Divoká Šárka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdroje k infoboxuPřírodní rezervace
Divoká Šárka
Soutěska Džbán
Soutěska Džbán
Kód ÚSOP 2478
Lokalita Praha 6, Liboc
Výška 270 – 363 m n. m.
Výměra 25,35 ha
Seznam chráněných území v Praze
Souřadnice 50°5′57″ s. š., 14°19′14″ v. d.
Divoká Šárka
Green pog.svg
Divoká Šárka

Přírodní rezervace Divoká Šárka se nachází na skalnatých úbočích Šáreckého potoka (mezi soutěskou Džbán a Čertovým mlýnem) a na stepích nad ním, zejména na jeho pravém břehu. Stepi potom přecházejí do rozsáhlého lesa, což tak vytváří jeden z nejrozsáhlejších pražských parků.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší archeologické nálezy kostí zvířat dokládají přítomnost člověka již od paleolitu, kdy byl hlavním zdrojem obživy lov zvěře a sběr plodů. Člověk začal zasahovat do vývoje zdejší vegetace od období neolitu, kdy došlo k trvalému osídlení rolnickému a pasteveckému. V době bronzové se zde nalézalo významné sídliště knovízské kultury. Kolem 6. století došlo k příchodu Slovanů na toto území a k jeho následnému osídlení. V 7.9. století se nad soutěskou Džbán nalézalo slovanské výšinné hradiště o rozloze přibližně 3 hektarů a v jeho bezprostředním okolí velké dvacetihektarové předhradí, které se dělilo na vnitřní a vnější. Pozůstatky hradiště a předhradí jsou v krajině patrné i dnes. Tvoří jej valy, dnes již povětšinou zarostlé vegetací. V roce 1995 bylo hradiště vyhlášeno Národním památkovým ústavem za národní kulturní památku pod názvem Hradiště Šárka. Je jednou z devíti národních kulturních památek na území Prahy.

Pohled na Evropskou ulici

Na území ve středověku postupně mizely lesy a odlesněné plochy člověk postupně přeměňoval na zemědělsky využívanou půdu - na pole, sady, vinice a pastviny. Jedinými, téměř nedotčenými plochami, byly zdejší skalní stepi. Až do konce 19. století bylo území téměř bezlesé, rozloha lesa byla asi čtvrtinová oproti dnešku. V této době započalo umělé zalesňování okolí. Území bylo zemědělsky využíváno až do začátku 2. světové války. Po 2. světové válce došlo ke změně socioekonomických poměrů a území se přestalo zemědělsky využívat. Započalo nekontrolované šíření expanzivních druhů bylin a zarůstání teplomilných trávníků křovinami a náletovými dřevinami. Dochází k další vlně umělého zalesňování nepůvodními druhy dřevin.

Důvod vyhlášení[editovat | editovat zdroj]

Přírodní rezervace byla vyhlášena na ochranu významného geomorfologického celku zahrnujícího hluboké údolí proříznuté Šáreckým potokem v tvrdých buližníkových skalách včetně zbytků teplomilné skalní vegetace na slunných jižních svazích a chladnomilné vegetace na zastíněných severních svazích. Divoká Šárka se jako unikátní prvek pražské přírody, a to jak z geologického, tak i botanického, nebo zoologického hlediska, stala první přírodní památkou vyhlášenou na území metropole.[1]

Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Území PR tvoří mohutné skalní útvary s názvem Džbán a jsou tvořeny buližníkovými horninami. Buližníkové těleso je z období starohor, tedy přibližně 600 milionů let staré. Skalní útvar je rozdělen hlubokou soutěskou, která byla vytvořena působením vodní eroze Šáreckého potoka. Soutěska Šáreckého potoka v tvrdých buližnících je výsledkem odnosných pochodů, které probíhaly po celé období kvartéru. Údolí Šáreckého potoka dělí těleso na dva jednotlivé skalní masivy - na Kozákovu skálu a na Šestákovu skálu. Za soutěskou Džbán se údolí pomalu rozšiřuje. Dále po proudu potoka se opět vyskytují buližníky - Dívčí skok a nad levým břehem potoka Nebušická skála.

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Flora Divoké Šárky

Na území přírodní rezervace se nacházejí rozličná rostlinná společenstva od zbytků lužního lesa v údolí při přirozeném toku Šáreckého potoka přes chladnomilná společenstva kapraďorostů na stinných severních stěnách po tařicová teplomilná skalní společenstva na výslunných jižních skalních srázech. Náhorní plošiny (zejména na Kozákově skále) byly v prehistorické době osídleny a proto se na okrajích skal nachází bohatší rostlinná společenstva obsahující například kavyl Ivanův, smělek štíhlý, modřenec tenkokvětý, česnek chlumní a jiné rostlinné druhy. Na samotných buližnících, tj. na Nebušické skále (Žabáku) a Dívčím skoku, roste zakrslá doubrava s vřesem a metličkou křivolakou.

Flora Divoké Šárky

Na skalách jsou zastoupeny převážně druhy jako kostřava sivá, tařice skalní, česnek chlumní horský, pryšec chvojka, rozchodníky, křivatec český pravý a modřenec tenkokvětý. Ve skalních štěrbinách se daří osladiči obecnému, papratce samičí, kapraďi osténkaté, šťavelu kyselému, bice bělavé, smrku ztepilému a jeřábu ptačímu. Dále se zde vyskytuje z xerofilních druhů brslen evropský, růže šípková, Hloh, skalník celokrajný, trnka obecná Okolo skal se nachází suťové lesy, na kterých roste javor mléč, javor klen, jasan ztepilý, kopřiva dvoudomá, hluchavka bílá, hluchavka skvrnitá, či bika bělavá. V oblasti suchých vřesovišť nížin a pahorkatin jsou zastoupeny převážně druhy vřes obecný, metlička křivolaká a chmerek vytrvalý. Na lokalitě se taktéž vyskytuje kostřava walliská, kostřava sivá, strdivka sedmihradská, divizna knotovkovitá, čistec přímý a mateřídouška panonská.

Mykoflóra[editovat | editovat zdroj]

Na území se vyskytuje řada hub včetně vzácných druhů. Teplomilný hlívovník olivový (Omphalotus olearius), pavučinec Kazimírův (Cortinarius casimiri), bedlička hranostajová (Lepiota erminea), bedla špičkovitá (Lepiota oreadiformis), trepkovitka Phillopsova (Melanotus phillipsii), helmovka malovaná (Mycena pseudopicta), holubinka zlatá (Russula aurata). Z hřibovitých zde roste hřib uťatovýtrusný (Xerocomus porosporus) a parazitický hřib příživný (Pseudoboletus parasiticus). Dále žaludice lysá (Disciseda calva) a pýchavka závojová (Lycoperdon mammiforme). Na vrcholu Kozákovy skály byl objeven lišejník Epigloea medioincrassata.[2]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Území PR je na svých výslunných stráních významným útočištěm teplomilných stepních a lesostepních druhů hmyzu a měkkýšů, zatímco ve stinných oblastech žijí chladnomilné horské druhy. Rovněž je zde bohaté zastoupení obratlovců od ryb přes obojživelníky, plazy až po savce a ptáky. Bylo zde nalezeno přes 80 druhů ptáků.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Článek na stránkách městské části Praha 6
  2. Plán péče o přírodní rezervaci Divoká Šárka na období 2010–2024 [online]. envis.praha-mesto.cz, 2009, [cit. 2012-11-24]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VACEK, František. Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. In TEIGE, Josef. Sborník příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy. Praha : Obec pražská, 1911. Dostupné online. S. 47-461.
  • HOLUB, Jan Bohumil. Odkryté poklady : Paměti děje- a místnopisné vikariátního obvodu Libockého. Praha : vl.n., 1893. Dostupné online. - kapitola Farnost u sv. Matěje v Šárce, s. 159-169.  
  • JÍRA, Josef Antonín. Předběžná zpráva o výzkumu v Podbabě a v Šárce podniknutém Společností přátel starožitností českých v Praze. Praha : Společnost přátel starožitností českých, 1898. Zvláštní otisky několika statí z Časopisu Společnosti přátel starožitností českých v Praze věnovaných geologickému a archeologickému výzkumu v Podbabě, Šárce a Bubenči. Obsahuje geologickou mapu Šáreckého údolí, popis Šárky v době předhistorické, zprávu o tetínském hradišti, fotografie nálezů.. Dostupné online.  
  • ŠUBERT, František Adolf. Čechy. Ilustrace Karel Liebscher. Svazek 3. Praha : Otto, [po r. 1880]. Dostupné online. Kapitola Od Břevnova údolím Šáreckým ku Praze, s. 460-471.  
  • KOTRBÁČEK, Jakub. Botanický průzkum přírodní rezervace Divoká Šárka v Praze. Praha : vl.n., 2011. 62 s. Absolventská práce. Vyšší odborná škola zahradnická Mělník.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]