Hluchavka bílá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hluchavka bílá

Hluchavka bílá
Hluchavka bílá
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae)
Rod: hluchavka (Lamium)
Binomické jméno
Lamium album
L.

Hluchavka bílá (Lamium album L.) je léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hluchavka bílá je vytrvalá bylina, dorůstá výšky 30 – 50 cm. Lodyha je přímá, nevětvená a čtyřhranná, v mládí je pýřitá, později ve spodní části olysalá a zbarvená mírně do fialova. Vstřícné jemně chlupaté listy jsou až 3 cm dlouhé, mají zašpičatěle vejčitou čepel, která je u řapíku srdčitě vykrojená. Okraj listu je hrubě pilovitý. V úžlabí horních listů se v lichopřeslenech objevují bílé až nažloutlé květy. Jsou souměrné, mají pětizubý kalich a typicky dvoupyskou korunu, která je 10 až 15 mm dlouhá a má prohnutou, na konci nafouklou a uvnitř ochlupenou korunní trubku. K svrchnímu pysku jsou zevnitř přitisklé čtyři dvoumocné tyčinky. Květy, uspořádené v pěti až osmikvětých lichopřeslenech, rozkvétají postupně odspodu nahoru a mají příjemnou typickou medovou vůni. Hluchavka bílá kvete od května do září. Plodem jsou 4 černé tvrdky vejčitého tvaru, které jsou schované na dně vytrvalého kalicha.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hluchavka bílá patří mezi plevelné rostliny a je rozšířená po celé Evropě. Tento druh se vyskytuje i v mírné části severní Asie a byl zavlečen také do Severní Ameriky. U nás roste nejčastěji v lesích, křovinách, příkopech a na rumištích. Na substrát je hluchavka nenáročná, dává přednost vlhčím a zastíněným stanovištím. Rozšíření hluchavky dokazuje řada lidových názvů - hluchá kopřiva, planá kopřiva nebo planá bazilika. Tato lidová pojmenování svědčí o podobnosti s kopřivou, která má obdobný tvar a stejné uspořádání listů.

Sběr a úprava[editovat | editovat zdroj]

Sbírají se bílé pyskaté koruny bez kalichů, vytrhávají se jemně (nesmí se pomačkat). Sběr může probíhat pouze za suchého počasí. Květy sušíme v tenké vrstvě, pokud možno rychle, nejlépe umělým teplem do 35 °C. Usušené květy snadno vlhnou, hnědnou, a proto se stávají nepoužitelnými. Je vhodné je uchovávat v hermeticky uzavřených obalech. Droga je téměř bez pachu a má slabě hořkou chuť. Sbírat se může i celá nať, což je nepoměrně jednodušší než u květu. Sušíme v tenké vrstvě co nejrychleji.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Pro farmacii se nejčastěji využívají květy kvůli obsahu slizových látek a katechinových tříslovin. Květy dále obsahují silici, flavonové glykosidy, isoquercitrin, saponin, cholin a biogenní aminy histamin, tyramin a metylamin. Nať má proti květu méně uvedených látek, ale obsahuje navíc řadu minerálů a stopových prvků.

Využití[editovat | editovat zdroj]

  • Hluchavka užitá zevně (koupele a obklady) má účinek hyperemizující (překrvuje kůži a zmenšuje místní dráždivost). Její hojivé účinky se využívají při léčení mokvavých ran, popálenin, abscesů a hemeroidů. Pro koupel se využívá i nať. Nejvhodnější úprava je macerace. Horký macerát vlijeme do koupele.
  • Vnitřně v nálevu působí protizánětlivě a mírně diureticky (podporuje vylučování moči), ulehčuje také odkašlávání, např. při zánětech horních cest dýchacích a chronické bronchitidě. Upravuje také činnost střev a má kladný vliv na pravidelnou stolici. Lidové léčitelství využívá drogu pro tlumení křečových bolestí a menstruačních potíží.

Včelařství[editovat | editovat zdroj]

Hluchavka bílá je významnou rostlinou pro včelaře, od jara do podzimu poskytuje včelám velké množství jasně žlutého nektaru. Ten obsahuje velké množství sacharózy. Na jaře poskytují hluchavky zdroj podněcovací snůšky.[1] Nektarium hluchavky vyprodukuje za 24 hodin 0,25 mg nektaru s cukernatostí 53 %.[1] Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,13 mg.[1] Hluchavky poskytují včelám také pyl, který je sbíraný ve žlutých rouskách.

Druhové hluchavkové medy nejsou známy.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha : Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 30. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Korbelář Jaroslav, Endris Zdeněk: Naše rostliny v lékařství, šesté vydání, Avicenum, Praha, 1985
  • Hoffmannová Eva, Jebavý František S.: Rostliny v domácí lékárně, Knihkupectví U Podléšky, Praha, 2001
  • Janča Jiří, Zentrich Josef A.: Herbář léčivých rostlin 2, Eminent, Praha, 1995
  • Rubcov V.G., Beneš Karel: Zelená lékárna, Lidové nakladatelství, Praha, 1984

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu