Brslen evropský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Brslen evropský

Brslen evropský
Brslen evropský
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: jesencotvaré (Celastrales)
Čeleď: jesencovité (Celastraceae)
Rod: brslen (Euonymus)
Binomické jméno
Euonymus europaeus
L., 1753

Brslen evropský (Euonymus europaeus) je dřevina náležející do čeledi jesencovitých (Celastraceae). Je jedním ze čtyř druhů brslenů vyskytujících se v Evropě. Celý rod zahrnuje přes 200 druhů rozšířených po celém světě. Brslen je snadno rozpoznatelný díky pestře zbarveným plodům.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je to opadavý keř až nízký strom. Může dorůstat velikosti až sedm metrů. Koruna je široce klenutá. Mladé větévky jsou zelenohnědé, hladké, čtyřhranné. Starší větve mají korkové lišty a tmavou kůru.

Listy jsou řapíkaté, kopinaté až vejčité, na horním díle zašpičatělé a u řapíku klínovité, na povrchu holé.

Květy jsou drobné s nazelenalými korunními plátky. Vyrůstají v úžlabních vidlanech a jsou čtyřhranné. Kalich je čtyřcípý a má odstáté, často podvinuté korunní plátky. Tyčinky jsou zanořené do velkého žláznatého terče, ze kterého uprostřed vystupuje čnělka s malou bliznou.

Plodem je čtyřboká a čtyřpouzdrá tobolka, která puká. V každém pouzdře je jediné vejčité hnědě zbarvené semeno, které je obaleno dužnatým červeným míškem (aril). Po prasknutí plodu visí semena na nitce, dokud nespadnou. V přírodě se brslen rozmnožuje především pomocí kořenových výmladků, ale ve školkařství se používá jeho osivo. Plně vyzrálé plody se sbírají nejčastěji v říjnu ještě před puknutím tobolky.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je rozšířen v celé Evropě. Na severu v oblasti Skotska, Dánska, jižního Švédska, na východě v kavkazské oblasti, na jihu ve Francii, Španělsku a Řecku. Vyskytuje se i v Malé Asii.

Nejčastěji roste na okrajích lesů, stráních, v nížinách i v podhůří. Je to rostlina světlomilná, mrazuvzdorná, vyžadující vlhčí humózní, slabě zásaditou půdu. Lze ho vysazovat na zahradách do živých plotů i jako solitér do prostoru. Je oblíben pro své ozdobné plody a listy, které se na podzim barví do červenohněda. Dnes je vyšlechtěn do několika kultivarů, lišících se barvou plodů, která přechází od červené, žluté až po bílou. Odrůda Albus má bílé plody, na rozdíl od ní odrůda Atropurpureus má plody kopinaté, purpurově červené a na podzim se její listy barví do temně fialové barvy. Zakrslý růst zaručuje odrůda Pumilus, zatímco Red cascade se vyznačuje svou výškou, lehce převislými výhony a množstvím žlutých plodů.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Farmakologické[editovat | editovat zdroj]

Semena brslenu obsahují olej, který je určen buď k zevnímu použití při kožních nemocech způsobených cizopasníky nebo vnitřně, jako prostředek vyvolávající zvracení (emetika).

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Obsahuje jedovatý glykosid evonymin, který je obsažen především v kůře, plodech a větvích. Je to rostlina smrtelně jedovatá. Po jeho požití dojde k otravě (intoxikaci) organismu, která se projevuje nevolností (nauzeou), křečemi (spasmy) v břiše, zvracením (vomitem), krvavým průjmem a zvýšenou teplotou (febrilií). První symptomy se objevují po 12-18 hodinách a pokud nedojde k ošetření, otrava končí selháním krevního oběhu. V nebezpečí jsou především děti, pro které jsou barevné plody velmi lákavé. Za smrtelnou dávku pro dospělého člověka se považuje 30 tobolek. Zaznamenány byly i otravy truhlářů, kteří zpracovávali dřevo brslenu.

Průmyslové[editovat | editovat zdroj]

Jeho žluté, velmi tvrdé dřevo se užívá v řezbářství. Nevýhodou je jeho nízká trvanlivost. Slouží především k výrobě malých dřevěných předmětů, například párátek, vřeten nebo v obuvnictví. Dřevěné uhlí z brslenu se užívá k výrobě malířských potřeb a střelného prachu. Odvar z plodů se používá k barvení a z jeho kořenů a větví se získává (latex).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMAN, Jan; HÍSEK, Květoslav. Přírodou krok za krokem. 3. vyd. Praha : Albatros nakladatelství, s.r.o., 2001. ISBN 80-00-00912-9.  
  • AICHELE, Dietmar; GOLTE-BECHTLE, Marianne. Co tu kvete? Kvetoucí rostliny střední Evropy ve volné přírodě. Praha : Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1762-8.  
  • KOBLÍŽEK, Jaroslav. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. Tišnov : Freedom DTP studio a nakl. SURSUM, 2000. ISBN 80-85799-86-3.  
  • BALOUN, Jan; JAHODÁŘ, Luděk. Rostliny způsobující otravy a alergie. Praha : Avicenum Praha, 1989.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]