Papratka samičí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Papratka samičí

Popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení: kapraďorosty (Pteridophyta)
Třída: kapradiny (Pteridopsida)
Řád: osladičotvaré (Polypodiales)
Čeleď: papratkovité (Woodsiaceae)
Rod: papratka (Athyrium)
Binomické jméno
Athyrium filix-femina
(L.) Roth.
List papratky

Papratka samičíAthyrium filix-femina (L.) Roth. je vytrvalá, velmi statná kapradina z čeledi papratkovitých (Woodsiaceae), někdy pěstovaná jako ozdobná rostlina. Patří mezi nejhojnější lesní kapradiny. Název této kapradiny (filix znamená kapradina, feminasamice) pochází z dob, kdy nebylo nic známo o rozmnožování kapradin; tento taxon býval považován za samičí rostliny. Nynější druh kapraď samec (Dryopteris filix-mas) ještě mohutnějšího vzrůstu byl považován za rostliny samčí téhož druhu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Z krátkého podzemního oddenku vyrůstají vzpřímené, 30 až 100 cm dlouhé, světle zelené, dvakrát, někdy i třikrát zpeřené listy kopinatého tvaru, vybíhající do špičky, které jsou uspořádány do růžice a navzájem se vějířovitě překrývají.

Úkrojky prvního řádu, kterých bývá asi třicet po obou stranách, vyrůstají střídavě; ostře pilovité úkrojky druhého řádu jsou nahloučené nebo nepatrně od sebe vzdálené. Krátký řapík je v dolní části tmavohnědý a krytý šupinami, v horní části zelený a holý. Sterilní a fertilní listy stejného tvaru na podzim odumírají.

Kupky výtrusnic vyrůstající na spodních stranách fertilních listů jsou podlouhlého, někdy háčkovitě zakřiveného tvaru. Kupky vyrůstají ve dvou řadách podél hlavního žebra, nezřídka dosahují i k žilkám postranním, kryty zahnutou ostěrou ve tvaru srpu, která kryje kupky po delší čas, někdy však záhy opadá.

Stanoviště a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Papratka roste ve všech vlhkých smíšených, jehličnatých i listnatých lesích s bylinným podrostem. Najdeme ji na mírně kyselých půdách, často bohatých na rozložený humus, ale i na chudých půdách nebo místech s nerozloženou vrstvou humusu. Jedná se o kosmopolitní, velmi hojný druh. Vyhýbá se pouze vápnitým a suchým lokalitám.

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Podobný druh rostoucí na stanovištích horského až alpinského pásma, Athyrium distentifolium (= A. alpestre) má okrouhlé výtrusné kupky s brzy sesychající, nedokonale vyvinutou ostěrou.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Jedovatý olej z oddenků využívala starověká medicína na odčervení člověka a hlavně domácích zvířat. Příliš vysoká dávka však vede ke slepotě. Pro svou odolnost je vysazována v zahradách a parcích jako okrasná rostlina. Dokonce bylo vyšlechtěno několik kultivarů, např. Athyrium filix-femina cv. 'Glomeratum' s klubíčky listových úkrojků na konci listů a Athyrium filix-femina cv. 'Fieldiae' se zkrácenými a ztěsnanými jařmy a narůžovělým řapíkem a vřetenem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lesní rostliny (Karel Mráz, Věroslav Samek) Státní zemědělské nakladatelství v Praze (1966)
  • Systém a evoluce vyšších rostlin (R. Hendrych) Státní pedagogické nakladatelství (1979)
  • KREMER, Bruno et MUHLE, Hermann. Lišejníky, mechorosty, kapraďorosty. 1. vyd. Praha: Ikar, 1998. ISBN 80-7176-804-9
  • KREJČA, Jindřich. Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin. 2. vyd. Praha: Príroda a. s., 1997. ISBN 80-07-00595-1
  • RABŠTEJNEK, Otomar, PORUBA, Miroslav et SKUHROVEC, Josef. Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty ve fotografii. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]