Šťavel kyselý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Šťavel kyselý

šťavel kyselý
šťavel kyselý
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: šťavelotvaré (Oxalidales)
Čeleď: šťavelovité (Oxalidaceae)
Rod: šťavel (Oxalis)
Binomické jméno
Oxalis acetosella
L., 1753

Šťavel kyselý (Oxalis acetosella) je lesní rostlina z čeledi šťavelovité (Oxalidaceae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Šťavel kyselý je poměrně drobná bylina rostoucí do výšky 5 – 15 cm.[1]

Květ[editovat | editovat zdroj]

Květy rostou jednotlivě na tenké, zakřivené stopce, která zpravidla převyšuje listy.[2] Květní obaly jsou rozlišené. Tvoří je pět kališních lístků podlouhlého a vejčitého tvaru a pět podobně tvarovaných korunních lístků bílé barvy s růžovým až nafialovělým žilkováním. Korunní lístky jsou na bázi zdobené žlutou skvrnou a bývají naspodu částečně srostlé.[1][2] Květní obaly jsou zespodu podepřeny listeny.
Vejcovitý semeník obsahuje pět plodolistů a nese pět různě dlouhých čnělek. Z pestíku v době plodu vzniká podlouhlá, cca 10 mm velká tobolka[1], ze které po uzrání vypadávají kulovitá semena s velmi tvrdým osemením.[2]
Tyčinky tvoří v každém květu jediný svazek, který je naspodu srostlý. Podle počtu tyčinek můžeme rozlišit dva typy květů:

  1. Jarní květy vyrůstající na delší stopce, oboupohlavné a hmyzosprašné, plně vyvinuté a s deseti tyčinkami.
  2. Pozdější květy vyrůstající na kratší stopce, samosprašné, se zakrnělou korunou a s pěti tyčinkami.[2]

List[editovat | editovat zdroj]

Listy šťavele jsou pouze přízemní, jelikož vyrůstají z vrcholů oddenku (lodyha rostliny je zcela zakrnělá[1]). Listy jsou trojčetné, jednotlivě mají srdčitý tvar. Každý z nich obsahuje jednu hlavní žilku a zpeřeně uspořádané žilky postranní. Povrch listů je obvykle lysý, na jejich spodní straně se však často vyskytují chlupy.[2]

Podzemní část[editovat | editovat zdroj]

Podzemní část rostliny je tvořena tenkým oddenkem a adventivními kořeny, jež z něj vyrůstají. Oddenek se rozrůstá vodorovným plazením a rozvětvuje se do okolí. Střídají se na něm dlouhé články bez šupin a adventivních kořenů a články kratší s šupinami a adventivními kořeny.[2]

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Šťavel kvete v dubnu a květnu.[1] Květy se rozevírají mezi devátou a desátou hodinou ranní a zavírají mezi šestou a sedmou hodinou večerní, případně před deštěm. Květy i listy se sklápějí směrem dolů ke stopce, která se sklání a ohýbá k zemi, díky čemuž lépe zabraňuje úniku vlhkosti z květů a listů.[1] Jednotlivé lístky včetně řapíků se skládají podle hlavní žilky na základě změny turgoru ve stínu.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Šťavel kyselý se zpravidla vyskytuje na vlhkých stinných místech[3] s hlinitou, humózní půdou, bohatou na živiny. K nejčastějším stanovištím této rostliny patří listnaté, smíšené a jehličnaté lesy s dostatkem stínu a vlhkosti, kde jsou nejčastěji k nalezení u potůčků, v roklinách, či v pásmu kosodřeviny. Kromě lesů jim velmi vyhovují také háje a houštiny. Naproti tomu se vyhýbají prosvětleným a suchým místům s písčitým podkladem. Tvoří obvykle rozsáhlé porosty. Vyskytují se od nížin po hory[2]. Ve světě můžeme tuto rostlinu nalézt především v zemích severní polokoule mírného pásu a na severu Afriky.[1]

Rozšíření v České republice[editovat | editovat zdroj]

Šťavel kyselý je na našem území hojně rozšířený. Nejčastěji se vyskytuje na místech s vyšší koncentrací lesů a v pahorkatinách a horách, kde může zasahovat až do subalpínského vegetačního stupně. Místa se zaznamenaným hojnějším výskytem jsou např. Lužické hory, Střední Povltaví, Českomoravská vrchovina, Džbán, Tepelská vrchovina, Středomoravské Karpaty a Podbeskydská pahorkatina.[2]

Nejvyšší zaznamenaný nález šťavele pochází ze Studniční hory v Krkonoších s naměřenou výškou 1450 m n.m. a z Boubínského pralesa na Šumavě s 1362 m n.m.[2]

Riziko[editovat | editovat zdroj]

Listy obsahují kyselinu šťavelovou (cca 1,25 % celkové hmotnosti čerstvých listů), která jim dodává charakteristickou kyselou chuť. Ve větším množství jsou však mírně jedovaté, neboť kyselina šťavelová ohrožuje ledviny. Při požití 4 až 5 g čisté kyseliny šťavelové člověku již hrozí smrt.[1]

Použité zdroje[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku kyslička obyčajná na slovenské Wikipedii.

  1. a b c d e f g h PILÁT, Albert. Kapesní atlas rostlin. Ilustrace Ušák Otto. Praga : Státní pedagogické nakladatelství, 1968. 256 s. ISBN 14-857-68. S. 120.  
  2. a b c d e f g h i j SLAVÍK, Bohumil; KOLEKTIV. Květena České republiky. 5. 1.. vyd. Praha : Academia, 1997. 568 s. ISBN 80-200-590-0. S. 187-188.  
  3. DANKWART, Seidel. Květiny. [s.l.] : Rebo Productions CZ, 2004. 239 s. ISBN 80-7234-309-2. S. 46.  

Ostatní zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • J. Volák, J. Stodola, F. Severa: Veľká kniha liečivých rastlín

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Oxalis acetosella ve Wikimedia Commons