici Kamenné Žehrovice ležící v lesích daleko severně od stejnojmenné obce, přes Srby (bez zastávky), Kačice (mezi Kačicí a Stochovem byla původní trať koněspřežky delší a klikatější než dnešní trať), Stochov a Rynholec.

V Rynholci trasa bývalé koněspřežky odbočuje z trasy dnešní železnice, která pokračuje do Nového Strašecí a Rakovníka. Trasa koněspřežky z Rynholce odbočuje ostře na jihovýchod do Lán, z Lán pak zhruba jihozápadním směrem kolem vrchu Habrová stráň, souběžně s dnešní silnicí 236 přes osadu Píně a před osadou Brejl pak na severozápad proti toku Klíčavy k Pínské hájovně.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Naučná stezka Povodí středního Kačáku – Drvotova stezka, 11. zastavení: koněspřežka